39 C 107/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalované a žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované a žalobce zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od 26. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 128,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně náhradu nákladů řízení ve výši 3 205 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se po žalované (jeho sestře) domáhal vrácení částky ve výši 40 157 Kč s příslušenstvím, kterou ji vyplatil za účelem úhrady dluhu na nájemném a službách jejich [anonymizováno] [role v řízení] u pronajímatele [právnická osoba] a za účelem zakoupení různých osobních potřeb pro žalovaného. Žalobce v době své dlouhodobé hospitalizace v nemocnici ve [obec] v období od [datum] do [datum], kam mu byl zasílán i důchod, předal žalované za účelem úhrady výše uvedeného dluhu matky a různých osobních potřeb celkem částku 90 000 Kč, přičemž částku 33 000 Kč (3 x 11 000 Kč) předal žalované přímo a částku 57 000 Kč předal žalované prostřednictvím jejich [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Na dohodnutý účel použila žalovaná celkem částku 57 000 Kč, a to částku 33 000 Kč na úhradu dluhu na nájemném a službách jejich [anonymizováno] [role v řízení] a částku 17 000 Kč na nákup [anonymizována dvě slova]. Žalované tak zůstala částka 40 000 Kč, kterou žalobci nevrátila ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. Žalobce předal žalované raději více peněz, jelikož nevěděl, jak vysoký bude dluh jejich [role v řízení] na nájemném a hrozila nebezpečí, že kvůli tomu nebude s žalobcem uzavřena nová nájemní smlouva.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že od žalobce převzala pouze částku 40 000 Kč, přičemž z této částky zaplatila dohodnutý dluh na nájemném a službách jejich [anonymizováno] [role v řízení] u pronajímatele [právnická osoba] ve výši 33 000 Kč. Zbývajících 7 000 Kč žalovaná spotřebovala v plné výši na nákupy věcí pro žalobce v době jeho hospitalizace v nemocnici. Žalovaná spotřebovala na nákupy pro žalovaného více peněz, další částky však už hradila výlučně z vlastních prostředků. [příjmení] [jméno] [příjmení] žalovaná tvrzenou částku 57 000 Kč nepřevzala a nepřevzala od ní nikdy ani žádný jiný finanční obnos. Pokud žalobce nějaké peníze předal [jméno] [příjmení], neměl by se domáhat jejich vrácení po žalované.

3. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků o tom, že žalobce, který je [anonymizováno] [role v řízení], předal žalované přímo min. částku 33 000 Kč za účelem úhrady dluhu na nájemném a poplatcích za služby po [anonymizováno] [role v řízení] žalobce a žalované a za účelem nákupu osobních potřeb pro žalobce, který byl dlouhodobě hospitalizován v nemocnici. Dále, že žalovaná zaplatila společnosti [právnická osoba] částku 33 000 Kč jako úhradu dluhu [anonymizováno] [role v řízení] na nájemném (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř). Předmětem sporu zůstala především skutečnost, zda žalovaná převzala prostřednictvím [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] od žalobce ještě dalších 57 000 Kč či jakoukoliv jinou částku na výše uvedené sjednané úhrady.

4. Soud provedl dokazování navrženými důkazy a má za prokázané následující skutečnosti. Žalobce byl v období od [datum] do [datum] hospitalizován v [anonymizováno] nemocnici [právnická osoba], ve které mu byl i pravidelně předáván důchod, a to celkem 92 763 Kč (zpráva [nemocnice] ve [obec] ze dne [datum]). Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k vrácení částky 57 000 Kč nejpozději do [datum] s tím, že jí předal do úschovy celkem částku 90 000 Kč, ze které uhradila na dlužném nájemném částku 33 000 Kč a zbylou část 57 000 Kč nevrátila i přes opakované upomínky. Předžalobní výzva byla žalované odeslána doporučenou poštou, a to dne [datum] (výzva k úhradě ze dne [datum]). Žalovaná dne [datum] jménem žalobce zaplatila společnosti [právnická osoba] částku 32 886 Kč. Jednalo se o úhradu 10 dlužných faktur (příjmový pokladní doklad ze dne [datum]).

5. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [role v řízení] i žalované, soud zjistil, že byla 3x se svou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (nar. [rok]) pro důchod žalobce v nemocnici. Důchod přebírala její [anonymizováno] někde v sesterně a ona mezitím byla u žalobce. Peníze přebíraly asi v zimě až na jaře, asi dva roky zpátky. [anonymizováno] ty peníze přepočítávala, měla to někde na papírku a bylo to celkem přes 50 tisíc korun. Existovala dohoda, že tyto peníze od nich bude přebírat žalovaná. Převzaté peníze vždycky předaly žalované u ní doma. Taky to bylo 3x. Osobně byla přítomna u jednoho předání peněz, jinak čekala v autě nebo venku. Neví, co s těmito penězi žalovaná dál dělala.

6. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce se v době své hospitalizace v nemocnici dohodl se žalovanou ([anonymizována dvě slova]), že jí dá blíže neurčené množství peněz za účelem úhrady dluhu jejich [anonymizováno] [role v řízení] na nájemném a službách u pronajímatele [právnická osoba] a rovněž za účelem zakoupení různých osobních potřeb pro žalobce. Žalobce v průběhu své hospitalizace předal žalované ze svého důchodu prostřednictvím své [anonymizováno] [jméno] [příjmení] částku 57 000 Kč. Tato skutečnost byla prokázána svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], [anonymizováno] obou účastníků, která na soud působila věrohodně, nezaujatě a byla v souladu s žalobními tvrzeními. Předání peněz žalobce prostřednictvím [jméno] [příjmení] v průběhu jednání nakonec připustila i sama žalovaná, přestože ve svém písemném vyjádření k žalobě jednoznačně vyloučila, že by od [jméno] [příjmení] převzala jakoukoliv částku. Žalovaná z těchto peněž žalobce uhradila dne [datum] dohodnutý dluh jejich [anonymizováno] [role v řízení] na nájemném a službách u pronajímatele [právnická osoba] ve výši 32 886 Kč (v řízení zaokrouhleno na 33 000 Kč). Následně ještě žalovaná obdržela v nemocnici přímo od žalobce za stejným dohodnutým účelem ještě částku 33 000 Kč. Tuto skutečnost již nebylo nutné prokazovat, neboť zjevně vyplývala ze shodných tvrzení žalobce i žalované, které soud jasně vymezil na začátku soudního jednání podle § 118 odst. 2 o. s. ř. Na tento závěr soudu neměla vliv ani následná změna obrany žalované, ke které došlo v průběhu soudního jednání po provedeném dokazování, kdy žalovaná vzala zpět své tvrzení o tom, že nepřevzala od [jméno] [příjmení] částku ve výši 57 000 Kč či jakoukoliv jinou částku a nově učinila nesporným, že částku 33 000 Kč od žalobce převzala prostřednictvím paní [jméno] [příjmení], od která převzala i dalších 17 000 Kč z prostředků žalobce, jež použila na jeho úhradu jeho potřeb. Soud považuje tuto změnu za zcela nevěrohodnou a účelovou a z hlediska dosavadního vymezení shodných skutkových tvrzení účastníků k ní již nepřihlížel. Odůvodnění této změny, že žalovaná je silně zapomětlivá a málo orientovaná je pro soud neakceptovatelné, neboť žalovaná působila na soud v jednací síni dostatečně orientovaně a její původní skutková tvrzení byla jednoznačná a konzistentní po dobu několika měsíců, kdy probíhalo soudní řízení.

7. K výše uvedenému skutkovému závěru soud dospěl především na základě vzájemné souvislosti provedených důkazů a s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co v něm uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.). Další žalobcem navržené důkazy soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti, neboť měly prokázat skutečnosti, které již byly prokázány dostatečně (výslechem svědka [jméno] [příjmení] a výslechem žalobce k prokázání předání částky 33 000 Kč žalované přímo žalobcem, dále výslechem [jméno] [příjmení] k prokázání předání částky 57 000 Kč žalované jejím prostřednictvím). Výslech žalované pak nebyl možný, neboť se svým výslechem nesouhlasila (§ 131 odst. 1 o. s. ř.).

8. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu vznikl mezi účastníky řízení závazkový vztah, který je třeba vzhledem k době jeho vzniku posuzovat podle příslušných ustanovení tzv. nového občanského zákoníku (§ 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen občanského zákoníku). Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jelikož žalovaná obdržela od žalovaného celkem 90 000 Kč za účelem úhrady dluhu [anonymizováno] [role v řízení] na nájemném a na úhradu osobních potřeb žalobce v době jeho hospitalizace v nemocnici, přičemž na tyto sjednané úhrady postačila pouze využitá částka 50 000 Kč, vznikla jí povinnost zbylé poskytnuté plnění ve výši 40 000 Kč žalobci vrátit, neboť se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku).

9. Podle ustálené judikatury má institut bezdůvodného obohacení povahu subsidiární a jeho aplikace je vyloučena, je-li daný právní vztah regulován jinými zákonnými normami (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4458/2014 ze dne 3. 7. 2015). Soud proto primárně zvažoval i možnost vzniku smluvního závazku mezi žalobcem a žalovanou, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 643/2000 ze dne 23. 1. 2002). V úvahu přicházel závazek ze smlouvy o úschově podle § 2402 občanského zákoníku, kterou se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval. Soud však dospěl k závěru, že k uzavření smlouvy o úschově mezi účastníky řízení nemohlo dojít ani konkludentně (§ 546 občanského zákoníku), neboť účelem předání peněz (zastupitelná movitá věc) žalované nebylo jejich opatrování a následné vrácení, nýbrž úhrada dluhu třetí osoby resp. úhrada věcí osobní potřeby žalobce, který z důvodu své hospitalizace v nemocnici nemohl tyto úhrady provést osobně. Jelikož přesná výše těchto úhrad nebyla v době předání peněz žalované známa, došlo ke vzniku„ přeplatku“, který představuje majetkový prospěch žalované, aniž by pro něj existoval právní důvod.

10. Splatnost nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení byla vázána na jeho výzvu a nastala až uplynutím lhůty stanovené ve výzvě žalobce, tj. dne [datum] (§ 1958 odst. 2 za použití § 1723 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož žalovaná svou povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve stanovené lhůtě řádně a včas nesplnila, dostala se následujícího dne po splatnosti do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Na základě výše uvedených skutečností soud shledal žalobu v celém rozsahu důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalovanou pohledávku včetně požadovaného příslušenství.

11. Žalobce byl se svou žalobou zcela úspěšný, a proto mu byla přiznána i náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti neúspěšné žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož byla žalované v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění, byly rovněž splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, tvoří náklady řízení odměna za zastupování (§ 137 odst. 2 o. s. ř.). Při určení výše nákladů žalobce soud vycházel ze zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen vyhláška). Předmětem řízení bez příslušenství byla v době započetí právní služby advokáta žalobce částka 40 000 Kč, což představuje tarifní hodnotu pro sazbu mimosmluvní odměny (§ 8 odst. 1 vyhlášky).

12. Žalobci vznikly náklady řízení v celkové výši 13 128,50 Kč, které se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 9 450 Kč za 3 úkony právní služby po 2 700 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky), a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby a účast u soudního jednání dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky) a 1 úkon právní služby za 1 350 Kč za vyhotovení jednoduché předžalobní výzvy (§ 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky)), dále náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč (4 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky), náhrady advokáta za promeškaný čas ve výši 200 Kč (2 započaté půl hodiny cesty k soudnímu jednáním a zpět z [obec], § 14 vyhlášky) a 21% daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 2 278,50 Kč, kterou je advokát povinen odvést ze své odměny a všech náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb. (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Přiznání jiných (dalších) nákladů řízení advokát žalobce nepožadoval. Splatnost rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné třídenní lhůtě, přičemž náhrada nákladů řízení žalobce je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám jeho advokáta.

13. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Okresnímu soudu ve Zlíně resp. státu vznikly v souvislosti s tímto řízení náklady v celkové výši 3 205 Kč, a to v důsledku úhrady svědečného (náhrada ušlé mzdy a náhrada cestovních výdajů k soudu a zpět) předvolané svědkyni [jméno] [příjmení] (viz usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum] o přiznání svědečného). Podle výsledků řízení, tzn. podle míry úspěchu a neúspěchu ve věci, soud uložil žalované zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně náhradu těchto nákladů řízení. Náklady je třeba zaplatit ve stanovené lhůtě na účet soudu u České národní banky, který bude uveden v následné výzvě soudu.

14. Jelikož byl úspěšný žalobce osvobozen od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 občanského soudního řádu, dochází podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. k přenosu poplatkové povinnosti za podání žaloby na neúspěšnou žalovanou, která od soudních poplatků osvobozena není. Soud proto žalované uložil povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč státu, resp. Okresnímu soudu ve Zlíně (položka 1 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků). Náklady je třeba zaplatit ve stanovené lhůtě na účet soudu u České národní banky, který bude uveden v následné výzvě soudu.