38 C 90/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Němcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalované o zaplacení 586 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 586 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 586 Kč za dobu od 10. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Podle § 157 odst. 4 č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“) v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 586 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 10. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že žalovaná byla dne datum dopravována žalobkyní do protialkoholní záchytné stanice obec. Za dopravu žalovaného na trase obec – obec - obec, při níž bylo ujeto celkem 85 km, požaduje žalobkyně po žalované náhradu nákladů za použití služebního vozidla ve výši 586 Kč. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě částky ve lhůtě do 9. 12. 2019, žalovaná však na výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalobkyně i žalované na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání. Závěr o skutkovém stavu: Dne datum byla v obec zajištěna žalovaná, jelikož svým jednáním bezprostředně ohrožovala svůj život a zdraví a to tak, že v silně podnapilém stavu ležela na chodníku a nebyla schopna chůze. Dechová zkouška nebyla provedena vzhledem podnapilosti žalované, neboť nebyla schopna se jí podrobit. Lékař rychlé záchranné služby obec rozhodl o jejím převozu do Protialkoholní záchytné stanice v obec. Převoz se uskutečnil služebním vozidlem Jeep, registrační značka, přičemž bylo ujeto 85 km. Vlastníkem a provozovatelem vozidla je žalobkyně. Průměrná spotřeba nafty činila 8,3 litru na 100 km. Dopisem ze dne datum žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě nákladů za převoz do protialkoholní záchytné stanice ve výši 586 Kč nejpozději do 9. 12. 2019. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., v účinném znění, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Podle § 89e odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb., prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Právní posouzení věci: Žalovaná byla dne datum zajištěna hlídkou žalobkyně ve stavu, kdy pod zjevným vlivem alkoholu nekontrolovala své chování, a tím bezprostředně ohrožoval sebe, proto byla v souladu s § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. povinna podrobit se vyšetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace. V souladu s převozem žalované na základě § 89c odst. 1 a § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb. vznikla povinnost nahradit žalobkyni vzniklé náklady. Průměrná cena jednoho litru motorové nafty činila podle vyhl. č. 333/2018 Sb. částku ve výši 33,60 Kč a náhrada za opotřebování vozidla činila dle této vyhlášky 4,10 Kč za 1 km. Celkem tak s převozem žalované uvedeného dne při spotřebě pro kombinovaný provoz 8,3 l /100 km a ujeté vzdálenosti 85 km vznikly žalobkyni náklady ve výši 586 Kč, které jí byla žalovaná podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. povinna zaplatit. Žalobkyně ji k tomu vyzvala dopisem ze dne datum, a to nejpozději do 9. 12. 2019. Ode dne 10. 12. 2019 je tak žalovaná povinna platit z uvedené pohledávky také úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 10 % ročně). Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a žalovaná tak je podle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení. Ty jsou představovány paušální náhradou za tři úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. dvě výzvy k plnění a sepis a podání žaloby. Paušální náhradu přiznal soud žalobkyni ve výši 100 Kč za úkon podle § 2 odst. 1 cit. vyhl., neboť žaloba byla podána na ustáleném vzoru používaném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyně byla na základě § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. v řízení osobně osvobozena od placení soudních poplatků. Jelikož byla žalobkyně ve věci úspěšná, žalované proti žalobkyni nesvědčí právo na náhradu nákladů řízení a tato rovněž není od soudního poplatku osvobozena, přešla podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. poplatková povinnost na žalovanou, pročež je tato povinna zaplatit státu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který odpovídá poplatkové povinnosti spojené s podáním projednávané žaloby. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.