39 C 106/2020
č. j. 39 C 106/2020-58
V PLATNOSTIOkresní soud ve Zlíně rozhodl ve prospěch žalobkyně o nároku na zaplacení částky 8 205 Kč za poskytnuté služby prostřednictvím telekomunikační sítě, které byly vyúčtovány na základě smlouvy o zprostředkování platební služby. Soud uznal, že žalovaný se do prodlení dostal vzhledem k nesplnění povinnosti zaplatit vyúčtovanou částku, a proto mu uložil úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně. Nárok na úhradu úroků a paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky byl podložen ustanoveními obchodního zákoníku a zákona o soudním řízení. Soud rozhodl o přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, která byla určena podle sazeb mimosmluvní odměny pro právní služby.
Plný text
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Hanáčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného podnikající pod IČO sídlem adresa žalovaného pro zaplacení 8 205 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 205 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 205 Kč za dobu od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně titul. jméno příjmení.
1. Podle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení vyúčtované ceny za veřejně dostupné služby poskytnuté žalovanému třetími osobami prostřednictvím telekomunikační sítě žalobkyně na základě účastnické smlouvy číslo jež nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla číslo. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému poskytnuté služby na uvedeném telefonním čísle vyúčtováním číslo v celkové hodnotě 8 205 Kč se splatností dne datum.
2. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu prostřednictvím svých zástupců výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.).
3. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným jako osobou podnikající pod IČO byla dne datum uzavřena smlouva významného zákazníka číslo. Dne datum, datum byl uzavřen dodatek k účastnické smlouvě číslo zákaznické smlouvě číslo pro telefonní číslo tel. číslo, a to ohledně změny doby trvání účastnické smlouvy. Žalobkyně dne datum, datum, potvrdila prodloužení smlouvy s žalovaným ohledně telefonního čísla tel. číslo. Žalobkyně na základě této smlouvy zprostředkovala žalovanému v období od datum do datum na telefonním čísle tel. číslo, služby třetích stran v celkové hodnotě 8 205 Kč (SMS a volání na speciálně zpoplatněná čísla), které žalovanému spolu s pravidelnými platbami za jí poskytované služby vyúčtovala dne datum, se splatností dne datum. Při uzavírání smluv a dodatků ověřovala žalobkyně totožnost žalovaného z číslo obč. průkazu vydaného dne datum a číslo vydaného dne datum. Dne datum žalobkyně vypověděla účastnickou smlouvu se žalovaným týkající se telefonních čísel tel. číslo a tel. číslo z důvodu dlouhodobého neplnění závazků žalovaného po splatnosti v celkové výši 14 886 Kč. Žalovaný podniká pod IČO od datum, přičemž oznámil živnostenskému úřadu přerušení provozování živnosti v období od datum do datum. Svůj dluh žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne datum, která mu byla téhož dne odeslána doporučenou poštou na adresu jeho sídla a bydliště.
4. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu vznikl mezi účastníky řízení jako podnikateli závazkový vztah, který je nutno vzhledem k době jeho vzniku posuzovat ještě podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (§ 2 odst. 2, § 261 odst. 1, § 262 odst. 1 obchodního zákoníku, § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., tzv. nového občanského zákoníku). Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o zprostředkování platební služby prostřednictvím sítě žalobkyně za zboží či služby poskytované jinými osobami. Jednalo se provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, kdy souhlas plátce s provedením platební transakce byl dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení (§ 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb. o platebním styku). Žalovanému vznikla podle všeobecných obchodních podmínek povinnost zaplatit žalobkyni cenu provedené platební transakce včetně poplatků společně s cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací v době splatnosti vyúčtování (§ 273 odst. 1 obchodního zákoníku). Jelikož však žalovaný svou smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení a žalobkyni vznikl nárok i na úhradu úroků z prodlení ve výši určené občanskoprávními předpisy, jelikož nebyly určeny smluvně (§ 369 odst. 1 obchodního zákoníku, § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013). Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013). Jelikož se jednalo o vzájemný závazek podnikatelů, vznikl žalobkyni vedle úroků z prodlení rovněž nárok na paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním žalované pohledávky v minimální výši 1 200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
5. K námitkám žalovaného soud uvádí, že nějaké blíže neurčené podvodné jednání blíže neurčené osoby v roce 2016 není pro posouzení důvodnosti žalovaného nároku podstatné, neboť zde chybí jakákoliv příčinná souvislost se vznikem žalovaného nároku, stejně tak není podstatné ani přerušení jeho živnosti v roce 2016, když smluvní vztah s žalobkyní vznikl již v roce 2009. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána doporučenou poštou na adresu jeho bydliště a sídla. Žalovaný měl možnost kdykoliv v provozní době informačního centra nahlédnout do spisu, včetně žalobkyní přiložených důkazů. Nahlédnutí do spisu bylo u Okresního soudu ve Zlíně možné i přes různá dříve platná krizová opatření Vlády ČR, vydaná v důsledku trvající pandemie nemoci Covid-19, o čemž byl žalovaný soudem vyrozuměn.
6. Nedůvodná je i námitka promlčení žalovaného nároku. Vzhledem k době vzniku právního vztahu mezi účastníky řízení, je třeba v dané věci aplikovat obchodní zákoník, neboť obsahuje kogentní a ucelenou úpravu promlčení, a proto je v obchodním závazkovém vztahu vyloučeno použití ustanovení občanského zákoníku o promlčení (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3800/2007). Obchodní zákoník je třeba aplikovat i v případě promlčení závazku, jehož smluvní stranou je osoba, která není podnikatel, neboť úprava promlčení není úpravou, která směřuje k ochraně spotřebitele (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010). Podle § 392 odst. 1 věty obchodního zákoníku u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Podle § 402 obchodního zákoníku promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.
7. Splatnost žalovaného nároku nastala dne datum a zákonem stanovená 4letá promlčecí doba by uplynula až dne datum. Jelikož byla žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) byla podána soudu dne datum, tzn. ještě před uplynutím zákonem stanovené promlčecí lhůty, není žalovaný nárok promlčen. Na základě výše uvedených skutečností soud shledal žalobu v celém rozsahu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit sjednanou cenu poskytnutých služeb včetně úroku z prodlení.
8. Žalobkyně byla se svou žalobou zcela úspěšná, a proto jí byla přiznána i náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti neúspěšnému žalovanému (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož byla žalovanému v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění, byly rovněž splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, tvoří náklady řízení odměna za zastupování (§ 137 odst. 2 o. s. ř.). Při určení výše nákladů žalobkyně soud vycházel ze zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen vyhláška). Předmětem řízení bez příslušenství byla v době započetí právní služby zástupkyně žalobkyně částka 8 205 Kč, což představuje tarifní hodnotu pro sazbu mimosmluvní odměny (§ 8 odst. 1 vyhlášky). Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 3 667 Kč, které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměny advokáta ve výši 2 100 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky), a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyhotovení předžalobní výzvy se základním rozborem, sepsání žaloby a 1 úkon právní služby po 1 500 Kč, a to za repliku k vyjádření žalovaného (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky), náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (3 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky) a ve výši 300 Kč (1 úkon právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve spojení s § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky a 21% daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 567 Kč, kterou je advokátka povinna odvést ze své odměny a všech náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb. (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
9. Jelikož bylo z informačního systému zdejšího soudu zjištěno, že toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota žalovaného peněžitého plnění nepřevyšovala 50 000 Kč, byly splněny zákonné důvody pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky, které výrazně redukuje sazbu mimosmluvní odměny za úkony právní služby do podání žaloby včetně. Za úkony následující po podání žaloby (replika k vyjádření žalovaného) však přísluší žalobkyni standardní sazba mimosmluvní odměny i náhrady hotových výdajů její advokátky. Splatnost rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné třídenní lhůtě, přičemž náhrada nákladů řízení žalobkyně je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokátky žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.