38 C 55/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 202 589,81 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 202 589,81 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil tvrzením, že směnnou smlouvou ze dne datum porušil žalovaný svou povinnost vyplývající z ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, a převedl na jméno příjmení a jméno příjmení vlastnické právo mimo jiné k pozemku p. č. 2071 v k. ú. obec. Následně se po dohodě s jméno příjmení měl stát výlučným vlastníkem uvedeného pozemku jméno příjmení, po jehož smrti měla nabýt vlastnické právo k uvedenému pozemku jeho dědička jméno příjmení. Ta následně dne datum uzavřela kupní smlouvu, kterou žalobci prodala mimo jiné pozemek p. č. 2071 v k. ú. obec, a to za cenu 156 005,15 Kč. Posléze ovšem Okresní soud ve obec rozsudkem č. j. 11 C 45/2018-60 ze dne 4. 1. 2019, který nabyl právní moci dne datum, určil, že skutečnou vlastnicí pozemku p. č. 2071 v k. ú. obec je jméno příjmení, přičemž uvedené rozhodnutí bylo mimo jiné odůvodněno tím, že kupní smlouva ze dne datum, kterou měl k předmětnému pozemku nabýt vlastnické právo žalobce je absolutně neplatná, neboť odporuje kogentnímu ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě. Žalobce tak pozbyl své vlastnické právo k uvedenému pozemku a musel si jej, protože na něm provozuje svou živnost, znovu koupit kupní smlouvou ze dne datum uzavřenou s jméno příjmení coby jejich skutečnou vlastnicí, a to za cenu 336 149 Kč. Žalobci tak měla vzniknout jednáním žalovaného, který i přes uplatněný restituční nárok jméno příjmení disponoval v roce 1993 s pozemkem p. č. 2071 v k. ú. obec škoda sestávající jednak z částky 336 149 Kč, kterou musel žalobce opětovně za zakoupení uvedeného pozemku zaplatit a jednak z částky 22 445,96 Kč představující náklady spojené s opětovným převodem vlastnického práva k uvedenému pozemku. Celkem tak žalobci vznikla škoda ve výši 358 594,96 Kč, avšak žalobce požaduje tuto škodu poníženou o částku kupní ceny placené původně paní příjmení ve výši 156 005,15 Kč, neboť tuto škodu požaduje po ní. Na žalovaném tak požaduje zaplacení částky 202 589,81 Kč. Předžalobní výzvu zaslal žalovanému dne datum, avšak žalovaný plnit odmítl. Od datum tak na žalovaném požadoval rovněž placení zákonného úroku z prodlení z uvedené částky, a to až do zaplacení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v zásadě s tvrzením, že žalobci naříkaným skutkem žádná škoda nevznikla. V důsledku uplatnění restitučního nároku (nikoliv v důsledku jednání žalovaného) se žalobce nestal vlastníkem pozemku p. č. 2071 v k. ú. obec.

3. Mezi stranami nebylo sporu a vyplynulo to ostatně i z předložených listinných důkazů, že směnnou smlouvou ze dne datum uzavřenou s jméno příjmení a jméno příjmení směnil žalovaný pozemek p. č. 2071 za pozemky p. č. 2071 a p. č. 2071 v k. ú. obec (viz citovaná smlouva). Následně byl pozemek p. č. 2071 v k. ú. obec vlastnicky připsán jen jméno příjmení a po jeho smrti vlastnická právo k němu zdědila jméno příjmení (viz usnesení OS obec č. j. 33 D 1512/2011-32). Ta posléze kupní smlouvou ze dne datum prodala žalobci celou řadu nemovitostí v k. ú. obec, a to dům adresa na pozemku p. č. St. 816, pozemky p. č. St. 816, pozemek p. č. 2071, 2071 a 2071 za úhrnnou kupní cenu 8 600 000 Kč (viz citovaná kupní smlouva).

4. Jak vyplynulo z rozsudku zdejšího soudu č. j. 11 C 45/2018-60 ze dne 4. 1. 2019, který nabyl právní moci dne datum, paní jméno příjmení se na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu č. j. SPU 138713/2018/Dv stala vlastnicí pozemku p. č. 2071 v k. ú. obec, přičemž restituční nárok na tento pozemek uplatnila již datum. Povinným subjektem ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o půdě nebyl přitom žalovaný, ale Okresní podnik služeb obec, s. p. v likvidaci, který v rozporu s tzv.„ blokačním paragrafem“, tj. § 5 odst. 3 zákona o půdě, převedl vlastnické právo k pozemku p. č. 2071 v k. ú. obec, na nějž byl uplatněn restituční nárok, na žalovaného. Na žalovaného byl uvedený pozemek převeden současně v rozporu s ustanovením § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. Je tedy patrné, že tím, kdo jednal protiprávně a porušil povinnost uloženou mu ustanovením § 5 odst. 3 zákona o půdě v tehdy účinném znění, nebyl žalovaný (žalovaný nebyl povinnou osobou podle citovaného zákona – viz jeho § 5), ale Okresní podnik služeb obec, s. p. v likvidaci, přičemž vlastnické právo k předmětnému pozemku na žalovaného podle § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. ve skutečnosti nepřešlo. Soud proto s odkazem na již ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu dospěl v uvedené věci k závěru, že žalobce nemohl vlastnické právo k předmětnému pozemku nabýt kupní smlouvou ze dne datum, neboť ta je v rozsahu, v němž byl prodáván pozemek p. č. 2071, absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. ve spojení s § 5 odst. 3 zákona o půdě. Vlastnické právo k uvedenému pozemku nemohl nabýt ani vydržením, neboť restituční nároky jsou z tohoto pohledu zásadně prioritní. Proto soud v uvedeném řízení určil, že vlastnicí uvedeného pozemku je jméno příjmení.

5. Ze slov samotného žalobce vyplynulo, že si musel pozemek p. č. 2071 v k. ú. obec koupit od jméno příjmení znovu, neboť ten se nacházel v jím provozovaném areálu autoservisu, což bylo ostatně mezi stranami nesporné. Koupil jej přitom smlouvou ze dne datum za cenu 336 149 Kč, která byla stanovena na základě posudku Ing. jméno příjmení.

6. Jednání, jímž měl žalovaný způsobit žalobci naříkanou škodu, spatřoval žalobce v tom, že žalovaný v rozporu se zákonným zákazem zakotveným v § 5 odst. 3 zákona o půdě s pozemkem p. č. 2071 v k. ú. obec nakládal, když jej smlouvou ze dne datum směnil. Mělo-li být toto počínání žalovaného příčinou naříkané škody, je potřeba odpovědnost žalovaného za škodu posuzovat podle tehdy účinné právní úpravy, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni datum (dále jen„ obč. zák.“).

7. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídal za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda jednání, jímž měl žalovaný žalobci škodu způsobit, představuje porušení právní povinnosti žalovaného. Zákaz převést nemovitost, k níž byl uplatněn restituční nárok podle zákona o půdě, stíhal podle § 5 odst. 3 citovaného zákona ode dne jeho účinnosti jen osobu podle citovaného zákona povinnou. Tou však byl, jak vysvětleno výše, podle § 5 odst. 2 zákona o půdě Okresní podnik služeb obec, s. p. v likvidaci, resp. přímo stát, co by evidovaný vlastník uvedeného pozemku ke dni účinnosti zákona o půdě. Fakt, že stát v této situaci připustil zápis přechodu vlastnického práva k uvedenému pozemku na žalovaného podle zákona č. 172/1991 Sb., neznamená, že k přechodu tohoto vlastnického práva ve skutečnosti došlo, jak totiž vyplývá z ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. k přechodu vlastnického práva na žalovaného k pozemku, k němuž byl uplatněn restituční nárok, ve skutečnosti dojít nemohlo. Nicméně, nakládal-li posléze žalovaný coby zapsaný vlastník s uvedeným pozemkem, nečinil tak jako osoba povinná podle zákona o půdě, a proto tak nečinil v rozporu s příkazem obsaženým v § 5 odst. 3 zákona o půdě. V tomto ohledu pak jeho počínání nelze považovat za jednání protiprávní, byť je jinak žalovaným uzavřená směnná smlouva absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem, když na jejím základě žalovaný převáděl na jiného více práv než sám měl.

8. I pokud by bylo možno shora popsané počínání žalovaného označit za protiprávní, je zřejmé, že z něj nevzešla škoda, jejíž náhrady se žalobce v tomto řízení domáhá. Žalobce totiž tvrdí, že mu jednáním žalovaného vznikla primárně škoda ve výši rozdílu kupních cen, za kterou si pozemek p. č. 2071 v. k. ú. obec koupil od jméno příjmení, tj. 336 149 Kč, a za kterou si jej koupil v roce 2012 od paní příjmení původně, tj. 156 005,15 Kč. Tato škoda tak podle jeho slov představuje částku ve výši 180 143,85 Kč.

9. V souvislosti s právě vyčíslenou„ škodou“ je podle názoru soudu na místě připomenout, že škoda představuje újmu na jmění, resp. újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného. Skutečnou škodou se přitom rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty, které bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlý zisk je pak újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo s ohledem na pravidelný běh věcí očekávat (k tomu srov. Švestka, J., příjmení, J., příjmení, M., příjmení, M. a kol. Občanský zákoník I. § číslo komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. číslo až číslo).

10. V důsledku naříkaného jednání žalovaného nedošlo ani ke zmenšení majetkového stavu žalobce ani k tomu, že by se jeho majetek očekávaným způsobem nerozrostl. To proto, že žalobce se nemohl s ohledem na uplatněný restituční nárok stát skutečným vlastníkem pozemku p. č. 2071 v k. ú. obec dříve, než mu jej prodala za jimi dohodnutou cenu jeho skutečná vlastnice, tj. jméno příjmení. Jeho skutečným vlastníkem se tak žalobce stal až na podkladě kupní smlouvy ze dne datum, přičemž za to zaplatil dohodnutou kupní cenu 336 149 Kč. Tímto počínáním však k újmě na jmění žalobce nedošlo, neboť ten za dohodnutou cenu nabyl její ekvivalent v podobě předmětného pozemku.

11. Hodlal-li žalobce spatřovat škodu v tom, že nebýt naříkaného jednání žalovaného, mohl by předmětný pozemek koupit dříve a levněji (zřejmě jen za 156 005,15 Kč), pak pomíjí již řečené. Žalobce by si nebýt naříkaného jednání žalovaného nemohl uvedený pozemek koupit dříve a levněji, protože by neměl od koho. Prodat mu jej mohla s ohledem na uplatněný restituční nárok až jeho skutečná vlastnice jméno příjmení.

12. Skutečnost, že si žalobce musel pozemek koupit„ znovu“ tentokrát od jeho skutečné vlastnice jméno příjmení tak ani není v příčinné souvislosti s údajně protiprávním jednáním žalovaného, neboť i kdyby tohoto jednání nebylo, žalobce by si tento pozemek od někoho jiného s ohledem na uplatněný restituční nárok koupit nemohl. Proto logicky ani škodu vzniklou v příčinné souvislosti s údajným protiprávním jednáním žalovaného nemohou představovat náklady ve výši 22 445,96 Kč, které měl žalobce vynaložit s „ opětovným“ převodem vlastnického práva k předmětnému pozemku jméno příjmení na něj. Tyto náklady by totiž vynaložil tak jako tak. Soud proto žalobu jako zjevně nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

13. V řízení byly soudem provedeny i další listinné důkazy, které však na shora učiněných závěrech soudu (zejména absenci příčinné souvislosti mezi naříkanou škodou a naříkaným jednáním žalovaného) nemohly nic změnit, a proto se soud jejich obsahem blíže v odůvodnění rozsudku nezabýval.

14. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, a proto by mu byl žalobce podle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen nahradit účelně vynaložené náklady řízení. Žalovaný se však práva na jejich náhradu výslovně vzdal, a proto soud toto právo nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.