39 C 39/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Anonymizováno o zaplacení 36 630,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši , částka, a zavázal se úvěr splatit společně s poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný si ujednali dne , datum, Smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, (viz Smlouva). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně se smluvním úrokem (viz Smlouva).

4. Žalovaný před uzavřením Smlouvy uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí , částka, , výdaje na bydlení činí , částka, , další nezbytné výdaje činí , částka, , ostatní zbytné výdaje činí , částka, a výše čistého měsíčního příjmu činí , částka, , přičemž žalobkyní ověřená výše tohoto příjmu činila , částka, (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně měla před uzavřením Smlouvy k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, , ze kterého je patrné, že v měsíci 3/2025 bylo na účet připsáno , částka, a odešlo , částka, a v měsíci 4/2025 na účet přišlo , částka, a odešlo , částka, (viz výpis z běžného účtu)

5. Žalovaný čerpal dne , datum, částku , částka, (viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli) a neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně (viz výzva k úhradě před podáním žaloby, potvrdenie o podaji doporučenej zásielky, nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky až do výše , částka, .

9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně měla před uzavřením Smlouvy k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného prostřednictví aplikace Kontomatik, ze kterého je patrný příjem ve výši , částka, a , částka, , nicméně není zřejmé, jaký je jejich zdroj, nadto je tento příjem tvořen několika platbami v různé výši, která se neopakuje. Žalobkyně se žalovaného na zdroj příjmů nedotazovala, nezjišťovala, zda je zaměstnaný, OSVČ, či zda je příjemcem dávek státní sociální podpory. Co se týče výdajů žalovaného, tady se žalobkyně spokojila pouze s informacemi sdělenými žalovaným, které nijak neověřovala. Žalobkyně se nedotazovala na způsob bydlení žalovaného, neověřovala například prostřednictvím nájemní smlouvy či výpisu z účtu, kolik žalovaný hradí na nájem, zálohy na služby atd. a rovněž žalobkyně zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost a neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI) a neověřovala tak existence jiných dluhů žalovaného a případné výše splátek, i když žalovaný uvedl, že hradí splátky jiných půjček ve výši , částka, . Zásadní pochybení žalobkyně soud spatřuje také v neposouzení výdajů žalovaného z výpisu z účtu, který měla k dispozici, ze kterého je zřejmé, že výdaje žalovaného dosahovaly měsíčně částky , částka, a , částka, , tedy částky vyšší, než jaké uvedl žalovaný a také vyšší, než činil jeho příjem, ať už uvedený žalovaným, či zjistitelný z jeho účtu. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila.

10. S účinností od , datum, stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou.

12. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku , částka, , aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho.

13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky , částka, coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).