36 C 330/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem anonymizováno příjmení anonymizováno , PSČ anonymizováno , země podnikající v České republice prostřednictvím právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 70 582,13 Kč s příslušenstvím <b>I. Soud zastavuje řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 000 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 333 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 54 333 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 14. 12. 2020, z částky 49 333 Kč za dobu od 15. 12. 2020 do 12. 1. 2021 a z částky 44 333 Kč za dobu od 13. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 249,13 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 68 826,83 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 493,83 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 10 396 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 70 582,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 826,83 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovanému na základě žádosti – návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] poskytla žalovanému úvěr ve výši 103 400 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 40 měsíčních splátkách ve výši 3 045 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 12. 2018. Protože se dostal s úhradou splátek do prodlení, žalobkyně s účinností ke dni 30. 4. 2020 od smlouvy o úvěru odstoupila. K uvedenému datu žalovaný uhradil celkem částku 35 932 Kč a dlužil 83 717,13 Kč (dluh na jistině 81 576,82 Kč, dluh na úroku 1 755,30 Kč a dluh na smluvní pokutě ve výši 385,01 Kč). Po splatnosti dluhu žalovaný uhradil celkem částku 13 135 Kč, která byla započtena na jistinu úvěru.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Žalobkyně dne 20. 1. 2021 vzala žalobu zpět ohledně částky ve výši 10 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný dne 14. 12. 2020 uhradil částku 5 000 Kč a dne 12. 1. 2021 uhradil částku 5 000 Kč. Obě platby žalobkyně započetla na jistinu úvěru. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovanému byl na základě žádosti/smlouvy o klasickém úvěru (dále jen„ smlouva“) ze dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 103 400 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 9,89 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 045 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 11. 2018. Pro případ prodlení s úhradou splatné splátky byla ve smlouvě sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení (smlouva o úvěru). Nedílnou součástí žádosti/smlouvy byly produktové podmínky pro klasické úvěry účinné od 30. 5. 2018 (dále také jako„ PP“), podle nichž byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit, dostane-li se žalovaný do prodlení se splacením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce s tím, že odstoupení od smlouvy nabývá účinnosti ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k poštovní přepravě. (článek V [číslo] PP) (produktové podmínky).

5. Žalovaný vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 103 400 Kč dne 1. 11. 2018 (výpis z úvěrového účtu, výpis z bankovního účtu žalobkyně, a výpis z interní účetní evidence). Protože žalovaný řádně a včas neplatil splátky úvěru za měsíce prosinec 2019 až březen 2020 (výpis z úvěrového účtu), žalobkyně v souladu s jejím smluvním oprávněním dopisem ze dne [datum] od úvěrové smlouvy odstoupila s tím, že ke dni 30. 4. 2020 se úvěr v celkové výši 83 718 Kč stane splatným v celém rozsahu. Odstoupení od smlouvy bylo odesláno žalovanému na adresu dle smlouvy dne 25. 3. 2020 (odstoupení od úvěrové smlouvy, poštovní podací arch).

6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v předložené žádosti/smlouvě o klasickém úvěru vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný od 01/2016 u [právnická osoba] v [obec] a jeho pravidelný měsíční příjem činí 31 260 Kč. Žalobkyně soudu předložila výplatní pásky žalovaného za období srpen 2018 a září 2018, ze kterých vyplývá, že čistý příjem žalovaného za měsíc srpen 2018 činil 28 087 Kč a za měsíc září 2018 činil 31 271 Kč. Výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 20 200 Kč, a to 5 200 Kč náklady na bydlení, 5 000 Kč na ostatní pravidelné výdaje (výživné, faktury za telefon, internet, životní pojištění apod.) a 10 000 Kč finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet apod.). Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný dále uvedl, že je majitelem domu, bytu, žije s družkou a má jedno dítě. Celkový příjem domácnosti uvedl částkou 41 260 Kč. Žalobkyně soudu předložila výpis z katastru nemovitostí, z něhož vyplývá, že žalovaný k datu 27. 10. 2018 vlastnil byt ve [obec] a výpis z insolvenčního rejstříku, z něhož vyplývá, že vůči žalovanému ke dni 14. 1. 2021 nebylo vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále uvedla, že provedla kontrolu žalovaného v registru SOLUS, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem bez negativní informace. V tomto směru předložila interní zápis žalobkyně o jejím rozhodnutí úvěr poskytnout. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Od žalovaného vyžádala pouze informace a doklady týkající se jeho příjmů a v katastru nemovitostí ověřila, že je vlastníkem bytu ve [obec]. Jak sama přiznala, jeho výdaje neprověřovala. Skutečnost, že má žalovaný pravidelné příjmy, ještě sama o sobě neznamená, že bude schopen splácet poskytnutý úvěr. Bez náležitého posouzení výdajové stánky jeho rozpočtu, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je schopen úvěr splácet. Přitom nemohla spoléhat jen jím sdělené skutečnosti. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

18. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

19. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Jelikož z neplatného ujednání právo na zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty nevzniklo, nebylo možné započíst na tyto neexistující pohledávky plnění žalovaného, jak požadovala žalobkyně. Částkou 59 067 Kč, kterou žalovaný na úhradu úvěru dosud zaplatil, tak žalovaný v celém rozsahu plnil na jistinu a dluh na jistině tak činí 44 333 Kč (103 400-59 067), přičemž k zaplacení této částky soud žalovaného výrokem II zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

20. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 54 333 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 14. 12. 2020, z částky 49 333 Kč za dobu od 15. 12. 2020 do 12. 1. 2021 a z částky 44 333 Kč za dobu od 13. 1. 2021 do zaplacení, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaný byl k úhradě dlužné jistiny vyzván výzvou k plnění ze dne 25. 3. 2020, podle které byl povinen dluh zaplatit ke dni 30. 4. 2020. Dle § 9 zákona č. 177/2020 Sb. nevzniká úvěrujícímu právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení úvěrovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020. Proto soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení až od 1. 11. 2020, přičemž ve výroku rozsudku v části týkající se úroku z prodlení zohlednil žalovaným provedené platby tak, jak byly popsány shora a žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 68 826,83 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 493,83 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do zaplacení zamítl.

21. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 75 579,13 Kč (70 582,13 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žalobního návrhu do 20. 1. 2021 ve výši 4 997 Kč) a částky 55 538,70 Kč (54 333 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku II. do dne 20. 1. 2021 ve výši 1 205,70 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 73 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 46 % (73 % - 27 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 22 599 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 754 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátkou ve výši 13 510 Kč (3,5× 3 860 Kč za tyto úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění, žaloba a účast u jednání dne 20. 1. 2021) dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (tj. 4× 300 Kč) příslušející ke čtyřem shora uvedeným úkonům právní služby dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady zástupkyně žalobkyně za promeškaný čas ve výši 600 Kč (tj. 6× 100 Kč za 6 započatých půlhodin strávených cestou zástupkyně žalobkyně k jednání a zpět) dle § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., jízdného ve výši 1 091 Kč (náhrada za dopravu zástupkyně žalobkyně k jednání osobním vozem Opel Corsa, [registrační značka], z Brna do Zlína a zpět při ujeté vzdálenosti celkem 195 km, spotřebě pro kombinovaný provoz 4,4 l /100 km, ceně 27,20 Kč za 1 l pohonné hmoty a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb.) dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a částky 3 444 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 10 396 Kč (46 % z 22 599 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.

22. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne 27. 11. 2020, jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.