36 C 33/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení 49 204,39 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, , úroku ve výši 7,9 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši , částka, a dále úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi , právnická osoba, . (dále jen „banka) a žalovaným dne , datum, , na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný měl úvěr spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně splácet měsíčními splátkami ve výši , částka, . Úvěr však řádně nesplácel, uhradil pouze , částka, , proto banka úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaná úvěrová pohledávka představuje jistinu ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, , úroky z prodlení kapitalizované za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, a úroky z prodlení kapitalizované za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Od navazujícího období, tj. ode dne , datum, do zaplacení žalobkyně požadovala smluvní úrok ve výši 7,9 % ročně z dlužné jistiny, a ode dne , datum, do zaplacení požadovala 12,75% p.a. úrok z prodlení z částky , částka, (jistina a poplatky).

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi bankou a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , z něhož byla částka v celkové výši , částka, použita na úhradu dosavadních dluhů žalovaného u , právnická osoba, . a zbylá částka byla převedena ve prospěch běžného účtu žalovaného [smlouva o úvěru, výpis z úvěrového účtu ze dne , datum, , platební historie]. Poskytnutý úvěr měl být hrazen měsíčními anuitními splátkami ve výši , částka, . Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku , částka, [výpisy z úvěrového účtu za období od , datum, do , datum, , platební historie]. Společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s. pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila žalobkyni [smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku].

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr – konsolidace půjček ze dne , datum, , ve které bylo vyplněno, že žalovaný žije ve vlastním domě/bytě, je svobodný, zaměstnaný jako technik/řidič a jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí , částka, . Celkový čistý měsíční příjem domácnosti (blíže nespecifikovaný) činí , částka, . U počtu zdrojů příjmu bylo uvedeno 1. U ostatních nezbytných měsíčních nákladů byla uvedena nula, stejně jako u srážek ze mzdy, jiných měsíčních splátek a u počtu vyživovaných osob. U výčtu současných závazků žalovaného byl uveden závazek u , právnická osoba, . ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, , který měl být projednávaným úvěrem splacen. Žalobkyně předložila potvrzení o výši příjmu ze dne , datum, , dle kterého byl žalovaný zaměstnán jako řidič na dobu neurčitou a jeho čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil , částka, . U počtu vyživovaných osob bylo uvedeno 1. Výše čistého příjmu za posledních 12 měsíců činil , částka, [potvrzení o výši příjmu]. Žalobkyně tvrdila, že při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala příjem žalovaného , částka, a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů banka zjistila, že žalovaný neměl vůči bance v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr další závazky s celkovou výší měsíčních splátek , částka, . Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného uvedené v žádosti o úvěr, částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěných z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se banka blíže zabývala výdaji žalovaného však ani na výzvu soudu předloženy nebyly.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. To, zda je reálné splacení dluhu je přitom výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, nebo nikoli.

15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. Jak bylo uvedeno v bodu 4 tohoto rozsudku, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. V projednávané věci bylo prokázáno, že banka ověřila toliko příjem žalovaného potvrzením zaměstnavatele ve výši , částka, čistého měsíčně a dále zjistila existenci dalších závazků žalovaného s měsíční splátkou , částka, . Skutečné výdaje žalovaného však řádně neověřovala. Obezřetnost a důslednost právního předchůdce žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného. V žádosti o úvěr byly ostatní nezbytné měsíční náklady, jiné měsíční splátky, srážky ze mzdy i počet vyživovaných osob uvedeny v nulové výši, ačkoli již z potvrzení o příjmu vyplývalo, že žalovaný má 1 vyživovanou osobu. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila žádné konkrétní důkazy o tom, že by se banka zabývala skutečnými náklady žalovaného na bydlení, domácnost, běžnou obživu či vyživovací povinnost. Namísto toho si vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními a vycházela pouze z obecných statistických údajů, zejména z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení, a na jejich základě dovodila výdaje ve výši , částka, měsíčně. Tím neodstranila důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaný po úhradě svých reálných životních nákladů a ostatních závazků bude schopen hradit splátky z nového úvěru. Poskytnutý úvěr byl sice zčásti použit na konsolidaci stávajících dluhů, ale pouze v částce , částka, a zbývající část , částka, byla poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu, přičemž původní splátkové zatížení , částka, se díky projednávanému úvěru zvýšilo na , částka, .

17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, ). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

18. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši , částka, , přičemž žalovaný uhradil částku , částka, . Poskytnutá jistina tedy již byla zcela vrácena, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

19. Zamítl-li soud žalobu zcela, příslušelo žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Jelikož žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.