38 C 127/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 58 040,23 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 702,19 Kč, úroku v kapitalizované výši 7 467,70 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 47 750,04 Kč za dobu od 4. 5. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 290,19 Kč za dobu od 11. 8. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 412 Kč za dobu od 1. 2. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky výši 217 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 338,04 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 338,04 Kč za dobu od 1. 2. 2023 do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>V. Česká republika – Okresní soud ve Zlíně je povinna vrátit žalobkyni soudní poplatek ve výši 1 322 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným byla dne 10. 11. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně za žalovaného zprostředkovateli úvěru uhradil kupní cenu zboží ve výši 69 980 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 18,16 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 3 499 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 28 412 Kč a další splátky nehradil. Právní předchůdce žalobkyně proto prohlásil úvěr ke dni 31. 1. 2023 za splatný. Žalovaná částka 58 040,23 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 47 750,04 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 290,19 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení 15% p.a. úroku z prodlení z nesplacené jistiny 47 750,04 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení a 15% p.a. úroku z prodlení z nesplacené smluvní pokuty 10 290,19 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala zaplacení 18,16% p.a. úroku z nesplacené jistiny 47 750,04 Kč od 25. 7. 2022 do 1. 2. 2023 v kapitalizované výši 4 529,54 Kč, poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 800 Kč (žalobkyní označen jako kapitalizovaný úrok), 18,16% p.a. úroku z nesplacené jistiny 47 750,04 Kč od 2. 2. 2023 do 3. 5. 2023 v kapitalizované výši 2 138,16 Kč, 15% p.a. úrok z prodlení z jistiny 47 750,04 Kč za dobu od 4. 5. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky.

2. Podáním ze dne [datum] ve znění jeho opravy ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 28 412 Kč představující část jistiny, ohledně částky 10 290,19 Kč představující smluvní pokutu, úroku v kapitalizované výši 7 467,70 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 47 750,04 Kč za dobu od 4. 5. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 290,19 Kč za dobu od 11. 8. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 412 Kč za dobu od 1. 2. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky výši 217 Kč. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi [anonymizována čtyři slova] a žalovaným byla v návrhu označená smlouva uzavřena (smlouva). Žalovaný na jejím základě vyčerpal 69 980 Kč a uhradil 28 412 Kč (platební historie) a žalovaná pohledávka byla následně na žalobkyni postoupena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o provedení transakce, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané žádost/smlouva o klasickém úvěru vyplněno, že žalovaný žije s družkou a bydlí u rodičů. U počtu vyživovaných dětí je uvedena nula. Žalovaný je zaměstnaný a jeho čistý měsíční příjem činí 19 000 Kč. Celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč. Celkové náklady domácnosti (blíže neurčené) činí 10 000 Kč a finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.) činí 0 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím finančních prostředků byla kontrolována v interních i externích databázích a dále v registru [příjmení]. Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se právní předchůdce žalobkyně blíže zabýval příjmy, výdaji a míře zadlužení žalovaného však ani na výzvu soudu předloženy nebyly. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nebyla splněna povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Jak bylo uvedeno v bodu 5 rozsudku, žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplýval příjem, výdaje a míra zadlužení žalovaného uvedené v žádosti/smlouvě o klasickém úvěru. Pouze na základě žádosti o úvěr není možné posoudit, zda byly příjmy, výdaje a míra zadlužení žalovaného prověřovány a zda byla úvěruschopnost žalovaného posouzena správně. Žalobkyně tak neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně ověřena.

18. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je smlouva o úvěru absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 28 412 Kč, kterou žalovaný na úhradu úvěru dosud zaplatil, v celém rozsahu plnil jistinu a dluh na jistině tak činí 41 568 Kč (69 980-28 412). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně na jistině domáhala zaplacení pouze částky ve výši 19 338,04 Kč, soud jí podle jejího návrhu přiznal právě tuto požadovanou (nižší) částku.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 19 338,04 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

21. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. (žalobkyně procesně zavinila částečné zastavení řízení) náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. <i>22. Podle § 6a odst. 3 věty třetí a čtvrté zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZoSP“), bylo-li zčásti zastaveno řízení před prvním jednáním, sníží současně soud poplatek o odpovídající část. Pokud byl poplatek již zaplacen, vrátí soud vzniklý přeplatek poplatníkovi.</i> <i>23. Podle § 10 odst. 3 věty první a druhé ZoSP, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti.</i> 24. Žalobkyně k úhradě soudního poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila částku 2 322 Kč. Jelikož bylo řízení částečně zastaveno před prvním jednáním, soud proto podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, rozhodl o vrácení odpovídající části soudního poplatku ve výši 1 322 Kč (zaplacený soudní poplatek snížený o 1 000 Kč) žalobkyni (výrok V.). V souladu s ustanovením § 10a odst. 1 téhož zákona bude poplatek žalobkyni vrácen do třiceti dnů od právní moci rozsudku.