39 C 1/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 3 510 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 510 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 613,81 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 747,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Podle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku představující dlužný televizní poplatek žalovaného za televizní přijímač v období od listopadu 2018 do prosince 2020 (26 měsíců). Žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku tím, že jako odběratel elektrické energie v zákonné lhůtě nereagoval na písemnou výzvu žalobkyně k přihlášení poplatníka [anonymizováno], resp. označení důvodů, pro které není povinen televizní poplatek platit. Žalovaný však svůj dluh na televizním poplatku za výše uvedené období nezaplatil ani přes opakované výzvy žalobkyně, včetně její předžalobní výzvy.

2. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl písemnou výzvou žalobkyně ze dne [datum] vyzván, aby se jako evidovaný odběratel elektrické energie na adrese [adresa žalovaného], nebo aby ve stejné lhůtě zaslal žalovanému čestné prohlášení s uvedením důvodů, pro které není povinen televizní poplatek platit (že televizní poplatek hradí na jiné adrese, pod jiným jménem nebo jej hradí jiný člen domácnosti, anebo nevlastní či neužívá televizní přijímač, příp. je ze zdravotních důvodů osvobozen od placení poplatku). Zároveň byl žalovaný v této výzvě poučen, že pokud ve stanovené lhůtě na výzvu uvedeným způsobem nebude reagovat, bude zařazen do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatek, o čemž bude písemně informován. Dále byl žalovaný poučen o příslušných zákonných ustanoveních, na jejichž základě byla tato výzva učiněna. Výzva byla odeslána žalovanému na adresu [adresa žalovaného], protože si ji nevyzvedl. Žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval. Žalovanému bylo zasláno dne [datum] písemné oznámení o jeho zařazení do evidence plátců televizního poplatku, neboť na výše uvedenou výzvu nijak nereagoval s tím, že první poplatek mu bude předepsán za měsíc srpen 2018. Dne [datum] byl žalovaný písemně vyzván k úhradě jeho dluhu na televizních poplatcích za měsíce srpen 2018 až prosinec 2020 ve výši 3 915 Kč spolu s úrokem z prodlení. Žalovaný však dlužný televizní poplatek neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne [datum], na kterou rovněž nijak nereagoval. Žalovaný byl odběratelem elektrické energie na odběrném místě [ulice a číslo], [PSČ] [obec] od [právnická osoba] [právnická osoba] v období od [datum] do [datum].

3. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku na základě zákonné fikce, zakotvené v ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. (o rozhlasových a televizních poplatcích). Podle tohoto ustanovení jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

4. Žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku proto, že jako odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě ve stanovené lhůtě nereagoval na písemnou výzvu žalobkyně podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. a neoznámil žalobkyni žádný důvod, který by vylučoval jeho zařazení mezi poplatníky, přestože byl ve výzvě žalobkyně řádně poučen o následcích, které zákon spojuje s absencí reakce na výzvu ve stanovené lhůtě. Přestože žalovaný doručení písemné výzvy žalobkyně podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. nezpochybňoval, lze v této souvislosti odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 26 Cdo 2988/2011 ze dne 13. 11. 2012, podle kterého projev vůle (právní jednání) dojde adresátovi nejen v případě, kdy je mu přímo doručen, nýbrž i v případech, kdy se dostane do jeho dispoziční sféry. V takovém případě postačí i vhození oznámení o uložení zásilky do poštovní schránky adresáta. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit.

5. Skutečnost, zda žalovaný byl či nebyl po datu [datum] (den ukončení smlouvy o dodávce elektřiny se [právnická osoba] [právnická osoba]) odběratelem elektřiny, není pro rozhodnutí v dané věci relevantní. Význam má pouze ta skutečnost, že žalovaný byl odběratelem elektřiny v době doručení zákonné výzvy žalobkyně s následky fikce. Ukončení odběru elektřiny nemá za následek zánik povinnosti platit televizní poplatek. Zániku poplatkové povinnosti lze dosáhnout splněním zákonné povinnosti podle § 8 odst. 8 zákona č. 348/2005 Sb., tj. odhlášením se z evidence poplatníků televizního poplatku spolu s uvedením zákonného důvodu. Teprve poté poplatková povinnost zaniká (§ 7 odst. 5 zákona č. 348/2005 Sb.).

6. Měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč za jeden televizní přijímač (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.). Je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem (§ 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Žalovaný svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek za rozhodné období nesplnil ani na základě výzvy žalobkyně v přiměřené lhůtě k úhradě a žalobkyni proto vznikl nárok domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroků z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 10 zákona č. 348/2005 Sb.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku včetně kapitalizovaných úroků z prodlení do dne vyhotovení žaloby.

7. Námitka promlčení části žalované pohledávky, uplatněná žalovaným, je nedůvodná, neboť nedošlo k promlčení žalobou uplatněného práva na zaplacení televizního poplatku, a to za celé žalované období od listopadu 2018 do prosince 2020. V době zahájení soudního řízení (dne [datum]) neuplynula subjektivní obecná tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku), která počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 občanského zákoníku) a ani objektivní desetiletá promlčecí doba, jež se počítá od dospělosti (splatnosti) majetkového práva (§ 629 odst. 2 občanského zákoníku). Zahájením soudního řízení žalobkyně uplatnila své právo u orgánu veřejné moci a jelikož v řízení řádně pokračovala, došlo ke stavení výše uvedených promlčecích lhůt (§ 648 občanského zákoníku).

8. Žalobkyně měla v tomto sporu plný úspěch, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti neúspěšnému žalovanému (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož byla žalovanému v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění, byly rovněž splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Při určení výše nákladů žalobkyně soud vzhledem k příslušné judikatuře Ústavního soudu, týkající se oprávněnosti hájení zájmů žalobkyně prostřednictvím advokáta, postupoval analogicky podle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., která upravuje výši paušální náhrady, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen advokátem. Jak vyplývá např. z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3705/14 ze dne 6. 2. 2015 činnost [anonymizováno] není sice výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořeny specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž byl advokát, a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro přiznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Zastoupení státu advokátem lze akceptovat pouze jako výjimku z pravidla, již nutno vykládat přísně restriktivním způsobem.

9. Soud v daném případě neshledal žádné mimořádné okolnosti pro přiznání náhrady nákladů, vzniklých v důsledku zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nebyly nezbytně nutné k účelnému uplatňování práva žalobkyně, když navíc v době převzetí zastoupení žalobkyně advokátem, žalovaný proti své povinnosti uhradit televizní poplatek nijak nebrojil.

10. Žalobkyni proto vznikl nárok na úhradu nákladů řízení v celkové výši 7 747,80 Kč, které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka v paušální částce 1 400 Kč za dva úkony po 100 Kč, spočívající v předžalobní výzvě a podání žaloby a čtyři úkony po 300 Kč, spočívající v písemném vyjádření k odporu žalovaného, písemném doplnění tvrzení a důkazů a účasti u soudního jednání dne [datum] a [datum] (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 1, 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.). Mezi účelně vynaložené náklady řízení náleží i náhrada cestovních výdajů zástupce žalobkyně v celkové výši 5 947,80 Kč, za použití osobního vozidla [příjmení] [jméno] k soudnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět dne [datum] ve výši 2 848,54 Kč (celkově ujetá vzdálenost 418 km, průměrná kombinovaná spotřeba podle norem Evropské unie 5,7 l [číslo] km, průměrná cena 1 l benzínu 37,10 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč, § 1 a § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 47/2022 Sb.) a za použití osobního vozidla [příjmení] [anonymizováno] k soudnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět dne [datum] ve výši 3 099,26 Kč (celkově ujetá vzdálenost 418 km, průměrná kombinovaná spotřeba podle norem Evropské unie 6,1 l [číslo] km, průměrná cena 1 l benzínu 44,50 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč, § 1 a § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 116/2022 Sb.). Cestovní výdaje jsou účelně vynaloženým nákladem bez ohledu na skutečnost, zda je vynaložil účastník nebo jeho advokát. V daném případě měl advokát své sídlo blíže místu soudního jednání, než se nachází sídlo žalobkyně. Vzhledem k výše uvedené neúčelnosti zastoupení žalobkyně advokátem však soud nemohl žalobkyni přiznat náhradu jejího advokáta za promeškaný čas a rovněž ani daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad, které patří k nákladům soudního řízení jen v případech kvalifikovaného zastoupení účastníka advokátem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Splatnost rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné třídenní lhůtě, přičemž náhrada nákladů řízení žalobkyně je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám jejího advokáta.