36 C 38/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 27 595 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 299 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 296 Kč, úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 23 268 Kč za dobu od 28. 9. 2024 do 27. 12. 2024, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 23 268 Kč za dobu od 28. 12. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 268 Kč za dobu od 28. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 27 595 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 23 268 Kč za dobu od 28. 9. 2024 do 27. 12. 2024, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 23 268 Kč za dobu od 28. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 268 Kč za dobu od 28. 9. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovaným dne 22. 11. 2023 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč (samotný žalovaný obdržel částku 27 500 Kč, částku 2 500 Kč zprostředkovatel úvěru). Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí žalobkyni společně s úrokem v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč, splatných vždy do dvacátého dne v měsíci, počínaje 20. 12. 2023. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni 27. 9. 2024 k zesplatnění úvěru. Kromě dlužné jistiny ve výši 23 268 Kč se žalobkyně domáhá také zaplacení dlužných úroků ve výši 1 562 Kč, poplatku ve výši 300 Kč za tři odeslané upomínky a smluvních pokut, a to částky 1 497 Kč představující smluvní pokutu ve výši 499 Kč za tři případy prodlení měsíčních splátek a částky 968 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 24 830 Kč za dobu od 28. 9. 2024, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, do 5. 11. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, a to v souladu s článkem XII. odst. 1 smlouvy o úvěru, tedy okamžikem, kdy žalovaný smlouvu o úvěru podepsal, přičemž za okamžik podpisu smlouvy o úvěru se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba ve výši 1 Kč byla připsána na účet žalobkyně, a to pod variabilním symbolem, kterým je číslo smlouvy o úvěru. Žalobkyně předložila potvrzení o provedení transakce, z něhož vyplývá, že dne 27. 11. 2023 byla z účtu žalovaného číslo , č. účtu, na účet žalobkyně připsána částka 1 Kč pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy , Anonymizováno, . Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.). Přestože smlouva byla sjednána elektronicky na dálku, byl zachycen její obsah a identifikovány jednající osoby. Žalovaný zasláním verifikační platby projevil svou vůli být vázán úvěrovou smlouvou [smlouva o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedení transakce, výpis z běžného účtu žalovaného za období , datum, – , datum, ].

4. Výpisem z účtu žalovaného za období , datum, – , datum, bylo prokázáno, že žalovanému byla připsána na účet částka 27 500 Kč dne 28. 11. 2023.

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané Výdaje a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení vyplněno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činí 26 000 Kč. Žalobkyně soudu předložila výplatní lístky žalovaného za měsíce červenec 2023 až září 2023, ze kterých vyplývá, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za uvedené období činil 24 509 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny částkou 5 300 Kč jakožto výdaje na bydlení a výdaje související s bydlením a splátky úvěrů byly uvedeny částkou ve výši 3 022 Kč Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalobkyně předložila nájemní smlouvu ze dne , datum, , ze které vyplývá, že nájemné bytu bylo sjednáno ve výši 3 400 Kč měsíčně, přičemž v nájemném nesou zahrnuty ceny za služby spojené s nájmem. Z potvrzení o platbě předloženého žalobkyní vyplývá, že žalovaný dne 24. 11. 2023 zaslal ze svého účtu částku ve výši 6 000 Kč s poznámkou pro příjemce „nájem“. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný. Děti ani jiné osoby ve společné domácnosti neuvedl. V seznamu závazků žalovaný neuvedl ničeho. Žalobkyně soudu dále předložila výsledek prověření žalovaného v Centrální evidenci exekucí a v Insolvenčním rejstříku, kdy ke dni 23. 11. 2023 byly oba bez záznamu. Žalobkyně dále předložila výstup z registru platebních informací, který k datu 23. 11. 2023 neevidoval žádné záznamy. Z žalobkyní předložených informací o pozemku vyplývá, že žalovaný vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2 na pozemku p. č. , hodnota, v kat. úz. , adresa, o výměře 2 556 m2 (orná půda) a spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/8 na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v kat. úz. , adresa, o výměře 1 238 m2 (orná půda). Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného.

6. Z výpisu z účtu žalovaného za období tří měsíců před poskytnutím úvěru vyžádaného soudem vyplývá, že účet byl aktivní, žalovanému byla v období od 1. 8. 2023 do 27. 11. 2023 (uzavření úvěrové smlouvy) na účet poukazována mzda v průměrné výši 23 878 Kč, čerpal další úvěry a platil z něho své výdaje. Výdaje žalovaného však byly každý měsíc vyšší než jeho příjmy a jeho účet vykazoval záporný zůstatek. V srpnu 2023 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného 18 361,64 Kč, v září 2023 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného -18 127,94 Kč, v říjnu 2023 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného -5 681,74 Kč a bezprostředně před poskytnutím projednávaného úvěru vykazoval jeho účet zůstatek -14 882,85 Kč [výpis z účtu žalovaného za období od 1. 8. 2023 do 30. 11. 2023].

7. Žalovaný celkem uhradil 11 201 Kč [bonita smlouvy].

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

14. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Od žalovaného si vyžádala pouze informace a doklady týkající se jeho příjmů a výdajů na bydlení. Ostatní výdaje však neprověřovala. Skutečnost, že má žalovaný pravidelné příjmy, však ještě sama o sobě neznamená, že bude schopen splácet poskytnutý úvěr. Bez náležitého posouzení výdajové stránky jeho rozpočtu, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je schopen úvěr splácet. Přitom nemohla spoléhat jen žalovaným sdělené skutečnosti. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Hodnotu majetku přitom v souladu s citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami. To z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru nevyplývá. Nadto dle informacích o pozemku, které žalobkyně předložila, šlo o ornou půdu, na které měl žalovaný jen malý podíl.

15. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného. Žalobkyně pouze na základě tvrzení žalovaného uzavřela, že nemá žádné běžné měsíční výdaje. Skutečné výdaje žalovaného tedy nezjišťovala, použila statistický údaj o výši životního minima (4 860 Kč) a dospěla k závěru, že z doloženého příjmu v průměrné výši 24 500 Kč žalovanému po odečtení životního minima 4 860 Kč a výdajů na bydlení 6 000 Kč zůstane částka 13 640 Kč měsíčně, ze které je schopen žalobkyni hradit měsíčně splátku 1 600 Kč a zároveň je i schopen hradit měsíčně splátku úvěru ve výši 3 022 Kč u , právnická osoba, ., přičemž mu zůstane částka 9 018 Kč měsíčně.

16. Z výpisu z účtu žalovaného vyžádaného soudem za období tří měsíců před poskytnutím úvěru však vyplývá, že výdaje žalovaného byly vyšší než jeho příjmy. Ke dni poskytnutí projednávaného úvěru činil jeho zůstatek na účtu -14 882,85 Kč. Žalovanému na účet přicházela pravidelně mzda, čerpal další úvěry a hradil jeho prostřednictvím své běžné i mimořádné výdaje. Z výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaný fakticky neměl disponibilní finanční prostředky na splácení úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by náležitě zkoumala nejen jeho příjmy, ale i skutečné výdaje.

17. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Je-li podle zákona povinností poskytovatele úvěru prověřit řádně úvěruschopnost o úvěr žádajícího spotřebitele (žadatele), má se tak dít především na základě porovnání příjmů a výdajů žadatele. O výdajích a příjmech zpravidla poskytuje nejvěrnější obraz výpis z běžného účtu. Nevyžádá-li si poskytovatel úvěru takový výpis od žadatele, který běžným účtem disponuje, neplní již jen proto řádně svou povinnost zkoumat žadatelovu úvěruschopnost.

18. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 16 299 Kč (27 500 Kč – 11 201 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 16 299 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

21. Předmětem sporu byla částka 31 984,30 Kč [27 595 + úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 747,40 Kč (12,75% p.a. úrok z prodlení z 23 268 Kč od 28. 9. 2024 do 30. 4. 2025 (vyhlášení rozhodnutí) + úrok v kapitalizované výši 2 641,90 Kč (úrok ve výši 28,17 % ročně z částky 23 268 Kč za dobu od 28. 9. 2024 do 27. 12. 2024 a úrok ve výši 12,75% p.a. úrok z 23 268 Kč, Anonymizováno, od 28. 12. 2024 do 30. 4. 2025 (vyhlášení rozhodnutí)], přičemž úspěšná byla ohledně částky 16 299 Kč, tedy z 50 %. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků tak byl stejný, proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.