38 C 70/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Němcem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa , anonymizováno oblast, příjmení rajon, země o náhradu škody na zdraví <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 131 589 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 9. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 131 589 Kč za dobu od 29. 2. 2020 do 8. 4. 2020.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení ve výši 6 433 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>V. Žalovaný je povinen nahradit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení ve výši 2 627 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou ze dne 3. 3. 2020 domáhala se žalobkyně na žalovaném původně zaplacení částky ve výši 220 028 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 29. 2. 2020 do zaplacení. Tento požadavek odůvodnila tvrzením, že žalovaný žalobkyni dne 30. 9. 2018 fyzicky napadl a přitom jí způsobil újmu na zdraví. Trestním příkazem zdejšího soudu č. j. 18 T 195/2018-255, který nabyl právní moci dne 22. 10. 2019, bylo napadení žalobkyně ze strany žalovaného dne 30. 9. 2018 kvalifikováno jako trestný čin. Původně žalobkyní požadovaná náhrada újmy na zdraví v celkové výši 220 028 Kč představovala odškodnění ve výši 121 835 Kč a náhradu ušlé mzdy za dobu její pracovní neschopnosti od 1. 10. 2018 do 30. 11. 2018 ve výši 98 193 Kč.

2. Podáním ze dne 8. 4. 2020 žalobkyně rozšířila žalobní žádání, kdy na náhradě za bolest požadovala dalších 63 800 Kč s odůvodněním, že coby následek protiprávního jednání žalovaného utrpěla rovněž frakturu levé kyčle. V souvislosti s ní pak byla v pracovní neschopnosti od 23. 4. 2019 do 30. 9. 2019, přičemž za tuto dobu požadovala nově nahradit ušlý výdělek ve výši 176 202 Kč. Uvedenou změnu žaloby připustil soud usnesením č. j. 38 C 70/2020-42.

3. Podáním ze dne 29. 10. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a nadále se domáhala zaplacení odškodnění bolesti ve výši 92 643 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 29. 2. 2020 do zaplacení a náhrady "ušlé mzdy" za dobu od 1. 10. 2018 do 25. 10. 2018 ve výši 38 946 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 29. 2. 2020 do zaplacení. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení zastavil usnesením č. j. 38 C 70/2020-106.

4. Žalovaný se ve věci samé v podstatě nevyjádřil. Poukazoval pouze na nevěrohodnost listin vypracovaných [titul] [jméno] [příjmení], která je dlouholetou přítelkyní žalobkyně. K jednání nařízenému dne 5. 2. 2021 se žalovaný nedostavil. E-mailem ze dne 3. 2. 2021 požádal o odročení uvedeného jednání, což zdůvodnil tím, že jeho stávající manželka je ve 34. týdnu těhotenství. Současně poukazoval na situaci spojenou s onemocněním Covid-19 a on by musel do karantény, jak v [země], tak na [země]. Soud žádost žalovaného o odročení jednání dne 5. 2. 2021 neshledal důvodnou. Předně fakt, že je jeho manželka ve 34. týdnu těhotenství bez dalšího nikterak nebrání jeho účasti u jednání soudu. Současně, žalovaný byl k tomuto jednání předvolán již dne 5. 11. 2020. Měl tedy dostatek času, aby se s ohledem na obecně známou situaci spojenou s epidemií onemocnění Covid-19 vydal na cestu k jednání soudu s dostatečným předstihem tak, aby podstoupil případné karantény v souvislosti s tímto onemocněním běžně vyžadované. Rozhodně pak nemohou být důvodem jeho nepřítomnosti u jednání soudu dne [datum] omezení, která pro cestující z [země] začala platit od 00:01 hodin dne [datum], neboť je přece zjevné, že na cestu k tomuto soudnímu jednání se z místa svého bydliště na [země] musel vydat mnohem dříve a nikoliv až dne 5. 2. 2021. Soud proto dne 5. 2. 2021 jednal v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Jak bylo soudem zjištěno z trestního příkazu zdejšího soudu č. j. 18 T 195/2018-255 ze dne 12. 9. 2019, který nabyl právní moci dne 22. 10. 2019, byl tímto rozhodnutím shledán žalovaný vinným ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 146 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že dne 30. 9. 2018 v době od 20.30 hodin do 22.30 hodin v rodinném domě na ulici [adresa] ve [obec] [část obce], poté, co mu jeho manželka – žalobkyně, odmítla přes jeho naléhání dát 300 000 Kč na léčení jeho přítelkyně z [země], poškozenou fyzicky napadl, když ji opakovaně bil pěstmi do obličeje, táhl ji z bytu za vlasy po schodech do přízemí, kde ji opakovaně udeřil pěstmi do břicha a hlavy, a když se poškozené podařilo utéct přes garáž z domu ven, dostihl ji na ulici, chytil ji za vlasy, podrazil jí nohy a vtáhl ji za vlasy zpět do chodby domu, kde ji několikrát udeřil pěstmi do hlavy a břicha, roztrhl jí tričko, následně ji dotáhl do ložnice v 1. patře, kde ji hodil na postel, opakovaně ji udeřil do obličeje a vyhrožoval, že ji zničí a zabije, pokud mu nedá peníze a nepřepíše na něj polovinu obchodního podílu [právnická osoba] a polovinu domu ve [obec] a v [země], k čemuž jí předložil prázdné papíry s propiskou, přičemž v důsledku tohoto jednání poškozená utrpěla pohmožděniny, hematomy a oděrky v obličeji, povrchní poranění vlasové části hlavy, pohmožděniny na pravé ruce a zádech, což si vyžádalo ošetření na traumatologii s nutností dodržovat šetřící režim, ledování postižených míst a užívání analgetik dle potřeby, přičemž jen shodou šťastných okolností a náhod nedošlo v důsledku opakovaných úderů pěstí do hlavy ke zraněním daleko vážnějším, která by poškozenou omezovala citelným způsobem v běžném způsobu života po domu nejméně jednoho týdne.

6. Právě citovaným rozhodnutím o tom, že žalovaný spáchal trestný čin, byl soud podle § 135 o. s. ř. vázán, a to celou jeho výrokovou částí. Soud tedy byl vázán tím, že žalovaný dne 30. 9. 2018 žalobkyni shora popsaným způsobem fyzicky napadl.

7. Následky na zdraví, které žalovaný svým protiprávním jednáním žalobkyni způsobil, byly pro potřeby tohoto řízení popsány ve znaleckém posudku [titul] [celé jméno znalce], znalce v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie se specializací úrazová chirurgie a v odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. Jde o tyto následky: - zhmoždění temenní krajiny se ztrátou kštice v oblasti temene vlevo 4,5 x 3,5 cm (vytržení) a s pohmatovou bolestivostí temena; - zhmoždění týlní krajiny vlevo s podlitinou 4 x 3 cm a pohmatovou bolestivostí; - zhmoždění a otok tváře oboustranně; - zhmoždění krajiny obou očí, vpravo s brýlovým hematomem a podlitinou horního víčka 4 x 1 cm a dolního víčka 4 x 1,5 cm, vlevo hematom horního víčka 4 x 1 cm, a vnitřního očního koutku 1,5 x 2 cm; - zhmoždění čela vlevo s podlitinou 3 x 1,5 cm a vpravo 3 x 2 cm; - oděrka čela vlevo, hluboká 1 x 1 cm s povrchní krustou; - benigní paroxysmální polohové vertigo projevující se závratěmi a nevolností především při poloze na levém boku, BRPV s poraněním zadního kanálku; - zhmoždění nodu s hematomem při kořeni nosu oboustranně; - zhmoždění krku na levé straně krku pod dolní čelistí s hematomem 3,5 x 3 cm; - podvrtnutí krční páteře projevující se bolestivostí s následným rozvojem CC syndromu s oploštěním krční lordózy na RTG snímku krční páteře; - zhmoždění hrudníku v oblasti nad pravým prsem se 2 hematomy 3 x 2 cm a 2 x 1 cm, hrudník byl pevný s volným dýcháním; - zhmoždění břišní stěny projevující se pohmatovou bolestivostí břicha vpravo, bez hmatné rezistence, peristaltika byla fyziologická, neprokázány známky náhlé příhody břišní; - zhmoždění LS páteře projevovalo se poklepovou bolestivostí nad limbosakrální páteří, v této krajině byla zaschlá krusta 5,5 x 4 cm a podlitina vlevo od spinosních výběžků 2 x 1 cm; - zhmoždění hýždě vlevo s podlitinou 10 x 5 cm; - zhmoždění lokte vlevo se 2 povrchními oděrkami 1 x 1 cm a 0,5 x 0,5 cm a podlitinou 7 x 6 cm; - zhmoždění předloktí vlevo s hematomem 1 x1 cm; - zhmoždění zápěstí vlevo s hematomem na jeho dorsální (hřbetové) straně o velikosti 2 x 2 cm; - zhmoždění paže vpravo se 3 hematomy na přední straně paže o velikosti 5 x 4 cm, 2 x 2 cm a 3 x 1 cm; - zhmoždění předloktí vpravo s drobnými hematomy; - zhmoždění zápěstí vpravo s hematomem 4 x 3 cm; - zhmoždění ruky vpravo s hematomem 4 x 3 cm; - zhmoždění III. prstu ruky vpravo s hematomem prstu a otokem; - zhmoždění stehna vlevo s podlitinou na zevní straně stehna 5 x 6 cm; - zhmoždění stehna vpravo s podlitinou přední strany stehna 2 x 1 cm.

8. Soud o správnosti shora uvedeného závěru znalce [titul] [celé jméno znalce] o následcích na zdraví žalobkyně nastalých v důsledku shora popsaného protiprávního jednání žalovaného nepochybuje. To zejména proto, že tyto následky svým charakterem i rozsahem odpovídají způsobu, kterým byla žalobkyně napadena (údery do hlavy a břicha, tahání za vlasy, podražení nohou) a korespondují i s fotodokumentací těla žalobkyně pořízenou bezprostředně po útoku.

9. Soud považuje za správný rovněž závěr znalce [titul] [celé jméno znalce] o tom, že následkem naříkaného protiprávního jednání žalovaného není fraktura levé kyčle. Jak znalce správně upozornil, infrakce (nalomení) krčku levé stehenní kosti bylo prokázáno až 7 měsíců po napadení žalobkyně žalovaným. Pokud by vůbec bylo připuštěno, že taková zlomenina byla následkem útoku žalovaného ze dne 30. 9. 2019, musela by být v tak dlouhém časovém odstupu sedmi měsíců zhojena ad integrum. Uvedená zlomenina nemohla být stará 7 měsíců i proto, že podle magnetické rezonance byly prokázány edematózní změny kostní dřeně, což souvislost se 7 měsíců starým úrazem zcela vylučuje. Edém kostní dřeně je totiž nepochybnou známkou akutního poranění skeletu a stáří takové zlomeniny nepřesahuje déle jak 2 až 3 týdny.

10. Soud rovněž na podkladě přesvědčivých závěrů znalce [titul] [celé jméno znalce] dospěl k poznání, že žalobkyně se v souvislosti s léčbou shora popsaných následků na zdraví nastalých v důsledku útoku ze dne 30. 9. 2018 nacházela v pracovní neschopnosti jen od 1. 10. 2018 do 25. 10. 2018, když podle názoru znalce pro další prolongaci pracovní neschopnosti žalobkyně nebyla dosatečná opora ve zdravotních záznamech. Nadto od [datum] bylo ošetřující lékařkou žádáno o povolení celodenních vycházek.

11. Správnost a přesvědčivost závěrů znalce [titul] [celé jméno znalce] obsažených v jeho znaleckém posudku byla nakonec potvrzena i postojem stran, neboť ani jedna z nich na jeho osobním výslechu netrvala a ke správnosti jím vypracovaného písemného znaleckého posudku nevznesla námitky. Za této situace soud od výslechu jmenovaného znalce upustil.

12. Z ustanovení § 2894 odst. 2 o. z. vyplývá, že povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu postihuje škůdce, jen pokud byla výslovně ujednána a jinak jen v případech stanovených zvlášť zákonem. V takových případech se pak povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle § 2911 se přitom má za to, že ten, kdo způsobil škodu porušením zákonné povinnosti, ji zavinil z nedbalosti. Podle § 2956 v případě vzniku povinnosti škůdce nahradit újmu na přirozeném právu člověka (§ 81 o. z.), nahradí škůdce nejen škodu (majetkovou újmu), ale i újmu nemajetkovou, kterou tím způsobil.

13. Shora citovaná právní úprava stanovuje základní předpoklady, za nichž vzniká škůdci povinnost nahradit újmu způsobenou porušením zákonem stanovené povinnosti. Tyto předpoklady jsou tedy následující: - porušení povinnosti stanovené zákonem, - zásah do absolutního práva poškozeného a s tím spojený vznik újmy, - existence příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti stanovené zákonem a zásahem do absolutního práva poškozeného spojeným se vznikem újmy, - zavinění, které se ovšem v případě způsobení újmy porušením zákonné povinnosti ve formě nedbalosti presumuje (předpokládá).

14. Vzhledem k tomu, že bylo soudem pravomocně konstatováno, že žalovaný se naříkaného protiprávního jednání dopustil, neboť tím naplnil skutkovou podstatu hned dvou úmyslných trestný činů (viz shora), přičemž z provedeného dokazovaní (z citovaného znaleckého posudku) je současně patrné, jaké následky na zdraví žalobkyně toto jeho jednání zanechalo a po jakou dobu se s nimi žalobkyně nacházela v pracovní neschopnosti, není pochyb o tom, že žalovaný za újmu žalobkyni uvedeným jednáním plně odpovídá a je povinen ji nahradit.

15. Újma, jejíž náhrady se žalobkyně v tomto řízení primárně domáhala, spočívala ve vytrpěných bolestech, které měla žalobkyně vytrpět v souvislosti s poraněními, jež následkem jednání žalovaného utrpěla, a v souvislosti s jejich léčením. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

16. Při úvaze o výši peněžité náhrady vyvažující plně vytrpěné bolesti spojené s popsanými následky na zdraví žalobkyně a jejich léčbou se soud plně ztotožnil s úvahami obsaženými ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 14/2014 ze dne [datum], jímž Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu vzalo na vědomí Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.).

17. Jak bylo zmíněno, ustanovení § 2958 o. z. je vystavěno na zásadě plného odčinění nemajetkových újem na zdraví, resp. na určení výše náhrady podle slušnosti. V souvislosti s tím byla k [datum] zrušena vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Stávající právní úprava postrádá jakákoliv bližší kritéria pro stanovení výše náhrady. Spravedlivý a rozumný výklad takové právní úpravy proto vyžaduje podrobnější konkretizaci a nastavení základních východisek, aby soudní praxe mohla dospět ke vzájemně souměřitelným a zároveň předvídatelným rozhodnutím (§ 13 o. z.). Právě za tímto účelem byla Nejvyšším soudem ve spolupráci se zástupci Společnosti medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských [titul] vypracována zmíněná metodika.

18. Přestože vyhláška č. 440/2001 Sb., byla jako celek zrušena, lze nadále zčásti využít jí nastavený systém ve vztahu k odškodnění bolesti. Zde je totiž na místě etiologický přístup vycházející z klasifikace bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla a vyjadřující míru bolesti jako tělesného a duševního strádání v souvislosti se zásahy do zdraví. Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957, věty třetí, o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Případné další obtíže, jejichž míra je excesivní tím, že překračuje obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby (nad rámec komplikací ocenitelných procentním zvýšením), představují další nemajetkovou újmu podle § 2958 o. z.; pro určení výše náhrady těchto výjimečných případů nelze zřejmě pro různorodost situací vytvořit předem vodítko. Příkladem takových újem mohou být mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze při tvorbě a přenosu různých laloků při rekonstrukční chirurgii, diskomfort při délce hospitalizace přesahující obvyklou mez pro obdobné případy, selhání funkce orgánů následkem úrazu, které samo o sobě nebolí, ale zraněného ohrožuje na životě apod.

19. Je tedy zřejmé, že i z hlediska požadavků § 13 o. z. lze jak pro nastavení proporcí, tak k zajištění odborného přístupu k rozhodování v těchto věcech, využít dosavadní zkušenosti z aplikace vyhlášky č. 440/2001 Sb. Příloha 1. vyhlášky byla proto z tohoto pohledu podrobena revizi odborných lékařských společností a s přihlédnutím k jejich doporučením byl vypracován nový přehled bodového ohodnocení bolesti, který nastavuje pozměněné proporce mezi jednotlivými bolestivými stavy.

20. Vzhledem k tomu, že skutečně zásadní a hluboké přepracování systému ohodnocení bolesti vyžaduje delší dobu a že práce v tomto směru stále pokračují, představuje předkládaný přehled bolesti východisko pro účely počátku aplikace nové úpravy s tím, že nejsou vyloučeny jeho úpravy či změny cestou aktualizace Metodiky tak, aby postupně dopracovávaný systém co nejlépe vystihoval charakter jednotlivých bolestivých stavů a s nimi spojených obtíží.

21. Přehled bolesti je obsahem části B. Metodiky. Skládá se z jednotlivých položek, jimž jsou přiřazeny bodové hodnoty vyjadřující vzájemné proporce mezi těmito položkami. Pro určení výše náhrady je třeba výsledný bodový součet vynásobit částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu. Doporučuje se hodnotu bodu odvozovat od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest (průměrná mzda za rok 2017 činila [částka], tj. hodnota jednoho bodu činí [částka], vznikla-li bolest v roce 2018). Zaokrouhlení alespoň na celé koruny se provede ve vztahu k výsledné částce, nikoliv k hodnotě jednoho bodu. Vznik bolesti se váže k akutní fázi bolestivého stavu s tím, že výši nároku lze vyčíslit až v době stabilizace bolesti. Bolest může vznikat jak při samotné škodné události, tak při léčení či odstraňování následků újmy na zdraví.

22. Posuzující lékař vychází ze zdravotnické dokumentace a hodnotí samostatně každý bolestivý stav, který je v příčinné souvislosti se škodnou událostí, přičemž pouze první operace u zlomenin a uzavřených poranění kostí či jiných systémů organismu se hodnotí jako otevřená rána (součást bolesti utrpěné při škodné události). Případné další operace či jiné obdobné invazivní zákroky se hodnotí samostatně podle položek, které odpovídají charakteru zásahu při prováděném výkonu.

23. Otevřené zlomeniny nejsou klasifikovány jako samostatný typ zlomeniny a jejich charakter se zohlední tak, že se k ohodnocení zlomeniny přičte bodové ohodnocení zasažení povrchových částí podle odpovídajících položek. Chybí-li v přehledu bolesti pro některý typ poškození výslovná položka, použije se pro účely bodového ohodnocení položka, která se svou povahou a závažností nejvíce blíží příslušnému poškození.

24. Pro zjištění výsledné hodnoty se sčítají body z jednotlivých bolestivých stavů a v jejich rámci i z jednotlivých položek. Funkční či anatomická ztráta končetiny či orgánu nepředstavuje limit, který by u mnohočetných poranění nemohl být přesažen, je-li bolest intenzivnější a léčení náročnější než samotné odnětí končetiny či orgánu, tam kde to není pojmově vyloučeno; v takovém případě nesmí být výše náhrady nepřiměřená. Výše náhrady může být posuzujícím lékařem upravena (zvýšena) v závislosti na komplikovanosti léčby ve vztahu k položkám, jichž se komplikace týká, jestliže základní ohodnocení dostatečně nevystihuje závažnost újmy. Rozlišují se následné stupně komplikací (jsou-li v příčinné souvislosti se škodnou událostí) a jim přiřazené procentní zvýšení náhrady: Komplikace lehká do 5 % - vyžaduje krátkodobou léčbu, neprodlouží léčbu pro základní diagnózu. Nemá prokazatelný vliv na celkový stav (např. povrchní rozpad nebo infekce rány, psychická alterace). Komplikace středně závažná do 10 % - vyžaduje dlouhodobou léčbu nebo další operaci, může prodloužit léčbu pro základní diagnózu nebo vyžaduje další operace (např. flebotrombóza, selhání osteosyntézy, hluboká infekce rány, compartment syndrom). Komplikace závažná do 15 % - v akutní fázi prudce zhorší zdravotní stav, vyžaduje intenzivní léčbu místní nebo celkovou, více reoperací (např. rozpad anastomozy, pneumonie, břišní compartment syndrom). Komplikace těžká do 20 % - celková, přechodně ohrožuje život, závažně ohrožuje zdraví (např. orgánové selhání, kardiopulmonální resuscitace).

25. Znalec [titul] [celé jméno znalce] ve svém písemném znaleckém posudku stanovil bodové ohodnocení bolesti vzniklé v souvislosti s následky na zdraví žalobkyně. Z uvedeného posudku je patrné, že jím provedené bodové ohodnocení bolesti spojené s jednotlivými shora vyjmenovanými následky na zdraví žalobkyně bylo provedeno správně podle odpovídajících položek uvedených v části B zmíněné metodiky, a to včetně navýšení o 10 % pro středně závažnou komplikaci v souvislosti s položkou S049 (poranění jiných hlavových nervů - analogicky BPPV), položkou S100 (zhmoždění (kontuze) krku, položkou S134 (podvrtnutí a natažení krční páteře). Celkem tak znalcem provedené bodové ohodnocení bolesti představuje 314 bodů, což při rozhodné hodnotě jednoho bodu 295,04 Kč představuje náhradu za bolest ve výši 92 643 Kč po zaokrouhlení na celé koruny. Odškodnění bolesti právě v této výši se žalobkyně nakonec také domáhala.

26. Dále se žalobkyně domáhala náhrady za ztrátu na výdělku po dobu její pracovní neschopnosti v období od 1. 10. 2018 do 25. 10. 2018, přičemž tato ztráta podle jejích tvrzení měla představovat částku ve výši [částka]. Podle § 2962 odst. 1 o. z. se náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

27. Při absenci úpravy zjištění průměrného výdělku rozhodného pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku v občanském zákoníku (o. z.) vyšel soud při jeho zjištění analogicky (§ 10 odst. 1) z právní úpravy průměrného výdělku obsažené v ustanovení § 351 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen "ZP").

28. Rozhodným obdobím pro určení průměrného výdělku žalobkyně před vznikem újmy bylo předchozí kalendářní čtvrtletí. Jestliže tedy ke ztrátě na výdělku žalobkyně v souvislosti s její pracovní neschopností začalo odcházet od 1. 10. 2018, bylo tímto rozhodným obdobím období od července 2018 do září 2018. V tomto období žalobkyně podle předloženého mzdového listu odpracovala 488 hodin a byla jí za to zúčtována mzda ve výši 281 364 Kč. Její průměrný (hrubý) hodinový výdělek před vznikem pracovní neschopnosti tak činil 576, 566 Kč za hodinu. Z doloženého mzdového listu žalobkyně je současně patrné, že její pracovní doba činila 40 hodin týdně, tj. 8 hodin denně při pětidenním pracovním týdnu.

29. Na období od 1. 10. 2018 do 25. 10. 2018 připadlo celkem 19 pracovních dnů, což by představovalo 152 odpracovaných hodin s průměrným výdělkem 576, 566 Kč za hodinu. Žalobkyně by tak v tomto období dosáhla výdělku ve výši 87 638 Kč. Podle předloženého mzdového listu jí přitom v tomto období byla vyplacena náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti ve výši 9 697 Kč (za prvních 14 dní pracovní neschopnosti - § 192 ZP) a vedle toho jí byly v období od 15. 10. 2018 do 25. 10. 2018, tj. za 11 dnů, vyplaceny dávky nemocenského pojištění ve výši 10 890 Kč, tj. 990 Kč za den, jak vyplynulo z předloženého výpisu z účtu žalobkyně. Celkem tak bylo žalobkyni v době její pracovní neschopnosti od 1. 10. 2018 do 25. 10. 2018 podle jiných právních předpisů zaplaceno 20 587 Kč. Ztráta na výdělku žalobkyně za uvedené období tak činí rozdíl mezi částkou 87 638 Kč a částkou 20 587 Kč a představuje tak částku ve výši 67 051 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně na tomto nároku požadovala jen 38 946 Kč, nemohl ji soud jsa vázán jejím návrhem přiznat více, než požadovala (viz § 153 odst. 2 o. s. ř.).

30. Soud tak dospěl k závěru, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 131 589 Kč.

31. Při úvaze, kdy se žalovaný ocitl v prodlení se splněním uvedeného peněžitého dluhu, vyšel soud z faktu, že lhůta k plnění (čas plnění) nebyl mezi stranami ujednán ani jinak stanoven. Žalovaný tak byl uvedený dluh povinen splnit bez zbytečného odkladu poté, co byl k jeho splnění žalobkyní vyzván (§ 1958 o. z.). Žalobkyně okamžik, s nímž pojila prodlení žalovaného, odvozovala od předžalobní výzvy datované dnem 21. 2. 2020 a zasílané žalovanému na adresu místa jeho trvalého pobytu [obec], nám. [jméno] [anonymizováno]. Z obsahu spisu je ovšem patrné, že žalobkyně v té době věděla (musela vědět), že žalovaný ve skutečnosti bydlí na [země], na adrese [adresa]. S formálním zasláním výzvy na adresu místa evidovaného trvalého pobytu žalovaného na ohlašovně [stát. instituce] tak v tomto případě nelze pojit účinky výzvy k plnění podle § 1958 o. z. Tyto účinky vyvolává až doručení žaloby, která byla žalovanému prokazatelně doručena dne 7. 4. 2020. Žalovaný tak byl povinen dluh zaplatit následujícího dne tj. 8. 4. 2020, a pokud tak neučinil, ocitl se ode dne [datum] v prodlení s jeho splněním, pročež mu podle § 1970 o. z. vznikla povinnost platit od [datum] z dlužné částky úrok z prodlení ve výši stanovení nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 10 % ročně.

32. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala na žalovaném celkem zaplacení částky ve výši 460 030 Kč, přičemž žalobu původně znějící jen na částku 220 028 Kč rozšířila podáním ze dne 8. 4. 2020 o dalších 240 002 Kč s tvrzením, že jde o další újmu nastalou v souvislosti s frakturou levé kyčle. Tato, jak bylo shora uvedeno, však nebyla způsobena protiprávním jednáním žalovaného. Žalobkyně posléze vzala částečně žalobu zpět, přičemž v tomto rozsahu z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být zastaveno (srov. § 146 odst. 2 o. s. ř.). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně byla ve věci úspěšná jen ohledně částky 131 589 Kč a ve zbývajícím rozsahu byla neúspěšná. Její úspěch tak představuje jen 29 % původně požadované částky, přičemž v tomto případě by výše jejího nároku na zaplacení částky, ohledně níž vzala nakonec žalobu zpět, nezávisela na znaleckém posudku, resp. úvaze soudu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), neboť tyto nároky požadované v souvislosti s frakturou levé kyčle a náhradou za ztrátu na výdělku po datu 26. 10. 2018 především nepředstavovaly újmu nastalou v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. Žalovaný tak by ve věci převážně úspěšný a žalobkyně by mu byla povinna podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nahradit náklady řízení v míře odpovídající jeho čistému úspěchu. Vzhledem k tomu, že žalovanému podle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly, nepřiznal soud právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.

34. V souvislosti s tímto řízením vznikly státu náklady spočívající v zaplacené odměně a náhradě hotových výdajů soudem ustanoveného znalce (znalečném), které činilo 9 060 Kč. Podle § 148 o. s. ř. vznikla účastníkům povinnost nahradit tyto náklady státu, a to podle výsledku řízení, tj. žalobkyně v rozsahu 71 % (míra jejího neúspěchu), což představuje 6 433 Kč, a žalovaný v rozsahu 29 % (míra jeho neúspěchu), což představuje částku 2 627 Kč.

35. Protože byl žalovaný ve věci převážně úspěšný a nebýt faktu, že mu náklady řízení nevznikly, právo na jejich náhradu by mu příslušelo, nepřenášel na něj soud povinnost k zaplacení soudního poplatku podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ani zčásti, byť žalobkyně byla od placení soudního poplatku osvobozena.