36 C 55/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , 530 02 Pardubice zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 47 715,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 720 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 995,17 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 715,17 Kč za dobu od 4. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 692 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 47 715,17 Kč představující podle žaloby zesplatněnou jistinu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 715,17 Kč za dobu od 4. 12. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 120 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný se však dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 5. 2023, proto došlo k zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil částku ve výši 8 480 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 12. 12. 2022 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného, kopii řidičského průkazu žalovaného, potvrzení o odeslání částky 1 Kč ze dne 12. 12. 2022 s VS147495 a poznámkou „Tímto souhlasím s návrhem smlouvy č. , hodnota, “ z bankovního účtu žalovaného na bankovní účet žalobkyně, výplatní lístky žalovaného za období 08-10/2022, čestné prohlášení žalovaného ze dne 29. 11. 2022 a výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 8. 2022 do 31. 10. 2022. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.). Žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem, řidičským průkazem, předložil výpis ze svého účtu a výplatní lístky a zasláním částky ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu projevil svou vůli být vázán úvěrovou smlouvou [smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , výpis z účtu žalovaného za období od 1. 8. 2022 do 31. 10. 2022, kopie občanského průkazu, kopie řidičského průkazu, potvrzení o odeslání 1 Kč, výplatní lístky žalovaného za období 08-10/2022, čestné prohlášení žalovaného ze dne 29. 11. 2022].

4. Na účet žalovaného byla dne 20. 12. 2022 připsána částka 39 200 Kč [sdělení , právnická osoba, .], na kterou žalovaný dle žalobkyně uhradil částku 8 480 Kč.

5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registru CRIBIS a v insolvenčním rejstříku. Žalovaný neměl v registru ani v rejstříku žádný záznam. Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené příloze č. , hodnota, - posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplněno, že žalovaný je svobodný, u počtu vyživovaných dětí je uvedeno 2, příjem žalovaného ze zaměstnání činil 43 335 Kč, což žalobkyně ověřila výplatními lístky za období 08-10/2022, podle kterých žalovaný za uvedené období obdržel mzdu v průměrné výši 49 013 Kč. Žalovaný mezi svými výdaji uvedl náklady na bydlení je v hodnotícím formuláři uvedena částka 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 7 726 Kč, sázky 19 667 Kč a u jednorázových závazků (mikro úvěry) je uvedeno – ano. Žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 8. 2022 do 31. 10. 2022, ze kterého vyplývá, že konečný zůstatek ke dni 31. 8. 2022 činil 0 Kč, ke dni 30. 9. 2022 činil 0 Kč a ke dni 31. 10. 2022 činí -135 Kč. Dne 8. 8. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele částku 39 607 Kč, dne 7. 9. 2022 částku 48 486 Kč a dne 7. 10. 2022 částku 41 912 Kč. Žalovaný v uvedeném období čerpal a splácel několik úvěrů a zaslal peněžní prostředky v celkové výši 58 000 Kč na , Anonymizováno, .CZ.

6. Z výpisu z účtu žalovaného za období tří měsíců před poskytnutím úvěru vyplývá, že žalovaný v období od 1. 9. 2022 do 12. 12. 2022 (uzavření úvěrové smlouvy č. , hodnota, ) neměl žádný disponibilní zůstatek. Žalovanému byla na účet pravidelně poukazována mzda v průměrné výši 49 013 Kč. Žalovaný v uvedeném období čerpal a splácel několik dalších úvěrů, platby v celkové výši 80 800 Kč odeslal na , Anonymizováno, .CZ a ke dni uzavření úvěrové smlouvy č. , hodnota, činil disponibilní zůstatek na účtu 0,45 Kč [výpis z účtu žalovaného za období od 1. 9. 2022 do 31. 12. 2022].

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

13. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně vycházela pouze z finanční situace uvedené žalovaným (příjmu žalovaného 43 335 Kč, výdajů na bydlení 3 000 Kč, pravidelných finančních závazků 7 726 Kč, jednorázových závazků 6 000 Kč a sázek 19 667 Kč) a dospěla k závěru, že finanční zůstatek žalovaného činí 6 822 Kč. Zcela však pominula skutečnost, která byla zřejmá z výpisu z účtu za období od 1. 8. 2022 do 31. 10. 2022, který předložila, že žalovaný pravidelně sází a jeho účet vykazuje záporný disponibilní zůstatek. I z výpisu z účtu žalovaného vyžádaného soudem za období září až prosinec 2022 vyplývá, že výdaje žalovaného dosahují jeho příjmů, jeho účet vykazuje nulový disponibilní zůstatek, přestože na něj byla pravidelně poukazována mzda a čerpal další úvěry. Žalovaný své příjmy prosázel, zadlužoval se a fakticky neměl disponibilní finanční prostředky na splácení poskytnutého úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by řádně vyhodnotila veškeré zjištěné skutečnosti a neomezila se pouze na zjištění příjmů a další skutečnosti ignorovala. Žalobkyně tak žalovanému poskytla úvěr, přestože neměl disponibilní prostředky na jeho splácení.

14. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 39 200 Kč poníženou o provedenou úhradu v celkové výši 8 480 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 30 720 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 30 720 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

17. Předmětem sporu byly nároky v souhrnné výši 50 930,97 Kč (47 715,17 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 15. 5. 2024 ve výši 3 215,80 Kč). Žalobkyně uspěla s částkou 30 720 Kč, tj. z 60 %. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí příslušelo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 % (60 % - 40 %). V řízení žalobkyně účelně vynaložila náklady ve výši 3 459 Kč, což představuje žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 1 909 Kč, odměnu za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 1 250 Kč [2,5×500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., jednoduchá výzva k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.] a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3×100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby). Soud tak zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení ve výši 692 Kč (20 % z 3 459 Kč). Náhradu nákladů řízení je žalovaný v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

18. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne 14. 3. 2024, jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.