38 C 245/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení částky 29 471,91 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 770,78 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 744,85 Kč za dobu od 16. 10. 2019 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 92,47 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 744,85 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 15 079 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 23 794 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 994 Kč za dobu od 16. 10. 2019 do 29. 11. 2019 ve výši 354,37 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 794 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, dále částky ve výši 5 677,91 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 21 531 Kč za dobu od 26. 9. 2019 do 29. 11. 2019 a ve výši 0,1 % z částky 16 331 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 17. 8. 2020 a částku ve výši 1 200 Kč představující náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované na účet uvedený ve smlouvě poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku a úrok za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 531 Kč splácet ve 3 měsíčních splátkách ve výši 7 177 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2019. Žalovaná v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni zápůjčku nesplácela řádně a včas, proto došlo ke dni 24. 9. 2019 k zesplatnění zápůjčky. Po zesplatnění zápůjčky žalovaná uhradila dne [datum] částku ve výši 5 200 Kč. Žalované tak zůstal dluh na původní jistině ve výši 15 000 Kč a dluh na úroku zápůjčky ve výši 1 331 Kč, celkem tedy dluh ve výši 16 331 Kč odpovídající nové jistině zápůjčky. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou 1. a 2. splátky o délce 15 dnů, byla žalovaná podle bodu 6.1 písm. a) smlouvy o zápůjčce povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné splátky, u které se ocitla v prodlení o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalované se splátkou [číslo] žalobkyni dále vzniklo právo dle bodu 6.1 písm. b) smlouvy o zápůjčce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 % z dlužné splátky, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Jelikož žalovaná po zesplatnění zápůjčky nezaplatila novou jistinu zápůjčky ani ve lhůtě 10 dnů ode dne zesplatnění, byl podle bodu 6.5 smlouvy o zápůjčce povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální dlužné nové jistiny zápůjčky. Jelikož žalovaná neuhradila po zesplatnění zápůjčky novou jistinu zápůjčky, byla povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení až do jejího úplného zaplacení. Dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží žalobkyni minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1200 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Okresní soud ve Zlíně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 13. 10. 2020, č. j. 38 C 245/2020-44, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 901,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 249,15 Kč za dobu od 16. 10. 2019 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 261,90 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 049,15 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení (výrok I.). Žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 770,78 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 744,85 Kč za dobu od 16. 10. 2019 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 92,47 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 744,85 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení (výrok II.). Žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 121 Kč (výrok III.). Dospěl k závěru, že mezi účastníky byla podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované převodem na její účet peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalované podle citovaného ustanovení a v souladu se smluvně převzatým závazkem vznikla povinnost čerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve 3 měsíčních splátkách splatných k 25. dni v měsíci počínaje měsícem červenec 2019. Jelikož se žalovaná v průběhu trvání smlouvy dostala do prodlení již s úhradou první splátky splatné dne [datum] o více než 60 dní, došlo dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy k automatickému zesplatnění zápůjčky ke dni 24. 9. 2019. Soud konstatoval, že sjednané úroky ve výši 6 531 Kč při 3 měsíčních splátkách odpovídají úrokové sazbě ve výši 152,80 % ročně, přičemž takto sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok, který mnohonásobně převyšuje sazbu úroků z podnikatelských úvěrů poskytovaných bankami, která v době uzavření smlouvy (červen 2019) činila 3,08 % až 17,20 % ročně (viz statistika ČNB a údaje dostupné na internetových stránkách [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]). V této souvislosti soud poukázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 a sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012) a dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku obsažené v citované smlouvě se zjevně příčí dobrým mravům a je proto neplatné podle § 588 o. z. Protože důvod neplatnosti tkví jen v nezákonném určení výše úroku, změnil soud podle § 577 o. z. výši úroku tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky, za který je s ohledem na již popsané okolnosti případu na místě považovat roční úrokovou míru ve výši 8,14 %, za kterou dle statistiky České národní banky poskytovaly banky nezajištěné úvěry na spotřebu v době uzavření smlouvy. Po provedeném přepočtu soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok (za dobu od čerpání zápůjčky 15 000 Kč dne 18. 6. 2019 do splatnosti poslední splátky dne 25. 9. 2019) pouze na úroky ve výši 334,52 Kč Celkem tedy měla žalovaná vrátit žalobkyni částku 15 334,52 Kč. Jelikož uhradila pouze 5 200 Kč, shledal soud za důvodný nárok na zaplacení nové dlužné jistiny ve výši 10 134,52 Kč se zákonnými úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). V důsledku prodlení žalované s úhradou splátky [číslo] o délce více než 15 dnů, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky (7 177 Kč) za každý jednotlivý případ (574,16 Kč) a v důsledku prodlení s úhradou splátky [číslo] o délce více než 30 dnů rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné splátky (7 177 Kč) ve výši 933,01 Kč. Protože se žalovaná po zesplatnění ocitla v prodlení s úhradou tzv. nové jistiny zápůjčky o délce 10 dnů, posoudil soud jako důvodný i nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 3 833,63 Kč, tj. 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky (15 334,52 Kč). Soud rovněž přiznal žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z nové jistiny zápůjčky, která nebyla uhrazena v den následujícím po dni zesplatnění. Ze soudem vypočtené nové jistiny činila tato smluvní pokuta za dobu od 26. 9. 2019 do 29. 11. 2019 (částečná úhrada žalované 5 200 Kč) částku ve výši 996,74 Kč a za dobu od 30. 11. 2019 do data vyhotovení žaloby částku 2 655,24 Kč. Jako důvodný soud shledal i požadavek žalobkyně na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná v 68 %, a proto jí soud přiznal právo na náhradu 36 % z celkových nákladů řízení.

4. Proti výroku II. a výroku III. podala žalobkyně odvolání. Uvedla, že žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce jako podnikatelka. K otázce výše úroků žalobkyně poukázala na to, že byly ve smlouvě sjednány pevnou částkou 6 531 Kč, která je při zápůjčce 15 000 Kč zcela přiměřená, zejména ve vztahu dvou podnikatelů. K soudem stanovené výši úroků uvedla, že údaje ČNB uvedené ve statistických řadách ARAD nelze považovat za obvyklou výši úroků u podnikatelských zápůjček, neboť tyto hodnoty jsou nižší, než je obvyklá úroková míra používaná bankami a vůbec zde nejsou zahrnuty údaje o podnikatelských zápůjčkách poskytovaných ze strany nebankovních subjektů, u nichž je obecně úroková sazba vyšší než u bank. Žalobkyně vyslovila přesvědčení o platnosti ujednání o úrocích. V tomto ohledu poukázala na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2019, č. j. 25 Co 283/2019-80, který posoudil jako platnou smlouvu s úroky sjednanými ve výši 80 %. Zdůraznila, že žalovaná se nezúčastnila žádného soudního jednání, ničeho nenamítala, přesto ji soud chrání, jako by šlo o spotřebitelku.

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila, k jednání odvolacího soudu se nedostavila.

6. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. března 2022, č. j. 47 Co 194/2020-82 rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II., jakož i souvisejícím výroku III., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uzavřel, že účastníci smlouvu o zápůjčce (§ 2390 o. z.) uzavřeli jako podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti (§ 420 a § 421 o. z.). Za předčasný však považoval závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků (§ 588 o. z.), který soud prvního stupně odůvodnil pouze nepřiměřenou výší dohodnuté úrokové sazby, která se příčí dobrým mravům. V této souvislosti odvolací soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, v němž se Nejvyšší soud velmi podrobně zabýval otázkou, zda lze ve vztazích mezi podnikateli za účinnosti občanského zákoníku od 1. 1. 2014 vyslovit neplatnost ujednání o úrocích pro rozpor s dobrými mravy a pokud ano, za jakých předpokladů. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud mimo jiné uvedl (odst. 43), že možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran. Oproti úrokům z prodlení nejde o sjednání případné sankce za porušení smluvního závazku, ale o ujednání o úplatě za hlavní plnění. K hlavnímu plnění je smluvními stranami zpravidla věnována i hlavní pozornost. Strany přitom předpokládají, že plnění bude poskytnuto řádně a včas. Na sjednanou výši úrokové sazby představující úplatu za hlavní plnění, přistupuje dlužník s tím, že ji v budoucnu bude muset uhradit. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy bude představovat zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi případu. Konstatoval (odst. 43), že pokud v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 dovodil, že„ v případě podnikatele, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, však zpravidla (s ohledem na jeho předpokládanou profesionalitu) nebude možné rozpor s dobrými mravy spatřovat v existenci hrubého nepoměru vzájemných plnění vzniklého tím, že při uzavírání smlouvy někdo zneužil jeho tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti“, tím spíše takový závěr platí v případě úroků, tedy úplaty za užívání jistiny hlavního plnění. Nicméně v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud připustil, že uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. (odst. 73). Dále Nejvyšší soud uzavřel (odst. 75), že samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Dle odvolacího soudu bude proto v dalším řízení potřeba, aby soud prvního stupně ujednání o výši úroků obsažené v uzavřené smlouvě o zápůjčce znovu náležitě posoudil ze všech hledisek vymezených shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu.

7. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k jednání před soudem prvního stupně, které se konalo [datum], se bez omluvy nedostavila.

8. Provedeným dokazováním soud zjistil, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o podnikatelské zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované pro podnikatelské účely peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou podnikatelskou zápůjčku a úrok za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 531 Kč splácet ve 3 měsíčních splátkách ve výši 7 177 Kč splatných nejpozději 25. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla zápůjčka vyplacena. V každé měsíční splátce je zahrnuta platba jistiny poskytnuté zápůjčky a platba sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky (oddíl I smlouvy, oddíl II smlouvy, bod 2.2 smlouvy). V bodě 6.1 písm. a) smlouvy si smluvní strany dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost vydlužitele zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky a dále písm. b) 30 dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost vydlužitele zaplatit zapůjčiteli, nad rámec smluvní pokuty uvedené v předchozím bodě, smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. V případě, že nebudou uhrazeny 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že se vydlužitel ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části déle než 60 dnů, automaticky dojde dle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění zápůjčky, tzn. že se stávají okamžitě splatnými veškeré splátky zápůjčky až do konce sjednaného splátkového kalendáře zápůjčky, tedy jak jistina zápůjčky, tak běžný úrok zápůjčky zahrnutý do těchto splátek. V případě, že způsobem sjednaným v této smlouvě dojde k zesplatnění zápůjčky, se dle bodu 6.4 smlouvy veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu zápůjčky, tak běžný úrok zápůjčky, stávají součástí nové jistiny zápůjčky. Tuto novou jistinu zápůjčky je vydlužitel povinen zaplatit zapůjčiteli nejpozději v den následujícím po dni kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo. Zapůjčitel je oprávněn požadovat, aby vydlužitel v případě prodlení s hrazením nové jistiny zápůjčky platil zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny. Dle bodu 6.5 smlouvy v případě, že vydlužitel po zesplatnění zápůjčky nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, vzniká vydlužiteli povinnost zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky ke dni vzniku povinnosti vydlužitele zaplatit tuto smluvní pokutu. Dle bodu 6.7 smlouvy v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká vydlužiteli povinnost zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení vydlužitele s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že zapůjčiteli vznikne právo na pokutu dle bodu 6.5 smlouvy (smlouva o zápůjčce ze dne [datum]).

9. Žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč dne [datum] bezhotovostním převodem na číslo účtu [bankovní účet] uvedený ve smlouvě o zápůjčce (smlouva o zápůjčce ze dne [datum], sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], doklad o vyplacení zápůjčky). <i>10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 2392 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 15. Skutkový stav zjištěný dokazováním soud právně posoudil tak, že účastníci jako podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti uzavřeli podle § 2390 o. z. smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované převodem na její účet peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalované podle citovaného ustanovení a v souladu se smluvně převzatým závazkem vznikla povinnost čerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky ve výši 6 531 Kč ve 3 měsíčních splátkách po 7 177 Kč splatných k 25. dni v měsíci počínaje měsícem červenec 2019. Jelikož se žalovaná v průběhu trvání smlouvy dostala do prodlení již s úhradou první splátky splatné dne [datum] o více než 60 dní, došlo dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy k automatickému zesplatnění zápůjčky ke dni 24. 9. 2019.

16. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem ve výši 6 531 Kč, celkem tedy částku ve výši 21 531 Kč. Soud prvního stupně ujednání o výši úroků obsažené v uzavřené smlouvě o zápůjčce znovu náležitě posoudil ze všech hledisek vymezených rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019 a jelikož sama žalovaná s ohledem na svoji nečinnost v průběhu řízení neuvedla žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že jí přináleží zákonná ochrana jako tzv. slabší straně prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z, vázán právním názorem odvolacího soudu dospěl k závěru, že zde nejsou žádné mimořádné okolnosti případu odůvodňující zásah soudu do autonomie vůle stran a bez dalších okolností samotná výše úroků nepředstavuje naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení nové jistiny ve výši 16 331 Kč (zesplatněním zápůjčky se jistina zápůjčky a úrok zápůjčky staly součástí nové jistiny zápůjčky) s tvrzením, že žalovaná dosud zaplatila celkem 5 200 Kč, přičemž tato částka byla započtena na úrok ve výši 6 531 Kč. Žalobkyni tedy vzniklo právo na zaplacení nové jistiny zápůjčky 16 331 Kč (21 531 Kč – 5 200 Kč). Jelikož byl žalobkyni rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. října 2020, č. j. 38 C 245/2020-44 přiznán nárok na zaplacení nové jistiny ve výši 10 134,52 Kč (odst. 15), zavázal soud žalovanou tímto rozsudkem k doplacení nové jistiny ve výši 6 196,48 Kč.

17. Vzhledem k tomu, že se žalovaná v průběhu trvání smlouvy dostala do prodlení s úhradou splátky [číslo] o délce více než 15 dnů, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky (7 177 Kč) za každý jednotlivý případ, celkem tedy na částku 1 148,32 Kč (574,16 Kč splátky v prodlení do zesplatnění). Jelikož se žalovaná v průběhu trvání smlouvy dostala do prodlení s úhradou splátky [číslo] o délce více než 30 dnů, vzniklo žalobkyni dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné splátky (7 177 Kč) za každý jednotlivý případ, tedy na částku 933,01 Kč (933,01 Kč splátka v prodlení do zesplatnění). Celkem tedy žalobkyni do zesplatnění zápůjčky vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 081,33 Kč (1 148,32 Kč + 933,01 Kč). Jelikož se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši 2 081 Kč, zavázal soud žalovanou rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. října 2020, č. j. 38 C 245/2020-44 k zaplacení částky 2 081 Kč (odst. 17).

18. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou nové jistiny zápůjčky o délce 10 dnů ode dne zesplatnění zápůjčky a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky. Žalobkyně se domáhala zaplacení 25% smluvní pokuty z částky 21 531 Kč ve výši 5 382,75 Kč. Jelikož byl žalobkyni rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. října 2020, č. j. 38 C 245/2020-44 přiznán nárok na zaplacení smluvní pokuty z nové jistiny zápůjčky ve výši 15 334,52 Kč (odst. 18), zavázal soud žalovanou tímto rozsudkem k doplacení smluvní pokuty z částky 6 196,48 Kč ve výši 1 548,37 Kč.

19. Jelikož žalovaná neuhradila novou jistinu zápůjčky ani po zesplatnění zápůjčky, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 21 531 Kč za dobu od 26. 9. 2019 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 1 399,45 Kč a ve výši 0,1 % z částky 16 331 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 17. 8. 2020 v kapitalizované výši 4 278,46 Kč, celkem tedy částku ve výši 5 677,91 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalobkyni rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. října 2020, č. j. 38 C 245/2020-44 přiznán nárok na zaplacení smluvní pokuty z částky 15 334,52 Kč za dobu od 26. 9. 2019 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 996,74 Kč a smluvní pokuty z částky 10 134,52 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 17. 8. 2020 v kapitalizované výši 2 655,24 Kč, tj. celkem ve výši 3 651,98 Kč (odst. 19), zavázal soud žalovanou tímto rozsudkem k doplacení smluvní pokuty ve výši 2 025,93 Kč.

20. V souladu s § 3 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, vzniklo žalobkyni dále právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, proto soud k jejich zaplacení rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. října 2020, č. j. 38 C 245/2020-44 žalovanou zavázal (odst. 21).

21. Nesplacená zápůjčka byla splatná dne 24. 9. 2019. Protože žalovaná neuhradila dlužnou částku k datu její splatnosti, dostala se dnem následujícím po splatnosti (25. 9. 2019) s její úhradou do prodlení, čímž žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (k prodlení došlo po 1. 1. 2014), tj. v roční výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 10 % ročně).

22. Žalobkyně v řízení požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 994 Kč (nová jistina 21 531 Kč + smluvní pokuta do zesplatnění ve výši 2 081 Kč + smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 5 382 Kč) za dobu od 16. 10. 2019 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 354,37 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 794 Kč (nová jistina 16 331 Kč + smluvní pokuta do zesplatnění ve výši 2 081 Kč + smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 5 382 Kč) za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení. Soud jí rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. října 2020, č. j. 38 C 245/2020-44 v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období, ovšem pouze z částky 21 249,15 Kč za dobu od 16. 10. 2019 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 261,90 Kč a z částky 16 049,15 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení (odst. 23). Proto soud žalovanou tímto rozsudkem zavázal k doplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 744,85 Kč za dobu od 16. 10. 2019 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 92,47 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 744,85 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení.

24. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. příslušelo právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 15 079 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 2 474 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátkou ve výši 8 350 Kč (2,5× 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.; 2× 2 300 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za účast zástupce u jednání soudu dne [datum] a dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb.; 2× 1 500 Kč dle § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za odvolání ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb. a za účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby) a 4× 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke čtyřem shora uvedeným úkonům právní služby (účast zástupce u jednání soudu dne [datum] a dne [datum], odvolání ze dne [datum] a účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum])), náhrady zástupkyně žalobkyně za promeškaný čas ve výši 200 Kč (tj. 2× 100 Kč za 2 započaté půlhodiny strávené cestou zástupkyně žalobkyně k jednání [datum] a zpět) dle § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., jízdného ve výši 367 Kč (náhrada za dopravu zástupkyně žalobkyně k jednání osobním vozem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], z [obec] do [obec] a zpět při ujeté vzdálenosti celkem 50 km, spotřebě pro kombinovaný provoz 5,9 l /100 km, ceně 44,50 Kč za 1 l pohonné hmoty a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč dle vyhl. č. 511/2021 Sb.) dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a částky 2 188 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.

25. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupkyně žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 38 C 254/2018, 38 C 364/2019 a 36 C 361/2019). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni odměnu za zastoupení advokátem v souvislosti s úkonem právní služby spočívajícím ve vyjádření žalobkyně k výzvě soudu ze dne [datum], neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.

26. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.