36 C 331/2021

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dany Matoušové a přísedících JUDr. Jarmily Sliacké a Michala Teplého ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem datum , PSČ obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 14 429 s přísl. <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 622,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 622,96 Kč za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 806,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 806,04 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 2 391 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala vrácení mzdových nároků a z nich učiněných odvodů, které žalovanému vyúčtovala za měsíce [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] a následně i uhradila, aniž by mu na ně vznikl nárok, nebo protože mu zkrátila dovolenou z důvodu neomluvené absence. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán jako [anonymizována dvě slova] od [datum] do [datum], kdy s ním byl pracovní poměr okamžitě zrušen z důvodu neomluvených absencí, protože od [datum] do práce nechodil. Z důvodu neomluvených absencí zkrátila žalobkyně žalovanému dovolenou, kterou čerpal [anonymizováno] a [datum] a domáhala se vrácení vyplacené náhrady mzdy za čerpanou dovolenou ve výši 6 629 Kč.

2. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 183 Kč, kterou žalovanému vyplatila na mzdě za 7,5 hodiny, které měl žalovaný odpracovat v [anonymizováno] [rok], ale neodpracoval a nárok na mzdu mu tak nevznikl.

3. Vrátit žalobkyně po žalovaném požadovala též částku 885 Kč, která zahrnuje cílovou týmovou prémii, která byla žalovanému vyplacena za [anonymizováno] [rok] ve výši 67 Kč, z níž žalobkyně odvedla 3 Kč jako pojistné na zdravotní pojištění, 4 Kč jako pojistné na sociální pojištění a 825 Kč jako zálohu na daň z příjmu.

4. Žalobkyně se dále domáhala vrácení pojistného na zdravotní pojištění v celkové výši 5 732 Kč, které za žalovaného odvedla z minimální mzdy za měsíce [anonymizováno] [rok], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [rok], přestože příjem žalovaného byl nižší.

5. Ze souhrnné částky 14 429 Kč žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalovanému k zaplacení ve výzvě z [datum].

6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně a včas předvolán. Soud věc dle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

7. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán jako operátor výroby od [datum] (pracovní smlouva). Dne [datum] s ním žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr, protože se od [datum] nedostavil na pracoviště a své směny neodpracoval (okamžité zrušení pracovního poměru z [datum]). Okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně odeslala žalovanému poštou dne [datum] (dodejka). V období [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] žalovaný konal práci jen [anonymizováno] a [datum], kdy odpracoval 7,5hodinovou pracovní dobu, [datum] byl na pracovišti od 5.31 do 6.00 hod. Ve dnech [anonymizováno] - [datum] odpracoval 7,5hodinovou pracovní dobu. Od [datum] do [datum] žalovaný v době nařízené směny práci nekonal (evidence odpracované doby). Zameškané směny byly vedoucím a zástupcem odborů posouzeny jako neomluvená absence (zápisy z jednání o neomluveném zameškání práce). Za [anonymizováno] [rok] byla žalovanému za 45 odpracovaných hodin při mzdovém tarifu 27 148 Kč zúčtována k výplatě mzda ve výši 11 311,67 Kč, příplatek v nuceném taktu ve výši 416,67 Kč, příplatek za práci v noci ve výši 900 Kč, náhrada mzdy za 3 dny (22,5 hodiny) překážek v práci na straně zaměstnavatele, cílová týmová prémie ve výši 2 623,96 Kč a náhrada mzdy za 15 hodin (2×7,5 hodiny) čerpané dovolené ve výši 2 623,96 Kč (výplatní lístek za prosinec 2020). Na účet žalovaného žalobkyně poukázala 10 306 Kč (výpis z účtu). Za [anonymizováno] [rok] žalobkyně zúčtovala žalovanému k výplatě cílovou týmovou prémii ve výši 529,09 Kč, aniž by pracoval, a náborový příspěvek ve výši 5 000 Kč (výplatní lístek za [anonymizováno] [rok]). Na jeho účet poukázala 4 921 Kč (výpis z účtu). <b>Náhrada mzdy za krácenou dovolenou ve výši 6 629 Kč</b> <i>8. Dle § 223 odst. 2, 6 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020, krátí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou za neomluveně zameškanou směnu (pracovní den), může mu dovolenou krátit o 1 až 3 dny; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat. Dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodů, které vznikly v tomto roce.</i> <i>Dle § 222 odst. 4 zákoníku práce zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.</i> <i>9. Dle bodu 5.2.2 organizační normy č. ON .1.020 žalobkyně, platné od 15. 6. 2012 se za každou neomluvenou směnu krátí dovolená o 2 dny. O neomluveném zameškání práce rozhoduje vedoucí po dohodě s příslušnou dílenskou organizací odborů.</i> 10. Žalovaný v [anonymizováno] [rok] odpracoval 6 směn z 24 směn. Dva dny (15 hodin) dle výplatního lístku čerpal dovolenou a na tři dny (22,5 hodiny) mu žalobkyně nenařídila práci (překážky v práci na straně žalobkyně). 13 směn tedy žalovaný neodpracoval, přičemž tyto byly vyhodnoceny jako neomluvená absence (zápisy).

11. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 629 Kč s tvrzením, že se jedná o náhradu mzdy za dva dny dovolené vyčerpané žalovaným [anonymizováno] a [datum], přičemž tuto dovolenou mu kvůli neomluvené absenci krátila a za ni vyplacenou náhradu mzdy požadovala zpět. Za každou zameškanou směnu v daném kalendářním roce lze dle § 223 odst. 2 zákoníku práce zkrátit dovolenou, na niž vznikl nárok v daném kalendářním roce, o 1-3 dny, přičemž dle vnitřního předpisu č. ON .1.020 byla žalobkyně oprávněna zkrátit dovolenou za neomluveně zameškanou směnu o 2 dny, což v případě žalovaného učinila a 2 dny dovolené vyčerpané v [anonymizováno] [rok] zkrátila (více dovolené žalovaný nečerpal), což žalovanému nejpozději žalobou a jejími doplněními oznámila. Podle výplatního lístku za [anonymizováno] [rok] vyúčtovala a vyplatila žalobkyně žalovanému za dva dny dovolené náhradu mzdy ve výši 2 623,96 Kč, kterou byl žalovaný dle § 222 odst. 4 zákoníku práce povinen vrátit zpět. Z titulu krácení dovolené a s tím související povinnosti žalovaného vrátit vyplacenou náhradu mzdy vznikl žalobkyni nárok pouze na vrácení částky 2 623,96 Kč. Požadovala-li zaplacení částky 6 629 Kč, soud ve výši rozdílu žalobu zamítl (6 629-2 623,96= 4 005,04 Kč). Žalobkyně opakovaně tvrdila, že vyplatila žalovanému na náhradě mzdy za dovolenou částku 6 629 Kč, což však odporuje výplatnímu lístku za [anonymizováno] [rok]. Pokud do částky 6 629 Kč zahrnula i jiné mzdové nároky, je třeba odkázat na § 222 odst. 4 zákoníku práce, dle kterého může zaměstnavatel z důvodu krácení dovolené požadovat po zaměstnanci jen vrácení náhrady mzdy za čerpanou dovolenou, jiné mzdové nároky nikoliv. Jiné mzdové nároky může zaměstnavatel požadovat zpět za podmínek upravených v § 331 zákoníku práce, což však žalobkyně neučinila a jiné důvody pro vrácení žalované částky, než krácení dovolené, netvrdila. <b>Mzda za [anonymizováno] [rok] ve výši 1 183 Kč</b> <i>12. Dle § 331 zákoníku práce vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.</i> 13. Žalobkyně požadovala vrátit částku 1 183 Kč, o níž tvrdila, že se jedná o mzdu za chybějících 7,5 hodiny, které žalovaný v [anonymizováno] [rok] neodpracoval, přesto mu byla za ně vyplacena mzda. Rozhodující otázkou při posouzení, zda žalobkyni svědčí právo na vrácení části mzdy za [anonymizováno] [rok], je, jestli se žalovaný dozvěděl nebo mohl dozvědět skutečnosti, z nichž byl schopen zjistit, že mu část mzdy za [anonymizováno] [rok] byla vyplacena neprávem. Dle výplatního lístku, za [anonymizováno] [rok], který žalobkyně zaslala žalovanému poštou, protože v té době již do práce nechodil, příslušela žalovanému v případě odpracování plného fondu pracovní doby 180 hodin základní mzda dle tarifu ve výši 27 148 Kč. Dle výplatního lístku odpracoval 45 hodin, což odpovídá evidenci odpracované doby, dle které odpracoval 7,5hodinovou pracovní dobu v šesti dnech (6×7,5=45). Žalovanému tak za odpracovanou dobu příslušela mzda ve výši 6 787 Kč (27 [číslo] 787), přičemž vyúčtována k výplatě mu dle výplatního lístku byla mzda ve výši 11 311,67 Kč. Požadovala-li žalobkyně vrácení mzdy za [anonymizováno] [rok] ve výši 1 183 Kč, soud dospěl k závěru, že žalovaný si mohl na základě mzdového lístku spočítat, že při jím odpracovaných hodinách mu přísluší mzda v nižší než vyplacené výši a je povinen neoprávněně vyplacenou mzdu vrátit zpět, proto soud žalovaného k zaplacení částky 1 183 Kč zavázal. <b>Prémie včetně odvodů z ní učiněných v souhrnné výši 885 Kč</b> 14. Žalobkyně uvedla, že požadovaná částka 885 Kč představuje mzdový nárok (prémii) za [anonymizováno] [rok] ve výši 67 Kč, pojistné na zdravotní pojištění ve výši 3 Kč odvedené z tohoto mzdového nároku, pojistné na sociální pojištění ve výši 4 Kč odvedené z tohoto mzdového nároku a daň z příjmu fyzických osob ve výši 825 Kč.

15. Žalobkyně dle výplatního lístku za leden vyplatila žalovanému prémii ve výši 529,09 Kč, byť dle evidence odpracované doby již v [anonymizováno] [rok] vůbec nepracoval. Musel si tak být vědom, že mu za tento měsíc žádný mzdový nárok nepřísluší. Dle § 331 zákoníku tak přísluší žalobkyni právo požadovat po žalovaném vrácení neprávem vyplacené prémie, proto soud žalovaného k zaplacení prémie v požadované výši 67 Kč zavázal.

16. Vedle samotného mzdového nároku přísluší žalobkyni právo i na zaplacení odvodů učiněných z neprávem vyplaceného mzdového nároku, protože odvody činí zaměstnavatel ve prospěch zaměstnance. Za něj odvádí pojistné na sociální a zdravotní pojištění a zaměstnanec poté čerpá služby hrazené z tohoto pojištění. Zaměstnanci jsou také vyúčtovány zaplacené zálohy na daň z příjmu a jemu je vrácen přeplatek na dani, včetně přeplatku na dani odvedené z neprávem vyplacených příjmů. Odvody učiněné zaměstnavatelem ze mzdových nároků, na které zaměstnanci nárok nevznikl, jsou tedy zaměstnancovým obohacením, k němuž došlo bez právního důvodu, proto je zaměstnanec povinen vrátit je zpět. Z prémie ve výši 67 Kč bylo dle výplatního lístku za [anonymizováno] [rok] odvedeno pojistné na sociální zabezpečení ve výši 4 Kč a pojistné na zdravotní pojištění ve výši 3 Kč, soud tak v souladu s návrhem zavázal žalovaného k zaplacení částky 7 Kč.

17. Pokud žalobkyně požadovala zaplacení odvedené zálohy na daň z příjmu fyzických osob ve výši 825 Kč, je evidentní, že tak vysoká daň nebyla odvedena z příjmu ve výši 67 Kč, což potvrzuje i výplatní lístek za [anonymizováno] [rok], z něhož vyplývá, že daň ve výši 825 Kč byla odvedena z částky 5 463 Kč, což představuje příjem vyplacený žalovanému za [anonymizováno] [rok] ve výši 5 530 Kč po odečtení neprávem vyplacené prémie ve výši 67 Kč (5 530-67 5 463 Kč). Daň z příjmu fyzických osob činí v tomto případě 15 % (§ 16 odst. 1 písm. a) z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění). 15 % z částky 67 Kč činí 10 Kč, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 10 Kč namísto 825 Kč a ohledně částky 815 Kč žalobu zamítl. <b>Pojistné na zdravotní pojištění ve výši 5 732 Kč</b> 18. Žalobkyně se dále domáhala vrácení pojistného na zdravotní pojištění, které za žalovaného odvedla v měsících [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] nad rámec jeho příjmů. Poukazovala na zákonnou povinnost zaměstnavatele vyplývající § 3 odst. 10 z. č. 592/1992 Sb. <i>19. Dle § 3 odst. 10 z. č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, v platném znění (dále jen z. č. 592/1992 Sb.), pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.</i> 20. Vyměřovací základ zaměstnance je dle § 3 odst. 1 z. č. 592/1992 Sb. úhrn příjmů ze závislé činnosti a minimální vyměřovací základ je dle § 3 odst. 6 z. č. 592/1992 Sb. minimální mzda. Pokud tedy mzda žalovaného nedosahovala minimální mzdy, která v prosinci 2020 činila 14 600 Kč a v roce 2021 15 200 Kč (§ 2 z. č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, ve znění účinném k do 31. 12. 2020 a ve znění účinném do 31. 12. 2021), byl povinen doplatit pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu minimální mzdy a výše své mzdy. Doplatek pojistného byl povinen uhradit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele, tedy do skončení pracovního poměru u žalobkyně, jejím prostřednictvím.

21. Žalobkyně prokázala, že v [anonymizováno] [rok] a v měsících leden až [anonymizováno] [rok] odváděla za žalovaného pojistné na zdravotní pojištění z minimální mzdy, byť jeho mzda byla nižší, a přísluší jí tak vůči žalovanému právo na zaplacení částky odpovídající 13,5 % z rozdílu minimální mzdy a mzdy žalovaného za každý tento měsíc.

22. Za prosinec 2020 žalobkyně vyúčtovala žalovanému mzdu ve výši 9 825 Kč, (výplatní lístek za [anonymizováno] [rok] a za [anonymizováno] [rok]), tedy méně než činila minimální mzda. V souladu s § 3 odst. 10 z. č. 592/1992 Sb. proto odvedla 13,5% pojistné na zdravotní pojištění z minimální mzdy ve výši 14 600 Kč. Pojistné z rozdílu částek 14 600 Kč a 9 825 Kč (14 600-9 825= 4 775 Kč), činí 644 Kč (13,5 % z 4 775).

23. Za [anonymizováno] [rok] vyúčtovala žalovanému příjem ve výši 5 463 Kč (výplatní lístek za [anonymizováno] a za [anonymizováno] [rok]), tedy opět v nižší výši než činila minimální mzda ve výši 15 200 Kč 13,5% pojistné z rozdílu těchto částek činí 1 314 Kč (15 200-5 463=9 737; 13,5 % z 9 737=1 314).

24. Za měsíc únor nebyla žalovanému zúčtována k výplatě žádná mzda, protože práci nekonal. Byl tak povinen uhradit 13,5% pojistné z celé částky 15 200 Kč, což činí 2 052 Kč.

25. Ani v březnu 2021 žalovaný nepracoval a nárok na mzdu mu nevznikl. Pracovní poměr skončil [datum]. Poměrná část minimální mzdy za dobu trvání pracovního poměru činí 12 749 Kč (15 200/31) a 13,5 % z této částky činí 1 722 Kč.

26. V souhrnu tak byl žalovaný za období trvání pracovního poměru, kdy jeho mzda nedosahovala výše minimální mzdy doplatit 5 732 Kč (644+1 314+2 052+1 722), proto soud žalobě v této části vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení této částky.

27. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dopisem ze dne [datum], v němž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do [datum]. Jelikož tak neučinil, je od [datum] v prodlení a žalobkyni přísluší právo na úrok z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 4 zákoníku práce) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 % ročně). Proto soud v souladu s návrhem zavázal žalovaného k zaplacení 8,25 % p. a. úroku z prodlení z přiznané částky od [datum] do zaplacení.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná s nároky ve výši 9 422,96 Kč, což představuje 67% předmětu sporu, a neuspěla ohledně částky 4 806,04 Kč, což představuje 33 % předmětu sporu. Přísluší jí tedy náhrada nákladů řízení v rozsahu 34 % (67 % - 33 %). Žalobkyně v řízení účelně vynaložila náklady ve výši 7 032 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta za zastupování žalobkyně ve výši 2,5× 1 700 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění ze dne [datum], návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3× 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za uvedené tři úkony právní služby a 21% DPH ve výši 1 082 Kč z přiznané odměny a náhrad. Soud tak zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení ve výši 2 391 Kč (34 % z 7 032 Kč), kterou je žalovaný povinen zaplatit zástupci žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

29. Za opakovaná doplnění návrhu soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení pro jejich neúčelnost. Soud až postupnými výzvami zjišťoval, jaké nároky jsou předmětem sporu a jak k jejich výši žalobkyně dospěla, přestože tyto skutečnosti měly a mohly být již v návrhu.

30. K jednání se dostavila Mgr. [jméno] [příjmení], která předložila substituční plnou moc udělenou zástupcem žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a dále substituční plnou moc, kterou Mgr. [příjmení] zmocnil ji k zastupování v projednávané věci. Ustanovení § 25 odst. 2 o.s.ř. ovšem připouští jen, aby se zástupce účastníka nechal zastupovat jiným advokátem nebo advokátním koncipientem, další řetězení substitučních plných mocí již nepřipouští. Mgr. [příjmení] tak nebyla řádně zmocněna k zastupování žalobkyně v projednávané věci, proto s ní soud jako se zástupcem žalobkyně nejednal a náklady právního zastoupení za účast u jednání žalobkyni nepřiznal.