36 C 377/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 9 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 6 020,02 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně z částky 6 000 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 10,75 % ročně z částky 6 000 Kč za dobu od 1. 1. 2022 do 12. 1. 2022 a dále z částky 6 000 Kč za dobu od 13. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 840 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 989,94 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 3 840 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 274 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla půjčku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 3 840 Kč (celkem tedy částku ve výši 9 840 Kč) v 40 týdenních splátkách ve výši 246 Kč. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba ke dni datum smluvně postoupena žalobkyni.

2. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.

3. Pravomoc českých soudů k řízení je dána dle článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle ve smlouvě dohodnutého místa plnění (obec).

4. Závěr o skutkovém stavu: Mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 840 Kč (celkem tedy částku 9 840 Kč) splatit v 40 týdenních splátkách ve výši 246 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku půjčky. právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni.

5. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách České národní banky soud zjistil, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu činila v době uzavření smlouvy o půjčce 12,03 % ročně (Přehled ČNB ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR).

6. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neboť smlouva, o niž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti tohoto zákona.

7. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.

11. Podle § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

12. Právní posouzení věci: Mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě společnost žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit, a to do 18. 6. 2008 (v 40 týdenních splátkách). právnická osoba následně pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni.

13. Právo na zaplacení souhrnného poplatku soud právně posoudil jako právo na zaplacení úroku, neboť tento nárok svou povahou a účelem představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Částka 3 840 Kč na dobu 40 týdnů představuje úrok ve výši 83,20 % ročně (3 840/40 52/6 000×100). Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce. I dohoda o úrocích z peněžité půjčky podléhá korektivu dobrých mravů (ust. § 3 odst. 1 obč. zák.). Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

14. V projednávané věci dohodnutá výše úroků téměř sedminásobně převyšovala obvyklou úrokovou míru poskytovanou bankami, která činila v době uzavření smlouvy o půjčce 12,03 % ročně. Takové ujednání je pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 39 obč. zák.). Tíživá finanční situace dlužníka, která ho vede k uzavření smlouvy o půjčce, nezakládá právo věřitele požadovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky. Za v souladu s dobrými mravy lze považovat pouze požadavek věřitele na přiměřenou výši úplaty za poskytnutí peněz bez ohledu na situaci dlužníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

15. Jelikož z neplatného ujednání právo na zaplacení smluvního úroku nevzniklo, zavázal soud žalovaného k zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč a ohledně úroku ve výši 3 840 Kč (žalobkyní označen jako souhrnný poplatek) žalobu zamítl.

16. Nezaplatil-li žalovaný splátky ve stanoveném termínu, ocitl se počínaje dnem následujícím po splatnosti každé splátky v prodlení s jejím zaplacením, pročež těmito dny až do zaplacení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ze splátky připadající na tento týden podle § 517 odst. 2 obč. zák. (k použití tohoto zákona viz § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění). Žalobkyně požadovala přiznat zákonný úrok z prodlení z částky 9 840 Kč za dobu od 19. 3. 2008 do zaplacení, přičemž za dobu od 19. 3. 2008 do 18. 12. 2020 úrok z prodlení kapitalizovala částkou 10 009,96 Kč. Soud jí v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení za požadované období, ovšem pouze z částky 6 000 Kč, na kterou jí podle výsledku dokazování vznikl nárok a ohledně úroku z prodlení z dalších 3 840 Kč žalobu zamítl (výrok II rozsudku). Za dobu od 19. 3. 2008 do 18. 12. 2020 žalobkyně v návrhu úrok z prodlení kapitalizovala, proto jí ho soud za dobu od 19. 3. 2008 do 18. 12. 2020 přiznal z částky 6 000 Kč v kapitalizované výši 6 020,02 Kč.

17. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, náleží jí tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 19 849,96 Kč (9 840 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 10 009,96 Kč) a částky 12 020,02 Kč (6 000 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 6 020,02 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 60 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 20 % (60 % - 40 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 368 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 500 Kč (2,5× 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a částky 168 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 274 Kč (20 % z 1 368 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

18. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podala více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 38 C 240/2021 a 36 C 348/2021). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.