38 C 269/2021

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem trvale nám. jméno 12, PSČ obec pro doručování poste restante obec a číslo o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], úroku v kapitalizované výši [částka] a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a zaplatit poplatek ve výši [částka] sestávající z úroku ve výši [částka] (sazba 29 % ročně), částky za zpracování a doručení ve výši [částka] a poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] (celkem tedy částku ve výši [částka]) v 18 měsíčních splátkách ve výši [částka], přičemž poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne [datum]. Žalovaná částka ve výši [částka] představuje podle žaloby jistinu ve výši [částka] a zůstatek neuhrazeného poplatku ve výši [částka] Vedle jistiny a poplatku se žalobkyně domáhala zaplacení 29% p.a. smluvního úroku z jistiny [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, přičemž za dobu od [datum] do [datum] úrok kapitalizovala částkou [částka], a 8,05% p.a. úroku z prodlení z jistiny [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, přičemž za dobu od [datum] do [datum] tento úrok kapitalizovala částkou [částka]. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni.

2. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a zaplatit poplatek ve výši [částka] sestávající z úroku ve výši [částka] (sazba 29 % ročně), částky za zpracování a doručení ve výši [částka] a poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] (celkem tedy částku ve výši [částka]) v 60 týdenních splátkách ve výši [částka], přičemž poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne [datum]. Žalovaná částka ve výši [částka] představuje podle žaloby jistinu ve výši [částka] a zůstatek neuhrazeného poplatku ve výši [částka] Vedle jistiny a poplatku se žalobkyně domáhala zaplacení 29 % p.a. smluvního úroku z jistiny [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, přičemž za dobu od [datum] do [datum] úrok kapitalizovala částkou [částka], a 8,05% p.a. úroku z prodlení z jistiny [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, přičemž za dobu od [datum] do [datum] tento úrok kapitalizovala částkou [částka]. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. K jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalovaná se z jednání soudu omluvila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byly ve dnech [datum] a [datum] uzavřeny smlouvy o zápůjčce o shora uvedeném obsahu.

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet zápůjčky, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané zákaznická karta datované dnem [datum] vyplněno, že žalovaná má čistý příjem [částka] měsíčně, což bylo údajně doloženo pracovní smlouvou a třemi výplatními páskami. Další příjem domácnosti ve výši [částka] doložen nebyl. Ve výdajích byla uvedena jen jejich odhadovaná výše ve výši [částka] měsíčně. Tyto skutečnosti nikterak doloženy ani ověřeny nebyly. V zákaznické kartě ze dne [datum] bylo uvedeno, že příjem žalované činí [částka] měsíčně, což opět mělo být doloženo třemi výplatními páskami a pracovní smlouvou. Vedle toho měl další příjem domácnosti činit [částka] měsíčně, avšak ten doložen nebyl. Na splátky dluhu z jiného úvěru šlo měsíčně [částka] a celkové odhadované měsíční náklady měly činit [částka] Tyto opět nebyly nikterak ověřeny ani doloženy.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou z obou smluv o zápůjčce postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne [datum]. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

12. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

14. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházela z informací získaných od žalované v kartě zákazníka a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované, a to pracovní smlouvou a výplatními páskami. Tyto listiny však soudu nedoložila. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. Žalobkyně nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně její právní předchůdce prověřil při posuzování úvěruschopnosti žalované tvrzené výdaje žalované a zda má dluhy a jak zjištěné informace vyhodnotila. Bez náležitého posouzení příjmů a výdajů žalované, nemohl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Přitom nemohl spoléhat jen na žalovanou sdělené skutečnosti. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Ostatně nejvěrohodnější obraz o schopnosti spotřebitele úvěr splácet lze učinit na podkladě výpisu z jeho bankovního účtu nejméně za období tří měsíců předcházejících poskytnutí úvěru. Takové podklady si však právní předchůdce žalobkyně nevyžádal.

19. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). V souvislosti se smlouvou ze dne [datum] žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila částku [částka], přičemž obdržela [částka], vrátit tak má žalobkyni [částka]. V souvislosti se smlouvou ze dne [datum] obdržela [částka], přičemž dosud podle tvrzení žalobkyně zaplatila [částka]. Vrátit tak zbývá jen [částka] Celkem tak vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jen [částka].

20. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky [částka], když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaná byla k úhradě dlužné jistiny vyzvána oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], která byla předána k poštovní přepravě dne [datum] a podle § 573 o. z. byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. V této výzvě žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení dopisu (tj. do [datum]). Žalovaná na výzvu nijak nereagovala, ode dne následujícího se tedy ocitla v prodlení a žalobkyni vzniká od [datum] nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 10 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně. Soud vázán jejím návrhem zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení v jí požadované nižší výši, avšak až od [datum] z přiznané částky [částka] a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.

21. Při zohlednění i požadovaného příslušenství měla ve věci převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná žádné náklady řízení nepožadovala, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.