36 C 45/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 7 500 Kč

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 000 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 274 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu dopravním prostředkem MHD ve dnech datum, datum, datum, datum a datum. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že dne datum bylo zahájeno insolvenční řízení žalované, které je vedeno u Krajského soudu v obec pod sp. zn. insolvenční spisová značka. Dne datum byl zjištěn úpadek žalované a bylo jí povoleno oddlužení. Věřitelům byla stanovena lhůta dvou měsíců k přihlášení svých pohledávek. Dne datum insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Insolvenční řízení žalované neskončilo a trvají tak účinky rozhodnutí o úpadku. Dle § 140c z. č. 182/2006 Sb. insolvenčního zákona, v platném znění (dále jen insolvenční zákon), nelze v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Dle § 141a insolvenčního zákona po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c. Pohledávky z titulu jízdy bez platného jízdního dokladu ve dnech datum a datum vznikly v době, kdy je bylo možné přihlásit do insolvenčního řízení a nelze je tedy uplatnit žalobou po dobu trvání úpadku žalované. V souladu s § 141a insolvenčního zákona proto soud řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 2× 1 500 Kč za jízdy bez platného jízdního dokladu ve dnech datum a datum, zastavil. Zbylé tři pohledávky za jízdy bez platného jízdního dokladu ve dnech datum, datum a ze dne datum vznikly až po uplynutí lhůty k přihlášení do insolvenčního řízení, nebylo je tedy možné přihlásit do insolvenčního řízení a žalobkyně je po právu uplatnila žalobou v civilním řízení. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalované na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání. Jízdy žalované bez platného jízdního dokladu žalobkyně prokázala zápisy o provedené přepravní kontrole vystavenými ve dnech datum, datum a datum, které žalovaná převzala a jejich převzetí stvrdila svým podpisem. Tím, že žalovaná nastoupila do vozidla MHD provozované žalobkyní, byla mezi účastníky konkludentně uzavřena přepravní smlouva. Dle § 2551 o. z. podrobnější právní úpravu osobní přepravy stanoví přepravní řády. Dle § 37 odst. 4 písm. d) z. č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění účinném ke dni přepravy, je kontrolor oprávněn uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Dle odst. 6 téhož ustanovení stanoví výši přirážky přepravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout 1 500 Kč. Podle § 4 vyhl. č. 175/2000 Sb., přepravního řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění účinném ke dni přepravy, se cestující pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem. Podle § 7 odst. 1 cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu. Podle § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění účinném ke dni přepravy uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Dle smluvních přepravních podmínek činila v roce 2021 výše přirážky k jízdnému za cestu bez platného jízdního dokladu 1 500 Kč. Žalovaná přepravou MHD bez platného jízdního dokladu ve dnech datum, datum a datum porušila svou povinnost zaplatit za uskutečněnou přepravu jízdné a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 3× 1 500 Kč. Proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 4 500 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení ohledně částky 3 000 Kč (§ 146 odst. 2 věta první o.s.ř.), což představuje 40 % předmětu sporu, a uspěla s částkou 4 500 Kč (60 % předmětu sporu). Příslušelo jí tak vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 % (60 % - 40 %). Žalobkyni v řízení vznikly náklady ve výši 1 368 Kč, což představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. 2,5× 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh, náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. MSp č. 177/1996 Sb., v platném znění, tzn. 3× 100 Kč za uvedené úkony právní služby a 21% DPH ve výši 168 Kč, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad. Přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši 274 Kč (20 % z 1 368 Kč) je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti výroku I a III tohoto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Proti výroku II tohoto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.