38 C 90/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 16 082,15 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 646,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 435,47 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 935,45 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 935,45 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 082,15 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 935,45 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 935,45 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 13 353,32 Kč a počínaje měsícem červenec 2022 se dostala s úhradou splátek do prodlení. Žalobkyně proto prohlásila úvěr ke dni 31. 8. 2022 za splatný. Žalovaná pohledávka představuje jistinu ve výši 13 935,45 Kč, úrok ve výši 19,99 % ročně z částky 13 935,45 Kč za dobu od 29. 8. 2022 do 31. 8. 2022 kapitalizovaný částkou 7,70 Kč, poplatky za pojištění v měsíci 06-08 2022 v celkové výši 339 Kč a poplatky za upomínky účtované v měsících 07/ 2022 a 08/ 2022 v celkové výši 1 800 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 22. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně téhož dne poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na účet, na který žalovaná uhradila celkem částku 13 353,32 Kč (smlouva o úvěru ze dne [datum], výpis z účtu žalované za období od [datum] do [datum], podklady pre súdne konanie).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr. Žalovaná na žádosti uvedla příjem ve výši 16 185 Kč, což pracovník žalobkyně zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované. Žalobkyně dále uvedla, že ověřovala, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, její zaměstnavatel nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku, z historie v interní evidenci klientů žalobkyně ověřila, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč a nájemné 3 750 Kč. Žalobkyně proto stanovila životní výdaje žalované podle svého interního ekonomického modelu na 7 921 Kč. Žalovaná na žádosti uvedla splátky ve výši 0 Kč. Žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti kontokorentní úvěr u žalobkyně s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 150 Kč. Příjem žalované byl dle žalobkyně dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalované zbylo 15 035 Kč k pokrytí jejích životních nákladů. Žalobkyně dále schopnost žalované úvěr splácet posuzovala z výpisu z účtu žalované, dále provedla kontrolu platební morálky žalované v registrech BRKI, v registru exekucí a v insolvenčním rejstříku. V tomto směru předložila pouze výpis z účtu žalované za období od [datum] do [datum], ze kterého vyplývá, že žalované v období od 01-04 2021 na účet nechodila žádná mzda, dne 14. 5. 2021 obdržela mzdu ve výši 6 925 Kč, dne 15. 6. 2021 obdržela mzdu ve výši 20 370 Kč a dne 18. 6. 2021 mzdu ve výši 476 Kč. Z výpisu z účtu žalované dále vyplývá, že výdaje žalované jsou v každém měsíci vyšší než její příjmy. Ke dni 31. 1. 2021 činil konečný zůstatek na účtu žalované částku - 4 220,98 Kč, ke dni 28. 2. 2021 činil konečný zůstatek - 3 114,16 Kč, ke dni 31. 3. 2021 činil konečný zůstatek - 4 846,29 Kč, ke dni 30. 4. 2021 činil konečný zůstatek - 3 858 Kč, ke dni 31. 5. 2021 činil konečný zůstatek - 3 622,11 Kč, přičemž dne 26. 5. 2021 nebyla provedena platba ve výši 2 000 Kč, neboť na účtu nebyl disponibilní zůstatek. Ke dni 30. 6. 2021 činil konečný zůstatek na účtu žalované - 4 644,55 Kč. Tuto skutečnost žalobkyně zcela pominula, stejně jako skutečnost, že výdaje žalované jsou mnohem vyšší, než statisticky zohledněných 7 921 Kč. <i>5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila.

11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 4 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalované nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měla dostatečné podklady. Měla k dispozici výpis z účtu žalované za dobu jednoho roku před poskytnutím úvěru, přičemž na tento účet byla poukazována mzda (v průměru 13 650 Kč za měsíce [číslo] 2021) a žalovaná z účtu hradila své běžné i mimořádné výdaje, které však po celé období, za které byl výpis z účtu k dispozici, převyšovaly její příjem., v důsledku čehož dne 26. 5. 2021 nebyla provedena platba ve výši 2 000 Kč, neboť na účtu nebyl disponibilní zůstatek. Bezprostředně před poskytnutím projednávaného úvěru její účet vykazoval záporný disponibilní zůstatek - 4 644,55 Kč, přestože na něj byla poukázána mzda. Žalobkyně vycházela pouze z příjmu žalované a z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr a zcela pominula skutečnost, která byla zřejmá z výpisu z účtu za období od 1. 7. 2020 do 31. 7. 2021, který předložila, že účet žalované vykazuje záporný disponibilní zůstatek. Žalovaná fakticky neměla disponibilní finanční prostředky na splácení poskytnutého úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by řádně vyhodnotila veškeré zjištěné skutečnosti a neomezila se pouze na zjištění příjmů a další skutečnosti ignorovala. Žalobkyně tak žalované poskytla úvěr, přestože její výdaje převyšovaly její příjmy.

17. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalované nestalo. Žalovaná se postupně zadlužovala, aby pokryla svou spotřebu, což zavdávalo důvod k pochybnostem, že jakmile již nedosáhne na další úvěr, nebude schopna své dluhy splácet, což se také již za 2 měsíce po poskytnutí úvěru stalo, neboť žalovaná naposledy řádně uhradila splátku v září 2021.

18. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 13 353,32 Kč, kterou žalovaná na úhradu úvěru dosud zaplatila, tak v celém rozsahu plnila na jistinu a dluh na jistině tak činí 6 646,68 Kč (20 000-13 353,32), přičemž k zaplacení této částky soud žalovanou výrokem I zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II).

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 6 646,68 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

21. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III).