38 C 61/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa o zaplacení částky 15 202,38 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 6 202,38 Kč, úroku v kapitalizované výši 11 219,20 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 034,36 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 989,26 Kč za dobu od 28. 10. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 28. 10. 2022 do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 18. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a zaplatit příslušenství ve výši 12 888 Kč v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně požadovala jistinu ve výši 11 989,26 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 916,93 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 5 768,67 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 094,03 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za inkaso plateb v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 119,11 Kč a smluvní úrok po splatnosti poslední splátky ve výši 1 320,46 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 11,75% p.a. úroku z prodlení z jistiny 11 989,26 Kč za dobu od 19. 1. 2022 do 14. 10. 2022 v kapitalizované výši 1 034,36 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 989,26 Kč za dobu od 28. 10. 2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu za období od 19. 1. 2022 do 13. 10. 2022 ve výši 0,1 % denně z částky 11 989,26 Kč, kterou kapitalizovala částkou 3 213,12 Kč. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni.

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši 2 989,26 Kč představující část jistiny, částky ve výši 3 213,12 Kč představující smluvní pokutu, úroku v kapitalizované výši 11 219,20 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 034,36 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 989,26 Kč za dobu od 28. 10. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovanou uvedenou smlouvu uzavřel, vyplatil jí podle ní 15 000 Kč v hotovosti (smlouva) a postoupil žalovanou pohledávku na žalobkyni (rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne [datum], dodatek [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] – seznamu pohledávek, potvrzení o provedení transakce a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazními prostředky, kterými by mohla prokázat, že původní věřitel s prověřil úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nebyla splněna povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V daném případě žalobkyně přes výzvu soudu řádně netvrdila a neprokázala, že se její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru schopností žalované úvěr splatit řádně zabýval. Žalobkyně pouze obecně uvedla, že její právní předchůdce po žalované vyžadoval informace k jejím poměrům, což nevypovídá nic o tom, jaké konkrétní informace měl její právní předchůdce od žalované před uzavřením smlouvy k dispozici, jaké si zjistil sám, jakým způsobem byly informace sdělené žalovanou ověřovány, aby bylo možné posoudit, zda žalovaná bude schopna úvěr splatit. Absence těchto tvrzení a důkazů jich prokazujících zcela vylučuje možnost soudu posoudit, zda a jak byla úvěruschopnost žalované posouzena.

18. Jelikož žalobkyně netvrdila a neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalované je smlouva o úvěru absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 6 000 Kč, kterou žalovaná na úhradu úvěru dosud zaplatila, v celém rozsahu plnila jistinu a dluh na jistině tak činí 9 000 Kč (15 000-6 000), proto ji soud zavázal k zaplacení této částky (výrok II.).

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 9 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení (výrok III.). Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

21. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. (žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení dle výroku I.) náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

22. Jelikož soudní poplatek za řízení uhrazený žalobkyní nepřesáhl částku 1 000 Kč, soud v souladu s § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení soudního poplatku nerozhodoval.