39 C 46/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 29 023,62 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím, uvedené ve výroku rozsudku s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“) a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě Společnost žalovaná čerpala úvěr v celkové výši , částka, . Žalovaná se zavázala vrátit úvěr společně s úrokem, nicméně uhradila pouze , částka, . Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši , částka, , z dlužné částky poplatků ve výši , částka, a dlužného úroku ve výši , částka, . Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, a úrok ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla Společností smluvně postoupena žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a o. s. ř.).

3. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalovanou a Společností byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které se Společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 42 % ročně formou minimálních měsíčních plateb (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalovaná čerpala celkem , částka, a uhradila , částka, (viz tabulka umoření).

4. Dne , datum, si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které postoupila Společnost žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla pod položkou č. , hodnota, uvedena pohledávka za žalovanou. Dopisem ze dne , datum, oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, příloha č. , hodnota, Smlouvy, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky). Žalovaná ničeho dalšího neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne , datum, (viz výzva k plnění vč. podacího lístku).

5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1).

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění od , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že Společnost jako úvěrující a žalovaná coby úvěrovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), na jejímž základě Společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Ačkoliv v uvedeném právním jednání lze shledat úmysl obou smluvních stran být uzavřenou smlouvou o úvěru vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., v účinném znění, neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované tak, jak vyžaduje § 86 odst. 1 tohoto zákona. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Společnost nedisponovala žádnými údaji o příjmech a výdajích žalované, nedotazovala se, zda je žalovaná zaměstnaná, jaký je její příjem ze zaměstnání, zda bydlí v nájmu či vlastní nemovitost, jaké jsou její náklady na bydlení, jídlo, dopravu atd. Neměla tak o majetkové situaci žalované žádný přehled. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost a neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Uvedený postup tedy nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

8. S účinností od , datum, stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

9. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni tedy nebylo možné z titulu uzavřené smlouvy o úvěru přiznat žalovanou částku, jakož ani požadované příslušenství (zákonný a smluvní úrok z prodlení).

10. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z., spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku , částka, , aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (§ 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná uhradila Společnosti částku , částka, , která měla sloužit jako platba předepsaných splátek. Vzhledem k tomu, že uvedená smlouva o úvěru byla soudem shledána neplatnou, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak bylo zcela uhrazeno.

11. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok I).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by žalované nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).