38 C 72/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , PSČ obec zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 214 032,72 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 636 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 139 396,72 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 913,44 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 741 Kč za dobu od 25. 5. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 162 443,65 Kč za dobu od 25. 5. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 214 032,72 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 913,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 741 Kč za dobu od 25. 5. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 162 443,65 Kč za dobu od 25. 5. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru číslo [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 220 598 Kč za účelem financování osobního automobilu Volkswagen Touareg, [VIN kód]. V souladu s úvěrovou smlouvou zaslala žalobkyně úvěr přímo dodavateli předmětu financování. Uzavřením smlouvy došlo současně mezi stranami k uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž obsahem byl převod vlastnického práva svědčícího žalovanému k předmětu financování ve prospěch žalobkyně do doby úplné úhrady úvěru žalovaným. Žalovaný byl povinen splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 19,14 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 741 Kč vždy k 6. dni v měsíci, když první splátka byla splatná dne 6. 12. 2019. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, od splátky splatné dne 6. 12. 2021 neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného došlo ke dni 7. 4. 2022 k zesplatnění. Ke dni podání žaloby zůstal žalovanému dluh ve výši 214 032,72 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 139 479,65 Kč, z dlužných splátek do zesplatnění ve výši 28 705 Kč, z dlužných poplatků za odeslání upomínek ve výši 450 Kč, z účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 200 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 1 819,90 Kč vyčíslená jako 0,1 % denně z dlužných splátek 28 705 Kč za dobu od 7. 12. 2021 do 1. 5. 2022 a smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 43 378,17 Kč vyčíslená jako 0,1 % denně z dlužné částky 139 479,65 Kč za dobu od 25. 5. 2022 do 31. 3. 2023. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 913,45 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 168 184,65 Kč za dobu od 25. 5. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla na formuláři žalobkyně dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru číslo [anonymizováno], jejíž součástí byly podmínky [číslo] ze dne [datum]. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 220 598 Kč za účelem financování motorového vozidla, přičemž žalovaný souhlasil, že úvěr bude čerpán tak, že celá výše úvěru bude po uzavření smlouvy o úvěru na koupi zboží převedena na účet určený prodejcem nebo dodavatelem (bod 9.1 ÚP). K zajištění úplné úhrady veškerých dlužných částek byla uzavřením smlouvy o úvěru na koupi zboží uzavřena také dohoda o zajišťovacím převodu vlastnického práva, na základě které žalovaný na žalobkyni převedl vlastnické právo ke zboží včetně všech jeho součástí a příslušenství s tím, že prodejem zboží nedochází k zániku dlužných částek (bod 2.1 a 2.2 ÚP). Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 145 962 Kč (smlouva o úvěru číslo [anonymizováno], podmínky [číslo] ze dne [datum], sdělení [právnická osoba] ze dne 19. 6. 2023přehled plateb pro smlouvu č. [anonymizováno]).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. Současně provedla kontrolu žalovaného v bankovních a nebankovních registrech NRKI a NIP, registru SOLUS a ostatních registrech a databázích (interní platební morálka, interní [příjmení] [příjmení] žalobkyně, ISIR, neplatné doklady MVČR, evidence adres obecních/městských úřadů, registr hledaných osob), přičemž dotaz do NRKI byl proveden s výsledkem – nemá žádné další dluhy mimo žalobkyni, dotaz do registru NIP byl proveden s výsledkem – nezjištěny žádné negativní informace, dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem – žalovaný nemá žádné další dluhy mimo žalobkyni. Žalovaný dále neměl platební historii u žalobkyně, v explicitních listech žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace, proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, žalovaným předložený doklad totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů, trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu a žalovaný nebyl nalezen v seznamu hledaných osob. V úvěrové smlouvě č. [anonymizováno] bylo vyplněno, že žalovaný je svobodný, nevyživuje žádnou osobu a je podnikatel. Měsíční příjem domácnosti činí 70 000 Kč, čistý měsíční příjem činí 40 000 Kč. Výdaje na bydlení jsou uvedeny částkou 5 000 Kč, u splátek ostatních úvěrů je uvedena nula, ostatní měsíční výdaje jsou uvedeny částkou 1 000 Kč. Žádné relevantní listiny, jimž by prokázala, že se úvěruschopností žalovaného zabývala, označeny a předloženy nebyly. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmu 40 000 Kč a výdajů 14 344 Kč (náklady na bydlení 5 000 Kč + splátky dalších úvěrů 4 944 Kč + ostatní výdaje 1 000 Kč + životní minimum 3 400 Kč), započetla rezervu ve výši 10 % z uvedeného čistého příjmu žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný má disponibilní prostředky ve výši 21 656 Kč a je úvěrovatelný.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila.

11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně nijak blíže nezjišťovala a neověřovala příjmy, podstatné výdaje žalovaného ani míru jeho zadlužení. Jak bylo uvedeno v bodu 4 rozsudku, žalobkyně neprokázala, že ověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru příjmy, výdaje a míru zadlužení žalovaného, neboť nepředložila důkaz o tom, že se úvěruschopností žalovaného vůbec zabývala. V úvěrové smlouvě žalovaný sice uvedl čistý měsíční příjem 40 000 Kč, ale nebyly předloženy důkazy, z nichž by deklarovaný příjem vyplýval. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalovaného. Žalobkyně nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně prověřila při posuzování úvěruschopnosti žalovaného tvrzené výdaje žalovaného a zda má dluhy a jak zjištěné informace vyhodnotila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy posouzena byla, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.

17. Pokud jde o argumentaci žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného řádně posouzena byla, neboť žalovaný po dobu dvou let úvěr řádně splácel a nadto byl sjednán zajišťovací převod vlastnického práva k předmětnému vozidlu, čímž byla případně kompenzována jeho úvěrová neschopnost, pak soud uvádí, že v souladu se shora citovaným § 86 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. tak činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům, výdajům a míře zadlužení žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného je pak zcela bez významu, zda je žalovaný ochotný poskytnout žalobkyni zajištění v podobě zajišťovacího převodu práva k vozidlu, když tato skutečnost nemá o jeho schopnosti řádně splácet úvěr žádnou vypovídací hodnotu.

18. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 145 962 Kč, kterou žalovaný na úhradu úvěru dosud zaplatil, tak žalovaný v celém rozsahu plnil na jistinu a dluh na jistině tak činí 74 636 Kč (220 598-145 962), přičemž k zaplacení této částky soud žalovaného výrokem I zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 74 636 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

21. Předmětem sporu byla částka 238 704,36 Kč (214 032,72 + kapitalizovaný úrok z prodlení 913,44 + 592,20 (8,5% p.a. úrok z prodlení z 5 741 Kč od 25. 5. 2022 do 10. 8. 2023 (vyhlášení rozhodnutí) + 23 166 (11,75% p.a. úrok z prodlení z 162 443,65 Kč od 25. 5. 2022 do 10. 8. 2023 (vyhlášení rozhodnutí)), přičemž žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 74 636 Kč, tedy z 31 %. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.