36 C 357/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 5 808 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 9,19 % ročně z částky 4 692 Kč za dobu od 22. 6. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 013 Kč s úrokem ve výši 12,60 % ročně z částky 4 692 Kč za dobu od 22. 6. 2019 do zaplacení a</b> <b>s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 276,40 Kč a dále s</b> <b>úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 5 013 Kč za dobu od 22. 6. 2019 do 30. 6. 2019,</b> <b>ve výši 9 % ročně z částky 5 013 Kč za dobu od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020,</b> <b>ve výši 7,25 % ročně z částky 5 013 Kč za dobu od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021,</b> <b>ve výši 7,50 % ročně z částky 5 013 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021,</b> <b>ve výši 10,75 % ročně z částky 5 013 Kč za dobu od 1. 1. 2022 do 16. 2. 2022,</b> <b>a dále z částky 5 013 Kč za dobu od 17. 2. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 795 Kč, úroku ve výši 0,98 % ročně z částky 4 692 Kč za dobu od 22. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 963,60 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 795 Kč za dobu od 22. 6. 2019 do zaplacení.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 773 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 5 808 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] coby právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky ve výši 22,78 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaná nehradila sjednané měsíční splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně proto využil svého smluvního oprávnění a celý úvěr ke dni 19. 10. 2005 zesplatnil. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka na jistina úvěru 4 692 Kč, úroky z prodlení 1 240 Kč, poplatky 321 Kč a smluvní pokuta 795 Kč.

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně úroku ve výši 9,19 % ročně z částky 4 692 Kč za dobu od 22. 6. 2019 do zaplacení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 390 Kč. Žalovaná si sjednala soubor pojištění A, za který se zavázala hradit částku ve výši 3,43 % ze sjednané měsíční splátky. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru a sazebník poplatků (smlouva o úvěru ze dne [datum]). Dle bodu 2.4 obchodních podmínek je schválená částka úvěru úročena věřitelem ode dne dání příkazu k převodu věřiteli. Zákazník souhlasí s okamžikem zahájení úročení schválené částky úvěru a se splněním závazku věřiteli ze smlouvy o úvěru tímto způsobem. Dle bodu 6.1 obchodních podmínek porušení povinnosti zákazníka vyplývajících ze smlouvy o úvěru zakládá právo věřitele na smluvní pokutu dle sazebníku, nezávisle na tom, zda jde o porušení povinností zaviněné či nikoliv. Věřitel byl podle bodu 7.3 písm. a) obchodních podmínek oprávněn požadovat okamžité splacení veškerých částek dlužných zákazníkem podle smlouvy o úvěru v případě, že zákazník porušuje kterékoli ustanovení smlouvy o úvěru nebo obchodních podmínek, zejména je-li v prodlení s placením více než tří splátek zároveň (obchodní podmínky smlouvy o úvěru společnosti [právnická osoba] platné od [datum]). Dle sazebníku poplatků společnosti [právnická osoba] platného od [datum] činil poplatek za správu úvěru 60 Kč měsíčně a smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru 20 % z každé dlužné splátky (sazebník poplatků společnosti [právnická osoba] platný od [datum]).

5. Žalovaná čerpala úvěr dne [datum] ve výši 40 000 Kč (platební historie ze dne [datum]). Jelikož od června 2005 nehradila sjednané splátky včas (platební historie ze dne [datum]), právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný ke dni 19. 10. 2005, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem z téhož dne (odstoupení od smlouvy ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]).

6. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách České národní banky soud zjistil, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu činila v době uzavření smlouvy o úvěru 12,60 % ročně (Přehled ČNB ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR).

7. Na základě smlouvy o vkladu části podniku ze dne [datum] společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) vložila část podniku do základního kapitálu společnosti [právnická osoba] (výpis z veřejného rejstříku, smlouva o vkladu části podniku ze dne [datum], příloha [číslo] – seznam klientských smluv). [právnická osoba] zanikla vnitrostátní fúzí sloučením společnosti [právnická osoba] jako zanikající společnosti, do společnosti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) jako nástupnické společnosti (výpis z veřejného rejstříku). [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku, potvrzení o zaplacení kupní ceny).

8. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obch. zák.), neboť smlouva, o niž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti těchto zákonů.

9. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru (§ 497).

10. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. <i>12. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.</i> 13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena podle § 497 obch. zák. smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalované podle citovaného ustanovení a v souladu se smluvně převzatým závazkem vznikla povinnost čerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy ve smyslu § 502 odst. 1 obch. zák. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou měsíčních splátek, právní předchůdce žalobkyně využil svého dohodnutého oprávnění a úvěr ke dni 19. 10. 2005 zesplatnil. Žalobkyni, na kterou byla úvěrová pohledávka postoupena, tak podle § 497 obch. zák. svědčilo právo na zaplacení jistiny úvěru ve výši 4 692 Kč (vyčerpané a nesplacené peněžní prostředky), k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.

14. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku ve výši 13,58 % ročně z nesplacené jistiny 4 692 Kč za dobu od 22. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že ke dni zesplatnění úvěru (19. 10. 2005) činila obvyklá roční úroková sazba úvěrů poskytovaných na spotřebu domácnostem s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně dle statistiky ČNB 13,58 %. Dle § 502 odst. 1 obch. zák. je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v době uzavření smlouvy. Z přehledu ČNB ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že v době uzavření smlouvy (duben 2004) činila úroková sazba 12,60 % ročně. Proto soud žalovanou zavázal k zaplacení úroku ve výši 12,60 % ročně z částky 4 692 Kč za požadované období jdoucí od 22. 6. 2019 do zaplacení a ohledně úroku ve výši 0,98 % (13,58 % - 12,60 %) z částky 4 692 Kč za dobu od 22. 6. 2019 do zaplacení žalobu zamítl.

15. Žalobkyně se dále v řízení domáhala zaplacení poplatků v celkové výši 321 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení poplatků za pojištění ve výši 3,43 % ze sjednané splátky, tj. ve výši 47 Kč (3× 47 Kč) za měsíce červenec 2005 až září 2005 a poplatků za správu a vedení účtu ve výši 60 Kč (3× 60 Kč) za měsíce červenec 2005 až září 2005. Žalobkyně požadovala poplatky v dohodnuté výši za období, v němž žalovaná splátky nehradila, soud tak shledal žalobu i v této části důvodnou a k zaplacení částky 321 Kč představující dluh na poplatcích za vedení úvěru a na úhradách za pojištění žalovanou zavázal.

16. Žalobkyně se dále v řízení domáhala zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 795 Kč, tj. 20 % z dlužné splátky splatné dne 14. 7. 2005, dne 14. 8. 2005 a dne 14. 9. 2005, dle bodu 6.1 obchodních podmínek a sazebníku poplatků.

17. Předmětná smlouva o úvěru naplňuje znaky spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 52 obč. zák. Východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Pro takové vztahy je charakteristické, že podnět ke smluvnímu jednání pochází zpravidla od dodavatele, přičemž spotřebitel není na předpřipravená smluvní ujednání připraven. Společným znakem právní úpravy spotřebitelských smluv podle § 51a a násl. obč. zák. je tedy snaha cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost, a to formou omezení autonomie vůle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 342/09).

18. Z ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. plyne zákaz těch ujednání obsažených ve spotřebitelských smlouvách, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Zde uvedený pojem "dobrá víra" je nutno v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice Rady č. 93/13 EHS vykládat v jeho objektivním slova smyslu, tedy jako požadavek poctivosti soukromoprávního styku. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11).

19. V posuzovaném případě bylo ujednání o smluvní pokutě obsaženo nikoliv ve smlouvě samé, ale v úvěrových podmínkách, které se sice po formální stránce staly součástí smlouvy o úvěru (§ 273 odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 3028 odst. 3 NOZ), které však mají sloužit pouze k úpravě technických či výkladových dat, příp. k upřesnění ve smlouvě sjednaných povinností, nikoliv však ke sjednání jednostranných povinností typu povinnosti plnit (zaplatit). Soud nemůže odhlédnout od skutečnosti, že žalované, jež je spotřebitelem, byl předložen připravený formulářový návrh, kde smluvní pokuta nebyla v textu samotné smlouvy vůbec zmíněna. Ujednání o smluvní pokutě je obsaženo až v bodě 6.1 úvěrových podmínek, aniž by byla jakkoliv vizuálně vyčleněna. Určení výše smluvní pokuty je navíc odkazem na sazebník. V rámci spotřebitelských smluv přitom ujednání zakládající smluvní pokutu či obdobně poplatkovou povinnost spotřebitele (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Právnímu předchůdci žalobkyně nic nebránilo, aby zmínku o smluvní pokutě výslovně zakotvil do textu předmětné smlouvy o úvěru, což ovšem neučinil. Jelikož na základě neplatného ujednání (§ 55 odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 56 obč. zák. a § 1 odst. 2 větou druhou obch. zák. a § 3028 odst. 3 NOZ) nemohlo žalobkyni žádné právo vzniknout, soud žalobu ohledně smluvní pokuty 795 Kč zamítl.

20. Nezaplatila-li žalovaná splátky ve stanoveném termínu, ocitla se počínaje dnem následujícím po splatnosti každé splátky v prodlení s jejím zaplacením, pročež těmito dny až do zaplacení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ze splátky připadající na tento měsíc podle § 517 odst. 2 obč. zák. (k použití tohoto zákona viz § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění). Žalobkyně požadovala přiznat zákonný úrok z prodlení z částky 47 260 Kč za dobu od 15. 7. 2005 do 21. 8. 2005, z částky 47 860 Kč za dobu od 22. 8. 2005 do 22. 9. 2005, z částky 46 549 Kč za dobu od 23. 9. 2005 do 18. 10. 2005, z částky 43 471 Kč za dobu od 18. 10. 2005 do 18. 10. 2005 a z částky 5 808 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, přičemž za dobu od 15. 7. 2005 do 18. 10. 2005 úrok z prodlení kapitalizovala částkou 1 240 Kč. Soud jí v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení za požadované období, ovšem pouze z částky 1 390 Kč za dobu od 15. 7. 2005 do 14. 8. 2005, z částky 2 780 Kč za dobu od 15. 8. 2005 do 14. 9. 2005, z částky 4 170 Kč za dobu od 15. 9. 2005 do 14. 10. 2005 a z částky 5 560 Kč za dobu od 15. 10. 2005 do 18. 10. 2005, který po kapitalizaci představuje částku 276,40 Kč, k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal a nad rámec uvedeného žalobu ohledně úroku z prodlení v kapitalizované výši 963,60 Kč zamítl.

21. Od 22. 6. 2019 do zaplacení žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 5 808 Kč. Jelikož požadovala přiznat úrok z prodlení nejen z jistiny a poplatků, ale i ze smluvní pokuty (795 Kč), na jejíž zaplacení jí podle výsledku dokazování nevzniklo právo, soud žalobu ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 795 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení zamítl.

22. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalované přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 7 048 Kč (5 808 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 240 Kč) a částky 5 289,40 Kč (5 013 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 276,40 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 75 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 50 % (75 % - 25 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 3 546 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 2 000 Kč (2,5× 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 1× 1 500 Kč dle § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za účast na jednání konaném dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby a 1× 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející k jednomu shora uvedenému úkonu právní služby) a částky 546 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 1 773 Kč (50 % z 3 546 Kč) je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

23. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. sp. zn. 36 C 64/2019, 38 C 320/2020, 38 C 303/2021 a 36 C 324/2021). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2016, č.j. 27Co 221/2015-104). Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za zastoupení advokátem v souvislosti s úkonem právní služby spočívajícím ve vyjádření žalobkyně k výzvě soudu ze dne [datum], neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.