36 C 97/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 7 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 500 Kč a úroku v kapitalizované výši 150 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 13. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 756,16 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do 12. 7. 2021, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 13. 7. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 219 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 7 500 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 756,16 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 27. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s příslušenstvím do 26. 11. 2019. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni.

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 150 Kč představující kapitalizovaný úrok a částky 2 500 Kč představující smluvní pokutu. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] byla dne 27. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč splatný do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí. Částku ve výši 5 000 Kč převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru ze dne 27. 10. 2019 (smlouva o úvěru [číslo]). [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (dohoda o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu).

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. <i>6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne [datum]. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

11. Žalobkyně však nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně její právní předchůdce postupoval při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tj. jaká konkrétní zjištění vypovídající o jeho úvěruschopnosti učinil a na základě jakých důkazů. Protože se svou neúčastí u jednání soudu dne [datum] vzdala možnosti být ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění rozhodných tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, uzavřel soud, že náležité posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo prokázáno. K doplnění těchto rozhodných skutečností a k označení důkazů o nich byla žalobkyně vyzvána i písemně usnesením soudu č.j. 36 C 97/2022-40 ze dne 8. 4. 2022, na které reagovala vyjádřením, že důkazy k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč, k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal.

18. Pokud jde o zaplacení paušalizovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč za jednu osobní návštěvu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu žalovaného dne [datum], s odkazem na nařízení vlády ČR č. 351/2013 Sb., které kromě výše zákonných úroků z prodlení stanovuje i paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, je třeba zdůraznit, že nařízení vlády č. 351/2013 Sb. se vztahuje pouze na vztahy mezi podnikateli. Věřitelé v jiných závazkových vztazích, jimž dlužníci včas neplní, a jimž vznikají v důsledku toho náklady na vymáhání jejich pohledávek, nemohou bez dalšího uvedené úpravy využít. To znamená, že požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení kromě dluhu i náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, musí je vymáhat jako jiné majetkové nároky. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že účastníci byly na placení nákladů mimosoudního vymáhání dohodnuti. Předložený dopis ze dne [datum], ve kterém byl žalovaný upozorněn na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání není důkaz o tom, že se účastníci na placení jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání dohodli a současně žalobkyně neprokázala, že náklady v požadované výši skutečně vynaložila, proto soud žalobu ohledně částky 217 Kč zamítl. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že by se rovněž mělo jednat o náklady účelně vynaložené. Pokud tedy dlužník odmítne zaplatit po odeslané výzvě, není již účelně vynaloženým nákladem zasílání dalších výzev, provádění osobních návštěv nebo telefonická komunikace, ale pouze směřují k navýšení vymáhaných nákladů.

19. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 5 000 Kč, když jen v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl dne 13. 7. 2021, neboť podle výzvy žalobkyně ze dne [datum] byl povinen dluh zaplatit nejpozději do 10 dnů po obdržení dopisu, který byl žalovanému odeslán dne 29. 6. 2021. Podle § 573 o. z. bylo žalovanému doručeno třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 2. 7. 2021. Dne 12. 7. 2021 nastala splatnost částky ve výši 5 000 Kč a počínaje 13. 7. 2021 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,5 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 27. 11. 2019 do 1. 6. 2021 v kapitalizované výši 756,16 Kč a od 15. 6. 2021 do zaplacení. Soud proto žalobu ohledně úroku z prodlení v kapitalizované výši 756,16 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do 12. 7. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 13. 7. 2021 do zaplacení zamítl.

20. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. (žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení ohledně částky ve výši 2 650 Kč) vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 9 076,56 Kč (5 000 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 756,16 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 11. 5. 2022 ve výši 453,40 Kč + náklady vymáhání 217 Kč + zastavení řízení ohledně částky 2 650 Kč) a částky 5 352,80 Kč (5 000 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku II. do dne 11. 5. 2022 352,80 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 58 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 16 % (58 % - 42 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 368 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 500 Kč (2,5× 200 Kč dle § 14 odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a částky 168 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 219 Kč (16 % z 1 368 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

21. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupkyně žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 36 C 94/2020 a 36 C 409/2021). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za zastoupení advokátem v souvislosti s úkonem právní služby spočívajícím ve vyjádření žalobkyně k výzvě soudu ze dne [datum], neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.

22. Jelikož soudní poplatek za řízení uhrazený žalobkyní nepřesáhl částku 1 000 Kč, soud v souladu s § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení soudního poplatku nerozhodoval.