38 C 48/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Němcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul . anonymizováno titul . jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 3 492 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 055 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 055 Kč za dobu od 14. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 437 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 437 Kč za dobu od 14. 1. 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 492 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 14. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaná částka podle žaloby představuje dlužné pojistné za období od 10. 10. 2019 do 13. 1. 2020, k jehož úhradě byl žalovaný zavázán na základě pojistné smlouvy [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla uzavřena pojistná smlouva - pojištění vozidla [číslo]. Ve smlouvě se žalovaný za sjednané pojištění zavázal hradit pojistné ve výši 4 011 Kč ročně. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou s počátkem ke dni 10. 10. 2012 (pojistná smlouva). Za pojistné období od 10. 10. 2019 žalovaný pojistné neuhradil (výzva k zaplacení dlužného pojistného ze dne [datum]) a pojištění zaniklo pro neplacení pojistného 13. 1. 2020 (oznámení o zániku pojištění ze dne [datum]). Žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek, jejíž součástí je seznam postoupených pohledávek včetně té žalované, prokázala, že společnost společností [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně tak byla aktivně legitimována domáhat se zaplacení žalované pohledávky (§ 1879 a násl. o. z.). Mezi účastníky byla podle § 3 odst. 1 první věty zákona č. 168/1999 Sb. a § 2 zákona č. 37/2004 Sb. uzavřena pojistná smlouva, kterou se žalovaný jako pojistník od počátku pojištění sjednaného ke dni 10. 10. 2012 zavázal platit právnímu předchůdci žalobkyně jako pojistiteli pojistné ve výši 4 011 Kč za roční pojistné období. Žalovaný byl ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb. povinen hradit sjednané pojistné po celou dobu trvání pojistného vztahu. Na základě výsledku dokazování má soud za prokázané, že nejpozději k datu 13. 1. 2020 pojistný vztah z předmětné pojistné smlouvy trval. Ve vztahu ke skutečnostem způsobujícím zánik pojistného vztahu k dřívějšímu datu totiž břemeno tvrzení a břemeno důkazní tížilo žalovaného, který však k takovým skutečnostem do řízení žádná tvrzení či důkazy nevnesl. Žalovaný povinnost hradit pojistné po dobu trvání pojistného vztahu porušil, když nezaplatil za období od 10. 10. 2019 do 13. 1. 2020 pojistné v poměrné výši 1 055 Kč (4 011 Kč/365 dní). Pokud se žalobkyně po žalovaném za uvedené období domáhala zaplacení částky vyšší, tvrdíc, že pro pojistné období od 10. 10. 2019 pojistné v souladu s článkem 5 odst. 5.5 VPP [spisová značka] navýšila na částku 13 516 Kč ročně, neprokázala, že by žalovanému novou výši pojistného sdělila nejpozději dva měsíce před splatností navýšeného pojistného (čl. 5 odst. 5.5 VPP [spisová značka]). Ačkoli předložila upozornění ze dne [datum], v němž oznamuje žalovanému zvýšení pojistného na částku 13 516 Kč počínaje 10. 10. 2019, neprokázala, že takové upozornění žalovanému včas odeslala na jeho korespondenční adresu. Ohledně částky 2 437 Kč (3 492 Kč – 1 055 Kč), kterou žalobkyně požadovala nad rámec pojistného dohodnutého v pojistné smlouvě, tak soud žalobu pro neunesení důkazního břemene zamítl. Nezaplacené pojistné bylo v souladu s § 12 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb. splatné k prvnímu dni příslušného pojistného období (tj. ke dni 10. 10. 2019). Protože žalovaný neuhradil pojistné k datu jeho splatnosti, dostal se do prodlení s jeho zaplacením, pročež žalobkyni podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (k použití tohoto zákona viz § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění) vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky až do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 10 % ročně). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení až ode dne 14. 1. 2020 do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období, ovšem pouze z přiznané částky 1 055 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 3 492 Kč, když nebylo – jak je uvedeno výše – prokázáno, že by žalobkyni právo na zaplacení částky 2 437 Kč vůbec vzniklo, soud žalobu zamítl rovněž ohledně úroku z prodlení z částky 2 437 Kč za požadované období. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.