36 C 331/2021

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dany Matoušové a přísedících JUDr. Jarmily Sliacké a Michala Teplého ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem datum , PSČ obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 4 806,04 Kč s přísl. <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 005,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 005,04 Kč za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž žalobkyně domáhala zaplacení částky 801 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 801 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 15 292 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl u ní zaměstnán jako [anonymizováno] výroby od [datum] do [datum], kdy s ním byl pracovní poměr okamžitě zrušen z důvodu neomluvené absence, protože od [datum] do práce nechodil. Žalobkyně vyhodnotila nepřítomnost žalovaného v práci od [datum] jako neomluvenou absenci až [datum] po projednání s příslušným odborovým orgánem a za prosinec 2020 a leden 2021 zaplatila žalovanému mzdu a náhradu mzdy, na které mu nárok nevznikl, proto požadovala jejich vrácení z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalovaný si musel být vědom, že odpracoval jen 6 směn ve dnech [anonymizována tři slova] – [datum] a od [datum], kdy již práci nekonal, mu žádný mzdový nárok nepřísluší.

2. Po vrácení věci odvolacím soudem předmětem sporu zůstala částka 4 806,04 Kč (4 005,04+801). Částka 4 005,04 Kč podle žalobkyně představuje v čistém (po odečtení povinných odvodů) součet tří mzdových nároků: a) mzda ve výši 3 393,50 Kč hrubého za [anonymizována dvě slova] a [datum] b) náhrada mzdy ve výši 3 345,53 Kč hrubého za překážky v práci na straně žalobkyně ve dnech [anonymizováno] – [datum] c) příplatek ve výši 125 Kč hrubého za práci v nuceném taktu za [anonymizována dvě slova] a [datum].

3. Částka 801 Kč představuje daň z příjmu fyzických osob z částky 5 463 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala žalovanému jako příjem za leden [rok] (5 530 Kč po odečtení 67 Kč, které vyplatila bez právního důvodu). Daň z příjmu ve výši 5 463 Kč žalobkyně odvedla až v únoru 2021, kdy bylo zřejmé, že žalovaný nesplňuje podmínky pro uplatnění slevy na poplatníka.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně a včas předvolán. Soud věc dle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán jako operátor výroby od [datum] (pracovní smlouva). Dne [datum] s ním žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr, protože se od [datum] nedostavil na pracoviště a své směny neodpracoval (okamžité zrušení pracovního poměru z [datum]). Okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně odeslala žalovanému poštou dne [datum] (dodejka). V období prosinec 2020 – březen 2021 žalovaný konal práci jen 1. a [datum], kdy odpracoval 7,5hodinovou pracovní dobu, [datum] byl na pracovišti od 5.31 do 6.00 hod. Ve dnech [anonymizováno] - [datum] odpracoval 7,5hodinovou pracovní dobu. Od [datum] do [datum] žalovaný v době nařízené směny práci nekonal (evidence odpracované doby). Zameškané směny byly vedoucím a zástupcem odborů posouzeny jako neomluvená absence (zápisy z jednání o neomluveném zameškání práce). Za prosinec 2020 byla žalovanému za 45 odpracovaných hodin při mzdovém tarifu 27 148 Kč zúčtována k výplatě mzda ve výši 11 311,67 Kč hrubého, příplatek v nuceném taktu ve výši 416,67 Kč hrubého, příplatek za práci v noci ve výši 900 Kč hrubého, náhrada mzdy ve výši 3 345,53 Kč hrubého za 3 dny (22,5 hodiny) překážek v práci na straně zaměstnavatele, cílová týmová prémie ve výši 714,29 Kč hrubého a náhrada mzdy za 15 hodin (2×7,5 hodiny) čerpané dovolené ve výši 2 623,96 Kč hrubého (výplatní lístek za prosinec 2020). Na účet žalovaného žalobkyně poukázala 10 306 Kč (výpis z účtu). Za leden 2021 žalobkyně zúčtovala žalovanému k výplatě cílovou týmovou prémii ve výši 529,09 Kč hrubého, aniž by pracoval, a náborový příspěvek ve výši 5 000 Kč hrubého (výplatní lístek za leden 2021). Na jeho účet poukázala 4 921 Kč (výpis z účtu). Za práci v nuceném taktu přísluší zaměstnanci příplatek ve výši 1 000 Kč za měsíc (mzdový tarif). <b>Mzdové nároky za prosinec 2020</b> 6. Žalobkyně tvrdila, že za prosinec [rok] vyplatila žalovanému mzdové nároky i za dobu, kdy do práce z vlastního rozhodnutí nechodil a žádnou práci nevykonával. Dle evidence docházky žalovaný pracoval pouze v době od [anonymizováno] – [datum] a odpracoval šest 7,5hodinových směn, tj. 45 hodin. Dle výplatního lístku za prosinec 2020 příslušela žalovanému při odpracování plného fondu pracovní doby 180 hodin mzda ve výši 27 148 Kč hrubého. Za odpracovaných 45 hodin mu tak příslušela mzda ve výši 6 787 Kč hrubého (27 148/180). Dle výplatního lístku mu však byla vyúčtována hrubá mzda ve výši 11 311,67 Kč, tj. za 10 směn - 75 hodin (27 148/180). Na hrubé mzdě tak žalobkyně vyúčtovala žalovanému o 4 524,67 Kč hrubého více (11 311,67 - 6 787), než mu příslušelo dle odpracované doby.

7. Dále byla žalovanému vyúčtována náhrada mzdy za překážky v práci na straně zaměstnavatele za 22,5 hodiny (3 dny) ve výši 3 345,53 Kč hrubého, byť od [anonymizováno] – [datum], kdy konal práci, žádné překážky v práci na straně žalobkyně nevznikly (viz evidence odpracované doby). Od [datum] se žalovaný na pracoviště k výkonu práce nedostavil, čímž dal jasně najevo své rozhodnutí pro žalobkyni dále nepracovat. Důvodem, proč práci po [datum] nekonal, tedy bylo jeho rozhodnutí, nikoliv překážky v práci na straně žalobkyně, které po tomto datu vznikly, proto mu nárok na náhradu mzdy za překážky v práci na straně žalobkyně v dnech [anonymizováno] - [datum] nepřísluší.

8. Žalobkyně dle svých tvrzení přeplatila žalovaného i na příplatku za práci v nuceném taktu (v nuceném tempu). Tento příplatek příslušel žalovanému ve výši 1 000 Kč měsíčně při odpracovaném plném fondu pracovní doby, tj. 180 hodin za prosinec 2020 (viz mzdový tarif žalobkyně). Za odpracovaných 45 hodin vznikl žalovanému nárok jen na část příplatku ve výši 250 Kč (1 000/180). Na příplatku v nuceném taktu tak žalobkyně vyúčtovala žalovanému o 166,67 Kč více (416, 67-250), než mu příslušelo dle odpracované doby.

9. Žalovaný s vědomím toho, co skutečně odpracoval, a podle údajů uvedených ve výplatním lístku musel vědět, že překážky na straně žalobkyně mu ve výkonu práce nikdy nebránily, nárok na náhradu mzdy mu tedy nevznikl, a mzda včetně příplatku mu byla vyplacena ve vyšším rozsahu, než za jím odpracovaných 45 hodin. <i>10. Dle § 331 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen zákoník práce) vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.</i> 11. Žalobkyně vyčíslila přeplatek na mzdě částkou 3 345,53 Kč hrubého, přeplatek na příplatku za práci v nuceném taktu částkou 125 Kč a náhradu mzdy částkou 3 345,53 Kč hrubého a po odpočtu povinných odvodů žalovala 4 005,04 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného v souladu s § 331 zákoníku práce zavázal, neboť musel vědět, že minimálně ve výši žalované částky mu bylo na mzdových nárocích za prosinec 2020 vyplaceno více, než podle odpracovaných hodin činil jeho nárok. <b>Daň z příjmu fyzických osob ve výši 801 Kč</b> 12. Částka 801 Kč, která zůstala předmětem sporu (4 806,04 - 4 005,04), představuje dle žalobkyně daň z příjmu fyzických osob odvedenou z příjmu, který byl žalovanému vyúčtován k výplatě za leden 2021. Původně byl žalovanému vyúčtován příjem ve výši 5 530 Kč (viz výplatní lístek za leden 2021), z něhož žalobkyně vyžalovala vrácení částky 67 Kč (viz rozsudek č. j. 36 C 331/2021-81). Oprávněný příjem tudíž činí 5 463 Kč, z něhož žalobkyně odvedla daň ve výši 825 Kč (viz výplatní lístek za únor 2021).

13. Daň z příjmu ze závislé činnosti, který žalobkyně žalovanému vyplatila, však za něj odvedla po právu (§ 3 odst. 1 písm. a) z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v platném znění), nikoliv bez právního důvodu, jak tvrdila, proto jí právo na vrácení žalované částky 801 Kč nevzniklo. Daň z příjmu z neprávem vyplacené částky 67 Kč byla žalobkyni přiznána již dřívějším rozhodnutím.

14. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dopisem ze dne [datum], v němž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do [datum]. Jelikož tak neučinil, je od [datum] v prodlení a žalobkyni přísluší právo na úrok z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 4 zákoníku práce) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 % ročně). Proto soud v souladu s návrhem zavázal žalovaného k zaplacení 8,25 % p. a. úroku z prodlení z přiznané částky od [datum] do zaplacení.

15. Žalobkyně žalovala 15 492,10 Kč (jistina včetně úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) a neuspěla ohledně částky 860 Kč (zamítnutých 801 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni rozhodnutí), která představuje 5,5 % předmětu sporu, tedy nepatrný neúspěch, proto soud žalobkyni dle § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná částka 15 292 Kč, představuje zaplacený soudní poplatek z žaloby i z odvolání v souhrnné výši 1 800 Kč, odměnu advokáta za zastupování žalobkyně ve výši 5,5× 1 700 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění ze dne [datum], návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, účast u jednání [anonymizováno] a [datum] a odvolání, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 6× 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za uvedených šest úkonů právní služby a 21% DPH ve výši 2 342 Kč z přiznané odměny a náhrad. Přiznanou náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit zástupci žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

16. Za opakovaná doplnění návrhu soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení pro jejich neúčelnost. Soud až postupnými výzvami zjišťoval, jaké nároky jsou předmětem sporu a jak k jejich výši žalobkyně dospěla, přestože tyto skutečnosti měly a mohly být již v návrhu.