38 C 135/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 37 337 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 100 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 29 837 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 13 500 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 925,46 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 500 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce“) a žalovaným, na jejímž základě žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí a spravování úvěru ve výši , částka, (celkem tedy částku ve výši , částka, ) v 77 týdenních splátkách po , částka, (poslední ve výši , částka, ). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze , částka, . Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši , částka, , nehrazený poplatek za poskytnutí a správu úvěru ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, a sankční poplatky ve výši , částka, . Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , 11,75% p.a. úrok z nesplacené jistiny , částka, od dne , datum, do zaplacení a 11,75% p.a. úrok z prodlení z jistiny , částka, za dobu od , datum, do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

2. Žalovaný se prostřednictvím svého opatrovníka ve věci vyjádřil tak, že uzavření zmiňované smlouvy naplňuje znaky lichvy a smlouva je tedy absolutně neplatná. I když byl znalecký posudek vyhotoven až po uzavření smlouvy - dne , datum, , ze skutečností v něm uvedených vyplývá, že žalovaný byl již v roce 2021 dlouhodobě , podezřelý výraz, a od té doby je nepřetržitě ve , podezřelý výraz, zařízení. , podezřelý výraz, byl v důsledku zkolabování organismu z důvodu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Je zřejmé, že i v době uzavření smlouvy , Anonymizováno, , Anonymizováno, a jeho rozpoznávací schopnosti byly omezené. Již v té době měl narušené kognitivní funkce, víceméně v pásmu mírné demence, kdy si již nebyl schopen uvědomit důsledky svého právního jednání a nebyl schopen řešit i jeho následné plnění. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, kdy osoba jednající v , podezřelý výraz, poruše uzavřela lichevní smlouvu navrhl, aby soud žalobu zamítl.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , přičemž část úvěru ve výši , částka, byla podle smlouvy použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovanému tak byla při uzavření smlouvy vyplacena částka ve výši , částka, , na kterou uhradil celkem , částka, [smlouva o spotřebitelském úvěru, přehled splátek].

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně předložila zákaznickou kartu - žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, . Podle údajů uvedených v kartě zákazníka žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je rozvedený, nemá vyživovací povinnost, pobírá starobní důchod ve výši , částka, a další čisté příjmy domácnosti činí , částka, , tj. celkové příjmy činí , částka, . Žalovaný nemá zápůjčku u , právnická osoba, ani u jiné společnosti, nemá ani kreditní kartu a jeho odhadované měsíční výdaje činí , částka, . Tyto údaje ověřil právní předchůdce žalobkyně dle zákaznické karty z výměru důchodu. Výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky žalobkyně nepředložila, neprokázala tedy, že příjmy žalovaného její právní předchůdce ověřil. Pokud se týká výdajů žalovaného, v kartě zákazníka ani nebyly zaznamenány doklady, z nichž by výše uvedené výdaje žalovaného bylo možné ověřit. V kartě zákazníka nebyly rovněž uvedeny žádné listiny, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalovaného. Žalobkyně dále předložila interní výstup z databáze BRKI a NRKI, dle kterého měl žalovaný externí závazek ze dne , datum, ve výši , částka, s výší měsíční splátky , částka, . Žalobkyně dále předložila výpis z centrální evidence exekucí, který byl ovšem datován až dnem , datum, [zákaznická karta ze dne , datum, , výstup z databáze BRKI a NRKI a výpis z centrální evidence exekucí ze dne , datum, ].

5. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni [smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených smluv, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku].

6. Z rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud zjistil, že žalovaný trpí závažnou , podezřelý výraz, poruchou chorobného charakteru, a to , Anonymizováno, , Anonymizováno, . V důsledku , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v minulosti došlo k mozkové dysfunkci a snížení jeho psychických funkcí. V zásadní míře je sociálně závislý na péči, podpoře a kontrole okolí. Žalovaný není schopen samostatně právně jednat, identifikovat a naplňovat své zdravé potřeby a hájit své zájmy. V důsledku toho jej soud omezil ve svéprávnosti tak, že není vůbec způsobilý samostatně jednat vyjma jednání v běžných záležitostech každodenního života. Žalovanému byl jmenován opatrovníkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , které je jako opatrovník oprávněno za žalovaného jednat v záležitostech, v nichž byl omezen ve svéprávnosti.

7. Z lékařské zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, doložené v opatrovnickém řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, na podkladě primárního vyšetření dne , datum, shledal, že kognitivní schopnosti žalovaného dle jeho mínění v době realizovaného vstupního , podezřelý výraz, vyšetření nebyly ireverzibilně alterovány do takové míry, aby jednoznačně medicínsky odůvodňovaly zahájení řízení o omezení svéprávnosti.

8. Dle oznámení , právnická osoba, činí od , datum, starobní důchod žalovaného částku , částka, . Žalovaný je od , datum, umístěn v , právnická osoba, ., přičemž celková měsíční úhrada za ubytování a za stravu činí od , datum, částku , částka, [oznámení , právnická osoba, ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o poskytování sociální služby ze dne , datum, ].

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ze dne , datum, postoupila společnost , právnická osoba, pohledávky za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o provedení úplaty za postupované pohledávky, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, , čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

15. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v návrhu označená smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena byla, přičemž ze zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, žádné skutečnosti nasvědčující neschopnosti žalovaného právně jednat nevyplývají.

16. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, resp. z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak věřitel neučiní. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

17. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

18. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

22. V dané věci, jak bylo popsáno výše (bod 4 rozsudku), právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vycházel zejména z informací, které si sám aktivně zjišťoval o ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především neveřejně přístupných zdrojů. Následně je porovnával s demografickými a statistickými údaji. Současně zjišťoval příjem žalovaného a jeho výdaje, které byly předloženy při vyplnění zákaznické karty ke smlouvě. Soud se s řádným posouzením úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Žalobkyně nepředložila výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, případně jiné důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalovaného uvedený v kartě zákazníka. Nadto tento údaj zřejmě ani neodpovídal skutečnosti, neboť v době uzavření úvěrové smlouvy, měl žalovaný dle zákaznické karty starobní důchod vyšší (, částka, ) než v současné době (, částka, ). Lze tedy polemizovat, zda byl avizovaný výměr důchodu skutečně právnímu předchůdci žalobkyně předložen. Výdaje žalovaného a míra jeho zadlužení nebyly prověřeny vůbec, neboť v kartě zákazníka nebyl uveden žádný důkaz, z něhož by informace k výdajům a zadlužení žalovaného mohly vyplývat. Jak sama žalobkyně uvedla, při posuzování výdajů žalovaného právní předchůdce žalobkyně vycházel zejména z výdajů ve výši , částka, , které byly dle zákaznické karty jen odhadované. Dále dle žalobkyně právní předchůdce žalobkyně připočetl částku životního minima a následně vzniklou částku navýšil dle svého ekonomického modelu. Žalobkyně však vůbec nezjišťovala výdaje na bydlení, jídlo, ošacení, dopravu, komunikační prostředky, volnočasové aktivity atd. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, neboť dospělý člověk, který žije běžným způsobem života výdaje ve výši , částka, nemá. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši , částka, (přitom dle oznámení , právnická osoba, činí starobní důchod žalovaného od ledna 2024 částku , částka, , tzn. méně než , datum, , kdy byla úvěrová smlouva uzavřena), ale tvrzený příjem nijak neověřovala a namísto zjišťování skutečných výdajů žalovaného vycházela z ekonomického modelu. Přitom již z úvěrové smlouvy samotné je zřejmé, že v případě žalovaného šlo o „vytloukání klínu klínem“, neboť část poskytnutého úvěru použil na splacení zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy.

23. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem zprostředkovatelky , jméno FO, jako nadbytečný, neboť výpověď navržené svědkyně nemohla změnit nic na podstatných okolnostech zjištěných v řízení již provedenými důkazy. Pomine-li soud, že jmenovaná svědkyně si jen stěží dokáže dnes vzpomenout, jaké konkrétní listiny nadto o jakém konkrétním obsahu jí v době uzavírání smlouvy žalovaný za účelem doložení svých poměrů (své úvěruschopnosti předložil), je zřejmé, že žádným relevantním způsobem nebyly doloženy výdaje žalovaného, které byly pouze odhadovány. Tato okolnost jednoznačně vyplývá z obsahu k důkazu provedené zákaznické karty a případná výpověď jmenované svědkyně nemůže na této zjištěné skutečnosti nic změnit.

24. Dále lze uvést, že poskytovatel spotřebitelského úvěru (, právnická osoba, ) je v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. povinen uchovávat zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného). Tato povinnost přitom není bezvýznamná, neboť má-li být později (např. v soudním řízení) zkoumáno, jakým způsobem byla ze strany poskytovatele skutečně úvěruschopnost spotřebitele zkoumána, je předpokladem objektivity takového přezkumu předložení listin a jiných důkazů, jimiž byly rozhodné poměry spotřebitele doloženy. Jen tak může být objektivně zhodnoceno, zda byla úvěruschopnost spotřebitele vyhodnocena řádně, či nikoliv. S ohledem na princip ochrany spotřebitele, který se vůči poskytovateli úvěru pravidelně nachází ve slabším postavení, proto nelze akceptovat žalobkyní prezentovaný postoj, podle kterého postačí, když tyto skutečnosti budou prokázány svědeckou výpovědí zprostředkovatelky , jméno FO, , případně že není třeba soudu tyto dokumenty předkládat a že postačuje, pokud byly předloženy při vyplnění zákaznické karty. V souvislosti s motivací poskytnout úvěr (např. v podobě získání provize za sjednání úvěrové smlouvy), mohly být rozhodné údaje z údajně předložené dokumentace vyhodnoceny nepřesně, neúplně či nesprávně. V daném případě přitom žalobkyně disponovala omezeným počtem listin, které měly svědčit o analýze příjmů a výdajů žalovaného včetně zjištění jeho dluhů, a odkazovala na svědeckou výpověď zprostředkovatelky , jméno FO, , kterou mělo být prokázáno mj. náležité vyplnění zákaznické karty a jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, tzn. jaké podklady jí byly předkládány, mimo jiné k prokázání výdajů žalovaného. Konkrétně se jedná tedy o následující soudu předložené listiny: a) zákaznická karta, kterou měl žalovaný vyplnit za přítomnosti a pomoci zprostředkovatelky , jméno FO, , b) výpis z centrální evidence exekucí, který byl ovšem datován dnem , datum, a c) výstup z databáze BRKI a NRKI, který je ovšem pouze interním záznamem a není z něho ani zřejmé, kdy byl pořízen. Absenci dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti žalovaného nelze nahrazovat výslechem svědkyně, která by měla vypovídat o tom, jaké listiny a s jakým obsahem jí byly před téměř čtyřmi lety předloženy.

25. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný měl mít čistý příjem ve výši , částka, , což mělo být dle sekce „ověřené dokumenty“ doloženo výměrem důchodu. Ten ovšem žalobkyně nepředložila. Dostatečné osvědčení neplatí ani pro další čistý příjem domácnosti ve výši , částka, . Jak totiž vyplývá z položky „ověřené dokumenty“, ohledně tohoto příjmu neproběhlo nejspíše žádné zkoumání a žalobkyně soudu žádnou příslušnou listinu ani nedoložila, a tedy právní předchůdce žalobkyně se spolehl nejspíše jen na tvrzení žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného v celkové výši , částka, , zde je třeba uvést, že dle sekce „ověřené dokumenty“ nebyl tento údaj ničím podložený, navíc není patrná ani jeho struktura, takže není zřejmé, jaké výdaje žalovaného měly tvořit náklady na bydlení, což platí zvlášť za situace, kdy žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, takže logicky mu vznikala povinnost hradit nájemné, zálohy na poskytované služby, případně nedoplatek na vyúčtování, dále nejsou patrné náklady žalovaného na stravu, ošacení, hygienické potřeby, na úhradu telekomunikačních či jiných služeb, výše splátek dluhů apod. Problematičnost částky , částka, vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2020 činila pro 1 osobu , částka, . Co se týče nákladů na bydlení dle nařízení vlády č. 349/2019 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2020 v případě bydlení v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy činila v městě do 9 999 obyvatel (pro město , adresa, ) pro 1 osobu , částka, .

26. Pokud jde o vlastní přezkumnou činnost, tato zůstala pouze v rovině tvrzení, kdy žalobkyně soudu doložila v tomto ohledu jedinou listinu, a sice výpis z centrální evidence exekucí ze dne , datum, , který je sice retrospektivně schopen osvědčit, že v době uzavření smlouvy nebyla proti žalovanému vedena exekuce, avšak nepotvrzuje, že do centrální evidence exekucí nahlížel právní předchůdce žalobkyně, jakož ani skutečnost, že žalovaný v době uzavření smlouvy neměl žádné jiné dluhy. Zákaznická karta nemůže být považována za průkaz dostatečně provedené analýzy příjmů a výdajů žalovaného, nýbrž je pouze souhrnem údajů, které právní předchůdce žalobkyně po žalovaném před uzavřením smlouvy požadoval vyplnit, případně doložit určitými listinami. Provedení lustrace žalovaného právním předchůdcem žalobkyně v jiných veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI) nebyla pak v řízení prokázána, kdy předložené listiny jsou pouze interním záznamem žalobkyně a neprokazují, že byl žalovaný v uvedených registrech skutečně lustrován a kdy.

27. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

28. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovaným uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.

29. K argumentaci žalobkyně rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a rozhodnutím Nejvyššího soudu v Brně ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , týkající se možnosti ověřovat příjmy a výdaje prostřednictvím ekonomického modelu, soud uvádí, že skutkový stav v projednávané věci byl jiný. Na rozdíl od situace řešené Vrchním soudem v Praze a Nejvyšším soudem, neměla žalobkyně k dispozici výpis z běžného účtu, z něhož lze zjistit pravidelné příjmy a výdaje dlužníka. V projednávané věci žalobkyně zcela rezignovala na ověřování skutečných příjmů a výdajů a vycházela pouze ze statistických údajů, které o skutečných poměrech žalovaného nevypovídají ničeho.

30. Na uvedeném ničeho nemění ani odkaz žalobkyně na usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21. Pomine-li soud, že uvedené rozhodnutí Ústavního soudu je toliko usnesením, a nikoliv nálezem, přičemž jeho sdělením je skutečnost, že přezkoumávané rozhodnutí nedosahuje ústavněprávní roviny, má soud za to, že z uvedeného usnesení Ústavního soudu nevyplývá, že by se v případě bagatelních spotřebitelských úvěrů (do výše jistiny , částka, ) neměla vůbec zkoumat výdajová stránka žadatele o spotřebitelský úvěr, jak se snad snaží žalobkyně naznačit.

31. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a míra zkoumání příjmů a výdajů spotřebitele při poskytování úvěru se zásadním způsobem liší v závislosti na jednotlivých typech úvěrů, je třeba primárně uvést, že bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka není možné objektivně hodnotit míru rizika, jestli bude úvěr splacen. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nižší úvěry nebo zápůjčky s krátkou splatností jsou méně rizikové, protože výše dluhu, která je pro dlužníka splatitelná, se nedá paušalizovat. Výše dluhu nadto není jen jistina úvěru, ale souhrn veškerých plnění, které ze smlouvy vyplývají.

32. Nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá ani zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů nebo zápůjček bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr či zápůjčku, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele úvěru (zápůjčky).

33. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je smlouva o úvěru absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku , částka, (rozdíl poskytnuté jistiny , částka, a zaplacených , částka, ), k jejíž zaplacení jej soud zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl.

34. Vzhledem k závěru soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodu, že žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se soud znaky lichvy, které opatrovník žalovaného namítl, a které by byly otázkou dalšího dokazování, se soud blíže nezabýval.

35. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky , částka, coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení.

36. K poměrům žalovaného soud zjistil, že trpí , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaný je zcela imobilní, na lůžku je odkázán na pomoc a péči pečujícího personálu domova a jeho jediným příjem je starobní důchod ve výši , částka, . Má přiznaný příspěvek na péči ve IV. stupni ve výši , částka, , který je vyplácen Úřadem práce ČR pobytovému zařízení a slouží výhradně a pouze na úhradu za poskytovanou péči. Podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, musí žalovanému zůstávat minimálně 15 % z důchodu na osobní potřebu. Úspory na depozitním účtu ke dni , datum, činí , částka, . Žalovaný má dluh za komunální odpad od roku 2018 ve výši , částka, . Celková měsíční úhrada za ubytování a za stravu v , právnická osoba, je , částka, . Jelikož výše důchodu žalovaného nedosahuje ani na požadovanou úhradu za pobyt a stravu, je proto úhrada snížená na , částka, . S ohledem na vysoké výdaje žalovaného, které by bez příspěvku na péči nebyl schopen hradit, vyhodnotil soud jeho majetkovou situaci tak, že je schopen splácet dluh splátkami ve výši , částka, měsíčně, k čemuž pod ztrátou výhody splátek žalovaného zavázal. Soud proto upozorňuje žalovaného, že nehradí-li včas a řádně byť jedinou splátku, nastane splatnost celého dluhu.

37. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná a byla povinna nahradit žalovanému náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jeho úspěchu (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Jelikož se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.