38 C 105/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 59 720,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 748 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 972,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 516 Kč za dobu od 17. 2. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 38 908,88 Kč za dobu od 17. 2. 2023 do 12. 3. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 908,88 Kč za dobu od 13. 3. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 50 516 Kč představující podle žaloby jistinu ve výši 45 122 Kč, smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 2 994 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 516 Kč za dobu od 17. 2. 2023 do zaplacení, dále částky ve výši 9 204,48 Kč představující smluvní pokutu po zesplatnění, úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 38 908,88 Kč za dobu od 17. 2. 2023 do 12. 3. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 908,88 Kč za dobu od 13. 3. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok za dobu od 17. 2. 2023 dosáhne částky 145 036 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 43 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,6 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 518 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2021. Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 35 252 Kč, proto došlo ke dni 15. 2. 2023 k zesplatnění úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že dne , datum, bylo zahájeno insolvenční řízení žalovaného, které skončilo zastavením řízení, neboť v insolvenčním řízení zjištěné skutečnosti odůvodňují důvodný předpoklad, že dlužník (žalovaný) návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. KSBR , spisová značka, -, právnická osoba, ). Žalobkyně tak správně uplatnila pohledávku vůči žalovanému v civilním řízení.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 9. 9. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného, ověřovací SMS ze dne 12. 7. 2021 s kódem pro ověření mobilního telefonu, ověřovací mail ze dne 12. 7. 2021 s kódem pro potvrzení e-mailu. Dne 9. 9. 2021 byl žalovanému odeslán e-mail s návrhem smlouvy a předsmluvním formulářem. Téhož dne byla žalovanému na telefonní číslo , tel. číslo, uvedenému ve smlouvě zaslána SMS „, Anonymizováno, .cz: Vazeny kliente, Vase půjčka byla vyplacena. Smlouva o uveru vam bude odeslana emailem po zauctovani platby“. Žalovaný dne 11. 10. 2021 provedl úhradu ve výši 2 518 Kč, tedy částku odpovídající výši splátky podle úvěrové smlouvy a ve lhůtě splatnosti stanové úvěrovou smlouvou. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.). Žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem, předložil výpis ze svého účtu za období , datum, až , datum, a zasláním platby ve výši úvěrové splátky projevil svou vůli být vázán úvěrovou smlouvou [smlouva o úvěru, výpis z účtu žalovaného za období , datum, až , datum, , kopie občanského průkazu, důkaz o zaslání kódu pro ověření mobilního telefonu, důkaz o potvrzení ověřovacího emailu žalovaným, ověřovací email ze dne , datum, , e-mail ze dne , datum, , zaslaná SMS ze dne , datum, , karta klienta].

5. Na účet žalovaného byla dne 9. 9. 2021 připsána částka 43 000 Kč [doklad o vyplacení úvěru], na kterou žalovaný řádně a včas uhradil pouze jednu splátku. Od druhé splátky byl neustále v prodlení, třetí splátku už neuhradil ani ve sjednané výši. Celkem od 11. 10. 2021 do 28. 11. 2022 uhradil částku 35 252 Kč [karta klienta].

6. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací činilo skóre žalovaného 520 bodů odpovídající kategorii III. (405 a více), znamenající „nízké riziko“, nejlepší segment klientů, možnost kompletní nabídky tenoru a částky k vyplacení. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy s žádnou částkou po splatnosti. Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 5. 2021 do 31. 8. 2021, ze kterého vyplývá, že žalovaný neměl disponibilní prostředky ke splácení projednávaného úvěru, každý měsíc končil v záporném zůstatku, byť mu na účet pravidelně přicházela každý měsíc mzda v průměrné výši za uvedené období 18 290 Kč a čerpal úvěry v celkové výši 113 100 Kč. Ke dni 31. 8. 2021 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného -29 382,95 Kč [výpis z účtu žalovaného za období od 1. 5. 2021 do 31. 8. 2021].

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě žalobkyně úvěr žalovanému poskytla, aniž by náležitě vyhodnotila jeho schopnost úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

14. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 6 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měla dostatečné podklady. Měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za dobu 1. 5. 2021 do 31. 8. 2021, přičemž na tento účet byla pravidelně poukazována mzda (v průměru okolo 18 290 Kč za posuzované období) a žalovaný z účtu hradil nejen úvěrové splátky, ale své další běžné i mimořádné výdaje, které však po celé období čtyř měsíců před poskytnutím úvěru, převyšovaly jeho příjem. Žalovanému se dlouhodobě nedařilo zvrátit záporný stav svého účtu, přestože mu byly během posuzovaného období připsány na účet úvěry v celkové výši 113 100 Kč. Je tedy evidentní, že výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy a žalovaný tak fakticky neměl disponibilní finanční prostředky na splácení úvěru. Tuto skutečnost žalobkyně zcela pominula a dne 9. 9. 2021 poskytla žalovanému úvěr ve výši 43 000 Kč, přestože účet žalovaného vykazoval ke dni 31. 8. 2021 záporný zůstatek -29 382,95 Kč. Žalobkyně nesplnila svou povinnost danou jí zákonem a tomu odpovídá i výsledek, neboť žalovaný řádně a včas uhradil pouze jednu splátku. Již od druhé splátky se ocital v prodlení, přičemž třetí splátku neuhradil ani ve sjednané výši.

19. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný neměl disponibilní finanční prostředky na jeho splácení. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 43 000 Kč poníženou o provedené úhrady ve výši 35 252 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 7 748 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

20. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 7 748 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

22. Předmětem sporu byla částka 89 286,88 Kč [59 720,48 Kč + 15 985,20 Kč (15% p.a. úrok z prodlení z 50 516 Kč od 17. 2. 2023 do 27. 3. 2025 (vyhlášení rozhodnutí) + 13 581,20 Kč (64,6% p.a. úrok z 38 908,88 Kč od 17. 2. 2023 do 12. 3. 2023 a 15% p.a. úrok z 38 908,88 Kč od 13. 3. 2023 do 27. 3. 2025 (vyhlášení rozhodnutí)], přičemž úspěšná byla ohledně částky 7 748 Kč, tedy z 8 %. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.