38 C 108/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedou senátu Mgr Jiřím Němcem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné neprovdané matky <b>I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně od 12. 8. 2019 do 12. 8. 2021 částkou ve výši 2 000 Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému přispívat na její výživu od 12. 8. 2019 do 12. 8. 2021 dalšími 2 000 Kč měsíčně.</b> <b>III. Dlužné výživné za dobu od 12. 8. 2019 do 30. 4. 2021 ve výši 41 290 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému přispívat na její výživu v období od 12. 8. 2019 do 12. 8. 2021 částkou ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalobu zdůvodnil tvrzením, že žalovaný je otcem syna žalobkyně [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum]. Žalovaný, ač s žalobkyní dítě plánoval, žalobkyni ještě před narozením jejich syna opustil. Žalobkyně má vedle syna [jméno], další děti, a to syna [jméno] a syna [jméno], s nimiž žije ve společné domácnosti v pronajatém bytě. Její příjem je tvořen jen rodičovským příspěvkem, sociálními dávkami a výživným na děti. Její výdaje jsou představovány zejména náklady na bydlení.

2. Žalovaný sdělil, že nevidí důvod, pro který by měl přispívat na výživu žalobkyně. Snaží se platit na jejich společného syna, kdy ještě splácí vysoký dluh na výživném pro něj. Vedle toho má vyživovací povinnost k dceři, které dává 2 500 Kč měsíčně. Byl ochoten přispívat žalobkyni maximálně částkou ve výši 500 Kč měsíčně.

3. Jak bylo zjištěno z protokolu o jednání před Okresním soudem v Mladé Boleslavi dne [datum], bylo otcovství žalovaného k synovi žalobkyně [jméno] [příjmení], narozenému dne [datum], určeno souhlasným prohlášením účastníků podle § 779 o. z. Z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 26 Nc 2751/2020-76 ze dne 27. 8. 2020, který nabyl právní moci dne [datum], vyplynulo, že jím byla schválena dohoda účastníků, podle níž byl jejich syn [jméno] svěřen do péče žalobkyně a žalovaný se zavázal přispívat na jeho výživu částkou ve výši 4 000 Kč měsíčně, přičemž dluh za období od 12. 8. 2019 do 31. 8. 2020 ve výši 30 581 Kč se zavázal splácet společně s běžným výživným splátkou ve výši 2 000 Kč měsíčně.

4. Podle § 920 odst. 1 věta prvá o. z. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.

5. Jak bylo zjištěno k poměrům žalobkyně, tato je od narození syna účastníků na mateřské, resp. rodičovské dovolené. Podle předložených přehledů vyplacených dávek je její příjem tvořen primárně rodičovským příspěvkem průměrně ve výši 8 842 Kč měsíčně za dobu od 10/ 2019 do 3/ 2021, přičemž jeho aktuální výše činí 9 186 Kč měsíčně. Synovi účastníků [jméno] náleží přídavek na dítě ve výši 500 Kč měsíčně. Od ledna 2020 je žalobkyni vyplácen doplatek na bydlení původně ve výši 4 208 Kč měsíčně, nyní ve výši 2 182 Kč měsíčně. Žalobkyni byl také vyplácen příspěvek na živobytí (v 10/ 2019 - 5 980 Kč; 1/ 2020 - 1 353 Kč, 2/ 2020 - 1 353 Kč, 4/ 2020 - 558 Kč). V říjnu 2019 jí byla vyplacena mimořádná okamžitá pomoc ve výši 3 000 Kč a rovněž doplatek na bydlení ve výši 5 942 Kč. Jejím synům [jméno] [příjmení], narozenému dne [datum], a [jméno] [příjmení], narozenému dne [datum], je vyplácen přídavek na dítě ve výši 610 Kč pro každého. Vedle toho žalobkyně podle své výpovědi před soudem v Mladé Boleslavi dostává na syny [jméno] a [jméno] výživné v částce 3 500 Kč měsíčně, přičemž tyto syny má ve střídavé péči. Ona sama hradí na jejich výživu celkem 500 Kč měsíčně. Mezi další pravidelné výdaje žalobkyně po celou dobu od 12. 8. 2019 dosud patří úhrada nákladů spojených s bydlením, které činí podle předloženého výpočtového listu 5 978 Kč měsíčně. K tomu hradí zálohy na spotřebovanou elektrickou energii ve výši 690 Kč měsíčně (viz vyúčtování záloh). Žalobkyně, která podle výpovědi před soudem v Mladé Boleslavi žije sama ve společné domácnosti se svými třemi nezletilými syny, hospodaří měsíčně s částkou cca 18 406 Kč (tj. rodičovský příspěvek, přídavky na děti a výživné pro její děti), přičemž z toho platí [částka] za bydlení a za výživné pro její dva starší syny. Bez dalších vyplácených sociálních dávek tak pro ni a její tři děti zbývá měsíčně 11 238 Kč.

6. K poměrům žalovaného bylo již z jeho výpovědi před Okresním soudem v Mladé Boleslavi a současně z jeho výpovědi při jednání dne 11. 5. 2021 zjištěno, že v době od 12. 8. 2019 žil společně se svou tehdejší družkou. Jeho příjem ze zaměstnání činil cca 20 000 Kč čistého měsíčně. Dříve se živil jako klempíř na stavbách a někdy jako řidič na stavbách. Do ledna 2021 žil společně s přítelkyní v pronajatém bytě a za nájem platil 10 000 Kč měsíčně, přičemž se o tyto náklady dělil půl na půl s přítelkyní, jejíž příjem činil rovněž cca 20 000 Kč až 25 000 Kč měsíčně. S touto přítelkyní se však rozešel. Od ledna 2021 žije sám v pronajatém bytě o velikosti 2 + 1 a platí nájemné 12 500 Kč měsíčně. Má novou přítelkyni, ale ta je z Břeclavi a společně zatím nežijí. Na svou šestnáctiletou dceru [jméno] platí výživné cca 2 500 Kč měsíčně. Ze sdělení jeho aktuálního zaměstnavatele - [právnická osoba] s.r.o. vyplynulo, že čistý průměrný výdělek žalovaného od listopadu 2020 do března 2021 činil 15 384 Kč měsíčně a k tomu byly vypláceny cestovní náhrady ve výši 17 938 Kč měsíčně. K pobíraným cestovním náhradám žalovaný uvedl, že denně utratí tak 20 EUR za stravu a hygienu (sprcha, WC) s tím, že zbytek se snaží ušetřit. Jezdí do západní Evropy. Z uvedeného je patrné, že zahraniční stravné činí u žalovaného částku cca 45 až 50 EUR na den (viz vyhl. č. 510/2020 Sb.). Vzhledem k tomu, že cestovní náhrady přitom slouží k úhradě potřeb, které by si stejně žalovaný hradil ze svého příjmu, pokud by necestoval (tj. zejména k úhradě stravy) lze uzavřít, že převážnou část vyplácených náhrad lze považovat za jeho příjem. Soud tak dospěl k závěru, že příjem žalovaného se pohyboval a i nyní se pohybuje kolem částky cca 30 000 Kč čistého měsíčně. Současně je patrné, že z příjmu žalovaného jsou hrazeny exekuce srážkou ze mzdy, a to ve výši 5 424 Kč měsíčně. Má-li tedy žalovaný vyživovací povinnost ke dvěma nezaopatřeným dětem a vedle toho poměrně vysoké další závazky, pro které je dokonce v exekuci, jsou jeho výdaje na bydlení v bytě 2 +1 ve výši 12 500 Kč měsíčně značně vysoké a jeho stávajícím poměrům neodpovídající. Žalovaný musí přednostně hradit výživné osobám, kterým je výživou povinen a tomu je povinen přizpůsobit i charakter a nákladnost svého bydlení a to i za cenu bydlení v garsonce či jednopokojovém bytě, případně na ubytovně. Soud proto uzavřel, že v době, kdy žalobce pobýval se svou přítelkyní a společně hradili náklady na bydlení, hospodařil s částkou měsíčně cca 18 500 Kč (tj. 30 000 Kč příjem - 6 500 Kč výživné - 5 000 Kč měsíčně bydlení). Od ledna 2021 by pak mohl při vyhledání odpovídajícího bydlení cca v ceně maximálně 8 000 Kč měsíčně hospodařit s částkou 15 500 Kč měsíčně (tj. 30 000 Kč příjem - 6 500 Kč výživné - 8 000 Kč bydlení). Jde přitom o částku, která zůstává jen žalovanému na úhradu jeho potřeb. Soud v souvislosti s tím nezohledňuje povinnost žalovaného hradit jeho další dluhy, neboť povinnost hradit výživné má v tomto ohledu přednost.

7. Žalobkyni na úhradu všech dalších potřeb jí samotné a jejích tří synů přitom zůstává částka 11 238 Kč měsíčně (viz shora), což je tedy výrazně méně a žalobkyně není s to bez dalších dávek státní sociální podpory v podobě příspěvku na živobytí, doplatku na bydlení, případně jednorázových dávek mimořádné pomoci či potravinové pomoci (viz potvrzení Magistrátu města Mladá Boleslav) schopna zabezpečit ani základní potřeby své a svých dětí.

8. Při zvážení kritérií rozhodných pro určení výše výživného popsaných v ust. § 913 o. z. dospěl soud k závěru, že odůvodněným potřebám žalobkyně a jejím majetkovým poměrům jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného odpovídá výživné pro žalobkyni ve výši 2 000 Kč měsíčně. Výživným hrazeným v této výši bude žalovaný i nadále schopen plnit vyživovací povinnost ke svým dvěma dětem a současně také platit i své další závazky, které však před povinností k úhradě výživného nemají přednost. Vyšší výživné však žalovanému stanovit nešlo, neboť by ohrozilo jeho schopnost přispívat na dceru [jméno], jakož i jeho schopnost nést přiměřené náklady spojené s bydlením a jeho vlastní výživou, když je patrné, že jako pracující člověk má přeci jen zvýšené nároky na svou výživu a regeneraci.

9. Proto soud uložil žalovanému přispívat na výživu žalobkyně coby matky jeho syna [jméno] po dobu dvou let od jeho narození, tj. od 12. 8. 2019 do 12. 8. 2021 částkou ve výši 2 000 Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. Zpětným stanovením vyživovací povinnosti vznikl žalovanému, který podle svých vlastních slov na výživu žalobkyně dosud nepřispěl, na výživném dluh ve výši 41 290 Kč (tj. za 20 dnů měsíce 8/ 2019 částka 1 290 Kč a za 20 měsíců od 9/ 2019 do 4/ 2021 částka 40 000 Kč). Tento dluh uložil soud žalovanému zaplatit v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť stanovení splátek v situaci, kdy žalovaný není schopen splácet ani své stávající dluhy včetně dluhu na výživném pro jeho syna [jméno], nedává dobrý smysl.

11. Žalobkyně se domáhala výživného v částce 4 000 Kč měsíčně, přičemž soud vyhověl jejímu požadavku jen z jedné poloviny. Účastníci jsou tak v této věci úspěšní stejně, a proto soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení.