39 C 63/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 36 276,39 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 20 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 576,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 615,76 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 544,41 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 350,38 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 36 276,39 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 615,76 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 544,41 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 350,38 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 25 776 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 9 300 Kč, s úhradou dalších splátek se dostala do prodlení, načež splatnost závazku žalované nastala k datu poslední předepsané splátky, tj. dne [datum]. Žalovaná částka 36 276,39 Kč představuje jistinu úvěru ve výši 25 350,38 Kč a smluvní pokutu za prodlení žalované vypočtenou ve výši 0,1 % denně z částky 25 350,38 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 926,01 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Žalovaná svého práva v řízení nevyužila a ve věci se nevyjádřila. K projednání nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.).

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] (dále také jako„ smlouva“) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 2 888 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 3 788 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 5 400 Kč formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 3 984 Kč počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy dle Předpisu splátek; částku 30 000 Kč převzala žalovaná osobně při podpisu smlouvy (viz smlouva o úvěru ze dne [datum] [číslo] Příloha [číslo] Předpis splátek, Standartní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně posoudila na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, a to dle údajů, které žalovaná v této žádosti uvedla – výše úvěru 30 000 Kč, příjmy z důchodu, sociálních dávek 7 679 Kč, rodičovský příspěvek, výživné 4 000 Kč, výdaje na bydlení a energie 1 000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 3 500 Kč, výše stávajících půjček 2 000 Kč (viz Žádost o úvěr ze dne [datum], 3 x scan obrazovky mobilního telefonu s výpisem z bankovního účtu [číslo] výrok rozsudku Okresního soudu ve [obec] č. j. P 302/2001-51).

4. Dopisem ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 72 700,72 Kč nejpozději do [datum] (viz výzva před podáním žaloby ze dne [datum], podací arch).

5. Na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni jako postupníka společností [právnická osoba] jako postupitelem (viz citované smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno společně s výzvou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] odeslaným žalované dne [datum] (viz citovaná korespondence, podací arch).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem a dalšími sjednanými poplatky ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč splatných dle sjednaného Předpisu splátek. Žalovaná svému závazku nedostála, právní předchůdkyni žalobkyně uhradila toliko částku 9 300 Kč. Jelikož závazek žalované nebyl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zesplatněn, celý úvěr se stal zcela splatným dnem, kdy měla být uhrazena poslední splátka, tj. dne [datum].

7. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaná coby úvěrovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalované vznikla povinnost tyto peněžní prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem ve výši 2 888 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 3 788 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 5 400 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy dle sjednaného Předpisu splátek s tím, že poslední splátka byla splatná dne [datum].

8. Ačkoliv v uvedeném právním jednání lze shledat úmysl obou smluvních stran být uzavřenou smlouvou o úvěru vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované tak, jak vyžaduje § 86 odst. 1 tohoto zákona. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že dle údajů sdělených žalovanou právní předchůdkyně vyhodnotila žalovanou vzhledem k jejím příjmům a výši úvěru jako způsobilou ke splácení úvěru, neboť žalované měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 6 500 Kč a v takovém případě lze dovodit, že žalovaná byla schopna hradit měsíční splátky 3 984 Kč. Na důkaz svých tvrzení odkázala na předmětnou smlouvu a žádost o úvěr a doložila scan obrazovky mobilního telefonu s výpisem z bankovního účtu [číslo] za měsíce [číslo] a výrok rozsudku Okresního soudu ve [obec] č. j. P 302/2001-51.

9. Žalovaná ve své žádosti o úvěr uvedla, že od [datum] je poživatelkou invalidního důchodu ve výši 7 679 Kč měsíčně a pobírá rodičovský příspěvek, výživné ve výši 4 000 Kč – k těmto tvrzením předložila výpis ze svého bankovního účtu za měsíce [číslo], [číslo] a [číslo] a první stranu rozsudku zdejšího soudu, jímž byla otci žalované, která byla v době rozhodování soudu nezletilá, uložena povinnost přispívat na výživu žalované částkou 4 000 Kč měsíčně; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

10. Shrnuto tedy žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 30 000 Kč, když její jediný prokazatelný pravidelný měsíční příjem byl invalidní důchod 2. stupně ve výši 7 679 Kč; výživné v částce 4 000 Kč měsíčně nelze považovat v tomto případě za příjem žalované, neboť samotný rozsudek nevypovídá nic o skutečnosti, že by žalovaná tímto příjmem disponovala, navíc, jak je patrno, o výživném pro žalovanou, tehdy nezletilou, bylo zdejším soudem rozhodováno v roce 2008, tedy cca 12 let před tím, než žalovaná o úvěr požádala. Tato skutečnost byla známa také právní předchůdkyni žalobkyně, která však neučinila žádná další zjištění, která by existenci této částky jako pravidelného příjmu žalované v době žádosti o úvěr, osvědčila. Nelze se tedy ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena, a to ani vzhledem k uvedeným výdajům žalované (výdaje na bydlení a energie 1 000 Kč, výdaje za dopravu, jídlo a osobní náklady 3 500 Kč, výše stávajících půjček 2 000 Kč), neboť částka, která by žalované po odečtení od prokázaného příjmu měsíčně zůstávala, by na úhradu sjednaných splátek nepostačovala (7 679 Kč – 6 500 Kč jest 1 179 Kč). Uvedený postup tedy nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti žalované jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020.

11. I když úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020, naznačuje, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti by mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, které se však v tomto případě žalovaná nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (viz např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada, řádné nezkoumání úvěruschopnosti, se netýká té části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu smlouvy oddělit.

12. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni tedy nebylo možné z titulu uzavřené smlouvy o úvěru přiznat žalovanou částku, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení).

13. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z., spočívající v tom, že žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 30 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (§ 2992 odst. 2 o. z.). Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 9 300 Kč, která měla sloužit jako platba předepsaných splátek. Vzhledem k tomu, že uvedená smlouva o úvěru byla soudem shledána neplatnou, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 20 700 Kč.

14. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020, stanovuje, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné použít právní úpravu obsaženou v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (viz např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020, rovněž však vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Proto v tomto případě, pokud se jedná o úrok z prodlení, pak žalobkyni doposud nárok na jeho přiznání nevznikl, neboť žalovaná se do prodlení s úhradou částky 20 700 Kč prozatím nedostala. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru co by majetkový prospěch získaný bezdůvodným obohacením, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla po celou dobu v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

16. Soud tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 20 700 Kč a ve zbytku, co se týká zaplacení částky 15 576,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 615,76 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 544,41 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 350,38 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení, žalobu pro nedůvodnost zamítl.

17. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná a byla by povinna nahradit žalované náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jejího úspěchu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož však nebylo zjištěno, že by žalované v tomto řízení nějaké náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.