38 C 74/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Němcem jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená anonymizováno 7 slov , IČO , anonymizováno adresa státního zastupitelství o zaplacení částky 537 736 Kč s příslušenstvím <b>I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky ve výši 537 736 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 6. 2. 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 2 221 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 3. 2022 domáhal se žalobce na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, což zdůvodnil tvrzením, že mu byla rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 31. 3. 2017 ve spojení s rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 13. 9. 2017 uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč. Přestože žalobce tuto svou povinnost splnil a částku 600 Kč zaplatil žalované dne 6. 11. 2017, navrhla žalovaná nařízení exekuce k uspokojení uvedené pohledávky, přičemž zdejší soud dne 6. 2. 2019 vydal soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pověření k vedení této exekuce. Na podkladě návrhu žalobce byla exekuce posléze zastavena, a to usnesením exekutora č. j. [číslo jednací] ze dne 22. 3. 2019 ve spojení s usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 4. 9. 2019. V souvislosti se zahájením a vedením neoprávněné exekuce, v níž byly vydány exekuční příkazy k provedení exekuce prodejem movitých věcí žalobce, přikázáním pohledávek z účtů žalobce u peněžních ústavů (konkrétně [právnická osoba] a [právnická osoba]) a srážkami ze mzdy žalobce u jeho zaměstnavatele [anonymizována tři slova], byla žalobci způsobena újma na jeho dobré pověsti, cti a na jeho dobrém jméně, kterou si žalobce ohodnotil částkou přiměřeného zadostiučinění ve výši 250 000 Kč. Současně bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce tím, že byl veden v databázích, rejstřících programech a spisech jednotlivých na exekuci zúčastněných subjektů (rejstřík zahájených exekucí, databáze bank, databáze zaměstnavatele, databáze oprávněného a jeho zástupce, databáze exekutora), za což se žalobce domáhal zaplacení zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Za to, že byl vydán exekuční příkaz k prodeji jeho movitých věcí, požadoval žalobce náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč. Nemajetkovou újmu vzniklou mu v souvislosti s nutností rychle jednat v rámci nařízené exekuce požadoval žalobce odškodnit částkou 25 000 Kč. Současně se domáhal náhrady hotových výdajů vzniklých mu v souvislosti s cestou k soudnímu exekutorovi dne 14. 3. 2019 ve výši 2 286 Kč, a v souvislosti s převedením exekučního spisu na nosič dat CD ve výši 50 Kč. Za znemožnění nakládat se svými finančnímu prostředky na účtech u uvedených bank požadoval zadostiučinění ve výši 10 000 Kč a současně náhradu škody spočívající v nutnosti zaplatit poplatky za účet v exekuci v celkové výši 400 Kč (tj. 250 Kč u [právnická osoba] a 150 Kč u [právnická osoba]).

2. Žalovaná jakoukoliv odpovědnost za shora popsané újmy na straně žalobce odmítla. Mimo jiné zdůraznila, že se mu za vedení uvedené exekuce omluvila a navrhla, aby žaloba byla jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta.

3. Jak bylo soudem zjištěno na podkladě dále citovaných listin, žalobce byl rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. [číslo jednací] ze dne 31. 3. 2017 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne 13. 9. 2017 zavázán nahradit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od jejich právní moci, přičemž ta podle připojené doložky nastala dne 3. 11. 2017. Žalobce tak byl povinen zaplatit uvedenou částku do 6. 11. 2017.

4. Ani v jednom z uvedených rozsudků nebylo určeno (stanoveno), že má žalobce svůj peněžitý dluh splnit prostřednictvím poskytovatele platebních služeb. U peněžitého dluhu přitom zásadně platí (není-li dohodnuto či stanoveno jinak), že jej dlužník plní v místě bydliště nebo v sídle věřitele (viz § 1955 odst. 1 o. z.). Žalobce tak byl podle zákona povinen dluh splnit v sídle příslušné organizační složky žalované, tj. v sídle [stát. instituce], což neučinil.

5. Jak bylo doloženo potvrzením o provedení platby ze dne 6. 11. 2017 z účtu [bankovní účet] na účet žalované [číslo] poukázal žalobce uvedeného dne na jmenovaný účet žalované částku ve výši 600 Kč se zprávou pro příjemce:„ Nákladyřízení62Co212201743C892015“. Jiným způsobem platba určena nebyla. Fakt, že jde skutečně o účet žalované, na který měla být tato platba poukázána, byl posléze doložen sdělením o pohledávce ze dne 13. 3. 2018, kterým žalovaná žalobce k platbě částky 600 Kč na uvedený účet vyzvala ovšem pod variabilním symbolem 41021518 (viz citované sdělení o pohledávce). Platbu pod tímto variabilním symbolem však žalobce neprovedl.

6. K dotazu soudu, odkud znal žalobce účet žalované, na který platbu provedl, žalobce sdělil, že buďto z jeho dřívějších plateb na něj, nebo byl zveřejněn na stránkách žalované, případně se na něj zeptal telefonicky, přičemž si tuto okolnost již nebyl s to přesně vybavit. I pokud by soud připustil, že žalovaná platby peněžitých dluhů běžně na shora uvedený účet od svých dlužníků přijímá, a proto žalobce mohl dluh tímto způsobem zaplatit, ač to mezi stranami nebylo ujednáno a ani to nebylo jinak stanoveno, je současně zřejmé, že určení uvedené platby, tj. toho jaký dluh je placen, bylo přinejmenším nešťastné. Z údaje:„ Nákladyřízení62Co212201743C892015“ nelze bez dalšího rozsáhlejšího zkoumání a vyhledávání rozpoznat o jaký konkrétní dluh jde, když především není patrné ani to, o rozhodnutí kterých soudů má jít, byť lze z uvedeného údaje po určité snaze pochopit, že jde o spisové značky dvou soudních řízení. Ani to však nelze příliš snadno rozpoznat. Je-li navíc pravdivým tvrzení žalobce, že číslo účtu žalované znal již v souvislosti s jeho dřívějšími platbami žalované, pak lze usuzovat i na to, že mu muselo být známo, že tak velká organizační jednotka státu, přijímá-li platby na bankovní účet, činí tak jistě pod konkrétními variabilními symboly, neboť jinak by se v přijatých platbách a jejich určení jen stěží vyznala. Ostatně toho si žalobce coby zaměstnanec bytového družstva, které má zavedenu obdobnou praxi, musí být plně vědom. Žalobce tak provedením platby na účet žalované bez jejího jasného určení způsobil, že žalovaná nebyla s to tuto platbu ihned identifikovat.

7. Důkazem o tom, že žalovaná nebyla s to platbu žalobce ze dne 6. 11. 2017 ihned identifikovat, je mimo jiné existence sdělení o pohledávce ze dne 13. 3. 2018, kterým žalovaná vyzvala žalobce k zaplacení částky ve výši 600 Kč na její účet [číslo] pod variabilním symbolem [číslo] do tří dnů od doručení této listiny s tím, že jinak žalovaná navrhne nařízení exekuce. Tato listina přitom byla žalobci doručena do jeho vlastních rukou podle předložené dodejky dne 3. 4. 2018. V této době již byla uvedená pohledávka uhrazena platbou žalobce ze dne 6. 11. 2017, přičemž stav kdy i přes tento fakt, je žalobce opětovně vyzýván k jejímu zaplacení, zakládal v souladu se zákonným požadavkem nepůsobit bezdůvodně újmu druhým (§ 3 odst. 1 o. z.), jednat v právním styku poctivě (§ 6 odst. 1 o. z.), počínat si tak, aby nedocházelo k neodůvodněným újmám na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného (§ 2900 o. z.) a zakročit proti hrozící újmě (§ 2903 odst. 1 o. z.) povinnost žalobce žalovanou, která jeho platbu zjevně nezaznamenala, o již provedené platbě informovat, a předejít tak újmám (zakročit proti hrozícím újmám), které by mohlo neoprávněné vedení exekuce na straně obou účastníků způsobit. To zvlášť za situace, kdy platba žalobce ze dne 6. 11. 2017 nebyla dostatečně určitě identifikována, jak bylo již shora zdůvodněno.

8. Žalobce, jak sám potvrdil, však na sdělení o pohledávce ze dne 13. 3. 2018 nikterak nereagoval, čímž mimo jiné porušil svou zákonnou povinnost předcházet vzniku újmy, resp. proti hrozící újmě zakročit (viz shora). Důsledkem porušení povinnosti žalobce informovat žalovanou po obdržení sdělení o pohledávce ze dne 13. 3. 2018, že tato pohledávka již byla uhrazena platbou ze dne 6. 11. 2017, je zahájení předmětného exekučního řízení a vznik újem s jeho zahájením a vedením spojených. Splnil-li by totiž žalobce tuto svou povinnost a žalovanou včas o provedené platbě informoval, zahájení exekuce, které nadto bylo ve sdělení o pohledávce ze dne 13. 3. 2018 avizováno, by zcela jistě zabránil, když k jejímu zastavení plně postačovalo sdělení o tom, že pohledávku zaplatil, a doložení této skutečnosti potvrzením o provedení platby (viz usnesení soudního exekutora č. j. [číslo jednací] ze dne 22. 3. 2019).

9. Protože žalobce způsobem přiměřeným okolnostem nezakročil proti újmě, která mu zjevně hrozila, nese újmy nastalé v jeho poměrech v souvislosti se zahájením a vedením předmětné exekuce ze svého (§ 2903 o. z.). Podle § 2894 odst. 2 o. z. se přitom povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posuzuje obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda a případně jaká újma v poměrech žalobce v souvislosti s nařízením a vedením předmětné exekuce skutečně nastala.

10. Žalobcem navržené důkazy dotazem na žalovanou případně ji zastupující [anonymizováno 7 slov], zda si i po doručení sdělení o pohledávce ze dne 13. 3. 2018 opakovaně (naposledy před podáním návrhu na zahájení exekuce) ověřovali zaplacení pohledávky ze strany žalobce, považuje soud za nadbytečný, neboť v situaci, kdy žalobce zjevně po doručení výzvy ze dne 13. 3. 2018 žádnou platbu neprovedl (provedl ji už 6. 11. 2017, avšak žalovaná to nezaznamenala), bylo nerozhodným, zda to že taková platba po 13. 3. 2018 neproběhla, žalovaná zjišťovala či nikoliv.

11. S ohledem na výsledek řízení je žalobce povinen podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit žalované všechny účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení žalované jsou následující: - paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. za tři úkony v řízení, a to sepis a podání vyjádření ve věci, přípravu účasti na jednání, účast na jednání soudu, se sazbou náhrady ve výši 300 Kč za úkon, - náhradou jízdních výdajů ve výši 1 321 Kč za cestu z Brna do Zlína a zpět v délce 186 km vozidlem [registrační značka] s průměrnou spotřebou nafty 5,1 litru na 100 km a při sazbách náhrad podle vyhl. č. 237/2022 Sb. Celkem tak náklady řízení žalované představují částku ve výši 2 221 Kč.