36 C 321/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 1 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 150 Kč za dobu od 12. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 12. 11. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný byl dne 16. 9. 2019 dopravován žalobkyní do protialkoholní záchytné stanice obec. Za dopravu žalovaného na trase obec – obec - obec - obec, při níž bylo ujeto celkem 185 km, požaduje žalobkyně po žalovaném náhradu nákladů za použití služebního vozidla ve výši 1 150 Kč. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě částky ve výši 1 150 Kč ve lhůtě do 11. 11. 2019, žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalobkyně i žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání. Závěr o skutkovém stavu: Dne 15. 9. 2019 byla již potřetí na adresu ulice a číslo v obec - anonymizováno vyslána hlídka anonymizováno 320, kde se do bytu své matky domáhal vstupu žalovaný, který zde neměl trvalé bydliště a matka si ho zde nepřála. Žalovanému byla provedena dechová zkouška s výsledkem 3,15 ‰ alkoholu v dechu. Z důvodu, že byla důvodná obava, že ve svém jednání bude pokračovat, byl zajištěn a převezen nejprve na Obvodní oddělení policie obec a následně do Protialkoholní záchytné stanice v obec. Převoz se uskutečnil služebním vozidlem Škoda Octavia, registrační značka, přičemž bylo ujeto 185 km. příjmení a provozovatelem vozidla je žalobkyně. Průměrná spotřeba benzinu činila 6,4 litru na 100 km. Dopisem ze dne 8. 10. 2019 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě nákladů za převoz do protialkoholní záchytné stanice ve výši 1 150 Kč nejpozději do 11. 11. 2019. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., v účinném znění, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Podle § 89e odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb., prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Žalovaný byl dne 16. 9. 2019 zajištěn hlídkou žalobkyně ve stavu, kdy pod zjevným vlivem alkoholu nekontroloval své chování, a tím bezprostředně ohrožoval veřejný pořádek, proto byl v souladu s § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. povinen podrobit se vyšetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace. V souladu s převozem žalovaného na základě § 89c odst. 1 a § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb. vznikla povinnost nahradit žalobkyni vzniklé náklady. Průměrná cena jednoho litru benzinu činila podle vyhl. č. 333/2018 Sb. částku ve výši 33,10 Kč a náhrada za opotřebování vozidla činila dle této vyhlášky 4,10 Kč za 1 km. Celkem tak s převozem žalovaného uvedeného dne při spotřebě pro kombinovaný provoz 6,4 l /100 km a ujeté vzdálenosti 185 km vznikly žalobkyni náklady ve výši 1 150 Kč, které jí byl žalovaný podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. povinen zaplatit. Žalobkyně jej k tomu vyzvala dopisem ze dne 8. 10. 2019, a to nejpozději do 11. 11. 2019. Ode dne 12. 11. 2019 je tak žalovaný povinen platit z uvedené pohledávky také úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 10 % ročně). Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a žalovaný tak je podle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení. Ty jsou představovány paušální náhradou za tři úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. dvě výzvy k plnění a sepis a podání žaloby. Paušální náhradu přiznal soud žalobkyni ve výši 100 Kč za úkon podle § 2 odst. 1 cit. vyhl., neboť žaloba byla podána na ustáleném vzoru používaném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyně byla na základě § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. v řízení osobně osvobozena od placení soudních poplatků. Jelikož byla žalobkyně ve věci úspěšná, žalovanému proti žalobkyni nesvědčí právo na náhradu nákladů řízení a tento rovněž není od soudního poplatku osvobozen, přešla podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. poplatková povinnost na žalovaného, pročež je tento povinen zaplatit státu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který odpovídá poplatkové povinnosti spojené s podáním projednávané žaloby. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.