36 C 85/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 163 200 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně – , právnická osoba, . (dále jen „banka“), smlouvu o hypotečním úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , a že pohledávka z této smlouvy byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem na základě zástavní smlouvy uzavřené téhož dne. Žalovaný porušil dvě povinnosti ze zástavní smlouvy, a to: 1) povinnost zajistit, aby prohlášení uvedená v zástavní smlouvě byla po dobu trvání zástavního práva pravdivá, úplná a v podstatném ohledu nezavádějící, 2) povinnost neprodleně informovat zástavního věřitele o zahájení exekučního řízení vůči žalovanému. Za každé z těchto tvrzených porušení žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši , částka, , tedy celkem , částka, , a tvrdila, že žalovaný byl k její úhradě vyzván dopisem ze dne , datum, , ve kterém mu stanovila splatnost do , datum, .

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr na bydlení ve výši , částka, s úrokovou sazbou 2,69 % ročně. Splácení bylo sjednáno v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci (smlouva o hypotečním úvěru ze dne , datum, ). K zajištění veškerých existujících a budoucích peněžitých pohledávek z úvěrové smlouvy bylo zřízeno zástavní právo k označeným nemovitostem. Žalovaný v čl. 4 odst. 4.1. písm. d) smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem (dále „zástavní smlouva“) mimo jiné prohlásil, že ke dni podpisu této smlouvy je vlastníkem, resp. spoluvlastníkem předmětu zajištění, jeho vlastnické právo není dotčeno žádnou změnou a nejsou mu ani známy žádné okolnosti, které mají nebo by mohly mít vliv na existenci vlastnického práva k předmětu zajištění. Podle čl. 5 odst. 5.1 písm. b) zástavní smlouvy se zástavce zavázal, že od uzavření této smlouvy až do okamžiku zániku zástavního práva zajistí, že prohlášení uvedená v odst. 4.1. této smlouvy byla alespoň po dobu trvání zástavního práva pravdivá, úplná a v podstatném ohledu nebudou zavádějící, a podle čl. 5 odst. 5.1. písm. c) se zavázal neprodleně informovat zástavního věřitele o všem, co v jakémkoli podstatném ohledu ohrozí nebo by mohlo ohrozit naplnění účelu této smlouvy a/nebo zmařit zřízení, vznik nebo výkon zástavního práva, zejména o zahájení exekučního řízení. Zástavce byl dále podle tohoto odstavce povinen si vyžádat ke všem těmto krokům předchozí písemný souhlas zástavního věřitele. Podle čl. 7 odst. 7.1 zástavní smlouvy byl zástavní věřitel oprávněn účtovat zástavci nebo žalovanému smluvní pokutu ve výši 3 % zajištěných pohledávek za každé jednotlivé porušení povinností stanovených v odst. 5.1. a 5.2. této smlouvy (smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne , datum, ). Na listu vlastnictví byly dne , datum, a dne , datum, zapsány poznámky o zahájení exekučních řízení vůči žalovanému (výpis z katastru nemovitostí). Banka postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o hypotečním úvěru včetně práv s ní souvisejících (smlouva o postoupení pohledávky ze dne , datum, , potvrzení o přijetí úplaty, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího čísla). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě smluvních pokut v celkové výši , částka, a stanovila mu lhůtu k plnění do , datum, (výzva k úhradě smluvních pokut ze dne , datum, a podací lístek).

4. Z úřední činnosti soud zjistil, že mezi týmiž účastníky byla u zdejšího soudu vedena i jiná řízení týkající se téže úvěrové smlouvy, zejména řízení o zaplacení smluvní pokuty , částka, (sp. zn. , spisová značka, ) a řízení o soudním prodeji zástavy (sp. zn. , spisová značka, ). Tato řízení se však týkala jiných nároků, opřených o jiná smluvní ujednání a o odlišné skutkové okolnosti.

5. Právní vztah založený smlouvou o hypotečním úvěru je vztahem spotřebitelským. Žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako spotřebitel ve smyslu § 419 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen o.z.), banka jako podnikatel, a jednalo se o spotřebitelský úvěr na bydlení zajištěný nemovitostmi ve smyslu § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zástavní smlouva uzavřená k zajištění tohoto úvěru je s hlavním závazkem bezprostředně spojena. I ujednání o smluvní pokutě obsažené v této smlouvě proto podléhají přezkumu z hlediska ochrany spotřebitele (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

6. Podle § 1813 občanského zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží. Soud je přitom i bez návrhu povinen zkoumat, zda podnikatelem uplatněný nárok neplyne z takového ujednání. Současně je třeba odlišovat přiměřenost konkrétně uplatněného nároku na smluvní pokutu od přiměřenosti samotného smluvního ujednání ve spotřebitelské smlouvě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a \t "_blank"rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

7. Žalobkyně opřela nárok na zaplacení smluvní pokuty o čl. 7 odst. 7.1 zástavní smlouvy, podle něhož byl zástavní věřitel oprávněn účtovat zástavci smluvní pokutu ve výši 3 % zajištěných pohledávek za každé jednotlivé porušení povinností stanovených v odst. 5.1 a 5.2 této smlouvy.

8. Žalovanému žalobkyně vytýkala, že porušil povinnost upravenou v čl. 5.1. b) zástavní smlouvy zajistit, aby prohlášení uvedená v čl. 4 odst. 4.1 zástavní smlouvy byla po dobu trvání zástavního práva pravdivá, úplná a v podstatném ohledu nezavádějící. Konkrétně žalovaný podle žalobkyně nezajistil pravdivost svého prohlášení, že ke dni podpisu zástavní smlouvy je vlastníkem, resp. spoluvlastníkem předmětu zajištění, jeho vlastnické právo není dotčeno žádnou změnou a nejsou mu známy okolnosti, které mají nebo by mohly mít vliv na existenci jeho vlastnického práva k předmětu zajištění tím, že vůči němu byla zahájena v říjnu 2025 exekuce, což mohlo ovlivnit jeho vlastnické právo k zástavě. Toto prohlášení však svým obsahem zjevně míří na stav existující v době uzavření smlouvy dne , datum, a nedopadá na skutečnosti, které nastaly po uzavření zástavní smlouvy. Zahájení exekučního řízení vůči žalovanému v říjnu 2025, neznamená, že ke dni , datum, , když žalovaný podepsal zástavní smlouvu, nebylo jeho prohlášení pravdivé. Exekuce zahájená až v roce 2025 nemůže z povahy věci zpětně změnit pravdivost prohlášení vztahujícího se ke stavu ke dni podpisu smlouvy. Na situace, které nastaly po podpisu zástavní smlouvy a které by ohrozily právo zástavního věřitele uspokojit se z prodeje zástavy, mířily další povinnosti sjednané v zástavní smlouvě, které byly též zajištěny smluvní pokutou. Zahájení exekučních řízení v roce 2025 tak nepředstavuje porušení povinnosti, z níž žalobkyně první smluvní pokutu dovozuje. Žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, nevzniklo, a proto soud žalobu v této části zamítl.

9. Druhý dílčí nárok žalobkyně je založen na tvrzení, že žalovaný porušil povinnost neprodleně informovat zástavního věřitele o zahájení exekučního řízení sjednanou v čl. 5.1. c) zástavní smlouvy. Jak bylo uvedeno v bodu 6 odůvodnění rozsudku, dohoda podnikatele a spotřebitele o smluvní pokutě musí projít testem proporcionality (přiměřenosti). Vždy je nutné posoudit rovnováhu práv a povinností smluvních stran. Dochází-li smluvním ujednáním k nepřiměřenému omezení práv spotřebitele, soud k němu nepřihlíží (§ 1813 a § 1815 o.z.). Cílem není zajistit rovné postavení podnikatele a spotřebitele, ale současně nemůže být smlouvou založena významná nerovnováha práv a povinností v neprospěch spotřebitele (viz rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. , spisová značka, ). Soud se musí zabývat otázkou, zda je smlouvou zhoršeno právní postavení spotřebitele ve srovnání s právním postavením garantovaným právní úpravou.

10. Soud nepochybuje o tom, že věřitel při poskytování úvěru nese riziko jeho nesplácení a že je legitimní zajistit zajišťovacími a sankčními prostředky povinnosti dlužníka, které ve výsledku vedou ke splnění úvěrové pohledávky. V projednávané věci však bylo postavení věřitele chráněno vícevrstevně již samotným zástavním právem, právem úvěr zesplatnit (čl. 6.

8. úvěrové smlouvy), právem na úrok z prodlení za prodlení se splácením (čl. 8.

2. úvěrové smlouvy), smluvní pokutou za prodlení se splácením (čl. 8.

4. úvěrové smlouvy), smluvní pokutou za porušení jakékoliv smluvní i zákonné povinnosti, které by mělo jen potenciálně negativní vliv na schopnost úvěr splácet (č. , hodnota, . a 8.

4. úvěrové smlouvy) a smluvní pokutou za porušení celého souboru povinností zástavce sjednaných v čl. 4.1. a 5.1. zástavní smlouvy, které mají za cíl chránit zástavu a právo uspokojit z jejího prodeje úvěrovou pohledávku. Zástavní smlouva komplexně upravovala povinnosti zástavce směřující k tomu, aby nedošlo ke snížení hodnoty zástavy, ke zhoršení postavení zástavního věřitele ani k ohrožení realizace zástavního práva. Za této situace soud neshledává, že by smluvní pokuta sjednaná zvlášť pro případ neoznámení zahájení exekuce postavení věřitele v podstatném rozsahu dále posilovala. Zahájení exekuce se zapisuje do veřejně přístupného katastru nemovitostí, z něhož ostatně žalobkyně informaci o exekuci žalovaného získala i bez jeho součinnosti. Je-li v exekuci nařízen prodej zastavené nemovitosti, doručuje se dražební vyhláška o zástavnímu věřiteli [§ 336c odst. 1 písm. a) o.s.ř.]. Porušení povinnosti žalovaného oznámit exekuci tedy neznamená, že se zástavní věřitel o exekuci nedozví. Jeho právní postavení není tím, že se o exekuci nedozví od dlužníka, ohroženo a nevede ke vzniku konkrétní újmy. Žalobkyně ostatně ani netvrdila, že by jí neoznámením exekuce žalovaným konkrétní újma vznikla, či byla vznikem újmy ohrožena. Z řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že k jejímu návrhu nařídil zdejší soud soudní prodej zástavy k uspokojení úvěrové pohledávky. Nadto podle zástavní smlouvy smluvní pokuta nenahrazuje nárok na náhradu škody, který může být uplatněn vedle ní. Posuzované ujednání tak v tomto případě neplní paušalizační funkci, ale má převážně sankční charakter, přičemž sankcionuje žalovaného veskrze samoúčelně, protože porušení povinnosti žalobkyni zásadně neohrožuje. Přínos ujednání pro žalobkyni je ve zřejmém nepoměru k sankční zátěži ukládané žalovanému a zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele. Ujednání o smluvní pokutě za neoznámení zahájení exekuce je proto třeba považovat za nepřiměřené ve smyslu § 1813 občanského zákoníku. Podle § 1815 občanského zákoníku se k němu nepřihlíží. Ani v tomto rozsahu tedy žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty nevzniklo.

11. Protože žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení žalované jistiny, nevzniklo jí ani právo na požadovaný úrok z prodlení jakožto nárok akcesorický. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, náleželo by mu tedy právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.