36 C 370/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 16 891 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 032 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 032 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 859 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 166 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 16 198 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 86,15 % ročně z částky 12 965,28 Kč za dobu od 23. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 198 Kč představující podle žaloby jistinu ve výši 15 749,43 Kč, smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 249 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 198 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, dále částky ve výši 693 Kč představující smluvní pokutu po zesplatnění a úroku ve výši 86,15 % ročně z částky 12 965,28 Kč za dobu od 23. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 55 756 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,15 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 968 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2020. Žalovaná v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácela řádně a včas, proto došlo ke dni 21. 5. 2020 k zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaná uhradila částku ve výši 968 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,15 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 968 Kč splatných nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (část A smlouvy). Dle bodu 2.2 smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Smluvní strany se dohodly, že poskytovatel je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit, uvedené v části A) smlouvy. Dle bodu 4.1 smlouvy se klienti zavazují vrátit poskytovateli poskytnutý úvěr a zaplatit mu sjednané úroky za poskytnutí úvěru v dohodnutých měsíčních splátkách. V bodě 4.2 smlouvy bylo uvedeno, že úvěr se splácí anuitními splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. V bodě 6.1 smlouvy si smluvní strany dohodly, že v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká klientovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 249 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je poskytovatel oprávněn takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuty dle tohoto bodu jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty (stejné ujednání obsahoval již předsmluvní formulář ze dne [datum]). Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel právo vůči klientům na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení (stejné ujednání obsahoval již předsmluvní formulář ze dne [datum]). Dle bodu 6.3 smlouvy jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn. že se k tomuto dni stávají se okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2 části B) smlouvy. Zesplatnění úvěru se netýká budoucích nákladů úvěru. Poskytovatel je povinen klienty před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout jim k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Dle bodu 6.5 smlouvy jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (stejné ujednání obsahoval již předsmluvní formulář ze dne [datum]) (smlouva o úvěru ze dne [datum], předsmluvní formulář ze dne [datum]).

4. Žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč dne 6. 1. 2020 bezhotovostním převodem na číslo účtu [bankovní účet] uvedené v úvěrové smlouvě (smlouva o úvěru ze dne [datum], doklad o vyplacení úvěru, sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Podle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná částku ve výši 968 Kč (karta klienta).

5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalované v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací činilo skóre žalované 420 bodů odpovídající kategorii III. (416 a více), znamenající maximální počet bodů do interní Score Card a„ nízké riziko“ (předcházející kategorie I. od 166 do 315 bodů, kategorie II. od 316 do 415 bodů - čím vyšší skóre, tím lepší platební morálka v registru NRKI a vyšší pravděpodobnost splácení). Žalovaná měla tedy v uvedeném systému maximální skóre. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy s dlužnou částkou po splatnosti. Žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy podepsala žalobkyní předpřipravené formulářové prohlášení klienta, v němž mimo jiné uvedla, že si je vědoma sjednaných úroků a považuje je za přiměřené, že nemá žádné dluhy, že není v úpadku apod., a že veškeré poskytnuté údaje jsou„ pravdivé a úplné.“ Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované činí 9 600 Kč, a to 7 100 Kč rodičovský příspěvek a 2 500 Kč ostatní příjmy (výživné, soc. dávky, apod.). Žalobkyně soudu předložila rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky ve [obec] ze dne [datum], ze kterého vyplývá, že žalované se poskytuje dávka státní sociální podpory rodičovský příspěvek ve výši 4 958 Kč měsíčně ode dne 1. 9. 2019. Dále žalobkyně předložila rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dle kterého se otec dítěte [jméno] [příjmení] zavázal přispívat na výživu nezletilého dítěte částkou 2 500 Kč měsíčně. Dlužné výživné ve výši 11 833 Kč se zavázal zaplatit ve třech splátkách do 15. 11. 2019. Dále bylo v rozsudku uvedeno, že žalovaná s nezletilým žije v bytě společně se svými rodiči, za bydlení hradí měsíčně 8 500 Kč, matce na vedení společné domácnosti a na bydlení dává měsíčně 3 000 Kč až 4 000 Kč. Dále z rozsudku vyplývá, že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 100 Kč, který má naplánovaný na 3 roky. Rozhodnutím ÚP ČR je žalované vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 7 100 Kč, kdy za září byla vyplacena částečná dávka 4 958 Kč a dále je pro nezletilého vyplácen přídavek na dítě ve výši 800 Kč. Žalobkyně dále předložila částečný výpis s účtu žalované ze dne [datum], který potvrzuje přijetí částky 7 900 Kč od ÚP [obec], částečný výpis z účtu žalované ze dne [datum], který potvrzuje přijetí částky 6 500 Kč od [jméno] [příjmení], částečný výpis z účtu žalované ze dne [datum], který potvrzuje přijetí částky 7 900 Kč od ÚP [obec] a částečný výpis z účtu žalované ze dne [datum], který potvrzuje přijetí částky 5 000 Kč od [jméno] [příjmení]. Dále byla předložena kopie občanského průkazu žalované, z níž vyplývá, že žalovaná je svobodná a že její trvalý pobyt se nachází na adrese [adresa žalované]. V kolonce výdaje žalované je v hodnotícím formuláři uvedena částka 3 410 Kč s poznámkou„ životní minimum,“ u druhé osoby v domácnosti je uvedena nula. U počtu dětí v domácnosti je uvedeno 1 a výdaje na děti 2 500 Kč. U spoření, splátek (jako úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod.), splátek [anonymizována tři slova] a ostatních výdajů (jako doprava, kurzy a záliby) je uvedena nula. Žalovaná mezi svými výdaji uvedla náklady na bydlení ve výši 1 400 Kč s tím, že bydlí u rodičů. Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se žalobkyně blíže zabývala výdaji žalované však ani na výzvu soudu předloženy nebyly. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalované vyžádala informace a doklady týkající se pouze jejích příjmů, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Skutečnost, že má žalovaná pravidelné příjmy, ještě sama o sobě neznamená, že bude schopna splácet poskytnutý úvěr. Bez náležitého posouzení výdajové stránky jejího rozpočtu, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je schopna úvěr splácet. Přitom nemohla spoléhat jen na jí sdělené skutečnosti. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. S ohledem na uvedené, soud považuje v daném případě za neopodstatněnou argumentaci žalobkyně rozhodnutím Nejvyššího soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, týkající se otázky přiměřenosti a obezřetnosti při posuzování schopnosti dlužníka úvěr splácet ve vztahu k výši poskytnutého úvěru, neboť poskytovatel úvěru by měl přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (viz bod 14. odůvodnění tohoto rozsudku).

18. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

19. Žalobkyně pouze na základě tvrzení žalované uzavřela, že její výdaje na bydlení u rodičů činí 1 400 Kč a jiné úvěry nesplácí, přičemž z rozsudku o výživném, který žalovaná předložila, vyplývá, že v soudním řízení uvedla, že na bydlení a domácnost rodičům měsíčně přispívá 3 – 4 000 Kč. Při odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se není možné spokojit s tvrzením o nulových výdajích na volnočasové aktivity, ošacení, komunikační prostředky, dopravu atd. Lze rozumně očekávat, že tyto výdaje budou zohledněny alespoň v odhadnuté výši. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc u osoby bez prokázaného zůstatku na účtu. Žalobkyně se totiž spokojila s neúplným výpisem z bankovního účtu žalované, přičemž z výpisu z účtu žalované vyžádaného soudem za období tří měsíců před poskytnutím úvěru vyplývá, že účet žalované, byť jí na něj byl poukazován rodičovský příspěvek a výživné od otce jejího dítěte, vykazoval každý měsíc záporný zůstatek a pravidelně z něj splácela další úvěr. Žalovaná tak fakticky neměla disponibilní finanční prostředky na splácení úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by náležitě zkoumala i její výdaje a nezaložila své rozhodnutí úvěr poskytnout jen na skutečnosti, že žalovaná má nějaký měsíční příjem.

20. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 968 Kč, kterou žalovaná na úhradu úvěru dosud zaplatila, tak žalovaná v celém rozsahu plnila na jistinu a dluh na jistině tak činí 12 032 Kč (13 000-968), přičemž k zaplacení této částky soud žalovanou výrokem I zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

21. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 12 032 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaná byla k úhradě dlužné jistiny vyzvána výzvou k plnění ze dne [datum], podle které byla povinna dluh zaplatit okamžitě. Dle § 9 zákona č. 177/2020 Sb. nevzniká úvěrujícímu právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení úvěrovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020. Proto soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení až od 1. 11. 2020.

22. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.