38 C 372/2021

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a přísedících Aleny Gogelové a Miloslavy Valdové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru <b>I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je neplatné rozvázání pracovního poměru účastníků jejich dohodou uzavřenou dne [datum].</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 16 543 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal se žalobce určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru účastníků dohodou uzavřenou dne [datum]. Důvod neplatnosti uvedené dohody spatřoval v tom, že byl k jejímu uzavření donucen hrozbami ze strany žalované (viz dále).

2. Žalovaná potvrdila, že pracovní poměr účastníků byl skutečně rozvázán dohodou ze dne [datum] a současně odmítla, že by jakkoliv žalobce k uzavření této dohody nutila.

3. S ohledem na skutková tvrzení účastníků týkající se doby, v níž měly být jednotlivé kroky směřující ke skončení jejich pracovního poměru učiněny, bylo na místě posoudit věc podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v tehdy účinném znění (dále jen "ZP"), resp. podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v tehdy účinném znění (dále jen„ o. z.“).

4. Mezi účastníky nebylo sporu a vyplynulo to ostatně i z dále citovaných listin, že jejich pracovní poměr vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], přičemž tento den byl ve smlouvě sjednání jako den nástupu do práce (§ 33, § 36 ZP). Žalobce měl na základě této smlouvy vykonávat pro žalovanou práci obchodního zástupce s místem výkonu práce v sídle žalované a současně v jejích skladech v [obec]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, a to na dobu jednoho roku (viz citovaná pracovní smlouva).

5. Ač byl pracovní poměr účastníků sjednán na dobu určitou, uplynutím sjednané doby neskončil. Mezi stranami nebylo totiž sporu o tom, že i po uplynutí sjednané doby pokračoval žalobce ve výkonu dohodnuté práce s vědomím žalované, a proto podle § 65 odst. 2 ZP platí, že pracovní poměr účastníků byl sjednán na dobu neurčitou.

6. Dne [datum] uzavřeli účastníci v písemné podobě dohodu, v níž ujednali, že jejich pracovní poměr skončí ke dni [datum] s tím, že žalobci bude v souvislosti s tím vyplacena odměna ve výši 25 000 Kč společně se mzdou za měsíc srpen 2021 (viz citovaná dohoda a skončení pracovního poměru).

7. Pracovní poměr účastníků měl na základě jimi uzavřené dohody skončit dnem [datum], přičemž neplatnost tohoto rozvázání pracovního poměru uplatnil žalobce u soudu žalobou doručenou soudu dne [datum], tj. včas v prekluzivní lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl na základě napadeného právního jednání pracovní poměr účastníků skončit (viz § 72 ZP).

8. Vzhledem k tomu, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] byla učiněna písemně, byla podepsána jak žalobcem, tak jednatelem žalované, přičemž žaloba dovolávající se neplatnosti této dohody byla u soudu podána včas, zabýval se soud nadále otázkou, zda je předmětná dohoda skutečně neplatná.

9. Žalobce spatřoval důvod neplatnosti účastníky uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru ve skutečnosti, že k uzavření této dohody byl donucen bezprávnými výhrůžkami žalované (jejího jednatele). Jednatel žalované měl žalobci nejprve dne [datum] sdělit, že si přeje odchod žalobce z firmy formou dohody s tím, mu poskytl do [datum] lhůtu ke zvážení tohoto návrhu a k vrácení svěřených věcí. Když dne [datum] žalobce sdělil jednateli žalované, že mu dohoda o rozvázání pracovního poměru nevyhovuje, přičemž preferuje ukončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele, měl ze strany jednatele žalované následovat okamžitý nátlak na podpis dohody o rozvázání pracovního poměru. Žalobci mělo být jednatelem žalované vyhrožováno tím, že pokud dohodu nepodepíše, tak si na něj cokoliv najde. Žalobce od něj obdrží tři napomenutí a za dva měsíce bude stejně vyhozen. Žalobci mělo být současně sděleno, že již za něj mají náhradu a jeho setrvání v pracovním poměru u žalované proto nepřipadá v úvahu. Současně měl jednatel žalované sdělit žalobci, že jedním z možných důvodů napomenutí může být užívání služebního vozidla k soukromým účelům s tím, že jednatel si je vědom, že mu toto ústně povolil, ale žalobce to při absenci písemného povolení neprokáže. Dále měl jednatel žalované žalobci sdělit, že s jeho prací není dlouhodobě spokojen, přičemž mu měl vyčítat, že v průběhu roku 2021 pracoval na home office, ač sám žalobci tuto formu výkonu práce nabídl. V průběhu března a dubna 2021 navíc poskytl žalobci volno a práci po něm nepožadoval. Při nátlaku na uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru, však měl jednatel žalované zneužívat faktu, že žalobci poskytl pracovní volno, přičemž mu hodlal následně vytýkat, že žalobce nepracoval.

10. Jak vyplývá z ustanovení § 587 odst. 1 o. z., kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávajícího vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání. Žalobce přitom již dopisem ze dne [datum] namítl neplatnost uvedené dohody o rozvázání pracovního poměru s tvrzením, že ji podepsal pod nátlakem. Důvody, v nichž neplatnost uvedené dohody spatřoval (viz shora), pak blíže rozvedl v žalobě a jejím doplnění, s nimiž byla žalovaná seznámena. Ač již samotná tvrzení o okolnostech, v nichž žalobce spatřoval existenci bezprávné výhružky a tudíž důvod neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru účastníků, vzbuzovala v očích soudu pochybnosti o tom, zda skutečně o bezprávnou výhružku zakládající neplatnost právního jednání v jejím důsledku učiněného podle 587 odst. 1 o. z. jde, musel soud současně připustit, že hrozba tím, že si žalovaná v případě, kdy žalobce odmítne uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru, vymyslí skutečnosti neodpovídající důvody pro rozvázání pracovního poměru výpovědí pro porušení pracovních povinností (viz § 52 písm. g) o. z.) s tím, že žalobce nebude s to prokázat opak, může teoreticky naplňovat definici bezprávné výhružky tak, jak je tento termín dlouhodobě ze strany soudní praxe a teorie vykládán.

11. Ze samotného textu zákona je patrné, že jednající by měl být přinucen k právnímu jednání hrozbou fyzického nebo psychického násilí. Omezení hrozby na případy použití násilí, však zjevně není dostatečné. V současné době se obecně uznává, že bezprávná výhrůžka (hrozba) může spočívat v jakékoliv újmě namířené proti osobě či majetku jednajícího. Povaha hrozby může být fyzická, morální nebo finanční a může působit na jakýkoliv předmět či hodnotu pro jednajícího významnou. Pod pojem hrozby je tak potřeba zařadit nejen hrozbu násilím, ale i jakýmkoliv jiným jednáním, které je způsobilé jednajícímu přivodit újmu (například ukončení či nesplnění smlouvy, zadržení věci, podání trestního oznámení, podání žaloby atd.). Předmětem hrozby pak může být nejen osoba jednajícího, ale také jeho majetek. Podstata výhrůžky spočívá v neoprávněném použití hrozby, která je způsobilá vyvolat obavu jednajícího a přimět ho k provedení určitého právního jednání, z hlediska výhrůžky a jejího působení na svobodnou vůli jednajícího však není podstatné, zda se hrozí násilím či jinou skutečností způsobilou obavu jednajícího vyvolat a zda hrozba směřuje proti osobě či majetku jednajícího (viz [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, § 587).

12. Předpoklady hrozby (bezprávné výhrůžky) jsou následující: - bezprávnost hrozby, - způsobilost vyvolat důvodnou obavu, - příčinná souvislost mezi hrozbou a právním jednáním.

13. Jak bylo soudem zjištěno, jednatel žalované skutečně několik dní před uzavřením dohody o rozvázání pracovního poměru, sdělil žalobci, že s ním chce rozvázat pracovní poměr, protože nebyl s jeho prací spokojen. Během tohoto jednání se žalobce s jednatelem žalované dohodli, že se žalobce po pár dnech dostaví k odevzdání svěřených věcí. Tak o tom hovořila svědkyně [jméno] [příjmení], vykonávající pro žalovanou společnost práci účetní. Ta současně dodala, že měla na následující schůzku žalobce a jednatele žalované připravit dohodu o rozvázání pracovního poměru, přičemž bylo dohodnuto, že žalobce obdrží odměnu ve výši 25 000 Kč. Soud v tomto ohledu nemá důvod jmenované svědkyni nevěřit, byť dlouhodobě spolupracuje s žalovanou společností, respektive se společnostmi jednatele žalované. Její slova totiž v zásadě plně korespondují s tím, co k těmto okolnostem uvedl sám žalobce.

14. Rovněž svědek [jméno] [příjmení] potvrdil konání dvou schůzek žalobce s jednatelem žalované, přičemž při první z nich měl jednatel žalované sdělit žalobci, že s jeho prací spokojen není, že e-maily moc neposílá a výpisy z telefonu rovněž nejsou nic moc. Následně se měl žalobce další den dostavit k odevzdání služebního vozidla. I svědkyně [jméno] [příjmení] potvrdila, že proběhla schůzka mezi žalobcem a jednatelem žalované, při níž bylo probíráno rozvázání pracovního poměru účastníků, přičemž tomu předcházelo sdělení jednatele žalované, že si žalobce pozval kvůli jeho pracovním výkonům. Svědkyně [jméno] [příjmení] si však již nebyla s to vybavit, zda po této schůzce následovala ještě další, přičemž nebyla schopna ani blíže reprodukovat obsah schůzky, neboť se věnovala své práci.

15. Soud s ohledem na shora učiněná zjištění nepochybuje o tom, že někdy kolem 24., resp. [datum] hovořil jednatel žalované s žalobcem o tom, že je nespokojen s jeho pracovními výkony a přeje si s ním rozvázat pracovní poměr dohodou s tím, že se žalobce měl po několika dnech dostavit k jednateli žalované k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru a odevzdání svěřených věcí (služebního vozidla, notebooku, tabletu, telefonu). Tak o tom hovořili jmenovaní svědci a v zásadě shodně to popsal sám žalobce.

16. Jak je mezi stranami nesporné, žalobce se skutečně posléze, konkrétně dne [datum], na dohodnutou schůzku dostavil, avšak dohodu o rozvázání pracovního poměru uzavřít odmítl. O průběhu této schůzky však pořídil zvukový záznam, který předložil soudu coby důkaz o existenci bezprávné výhrůžky, v jejímž důsledku nakonec měl dohodu o skončení pracovního poměru uzavřít. Tento záznam, jak sám přiznal, pořídil bez vědomí zúčastněných osob. Vzhledem k tomu, že se po výpovědích svědků, kteří měli být tomuto jednání přítomni, neboť se nacházeli na stejném patře řešeném pracovními místy typu„ open space“, ukázalo, že tito svědci se nejsou schopni k průběhu jednání žalobce a jednatele žalované dne [datum] blíže vyjádřit, neboť mu nevěnovali přílišnou pozornost, když se zabývali vlastní prací, dospěl soud k přesvědčení, že žalobcem použitý zvukový záznam je použitelným důkazem o průběhu tohoto jednání, a proto jej provedl (viz § 88 odst. 1 o. z. a jeho výklad provedený mimo jiné rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1267/2018 ze dne 14. 8. 2018).

17. Na základě předmětného zvukového záznamu bylo zjištěno, že hned v úvodu jednání dne [datum] potvrdil žalobce, že v úterý (tj. [datum]) zmiňoval jednatel žalované odchod žalobce z firmy formou dohody. Současně žalobce sdělil, že by mu více vyhovovala klasická výpověď s výpovědní lhůtou dva měsíce, že teď úplně nechce na úřad práce. Na to reagoval jednatel žalované sdělením, že buďto se dohodnou a žalobce dostane dohodnuté odstupné, nebo se nedohodnou a žalobce dostane tři napomenutí, protože si stejně neplnil„ svoje činnosti“. Dodal, že to nefunguje a on nehodlá žalobce další dva měsíce zaměstnávat. Pokud bude muset dát žalobci výpověď, má žalobce počítat s tím, že jej do měsíce vyhodí, že si na něj cokoliv najde, přičemž se může zpětně podívat na auta, na všechno. Dodal, že to bere tak, že to místo má již obsazené a potřebuje někoho, aby mu dělal výkon a ne aby tady seděl a vytvářel, jakože něco dělá. Asi po třech minutách jednatel na chvíli jednání opustil v souvislosti s jinou záležitostí a žalobce se zeptal přítomné [jméno] [příjmení], zda se do dohody uvádí důvod výpovědi, načež ta mu odvětila, že ne. [příjmení] se ji proto zeptal, zda by ho tam mohla uvést, načež se jej ona zeptala, co by tam měla uvést. Žalobce jí řekl, aby tam uvedla to, co zmínil jednatel žalované, tj. že nesplňuje ty podmínky, nepracuje atd. Na to mu [jméno] [příjmení] sdělila, že to pak není dohoda, a zeptala se jej, zda chce to uvést do výpovědi s tím, že by to pro něj nebylo moc dobré. Na to žalobce odvětil, že se to stejně nikde neukazuje. Jednatel žalované zopakoval, žalobci, že se tam ten důvod (tj. že žalobce nepracuje, neplní požadavky) nepíše. Žalobce sdělil, že mu bylo doporučeno, aby tam ten důvod výpovědi uvedený byl. Na to mu jednatel žalované sdělil, že pokud nechce odejít dohodou s odstupným, udělá to jinak. Najde si na něj během měsíce tři chybky, a pak končí s tím, že dostane § 51 nebo § 53 (asi ZP? – poznámka soudu) a na pracáku a nikde nedostane nic. Když se žalobce zeptal, co to znamená, že by si našel nějaké jeho tři chyby, sdělil mu jednatel žalované:„ tak máte auto a máte někde psaný, že to auto máte soukromý, ničeho nemáte, to je naše dohoda. To, že jste mi poslal za měsíc tři maily, to jsem schopen taky mít. To, že tu práci nevykonáváte.“ Dále mu jednatel žalované sdělil, že žádnou obhajobu nechce, protože tady nemá cenu se obhajovat, přičemž poukázal na výsledky žalobce. Připomenul, že žalobce měl v březnu a dubnu měsíc a půl volna a on po zaměstnancích nechtěl žádnou práci. Pak dodal, že žalobce si sám řekl o home office s tím ovšem, že home office není, že sedíte doma a nic neděláte. [příjmení] office znamená, že normálně doma pracuje osm hodin denně. Následně reagoval jednatel žalovaného na námitku žalobce, že možnost home office byla nabídnuta s tím, že jednatel zaměstnancům věří, a pokud splní limit na konci roku, tak jej nezajímá, jak pracovali. Jednatel žalované však řekl, že nemělo jít o konec roku, ale o září, resp. srpen, kdy chtěl vidět, zda zaměstnanci mají snahu peníze do firmy přinést či nikoliv s tím, že nehodlá čekat do konce roku. Následně jednatel žalované upozorňoval žalobce na výkony ostatních obchodních zástupců ([jméno] a [jméno]). Na to reagoval žalobce slovy, že chápe, že už se na tom nic nezmění a chtěl pouze upozornit na některé věci, které nechápe, což jednatel žalobkyně nepřipustil s tím, že se s ním chce rozejít slušně, a proto mu nabízí tyto dvě varianty, přičemž toho mohl udělat ještě úplně jinak. Být větší svině. Následně jsou na záznamu slyšet tahy psacího prostředku (zjevně podepisování) a slova jednatele:„ Jedna je vaše, tohle je naše“ (čas záznamu cca 9:30). K podpisu dohody žalobcem tak došlo po méně než deseti minutách jednání s jednatelem žalované. Žalobce sám při přehrávání záznamu potvrdil, že v tento moment dohodu o rozvázání pracovního poměru podepsal (uzavřel). Následně již byly řešeny jen praktické otázky předání pracovních pomůcek v souvislosti se skončením pracovního poměru účastníků.

18. S ohledem na shora zjištěný průběh jednání účastníků (jednatele žalované a žalobce) dne [datum], při němž ani ne po deseti minutách došlo k uzavření dohody o skončení pracovního poměru, je nejprve zapotřebí zdůraznit, že k tomuto jednání se žalobce dostavil poté, co od [datum] věděl, že po něm je požadováno ukončení pracovního poměru dohodou, přičemž mu od tohoto data byly zjevně známy i důvody, které k rozhodnutí ukončit s ním pracovní poměr zaměstnavatele vedou, a to neuspokojivé pracovní výsledky žalobce, neboť bylo svědecky prokázáno, že právě tyto neuspokojivé pracovní výsledky byly předmětem jednání žalobce s jednatelem žalované již dne [datum]. Žalobce měl tedy šest dní na to, aby si návrh žalované promyslel a zvážil všechny pro něj rozhodné okolnosti. To ostatně zřejmě učinil, neboť z jeho slov na záznamu mimo jiné vyplývá, že se ve věci radil a bylo mu doporučeno, aby měl důvod výpovědi ve výpovědi uveden. Současně žalobce jednání dne [datum] zahájil tím, že dohodu uzavřít nechce, ale chce dostat výpověď, přičemž dále výslovně uvedl, že chce výpověď, která bude odůvodněna tím, co mu bylo ze strany jednatele žalované vytýkáno, tj. že nepracuje, nesplňuje podmínky atd. Jinak řečeno, žalobce sám se domáhal toho, aby s ním byl rozvázán pracovní poměr výpovědí odůvodněnou porušováním jeho pracovních povinností, tj. výpovědí z důvodu uvedeného v § 52 písm. g) ZP, resp. nesplňováním stanovených požadavků, tj. výpovědí z důvodu uvedeného v § 52 písm. f) ZP, ač byl sám zjevně přesvědčen o tom, že se ničeho takového nedopustil. Zároveň však žalobce naříkal, že dohodu o rozvázání pracovního poměru uzavřel pod hrozbou, že s ním jinak žalovaná rozváže pracovní poměr výpovědí pro porušování pracovních povinností a nesplňování stanovených požadavků. Podle názoru soudu je ovšem pojmově vyloučeno, aby hrozba následkem, kterého se současně žalobce sám domáhal (tj. rozvázání pracovního poměru výpovědí pro porušení pracovních povinností, resp. pro nesplňování stanovených požadavků) vyvolávala u žalobce důvodnou obavu (strach). V projednávaném případě tak nebyl naplněn jeden z předpokladů bezprávné výhrůžky ve smyslu ust. § 587 odst. 1 o. z., a to způsobilost hrozby vyvolat důvodnou obavu (viz shora).

19. Měla-li být obava žalobce vyvolána zmínkou o tom, že důvody pro rozvázání pracovního poměru výpovědí budou smyšlené (nebudou odpovídat skutečnosti), když bude poukazováno na to, že vozidlo užíval k soukromým účelům s tvrzením, že to nesměl, ač mu to bylo ve skutečnosti ústně povoleno, případně bude poukazováno na to, že nepracoval, ač mu bylo ve skutečnosti poskytnuto pracovní volno, je soud přesvědčen, že ani takové hrozby nebyly způsobilé vyvolat v žalobci důvodnou obavu z následku v podobě rozvázání pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. g), resp. f) ZP. Žalobce totiž byl od počátku přesvědčen, že takové důvody pro rozvázání pracovního poměru účastníků výpovědí ve skutečnosti neexistují a jeho jediná obava tak mohla spočívat ve strachu, že se mu jejich neexistenci v případném řízení o určení neplatnosti takto zdůvodněné výpovědi z pracovního poměru nepodaří prokázat. Žalobce ovšem současně věděl (musel vědět), že služební vozidla k soukromým účelům po ústní dohodě se zaměstnavatelem (jednatelem žalované) užívali i všichni ostatní zaměstnanci (viz například výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Jeho obava z toho, že by nebyl s to tuto skutečnost v případném řízení o neplatnost výpovědi pro porušení pracovních povinností prokázat, tak byla zjevně nedůvodná. Hrozba tím, že případná výpověď z pracovního poměru bude odůvodněna tím, že nepracoval, ač mu bylo ve skutečnosti poskytnuto pracovní volno, pak během celého jednání dne [datum] předcházejícího uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru nezazněla. Jednatel žalované pouze opakovaně poukazoval na skutečnost, že žalobce podle něj během home office řádně nepracoval, jeho výkony neodpovídají řádně odváděné práci a sám je schopen toto prostřednictvím e-mailové korespondence (množství odeslaných e-mailů) doložit. V tomto ohledu nešlo o žádnou bezprávnou výhrůžku, nýbrž o varování, jaký postup žalovaná zvolí v případě, že žalobce dohodu o rozvázání pracovního poměru neuzavře, přičemž tento postup byl z pohledu práva zcela legitimní.

20. Na právě učiněných závěrech nemění nic ani zjištění, vyplývající z doložené zdravotnické dokumentace manželky žalobce o tom, že jeho manželka v srpnu 2021 byla těhotná a trpěla nevolnostmi, což mělo zintenzivňovat žalobcovu obavu z rozvázání pracovního poměru výpovědí pro porušení pracovních povinností, resp. nesplňování stanovených požadavků. Jak totiž bylo zjištěno, žalobce se ve skutečnosti tohoto následku neobával, neboť se sám rozvázání pracovního poměru výpovědí z uvedených důvodů ze strany zaměstnavatele domáhal (viz shora), a to dokonce poté, co nad návrhem žalované na rozvázání pracovního poměru dohodou mohl téměř týden doma a v klidu přemýšlet.

21. Jestliže žalobce při vědomí všech skutečností shora vedených po ani ne deseti minutách rozhovoru s jednatelem žalované uzavřel s žalovanou dohodou o rozvázání pracovního poměru, když alternativou uvedeného postupu byla výpověď z pracovního poměru ze strany zaměstnavatele pro porušení pracovních povinností, resp. nesplňování stanovených požadavků, čehož se ovšem žalobce sám na žalované domáhal (viz shora), nelze vůli žalobce projevenou v dohodě o rozvázání pracovního poměru považovat za nesvobodnou ve smyslu ustanovení § 587 odst. 1 o. z. Dohoda o rozvázání pracovního poměru účastníků ze dne [datum] je proto právním jednáním platným, jehož následkem je skončení pracovního poměru účastníků ke dni [datum]. Soud proto žalobu na určení její neplatnosti jako nedůvodnou zamítl.

22. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, a proto jí je žalobce podle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen plně nahradit účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení žalované jsou následující: - odměna zástupce žalované ve výši 10 000 Kč za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT), tj. příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření na výzvu soudu ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], se sazbou odměny 2 500 Kč za úkon podle § 9 odst. 3 písm. a) AT a § 7 AT, - paušální náhrada hotových výdajů zástupce žalované ve výši 1 200 Kč za 4 úkony shora uvedené se sazbou náhrady ve výši 300 Kč za úkon podle § 13 odst. 3 AT - náhrada jízdních výdajů ve výši 872 Kč za cestu vlakem z [obec] do [obec] a zpět s cenou jízdenky ve výši 436 Kč jen za cestu z [obec] do [obec] (tj. 2 x 436 Kč), - náhrada ve výši 1 600 Kč za 16 započatých půlhodin promeškaných shora uvedenou cestou při sazbě náhrady ve výši 100 Kč za půlhodinu podle § 14 odst. 3 AT, - náhrada 21 % DPH, kterou je zástupce žalované povinen odvést z odměny a náhrad ve výši 2 871 Kč. Celkem tak náklady řízení žalované představují částku ve výši 16 543 Kč.