39 C 16/2019

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa pro zaplacení 203 422,28 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 203 422,28 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 58 797,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 203 422,28 Kč, představující podíl žalované ve výši 8,81 % na celkových úhradách žalobkyně za služby související s užíváním výrobního a skladového areálu v [katastrální uzemí] v letech 2016 až 2018, které žalobkyně uhradila svým dodavatelům ve výši 2 308 993 Kč. Tento areál kromě žalobkyně užívala mj. i žalovaná, a to minimálně v rozsahu [anonymizováno] jeho plochy (podle znaleckého posudku dokonce v rozsahu [anonymizováno]), což odpovídá rozsahu zastavěné plochy objektů ve vlastnictví žalované v poměru k celkové ploše areálu, avšak na nákladech spojených s jeho užíváním se žalovaná nijak nepodílí a tyto hradí výlučně žalobkyně. Žalovaná v uceleném areálu vlastní budovu tzv. [příjmení] stojící na pozemcích p. [číslo] o celkové ploše [výměra], resp [výměra], kterou pravidelně užívá a jezdí do ní, přičemž celková plocha areálu je [výměra]. Žalovaná se na žalobkyni dlouhodobě bezdůvodně obohacuje, když se roky odmítá podílet na společných nákladech potřebných k zajištění funkčnosti areálu zvaného„ [příjmení] [jméno]“ ve kterém vlastní a užívá část nemovitostí. Pokud by se nikdo z vlastníků nestaral o funkčnost a chod areálu a nezajišťoval by potřebné služby, pak by zcela jistě došlo ke vzniku škody velkého rozsahu každému z vlastníků pozemků a budov nacházejících se v areálu. Již samotná tržní hodnota nemovitostí by nezajišťováním služeb, jako jsou revize elektrických zařízení, zajištění dodávek elektrické energie, údržba zpevněných ploch potřebných pro přístup k jednotlivým nemovitostem ve vlastnictví různých subjektů, péče o zeleň nacházející se v areálu i přijetí bezpečnostních opatření, značně klesla, neboť areál by v případě nulové péče a správy nebyl možný vůbec užívat k aktivitám jednotlivých vlastníků (především podnikatelským) a hodnota majetku vlastníků (tedy i žalované) by prudce klesla. A právě tím, že žalobkyně, jež má na starosti správu areálu za všechny vlastníky, zajišťuje žalované všechny tyto služby bez nutnosti mít starost o jejich obstarání, dochází při odmítání žalované podílet se na hrazení těchto potřebných nákladů k bezdůvodnému obohacení. Neobstaráním těchto služeb by zcela jistě došlo ke snížení hodnoty předmětu vlastnictví žalované. Aby pak k prudkému snížení hodnoty nedošlo, musela by sama žalovaná vynaložit nemalé vlastní prostředky, čímž by došlo nuceně ke snížení jejích pasiv, ač k nim za současné situace nedochází. Současný stav tak pro žalovanou znamená, že se jí bez jejího přičinění zvyšují aktiva (růstem ceny nemovitostí na trhu, na což má vliv řádná správa a péče o fungování areálu ze strany žalobkyně), přičemž se jí však nijak nesnižují pasiva, ač by se jí za jiného běhu událostí (tedy neobstarání služeb žalobkyní) rozhodně snížila. Stejným způsobem poměrného přispívání vlastníků pozemků a budov v průmyslovém areálu na jeho provoz a zajišťování funkčnosti je řešen chod mnoha obdobných areálů. Podle žalobkyně nejde o nijak výjimečný způsob hrazení nákladů v průmyslových areálech a již z čisté logiky věci je zřejmé, že by se všichni uživatelé areálu měli podílet na výdajích potřebných k zajištění jeho funkčnosti.

2. Předmětem žaloby byly následující uhrazené služby, a to poměrná část úhrady [jméno] [příjmení] a poté společnosti [právnická osoba], za prováděnou strážní službu včetně osvětlení a oplocení, jelikož je v areálu pouze jedna hlídací služba, která hlídá celý areál, který je oplocen a hlídá tak i majetek žalované. Dále příslušná část úhrady [jméno] [příjmení] za poskytování revizí elektrického zařízení v areálu – trafostanice, kterou provozuje žalobkyně a na kterou je žalovaná napojena. Jedná se o vysokonapěťovou přípojku do zděné trafostanice a vysokonapěťové rozvody a žalovaná je na toto zařízení napojena prostřednictví kabelových přípojek k jednotlivým odběrným místům, ze kterých odebírá elektrickou energii. Na tomto zařízení musí být prováděny pravidelné revize oprávněnou odbornou osobou a část úhrady společnosti [právnická osoba] za provedené elektroinstalační práce na úpravě měření pro objekt [obec], servis zařízení vysokonapěťových části (trafo, rozvodna, přípojka a pojistky). [příjmení] budovy trafostanice je v současné době společnost [právnická osoba] a vlastníkem technologií trafostanice [anonymizováno] [obec] [obec]. Žalobkyně je dohodnuta se současným vlastníkem budovy a v předmětném období i s vlastníkem technologie trafostanice, že je bude bezplatně užívat na oplátku za její správu, provoz, zajištění revizí a údržbu. Další úhradou byla údržba zpevněných ploch, které jsou samostatnou stavbou ve vlastnictví [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a které udržuje na své náklady žalobkyně a přes které žalovaná projíždí ke své budově a sečení trávy a úklid sněhu [jméno] [příjmení] – [anonymizováno] a rovněž také zaměstnanci žalobkyně v předmětném areálu, opravy zpevněných ploch, resp. generální oprava části komunikace [právnická osoba] a údržba silnic [právnická osoba] za účelem zajištění dopravní obslužnosti areálu. Stejně jako u jiných výše uvedených věcí byla žalobkyně dohodnuta s vlastníkem komunikací (v žalovaném období [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), že je bude bezplatně užívat na oplátku za její správu, údržbu, zajišťovat jejich sjízdnost a vynakládat prostředky na jejich obnovu. [příjmení] byla žalobkyní sečena na pozemcích ve vlastnictví jiných osob (p. [číslo] v k. ú. [anonymizováno]) a okrajově i na pozemku žalované (p. [číslo]), a to na základě domluvy s ostatními vlastníky nemovitostí v areálu [příjmení] [jméno], kteří se přispívání na chod a údržbu areálu nebrání. Poslední požadovanou částí úhrady bylo plnění [právnická osoba] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] za odvoz komunálního odpadu, který pro celý areál zajišťuje pouze jedna společnost a hradí jej pouze žalobkyně, když žalovaná nikdy neměla žádný kontejner na komunální odpad a veškerý odpad umisťuje do kontejneru žalobkyně.

3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala pro jeho nedůvodnost a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná připustila, že v předmětném areálu vlastní jednu budovu tzv. silo, která tehdy stála zčásti na pozemku žalované a z části na pozemku třetí osoby. Žalovaná však tuto budovu pro svoji podnikatelskou činnost již neužívá a žalovaná, respektive její pracovníci jezdí do této budovy velmi sporadicky. Pokud se týká požadované náhrady za ostrahu areálu, tak žalovaná nikdy nepožadovala po žalobkyni zajištění jakékoliv ostrahy, žalobkyně nikdy žalované nesdělila, za jakých podmínek má ostrahu areálu sjednánu a žalovaná nemohla ostrahu respektive její podmínky žádným způsobem ovlivnit. Je tak pouze věcí žalobkyně, zda si zajistí ostrahu svého majetku či nikoliv. Pokud se týká nároku za údajné revize elektrického zařízení, pak z žaloby vůbec neplyne, o jaké elektrické zařízení se jedná, proč byla na tomto zařízení revize prováděna a že toto zařízení užívá či užívala žalovaná. Žalovaná má svůj odpočtový elektroměr a spotřebu elektrické energie hradí dle tohoto odpočtového elektroměru, kde si případné revize hradí sama. Pokud se týká zpevněných ploch, žalovaná, pokud vůbec nějaké zpevněné plochy užívá, tak maximálně sporadicky k přejezdu ke své budově, když navíc zpevněné plochy, po kterých eventuálně přejíždí, nejsou ve vlastnictví žalobkyně, ale ve vlastnictví jiných osob. Navíc žalovaná po žalobkyni nikdy nepožadovala provádění úklidu sněhu a již vůbec sečení trávy, protože z logiky věci na zpevněných plochách tráva neroste a plochy, kde by snad tráva mohla růst, žalovaná nikdy neužívala. Jednání žalobkyně lze chápat jako nevyžádanou službu, kdy mezi žalobkyní a žalovanou nebyly nikdy stanoveny žádné podmínky včetně ceny za provádění údržby pozemku. V případě komunálního odpadu zajišťuje jeho odvoz a likvidaci sama žalovaná. Žalovaná nikdy nevyužívala odvoz komunálního odpadu prostřednictvím odpadových kontejnerů přes [právnická osoba] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] o. Její budova sloužila jako sklad obilí a při tomto skladování navíc ke vzniku komunálního odpadu nedocházelo. Na objektu žalované nebyly prováděny žádné elektroinstalační práce a žádné práce nebyly ani s žalovanou projednány a žalovaná nevidí žádný důvod, proč by měla přispívat na úhradu úpravy měření pro objekt v areálu, který není v jejím vlastnictví a kromě svého objektu jiný objekt ani neužívala a neužívá. Případné revize přípojky k trafostanici, která je ve vlastnictví žalované a případnou činnost žalobkyně lze opětovně chápat jako nevyžádanou službu, protože žalovaná nemohla ovlivnit ani to, kdo bude revizní činnost vykonávat ani to, za jakých podmínek a jaké ceně bude revizní činnost vykonávána. Pokud je vlastníkem technologie trafostanice [anonymizováno] [obec] [obec], pak bezdůvodné obohacení by eventuálně vzniklo této osobě, protože případné povinnosti stíhají tuto osobu jako vlastníka a nikoliv žalovanou, která z toho nemá žádný prospěch. Pokud se týká údržby kabelu – venkovního osvětlení, zde dle názoru žalované je možné požadovat případné bezdůvodné obohacení po vlastníku tohoto osvětlení a nikoliv po žalované. Žalovaná není vlastníkem osvětlení venkovních prostor a osvětlení kolem budovy nikdy nepožadovala. Pokud se týká účelové komunikace, pak v současné době dosud není na jisto postaveno, kdo je vlastníkem zpevněných ploch (neveřejných komunikací). V případě, že by tato komunikace byla součást pozemku, pak je třeba uvést, že žalovaná si po pozemcích žalobkyně nezajišťuje přístup k budově, ale tento přístup je zajišťován přes pozemek třetí osoby. Pokud by se jednalo o samostatnou věc, pak v daném případě by bezdůvodné obohacení opětovně vznikalo vlastníkovi této věci a nikoliv žalované. Pokud existuje dohoda mezi [anonymizována dvě slova] a žalobkyní o správě a údržbě těchto zpevněných ploch, na základě které by měla žalobkyně vymáhat příspěvky na obnovu kvality komunikací za jejich užívání, pak by podle názoru žalované mohlo být tak činěno jménem [anonymizována dvě slova], ale nikoliv přímo jménem žalobkyně.

4. V průběhu řízení došlo k jeho opakovanému přerušení, a to zejména usnesením Okresního soudu ve Zlíně č. j. 39 C 16/2019-203 ze dne 29. 1. 2021, kterým bylo řízení přerušeno do doby pravomocného skončení řízení, vedeného u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 41/2019, ve kterém byla již ve fázi odvolacího řízení projednávána skutkově stejná věc žalobkyně proti jiné žalované, a to [právnická osoba], s. r. o. Důvodem přerušení řízení byla judikatura Ústavního soudu, podle které je rozdílná rozhodovací praxe soudů o totožných věcech v obecné rovině nežádoucí, přičemž přerušení řízení a vyčkání na rozhodnutí ve skutkově stejné věci může být účinným nástrojem zefektivnění práce soudů. Takový postup je nakonec více v souladu s ústavním principem právní jistoty a požadavkem, aby stejné případy byly rozhodovány zásadně stejně... (viz nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15).

5. Řízení vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 41/2019 bylo pravomocně skončeno doručením rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně č. j. 60 Co 4/2021-404 ze dne 23. 3. 2021, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně č. j. 11 C 41/2019-275 ze dne 20. 10. 2020 o zamítnutí žaloby. Odvolací soud dospěl k závěru, že již ze samotných tvrzení žalobkyně bylo zřejmé, že žalobkyně nemůže být přes zcela konkrétní poučení dané soudem v řízení úspěšná. Zásadním důvodem pak byla skutečnost, že žalobkyně plnila žalované nevyžádané služby, kterými se žalované nedostávalo žádné přidané hodnoty, a v její majetkové sféře se tyto služby nijak neprojevily, a nebyl tak naplněn jeden z podstatných znaků bezdůvodného obohacení, a to nezmenšení majetkového stavu žalované, ač by se tak za běžných okolností stalo. Zákon navíc brání tzv. vnucenému obohacení, kdy se náhrada neposkytuje ani v případě, kdy k nabytí bezdůvodného obohacení došlo bez svolení obohaceného. Toto pravidlo má zabránit vydání bezdůvodného obohacení vzniklému za situace, kdy si obohacený žádné zhodnocení neobjednal a vůbec o ně ani nestál. Obvykle se přitom jedná o případy, kdy bezdůvodné obohacení spočívá ve výkonech. S výsledkem řízení ve věci sp. zn. 11 C 41/2019 a jeho právními závěry byli účastníci řízení resp. jejich zástupci seznámeni a seznámeni byli rovněž i s názorem soudu, že se z důvodu právní jistoty a předvídatelnosti výsledku sporu bude těmito závěry ve svém rozhodování řídit.

6. Mezi účastníky řízení bylo nesporné vlastnictví budovy - tzv. [anonymizováno] žalované, která se nachází ve skladovém a výrobním areálu v k. ú. [anonymizováno], ve kterém se nachází rovněž nemovitosti žalobkyně. Dále bylo nesporné, že žalobkyně uzavřela v několika případech s třetími osobami dohody ohledně poskytování různých služeb spojených s užíváním areálu (např. ostraha areálu, odvoz odpadu, revize el. zařízení). Předmětem sporu zůstalo využívání služeb žalobkyně žalovanou (či jejich rozsah), které žalobkyně uhradila třetím osobám existence nároku žalobkyně na úhradu těchto služeb ze strany žalované, resp. zda se činnost žalobkyně projevila relevantním způsobem v majetkové sféře žalované.

7. Soud provedl dokazování některými navrženými listinami podle § 129 odst. 1 občanského soudního řádu (viz protokol o soudním jednání na č. l. 286 až 290), avšak jak vyplývá z níže uvedených právních závěrů, žádné rozhodné skutečnosti soud pro své rozhodnutí z provedených důkazů nezjistil. Návrh žalobkyně na provedení dalších navržených důkazů (zejména vyhotovením znaleckého posudku k upřesnění velikosti podílu žalované na vynaložených nákladech žalobkyně, ohledáním na místě samém, a dále svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], výpovědí prokuristy žalobkyně [jméno] [příjmení]) a na poskytnutí lhůty k doplnění dalších tvrzení a označení důkazů, soud z důvodu jejich nadbytečnosti zamítl, neboť nebyly vzhledem k níže uvedeným závěrům pro rozhodnutí soudu ve věci významné.

8. Pokud se týká žádosti žalobkyně o poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění tvrzení (a rovněž i označení důkazů) na základě výzvy soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. resp. podle § 118b odst. 1 ohledně druhu osvětlení, na jakých parcelách se osvětlení nachází, co konkrétně osvětluje a na základě jakých skutečností žalobkyně osvětlení hradí a komu a dále ohledně rozsahu (množství) odpadu, jehož odvoz měla žalované zajistit žalobkyně, kdy a kde se tak stalo, byl návrh žalobkyně také zamítnut. Důvodem byla skutečnost, že žalobkyně musela vědět o potřebě doplnění těchto tvrzení min. z průběhu souvisejícího řízení, vedeného pod sp. zn. 11 C 41/2019, na jehož výsledky soud v průběhu řízení opakovaně odkazoval. Zákon (ustanovení § 118a i § 118b o. s. ř.) nepředpokládá poskytnutí nějaké lhůty k doplnění tvrzení či důkazů, naopak předpokládá, že se tak stane bezprostředně v průběhu jednání, ve kterém bylo takové poučení poskytnuto. To platí zejména za situace, kdy žalobkyně byla o nutnosti doplnit svá tvrzení poučena i písemně, a to v podobě usnesení Okresního soudu ve Zlíně, č. j. 39 C 16/2019-217 ze dne 10. 5. 2021 (s odkazem na právní závěry odvolacího soudu v souvisejícím řízením, vedeném pod sp. zn. 11 C 41/2019), které bylo žalobkyni (jejímu zástupci) doručeno několik měsíců před konáním příslušného jednání. Poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazů však především nebylo důvodné ani vzhledem k níže uvedeným právním závěrům.

9. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu bylo nutno na tvrzený vztah mezi účastníky aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., dále jen občanského zákoníku. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je upraven především v ustanovení § 2991 občanského zákoníku, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Soud však již na základě skutečností tvrzených žalobkyní dospěl k závěru, že na základě žalobkyní tvrzených skutečností žalovaná nezískala na úkor žalobkyně žádný majetkový prospěch a nedostalo se jí žádné přidané hodnoty. Žalobkyně plnila žalované nevyžádané služby, kterými se žalované nedostávalo žádné přidané hodnoty, a v její majetkové sféře se tyto služby nijak neprojevily, a nebyl tak naplněn jeden z podstatných znaků bezdůvodného obohacení, a to nezmenšení majetkového stavu žalované, ač by se tak za běžných okolností stalo. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení je totiž rozhodující prospěch získaný obohaceným na úkor ochuzeného a nikoliv újma, kterou ochuzený utrpěl.

10. K uvedenému závěru bylo nadbytečné provádět dokazování, jelikož v řízení, v němž by i v případě prokázání žalobních tvrzení nebylo možno vyhovět uplatněnému žalobnímu návrhu, není třeba dokazování provádět (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1998, sp. zn. 16 Co 95/98, uveřejněný pod č. 62/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Podle ustálené judikatury má institut bezdůvodného obohacení povahu subsidiární a jeho aplikace je vyloučena, je-li daný právní vztah regulován jinými zákonnými normami (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4458/2014 ze dne 3. 7. 2015). Soud proto zvažoval i možnost vzniku smluvního závazku mezi žalobkyní a žalovanou, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 643/2000 ze dne 23. 1. 2002). Z rozhodujících skutkových tvrzení však rozhodně nevyplývá, že by uplatněný nárok vycházel z nějaké dohody mezi účastníky řízení, když žalovaná trvale odmítá dohodu o úhradě předmětných služeb či plnění žalobkyně i jejich potřebnost či jakoukoliv využitelnost. Ze skutkových tvrzení nelze ani dovodit vznik nároku žalobkyně na poskytnutí požadovaného plnění z titulu odpovědnosti za škodu. Žalobkyně plněním služeb, které jsou předmětem žaloby, zjevně neplnila žádnou zákonnou či jinou prevenční povinnost vůči majetku žalované, neboť to v daném případě nevyžadovaly okolnosti případu či zvyklosti soukromého života (§ 2900 občanského zákoníku). V soukromém právu platí především zásada zákazu vměšování se do záležitostí jiných osob a žalovaná dala žalobkyni opakovaně najevo, že o předmětná plnění nemá zájem, nevyužívá je a nikterak se v její majetkové sféře neprojevují. Žalobkyní tvrzená hrozba vzniku škod velkého rozsahu každému z vlastníků pozemků a budov, nacházejících se v areálu, pokud by předmětné služby neposkytovala, je pouze zjevně neopodstatněnou domněnkou žalobkyně.

12. Bezdůvodné obohacení představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává; aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil. Je jím ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. Jinými slovy řečeno, o obohacení jde tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku se to projevilo buď zvýšením jeho aktiv, nebo snížením jeho pasiv (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4897/2014 ze dne 20. 10. 2015).

13. Nejvyšší soud ve výše uvedeném rozhodnutí rovněž dospěl k závěru, že plněním nevyžádané služby bezdůvodné obohacení nevzniká. Dovolací soud, vycházeje ze specifických skutkových okolností daného případu, považuje za klíčové, že žalované se z ostrahy prováděné bezpečnostní agenturou fakticky nedostává žádné přidané hodnoty, získaný prospěch na její straně je proto s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem toliko zdánlivý, třetí osobou poskytovaná ostraha jejího majetku se v její majetkové sféře žádným způsobem neprojevuje, tedy objektivně není naplněn jeden z podstatných znaků plnění bez právního důvodu, a sice že majetkový stav žalované se nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Za běžných okolností by totiž žalovaná za dodatečnou službu v podobě ostrahy objektu bezpečnostní agenturou neplatila a ani platit nemusela, neboť objektivně nemá povinnost zajišťovat ostrahu svých nemovitostí za pomoci bezpečnostní agentury; povinnost žalované zajistit ostrahu objektu ve svém vlastnictví z ničeho nevyplývá (nejde ani o porušení tzv. prevenční povinnosti). Bezpečnostní opatření, kterými disponuje, považuje žalovaná za dostatečná a nepřeje si je rozšiřovat. Je totiž zcela na vůli vlastníka, zda a jakým způsobem bude chránit svůj majetek, pakliže tím nezasahuje do vlastnického práva jiného, tedy zda k tomu využije služeb bezpečnostní agentury, elektronické signalizace, pouhých mechanických prostředků anebo zda nebude svůj majetek chránit či střežit vůbec. Na tom nic nemění ani skutečnost, že přístup do objektu žalované je možný výlučně přes nemovitosti žalobkyně. Kontrola procházejících osob prováděná ostrahou na vrátnici se vykonává na pokyn žalobkyně primárně pro účely ochrany jejího majetku bez ohledu na to, do kterého objektu osoby vstupují. Pakliže kontrolou procházejí i osoby vstupující do objektu žalované, čímž je zabráněno vstupu nepovolaných osob i do jejího objektu, jde pouze o vedlejší efekt vyplývající se smlouvy o ostraze majetku uzavřené žalobkyní, který opět vyplývá ze stavební neoddělitelnosti objektů. Tento vedlejší efekt lze chápat jako pozitivní externalitu, kterou je možné definovat jako dopad chování jednoho subjektu na blahobyt jiného subjektu, nezakládající vztah z bezdůvodného obohacení. Nelze tedy dovodit, že by žalované vznikal majetkový prospěch na úkor žalobkyně, který je povinna jí vydat.

14. K jednotlivým uplatněným nárokům žalobkyně pak soud ve shodě s výše uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu č. j. 60 Co 4/2021-404 ze dne 23. 3. 2021 uvádí následující.

15. Strážní služba včetně osvětlení a oplocení. Ze strany žalobkyně došlo v tomto případě k plnění nevyžádané služby a její nárok je proto nedůvodný. Službu ostrahy celého areálu poskytuje žalobkyni třetí osoba na základě smlouvy, kterou s třetí osobou uzavřela žalobkyně, jež také za tuto službu provádí úhradu. Žalované se z ostrahy prováděné bezpečnostní agenturou fakticky nedostává žádné přidané hodnoty, získaný prospěch na její straně je proto s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem toliko zdánlivý, třetí osobou poskytovaná ostraha se v majetkové sféře žalované žádným způsobem neprojevuje, tedy objektivně není naplněn jeden z podstatných znaků bezdůvodného obohacení, a sice že se majetkový stav žalované nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Za běžných okolností by totiž žalovaná za dodatečnou službu v podobě ostrahy objektu bezpečnostní agenturou neplatila a ani platit nemusela, neboť objektivně nemá povinnost zajišťovat ostrahu svých nemovitostí za pomoci bezpečnostní agentury; povinnost žalované zajistit ostrahu objektu ve svém vlastnictví z ničeho nevyplývá (nejde ani o porušení tzv. prevenční povinnosti). Bezpečnostní opatření, kterými disponuje, považuje žalovaná za dostatečné a nepřeje si je rozšiřovat. Je zcela na vůli vlastníka, zda a jakým způsobem bude chránit svůj majetek, pakliže tím nezasahuje do vlastnického práva jiného, tedy zda k tomu využije služeb bezpečnostní agentury, elektronické signalizace, pouhých mechanických prostředků anebo zda nebude svůj majetek chránit či střežit vůbec. Na tom nic nemění ani skutečnost, že přístup do objektu žalované je možný výlučně přes vrátnici žalobkyně. Pokud kontrolou procházejí i osoby vstupující do objektu žalované, jde pouze o vedlejší efekt vyplývající se smlouvy o ostraze majetku uzavřené žalobkyní. Tento vedlejší efekt lze chápat jako pozitivní externalitu, kterou je možné definovat jako dopad chování jednoho subjektu na blahobyt jiného subjektu, nezakládající vztah z bezdůvodného obohacení. Nelze tedy dovodit, že by žalované vznikal majetkový prospěch na úkor žalobkyně, který by byla povinna mu vydat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. října 2015, sp. zn. 28 Cdo 4897/2014). Na danou situaci bylo možné aplikovat také ustanovení § 3001 odst. 2 občanského zákoníku, ze kterého vyplývá, že získal-li obohacený předmět obohacení bez svého svolení, a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům. Zákon brání tzv. vnucenému obohacení. Náhrada se neposkytuje ani v případě, že k nabytí bezdůvodného obohacení došlo bez svolení obohaceného. Toto pravidlo má zabránit vydání bezdůvodného obohacení vzniklému za situace, kdy si obohacený žádné zhodnocení neobjednal a vůbec o ně ani nestál. Obvykle se jedná o případy, kdy bezdůvodné obohacení spočívá ve výkonech. Stav zjevně odporující dobrým mravům v projednávané věci nebyl tvrzen a ani zjištěn.

16. Pokud se jedná o úhradu osvětlení a oplocení, která měla být zahrnuta v nároku na úhradu strážní služby, neunesla žalobkyně i přes řádné a zcela konkrétní poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. své břemeno tvrzení ohledně druhu osvětlení, na jakých parcelách se osvětlení nachází, co konkrétně osvětluje a na základě jakých skutečností žalobkyně osvětlení hradí a komu. Povinností žalobkyně je totiž uvést rozhodující skutková tvrzení v žalobě a nespoléhat se na to, že soud případně sám zjistí potřebné skutečnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 830/2002, a ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 29 Odo 215/2003). Soud není povinen sám domýšlet a dotvářet vlastní tvrzení žalobkyně, a sám zjišťovat skutečnosti plynoucí z předložených listin (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1148/2018). S nesplněním takové povinnosti je nezbytné spojit odpovědnost žalobkyně v podobě neúspěchu v tomto konkrétním nároku. Soud však má za to, že i v případě, kdyby břemeno tvrzení a následně i důkazní břemeno v dané věci bylo ze strany žalobkyně uneseno, stejně by bylo nutno aplikovat obdobné závěry jako v případě samotné strážní služby, tj. označit takové plnění za nevyžádané služby, za které žalobkyni žádné náhrada nepřísluší.

17. Oprava komunikací, zpevněných ploch, jejich údržba v zimním období a úklid sněhu. Podle tvrzení žalobkyně byly v žalovaném období komunikace a zpevněné plochy v předmětném areálu samostatnou stavbou ve vlastnictví [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který umožnil žalobkyni dané komunikace a zpevněné plochy bezplatně užívat s tím, že za to žalobkyně zajistí jejich správu, údržbu a sjízdnost. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že vlastníkem předmětných komunikací a zpevněných ploch není žalovaná. Žalovaná není ani účastníkem dohody mezi žalobkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] o povinnosti zajišťovat údržbu, opravy a sjízdnost. Princip smluvní autonomie přitom vyžaduje, aby ke změně v právním postavení třetí osoby (která není účastníkem smlouvy) došlo výlučně za jejího souhlasu, k čemuž zjevně v daném případě nedošlo. Nároky z takové smlouvy nemohou být po žalované uplatňovány, neboť nebyla účastníkem výše uvedené dohody mezi žalobkyní. Plněním žalobkyně navíc byla zhodnocována věc ve vlastnictví [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Pokud by takovou údržbu a opravy věcí [anonymizováno] [jméno] [příjmení] prováděnou žalobkyní bylo možno případně právně kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení, pak se provedením takových prací obohatil vlastník věcí, na kterých byly opravy a údržba prováděny a nikoliv žalovaná. Totéž platí i pro poškozování komunikací třetí osoby v důsledku jejich pravidelného užívání nákladními vozidly žalované. I v případě prokázání takových tvrzení by žalobkyně vůči žalované nemohla být ohledně tohoto nároku úspěšná.

18. Sečení trávy. Žalované se tímto plněním ze strany žalobkyně fakticky nedostává žádné přidané hodnoty, získaný prospěch na její straně je proto s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem toliko zdánlivý. Sečení trávy se žádným způsobem neprojevuje v majetkové sféře žalované. Není naplněn jeden z podstatných znaků bezdůvodného obohacení, a sice že se majetkový stav žalované nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Žalovaná si sečení trávy žalobkyní nepřeje. Je na vůli vlastníka, zda a jakým způsobem zajistí údržbu či úpravu svého trávníku. Pokud žalobkyně na svých pozemcích a v souvislosti s tím i na pozemcích jiných vlastníků v daném areálu seče trávu, jde u žalované pouze o vedlejší efekt, o pozitivní externalitu, kterou je možné definovat jako dopad chování jednoho subjektu na blahobyt jiného subjektu, nezakládající vztah z bezdůvodného obohacení. Nelze tedy dovodit, že by žalované vznikal majetkový prospěch na úkor žalobkyně, který je povinna jí vydat. Pokud žalobkyně na základě dohod s jinými osobami okrajově seče trávu i na pozemku žalobkyně, nemohou být nároky z takových dohod po žalované uplatňovány, neboť nebyla účastníkem takové dohody s žalobkyní a navíc poskytování takové služby trvale odmítá. Na danou situaci bylo možné aplikovat také ustanovení § 3001 odst. 2 občanského zákoníku, ze kterého vyplývá, že získal-li obohacený předmět obohacení bez svého svolení, a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům. Zákon brání tzv. vnucenému obohacení. Náhrada se neposkytuje ani v případě, že k nabytí bezdůvodného obohacení došlo bez svolení obohaceného. Toto pravidlo má zabránit vydání bezdůvodného obohacení vzniklému za situace, kdy si obohacený žádné zhodnocení neobjednal a vůbec o ně ani nestál. Obvykle se jedná o případy, kdy bezdůvodné obohacení spočívá ve výkonech. Stav zjevně odporující dobrým mravům v projednávané věci nebyl tvrzen a ani zjištěn.

19. Práce energetika - elektro, roční revize elektro, elektroinstalační práce, využití trafostanice, údržba kabelového vedení. Podle tvrzení žalobkyně byly v žalovaném období elektrorozvody, včetně technologických zařízení pro transformaci elektrické energie ve vlastnictví [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (příp. i dalších osob), který umožnil žalobkyni výše uvedená zařízení bezplatně užívat s tím, že žalobkyně za to zajistí správu, provoz, údržbu a revize. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že vlastníkem předmětných zařízení rozhodně není žalovaná. Žalovaná není ani účastníkem dohody mezi žalobkyní a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (příp. dalšími osobami) o povinnosti zajišťovat údržbu, opravy a revize zařízení. Princip smluvní autonomie přitom vyžaduje, aby ke změně v právním postavení třetí osoby (která není účastníkem smlouvy) došlo výlučně za jejího souhlasu, k čemuž v daném případě zjevně nedošlo. Nároky z takové smlouvy nemohou být po žalované uplatňovány, neboť nebyla účastníkem výše uvedené dohody mezi žalobkyní. Plněním žalobkyně navíc byla zhodnocována věc ve vlastnictví [anonymizováno] [jméno] [příjmení], příp. dalších osob. Pokud by takovou činnost prováděnou žalobkyní ve vztahu k věcem jiných osob bylo možno případně právně kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení, pak se provedením takových prací obohatil vlastník věcí, na kterých byla správa, údržba a revize prováděny a nikoliv žalovaná. I v případě prokázání takových tvrzení by žalobkyně vůči žalované nemohla být ohledně tohoto nároku úspěšná.

20. Odvoz komunálního odpadu. Žalobkyně i přes řádné a zcela konkrétní poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neunesla své břemeno tvrzení ohledně druhu ohledně rozsahu (množství) odpadu, jehož odvoz měla žalované zajistit žalobkyně, kdy a kde se tak stalo. Soud však má za to, že i v případě, kdyby břemeno tvrzení a následně i důkazní břemeno bylo v dané věci ze strany žalobkyně uneseno, stejně by bylo nutno aplikovat obdobné závěry jako v případě samotné strážní služby, tj. označit takové plnění za žalovanou nevyžádané služby. Pokud žalobkyně zajišťuje hromadný odvoz komunálního odpadu v rámci celého areálu, šlo by u žalované pouze o vedlejší efekt, o pozitivní externalitu, kterou je možné definovat jako dopad chování jednoho subjektu na blahobyt jiného subjektu, nezakládající vztah z bezdůvodného obohacení. Zároveň je možné takové plnění hodnotit jako tzv. vnucené obohacení, jehož náhradu zákon nepřipouští (§ 3001 odst. 2 občanského zákoníku, ze kterého vyplývá, že získal-li obohacený předmět obohacení bez svého svolení, a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům). Žalovaná si žádný odvoz odpadu u žalobkyně neobjednala a ani o něj vůbec nestála, neboť její činnost v areálu žádný odpad nevytváří. Stav zjevně odporující dobrým mravům v projednávané věci nebyl tvrzen a ani zjištěn.

21. Na základě výše uvedených právních závěrů má soud za to, že uplatněný nárok žalobkyně není důvodný, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

22. Žalobkyně byla se svou žalobou zcela neúspěšná a úspěšné žalované proto vzniklo právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti neúspěšné žalobkyni (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem, tvoří náklady řízení odměna za zastupování (§ 137 odst. 1, 2 o. s. ř.). Při určení výše nákladů soud vzhledem k nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 vycházel ze zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen vyhláška). Předmětem řízení byla v době započetí právní služby zástupce žalované bez příslušenství částka 203 422,28 Kč, která představuje tarifní hodnotu pro sazbu mimosmluvní odměny (§ 8 odst. 1 vyhlášky).

23. Žalované vznikly náklady řízení v celkové výši 58 797,50 Kč, které se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 45 700 Kč za 4 úkony právní služby po 9 140 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky), a to za převzetí a přípravu zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu s vyjádřením k žalobě, vyjádření k doplnění žaloby a účast u soudního jednání dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky) a 2 úkony právní služby po 4 570 Kč za účast u soudních jednání dne [datum] a dne [datum], které měly spíše povahu přípravného jednání (§ 11 odst. 2 písm. g), odst. 3 vyhlášky), dále náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 800 Kč (6 úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky), náhrady cestovních výdajů advokáta ve výši 493 Kč použití osobního vozidla [registrační značka] ke 3 soudním jednáním z [obec] do [obec] a zpět (celkově ujetá vzdálenost 75 km, průměrná kombinovaná spotřeba podle norem Evropské unie 7,8 l [číslo] km, průměrná cena 1 l benzínu 27,80 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč, § 1 a § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb., § 13 vyhlášky), náhrady advokáta za promeškaný čas ve výši 600 Kč (6 započatých půl hodin cesty k 3 soudním jednáním a zpět z [obec], § 14 vyhlášky) a 21% daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 10 204,50 Kč, kterou je advokát povinen odvést ze své odměny a všech náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb. (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náhrada nákladů řízení žalované je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám jejího advokáta.