36 C 5/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený jméno celé jméno žalovaného , narozeným datum bytem adresa o zaplacení částky 155 332,46 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 073,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 848 Kč za dobu od 30. 8. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 68,26 % ročně z částky 115 000 Kč za dobu od 30. 8. 2022 do 22. 9. 2022.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 115 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.</b> <b>III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 259 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 117 259 Kč za dobu od 30. 8. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 8,72 % ročně z částky 115 000 Kč za dobu od 30. 8. 2022 do 22. 9. 2022 a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 115 000 Kč za dobu od 23. 9. 2022 do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>V. Česká republika – Okresní soud ve Zlíně je povinna vrátit žalobkyni soudní poplatek ve výši 1 904 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 138 107 Kč představující podle žaloby jistinu ve výši 136 709 Kč, smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 998 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 138 107 Kč za dobu od 30. 8. 2022 do zaplacení, dále částky ve výši 17 225,46 Kč představující smluvní pokutu po zesplatnění, úroku ve výši 76,98 % ročně z částky 115 000 Kč za dobu od 30. 8. 2022 do 22. 9. 2022 a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 115 000 Kč za dobu od 23. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 274 089 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 16. 5. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 115 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 76,98 % p.a. splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 9 517 Kč splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2022. Žalovaný neuhradil ani jednu splátku, proto došlo ke dni 28. 8. 2022 k zesplatnění úvěru.

2. Žalovaný se prostřednictvím svého zástupce ve věci vyjádřil tak, že uzavření úvěrové smlouvy nerozporoval, dovolával se však její neplatnosti, a to z důvodu nedostatečného zkoumání jeho úvěruschopnosti ze strany žalobkyně. Žalovaný trpí [příjmení] chorobou a zřejmě díky užívání léků není jeho myšlení úplně čisté. Učinil řadu neuvážených rozhodnutí, byt v hodnotě přes 2 mil. Kč prodal za něco přes 300 000 Kč, propadl hazardní hráčské vášni, vedle bank a nebankovních společností si půjčil peníze od svých známých, přátel a kamarádů, které nevrátil. Uvedené je zřejmé z výpisu z účtu žalovaného za období duben a květen 2022, tedy za období, než mu žalobkyně poskytla tuto projednávanou, v pořadí druhou, půjčku.

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 38 073,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 848 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 68,26 % p.a. z částky 115 000 Kč od 30. 8. 2022 do 22. 9. 2022. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil. Přitom podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci (výrok I.).

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 16. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, výpis z účtu žalovaného ze dne [datum], kopie občanského průkazu, potvrzení o odeslání 1 Kč, potvrzení o zaslané SMS a potvrzení o přijaté SMS), na jejímž základě byla na účet žalovaného byla dne 16. 5. 2022 připsána částka 115 000 Kč (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]), na kterou žalovaný neuhradil ničeho (karta klienta).

5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací činilo skóre žalovaného 270 bodů odpovídající kategorii I. (166 - 315), znamenající nízké body do interní Score Card a„ vyšší riziko“, kdy úvěr bývá výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy s žádnou částkou po splatnosti. Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že celkové příjmy žalovaného činily 28 700 Kč, a to pravidelný čistý měsíční příjem 20 300 Kč a ostatní příjmy (výživné, soc. dávky, apod.) 8 400 Kč. V kolonce výdaje žalovaného je v hodnotícím formuláři uvedena částka 4 250 Kč s poznámkou„ životní minimum,“ u druhé osoby v domácnosti je uvedena nula, stejně jako u počtu dětí v domácnosti, u spoření a splátek. U splátek [právnická osoba] je uvedena částka 3 338 Kč. U ostatních výdajů (doprava, kurzy, záliby, apod.) je uvedena nula. Žalovaný mezi svými výdaji uvedl náklady na bydlení ve výši 4 133 Kč. Z přehledu transakcí předloženého žalobkyní vyplývá, že žalovaný obdržel na svůj bankovní účet dne 14. 1. 2022 částku 8 400 Kč, dne 15. 2. 2022 částku 8 691 Kč, dne 15. 3. 2022 částku 8 600 Kč, dne 13. 4. 2022 částku 8 465 Kč a dne 16. 5. 2022 částku 8 465 Kč, to vše od [příjmení] [příjmení], s.r. a dále od [anonymizováno] invalidní důchod 3. stupně ve dnech 5. 1. 2022 ve výši 20 444 Kč, 4. 2. 2022 ve výši 20 303 Kč, 4. 3. 2022 ve výši 20 303 Kč, 5. 4. 2022 ve výši 20 303 Kč a 5. 5. 2022 ve výši 20 303 Kč. Žalobkyně dále předložila výpis z běžného účtu žalovaného ze dne 11. 8. 2021, ze kterého vyplývá, že konečný zůstatek činí - 13 499,90 Kč, přičemž dne 16. 7. 2021 žalovaný obdržel od [anonymizováno] [obec] částku 13 339 Kč a dne 5. 8. 2021 od [anonymizováno] částku 11 498 Kč. Dne 16. 7. 2021 činila odchozí platba SIPO částku 4 288 Kč. Žalovaný v období od 16. 7. 2021 do 5. 8. 2021 zaslal peněžní prostředky v celkové výši 50 272 Kč na [webová adresa] [obec] CZ.

6. Z výpisu z účtu žalovaného za období čtyř měsíců před poskytnutím úvěru vyplývá, že žalovaný v období od 12. 1. 2022 do 16. 5. 2022 (uzavření úvěrové smlouvy [číslo]) neměl žádný disponibilní zůstatek. Žalovanému byla na účet pravidelně poukazována mzda v průměrné výši 8 524,20 Kč a invalidní důchod 3. stupně v průměrné výši 20 303 Kč. Žalovaný v uvedeném období čerpal a splácel několik dalších úvěrů (s poznámkou typu„ omluva za zpoždění“), platby v celkové výši 508 221 Kč odeslal na [webová adresa] [obec] CZ a ke dni uzavření úvěrové smlouvy [číslo] činil disponibilní zůstatek na účtu - 13 999,52 Kč (výpis z účtu žalovaného za období od 12. 1. 2022 do 16. 5. 2022). <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

14. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně vycházela pouze z příjmu žalovaného a výdajů na bydlení a zcela pominula skutečnost, která byla zřejmá z výpisu z účtu ze dne 11. 8. 2021, který předložila, že žalovaný pravidelně sází a jeho účet vykazuje záporný disponibilní zůstatek. I z výpisu z účtu žalovaného vyžádaného soudem za období leden až květen 2022 vyplývá, že výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy, jeho účet vykazuje záporný disponibilní zůstatek, přestože na něj byla pravidelně poukazována mzda, invalidní důchod a čerpal další úvěry. Žalovaný své příjmy prosázel, zadlužoval se a fakticky neměl disponibilní finanční prostředky na splácení poskytnutého úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by řádně vyhodnotila veškeré zjištěné skutečnosti a neomezila se pouze na zjištění příjmů a nákladů na bydlení a další skutečnosti ignorovala včetně rizika, na které upozorňoval registr NRKI. Žalobkyně tak žalovanému poskytla úvěr, přestože jeho výdaje převyšovaly jeho příjmy.

19. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 115 000 Kč, k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal (výrok II.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III.).

20. Vzhledem k závěru soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodu, že žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se soud již nezabýval námitkou žalovaného týkající se neplatnosti uvedené smlouvy z důvodu neschopnosti žalovaného právně jednat, neboť tato skutečnost by na právním posouzení věci ničeho nezměnila a navíc ze zprávy [anonymizováno] nemocnice u sv. [jméno] v [obec] ze dne [datum] žádné skutečnosti nasvědčující neschopnosti žalovaného právně jednat nevyplývají, spíše naopak.

21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 115 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Jelikož mezi účastníky byl spor o to, v jaké lhůtě je žalovaný povinen jistinu zaplatit, když žalobkyně navrhovala splátky ve výši 4 758,50 Kč měsíčně a žalovaný splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně, určil její splatnost po zhodnocení možností žalovaného soud (§ 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.).

23. K poměrům žalovaného soud zjistil, že trpí [příjmení] nemocí. Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu si již není schopen zajistit žádný přivýdělek a jeho jediným příjem je invalidní důchod III. stupně ve výši 23 665 Kč. S ohledem na rizikové chování žalovaného (hraní hazardní her) zasílá žalovaný ze svého důchodu bratrovi částku 15 000 Kč, který z této částky hradí žalovanému nájem 9 855 Kč a 5 000 Kč zasílá jeho přítelkyni na domácnost. Žalovaný nemá žádné úspory, naopak má spoustu dluhů, o nichž nemá přehled. V lednu roku 2022 uzavřel jako prodávající kupní smlouvu, jejímž předmětem byl byt v jeho výlučném vlastnictví. Dle kupní smlouvy došlo k započtení pohledávek prodávajícího oproti úhradě kupní ceny a žalovanému tak byla za prodej předmětného bytu vyplacena pouze částka cca 385 000 Kč (z toho částka 185 000 Kč formou úhrady dluhu u společnosti [právnická osoba]). V bytě nyní žalovaný bydlí v nájmu se svou přítelkyní, sám si přes SIPO hradí zálohy na elektřinu, poplatky za televizi, rozhlas a internet kolem 2 000 Kč měsíčně. Většinu běžných výdajů společné domácnosti pak hradí jeho přítelkyně, která za žalovaného splácí i jeden z bankovních úvěrů, za který se smluvně zavázala. Z invalidního důchodu tak žalovanému po zaplacení veškerých výdajů zůstává 6 665 Kč. Své dluhy žalovaný dle vyjádření jeho zástupce prozatím nesplácí, přestože k jejich placení byl již zavázán rozhodnutími zdejšího soudu (sp. zn. 11 C 248/2022, sp. zn. 46 C 18/2023). S ohledem na výši dluhu 115 000 Kč a na povinnost žalovaného splácet i další dluhy, vyhodnotil soud jeho majetkovou situaci tak, že je schopen splácet dluh splátkami ve výši 2 500 Kč měsíčně, k čemuž pod ztrátou výhody splátek žalovaného zavázal. Soud proto upozorňuje žalovaného, že nehradí-li včas a řádně byť jedinou splátku, nastane splatnost celého dluhu.

24. Předmětem řízení byl na jedné straně spor o zaplacení dluhu a vedle toho spor o jeho splatnost dle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., přičemž jejich význam byl rovnocenný. Pro povinnost zaplatit je stejnou měrou určující výše dluhu jako lhůta stanovená k jeho zaplacení.

25. Žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení. Předmětem sporu o částku tak byly nároky v souhrnné výši 176 863,26 Kč (155 332,46 Kč + úrok vyčíslený dle žaloby do dne 22. 2. 2023 ve výši 11 485 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 22. 2. 2023 ve výši 10 045,80 Kč). Žalobkyně uspěla s částkou 115 000 Kč, tj. z 65 %.

26. Předmětem sporu o splatnost byl na jedné straně návrh žalobkyně na splátky ve výši 4 758,50 Kč měsíčně a na druhé straně návrh žalovaného na splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně, což představuje rozdíl 3 758,50 Kč, přičemž soud stanovil splátky ve výši 2 500 Kč měsíčně. Neúspěch žalobkyně činí 2 258,50 Kč, tj. 60 % z 3 758,50 Kč, neúspěch žalovaného činí 1 500 Kč, tj. 40 % z 3 758,50 Kč. Žalovaný tedy uspěl z 60 %.

27. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků na celku tak byl v zásadě stejný, proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.

28. Žalobkyně k úhradě soudního poplatku za žalobu zaplatila částku 7 767 Kč. Jelikož bylo řízení zčásti zastaveno před prvním jednáním, soud podle ustanovení § 6a odst. 3 věty třetí a čtvrté zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku žalobkyni ve výši 1 904 Kč (základem pro výpočet soudního poplatku je částka 117 259 Kč). V souladu s ustanovením § 10a odst. 1 téhož zákona bude poplatek žalobkyni vrácen do třiceti dnů od právní moci rozsudku.