39 C 47/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se částečně zastavuje, a to ohledně částky 1 606 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 394 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 394 Kč za dobu od 18. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Podle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi postupitelem žalované pohledávky [právnická osoba], [IČO] a žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy, uzavřené prostřednictvím uživatelského účtu žalovaného, zřízeného na webových stránkách postupitele, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč se splatností dne [datum]. Žalovaný poskytnutý úvěr ve lhůtě splatnosti a ani na základě předžalobní výzvy nevrátil.

2. V průběhu řízení vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 1 606 Kč, neboť smlouvou o postoupení pohledávky byla žalobkyni postoupena pouze pohledávka ve výši 1 394 Kč. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud řízení v rozsahu zpětvzetí podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím nebyl vyžadován, neboť k tomuto zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). K věcnému rozhodnutí soudu tak zůstala žalovaná pohledávka ve výši 1 394 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 394 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaný se k uplatněnému nároku žalobkyně i přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.).

4. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Postupitel pohledávky žalobkyně se dne [datum] se v listině označené jako smlouva o úvěru [číslo] zavázal poskytnout žalovanému částku 3 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 13 dnů. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru byla stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky (viz smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]). Jednotlivé smlouvy o úvěru byly uzavírány písemně distančně prostřednictvím elektronických prostředků, a to prostřednictvím textových zpráv SMS (Short Message Service), nebo prostřednictvím formuláře pro uzavření jednotlivé smlouvy o úvěru umístěného v rámci uživatelského účtu. Klient byl oprávněn přijmout návrh smlouvy odesláním přijetí návrhu prostřednictvím textové zprávy SMS na telefonní číslo úvěrujícího nebo odesláním přijetí prostřednictvím svého uživatelského účtu (rámcová smlouva [číslo] ze dne [datum]). Částku 3 000 Kč odeslala právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] (viz výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně). Pohledávka [právnická osoba] s.r.o., [IČO] vůči žalovanému ve výši 1 394 Kč byla dne [datum] postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Dne [datum] oznámila [právnická osoba] s.r.o. žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru v částce 1 394 Kč žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě jeho závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru do tří dnů s upozorněním, že jinak bude nucena přistoupit k zahájení soudního řízení (předžalobní výzva ze dne [datum]).

5. Z hlediska právního posouzení věci dospěl soud k závěru, že mezi původní věřitelkou žalované pohledávky a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanského zákoníku), na základě které by se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný by se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z prokázaných skutečností (a rovněž ani z tvrzeného způsobu uzavření smlouvy o úvěru) nelze dovodit uzavření smlouvy o úvěru v předloženém znění z důvodu nedostatku její akceptace ze strany žalovaného (§ 1740 odst. 1 občanského zákoníku). Zákon sice připouští uzavření smlouvy prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (§ 1824 odst. 1 občanského zákoníku), zvolený způsob elektronické komunikace však nijak nezaručuje identitu žalovaného jako smluvní strany a rovněž ani identitu předloženého znění (textu) smlouvy se zněním smlouvy v okamžiku, kdy mělo dojít k jejímu uzavření. Předložená smlouva o úvěru i rámcová smlouva jsou vzhledem k jejich chybějící akceptaci pouze jednostranným úkonem (návrhem na uzavření smlouvy) právní předchůdkyně žalobkyně adresovaným žalovanému, které nezakládají žalobkyní tvrzený obligační vztah.

6. Jelikož nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru, tím spíše nebyla zachována její nezbytná písemná forma, neboť žalovaný v ní vystupoval jako spotřebitel (§ 104 zákona č. 257/2016 Sb.). Jak již bylo uvedeno výše, předložená úvěrová smlouva nebyla sjednána elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožnily věrohodné zachycení jejího obsahu a určení jednajících osob. Absentuje zde kvalifikovaný (příp. uznávaný) elektronický podpis jednajících stran, když ani tzv. prostému elektronickému podpisu nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu (viz čl. 25 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce). Nebyla proto zachována písemná forma úvěrové smlouvy v souladu s ustanoveními § 561 odst. 1 a 562 odst. 1 občanského zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1741/2017 ze dne 1. 6. 2017).

7. Jestliže soud rozhoduje o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobcem navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobce dovolává, je povinností soudu uplatňovaný nárok takto posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv. Právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000). V daném případě bylo možno nárok žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka převedla na bankovní účet žalovaného na základě jejího návrhu na uzavření úvěrové smlouvy celkem částku 3 000 Kč, přičemž tuto částku žalovaný dosud nevrátil. Žalovaný v tomto směru netvrdil nic, co by výše uvedený závěr jakkoliv zpochybnilo, byť ho v tomto směru tížilo břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř., rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 26 Odo 841/2006). Žalovanému proto vznikla povinnost poskytnuté plnění vrátit původní věřitelce, neboť se na její úkor bezdůvodně obohatil plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku). Postoupením pohledávky původní věřitelkou získala žalobkyně kromě samotné pohledávky také její příslušenství a práva s ní spojená (§ 1880 odst. 1 občanského zákoníku). Pro přiznání jiného plnění, než toho, které bylo reálně poskytnuto žalovanému, však žalobkyni chybí právní titul. Pohledávka původní věřitelky byla žalobkyni postoupena pouze ve výši 1 394 Kč. Žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně vyrozuměn jejím postupitelem (§ 1882 odst. 1 občanského zákoníku). Vadná právní kvalifikace postoupené pohledávky nemá na platnost jejího postoupení žádný vliv (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

8. Jelikož žalovaný svůj dluh ve sjednané lhůtě řádně a včas nesplnil, dostal se následujícího dne po splatnosti do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Na základě výše uvedených skutečností soud shledal žalobu po jejím částečném zpětvzetí důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou pohledávku včetně příslušenství.

9. Výrok o vypořádání nákladů řízení je odůvodněn nepatrným rozdílem mezi úspěchem a neúspěchem účastníkům řízení v projednávané věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Přestože žaloba nebyla ani částečně zamítnuta, je nutno za neúspěch žalobkyně považovat i částečné zastavení řízení, neboť žalobkyně toto částečné zastavení zavinila. Žaloba zjevně nebyla v celém rozsahu podána důvodně a k jejímu částečnému zpětvzetí nedošlo pro chování žalovaného, nýbrž žalobkyně (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Splatnost rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné třídenní lhůtě.