36 C 318/2020

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobce celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o výživné zletilého dítěte <b>I. Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 8. 3. 2018 č. j. 58 Co 366/2017-158 se ve výroku I mění tak, že počínaje dnem [datum] se vyživovací povinnost žalovaného k žalobci zvyšuje z částky 2 800 Kč měsíčně na částku 4 000 Kč měsíčně splatnou vždy do 5. dne v měsíci předem.</b> <b>II. Dluh na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši 4 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zvýšení výživného počínaje dnem [datum] o další 3 000 Kč měsíčně.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal, aby žalovanému byla rozsudkem soudu uložena povinnost přispívat počínaje dnem [datum] na jeho výživu částkou 7 000 Kč měsíčně splatnou vždy do 5. dne v měsíci předem. Naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 8. 3. 2018 č. j. 58 Co 366/2017-158, kterým soud počínaje dnem [datum] zvýšil výživné na 2 800 Kč měsíčně. Žalobce je studentem 3. ročníku střední školy - [ulice] [anonymizováno] a [anonymizována čtyři slova] ve [obec]. Žije se svou matkou a jejím přítelem [jméno] [příjmení] v rodinném domě ve [obec], jehož vlastníkem je přítel matky žalobce. Žalobce má trhliny na sítnici, na pravé oko je slepý a na levém oku má 18,5 dioptrie. Postupně zhoršující se vada zraku vyžaduje pravidelnou výměnu brýlí, za něž žalobce zaplatí v průměru 10 000 Kč ročně. Dále má žalobce běžné výdaje středoškolského studenta včetně stravného ve výši 550 Kč měsíčně a jízdného MHD ve výši 620 Kč čtvrtletně. Veškeré žalobcovy výdaje hradí jeho matka. Žalovaný na jeho výživu dlouhodobě v soudem stanovené výši nepřispívá. Matka žalobce má tři práce a její měsíční čistý výdělek v souhrnu činí 29 407 Kč.

2. Žalovaný nejprve zvýšení výživného odmítl úplně s tím, že je schopen platit maximálně stanovených 2 800 Kč měsíčně. V průběhu jednání připustil zvýšení výživného na 3 000 Kč měsíčně. Aktuálně je zaměstnán ve stavebnictví u [jméno] [příjmení] s čistým výdělkem za říjen 2020 ve výši 13 777 Kč. Bydlí na ubytovně ve [obec], za kterou platí 4 500 Kč měsíčně. Ze mzdy je mu exekučně srážen dluh na výživném a další dluhy. Má tři vyživovací povinnosti - na dceru [jméno] platí výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, na syna [jméno] 2 000 Kč měsíčně a žalobci přispívá na výživu částkou 1 500 Kč měsíčně.

3. Zdejší soud svým rozsudkem ze dne 17. 7. 2017 č. j. P 427/2002-96 postupně zvýšil výživné na žalobce až na částku 2 300 Kč měsíčně od [datum] Odvolací soud svým rozsudkem ze dne 8. 3. 2018 č. j. 58 Co 366/2017-158 prvostupňový rozsudek změnil a výživné zvýšil na částku 2 400 Kč už od [datum] a od [datum] na částku 2 800 Kč měsíčně. V roce 2014 žil dvanáctiletý žalobce se svou matkou a jejím manželem v bytě 3+1 v [obec]. Byl žákem 6. třídy základní školy v [obec]. Už v té době se jeho zraková vada projevovala tak, že na pravé oko byl prakticky slepý a na levé silně slabozraký. Zrak se mu každoročně zhoršoval a musel každoročně měnit brýle včetně skel s náklady kolem 10 000 Kč ročně. Jeho matka měla vyživovací povinnost jen k žalobci. Její příjem byl 8 228 Kč čistého měsíčně.

4. Žalovaný byl v době, kdy soud naposledy rozhodoval o výživném, nečinný a ke svým poměrům soudu nic nesdělil. Již v té době měl tři vyživovací povinnosti.Soud zjistil, že nejvyššího výdělku dosahoval u [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), kde byl zaměstnán v době od [datum] do [datum] s průměrným měsíčním čistým výdělkem za období leden až září 2014 ve výši 19 895 Kč včetně dávek nemocenského pojištění. V roce 2015 žalovaný pracoval jako OSVČ se základem daně 197 047 Kč. Další pracovní poměry u [právnická osoba] a [právnická osoba], v nichž dosáhl nejvyššího měsíčního čistého výdělku 14 647 Kč v březnu 2015 a 12 277 Kč v únoru 2017, byly rozvázány ve zkušební době. Jelikož žalovaný rozvázal pracovní poměr ve [právnická osoba] dohodou - ze svého vlastního rozhodnutí –, a vzdal se tak bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání, vycházel odvolací soud při úpravě výživného za dobu od [datum] z výdělku, kterého by dosahoval u [právnická osoba] - 28 000 Kč měsíčně hrubého (22 500 Kč čistého).

5. K aktuálním poměrům žalobce soud zjistil, že studuje 3. ročník střední školy - [ulice] [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] školy ve [obec] (potvrzení o studiu). Bydlí s matkou v obci [obec] v rodinném domě jejího přítele. Náklady na bydlení činí 8 000 Kč měsíčně, na nichž se matka žalobce podílí jednou polovinou. Žalobce každoročně vynakládá v průměru 10 000Kč na nové brýle.

6. Matka žalobce má tři práce a její průměrný čistý měsíční výdělek za období červenec 2019 až říjen 2020 v souhrnu činí 29 407 Kč (potvrzení o výdělku od [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [územní celek] a [anonymizována dvě slova] [obec]).

7. K poměrům žalovaného soud zjistil, že má celkem tři vyživovací povinnosti. Kromě žalobce ještě k dceři [jméno], nar. 2008, a synovi [jméno], nar. 2010. Zdejší soud mu rozsudkem ze dne 29. 9. 2014 č. j. 15 Nc 60/214-29 stanovil výživné na dceru [jméno] ve výši 3 000 Kč měsíčně na syna [jméno] ve výši 2 000 Kč měsíčně. Od [datum] je žalovaný zaměstnán u [jméno] [příjmení] s průměrným měsíčním čistým výdělkem ve výši 12 189 Kč za období leden až říjen 2020 (mzdový list žalovaného za rok 2020). U svého zaměstnavatele je i ubytován na ubytovně ve [obec]. Za ubytovnu platí 4 500 Kč měsíčně (potvrzení o výši nájemného).

8. Trestním příkazem vydaným zdejším soudem dne 2. 11. 2018 pod č. j. 1T 181/2018-44 byl žalovaný odsouzen za neplacení výživného žalobci v době od dubna do října 2018 k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem se zkušební dobou v trvání dvou let a tří měsíců. Trest odnětí svobody uložený tímto trestním příkazem si žalovaný nakonec vykonal ve Věznici Rapotice, protože ve zkušební době nevedl řádný život a dále žalobci neplatil výživné (usnesení zdejšího soudu ze dne 16. 9. 2019 č. j. 1 T 181/2018-72). Ve výkonu trestu byl pracovně zařazen od [datum] do [datum] a jeho průměrný měsíční čistý výdělek činil 4 970 Kč měsíčně (potvrzení o výdělku vystavené vězeňskou službou ČR).

9. V roce 2017 a 2018 pracoval žalovaný jako OSVČ pro [právnická osoba], která mu za práci v 2. pololetí 2017 zaplatila celkem 154 720 Kč (v průměru 25 786 Kč hrubého měsíčně) a za 1. pololetí 2018 celkem 79 110 Kč (13 185 Kč hrubého měsíčně) (sdělení [právnická osoba]).

10. Ve [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) by na pozici gumař výrobních provozů činil výdělek žalovaného aktuálně 34 776 Kč hrubého, 26 031 Kč čistého měsíčně (sdělení [právnická osoba] z [datum]). <i>11. Dle § 911 o.z. lze výživné na dítě přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>12. Dle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2 téhož ustanovení je třeba při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.</i> <i>13. Dle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>14. Dle § 922 odst. 1 o.z. lze výživné pro děti přiznat i za dobu nejdéle tří let od data zahájení soudního řízení.</i> <i>15. Dle § 163 o.s.ř. v platném znění rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.</i> 16. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že výživné lze zvýšit na návrh oprávněného, odůvodňuje-li to podstatná změna poměrů na straně oprávněného či povinného za předpokladu, že oprávněný není schopen sám se živit.

17. Žalobce potvrzením o studiu prokázal, že se soustavně připravuje na své budoucí povolání studiem na střední škole a není schopen se sám živit. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci tak trvá a žalovaný je povinen přispívat na jeho výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.

18. Po provedeném dokazování lze konstatovat, že u žalobce od poslední úpravy výživného k podstatné změně poměrů došlo. Při poslední úpravě výživného byl žalobce žákem základní školy v [obec]. Nyní studuje ve 3. ročníku na střední škole ve [obec]. Výdaje žalobce úměrně jeho věku rostou a tato okolnost je sama o sobě je důvodem pro zvýšení výživného.

19. I výdělkové poměry žalovaného se změnily. Po poslední úpravě výživného v roce 2018 pracoval v 1. pololetí 2018 jako OSVČ pro [právnická osoba], a za práci mu bylo vyplaceno 79 110 Kč (13 185 Kč hrubého měsíčně). V roce 2019 byl ve výkonu trestu, kde jeho výdělek činil 4 970 Kč čistého měsíčně. Od roku 2020 pracuje ve stavebnictví u [jméno] [příjmení] s průměrným čistým měsíčním výdělkem 12 189 Kč.

20. Žalovaný tak nadále dosahoval nižších výdělků než u [právnická osoba]), s níž rozvázal pracovní poměr dohodou k [datum] (viz sdělení [právnická osoba] z [datum]), a je třeba nadále vycházet z výdělku, kterého by dosahoval u této společnosti, nebýt jeho rozhodnutí ukončit pracovní poměr. Rozvázal-li pracovní poměr dohodou, aniž by měl zajištěn minimálně stejný výdělek jako doposud, vzdal se ve smyslu § 913 odst. 2 o. z. bez vážného důvodu výhodnějšího zaměstnání a pro účely stanovení výše výživného je třeba nadále vycházet z výdělku, kterého by dosahoval v dosavadním zaměstnání. Nic na tom nemění ani skutečnost, kterou sdělila na dotaz soudu [právnická osoba], že žalovaný porušil pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem a pracovní poměr by s ním rozvázala, i kdyby se s ním na rozvázání pracovního poměru nedohodla. I v takovém případě by se žalovaný svým zaviněným protiprávním jednáním (porušením pracovních povinností) zbavil možnosti dosahovat dosavadního výdělku, a ani v takovém případě by k rozvázání pracovního poměru pro účely stanovení výživného nebylo možné přihlížet. Totéž platí o výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaný si v roce 2019 odpykal trest odnětí svobody za neplacení výživného na žalobce. I v tomto případě se o možnost dosahovat vyššího výdělku připravil vlastním zaviněným protiprávním jednáním, což nelze přičítat k tíži žalobce.

21. Pro účely stanovení výše výživného tak soud i nadále podle § 913 odst. 2 o. z. vycházel z výdělku, kterého mohl žalovaný dosahovat na pozici gumař výrobních provozů ve [právnická osoba], který by aktuálně činil 34 776 Kč hrubého, což představuje 26 031 Kč čistého (viz sdělení této společnosti), což představuje nárůst oproti roku 2018 o více než 3 500 Kč měsíčně.

22. Okolnost, že na mzdu žalovaného je nařízena exekuce, nelze zohlednit, neboť vyživovací povinnost má před placením dluhů přednost.

23. Ve své úvaze o výši výživného vzal soud v potaz i doručující tabulky pro stanovení výše výživného, dle nichž by měla výše výživného u zletilého dítěte odpovídat 19- 25 % příjmu povinného rodiče. V případě žalovaného tedy v rozpětí 4 946 Kč až 6 508 Kč. Jelikož žalovaný má celkem tři vyživovací povinnosti, je třeba výši výživného určit pod dolní hranicí stanoveného rozpětí.

24. Byť by potřeby žalobce, zejména díky horšící se oční vadě, odůvodňovaly i vyšší výživné, vzhledem k omezeným možnostem žalovaného zvýšil soud výživné na 4 000 Kč měsíčně, když vzal v potaz i skutečnost, že žalovaný dosud přispíval na výživu svých dvou mladších dětí více než nejstaršímu žalobci.

25. Žalobce navrhl stejně jako doposud termín splatnosti k 5. dni v měsíci. Žalovaný proti termínu splatnosti neměl žádných námitek, proto soud stanovil termín splatnosti běžného výživného na 5. den v měsíci.

26. Dle § 921 o.z. se výživné platí na měsíc dopředu a ke dni rozhodnutí tak bylo výživné na měsíc listopad již splatné, přesto žalovaný podle svého vyjádření výživné za listopad dosud nezaplatil. Vznikl mu tak na výživném za měsíc listopad 2020 dluh ve výši 4 000 Kč, k jehož zaplacení mu soud stanovil prodlouženou patnáctidenní pariční lhůtu.

27. Předmětem sporu bylo zvýšení výživného o 4 200 Kč (z 2 800 Kč na 7 000 Kč), přičemž soud zvýšil výživné jen 1 200 Kč. Žalobce tak v řízení uspěl z 29 % a ze 71 % byl neúspěšný. Většinově úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).