39 C 64/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec - anonymizováno pro zaplacení 1 557 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 557 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 557 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku, představující neuhrazenou cenu za realizaci ukončení dodávky zemního plynu ve výši 1 557 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky, a to z titulu ukončení smlouvy o prodeji a nákupu zemního plynu [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému zemní plyn do odběrného místa [adresa]. Na základě žádosti žalovaného ze dne [datum] o ukončení smlouvy a demontáž plynoměru byla smlouva dne [datum] ukončena a byla provedena demontáž plynoměru. Žalovaný vyúčtované náklady ukončení smlouvy žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne [datum].

3. Žalovaný se proti žalobě bránil především tím, že žalobkyni nežádal o demontáž odběrového zařízení, nýbrž o demontáž plynoměru. V energetickém zákoně je odběrné plynové zařízení definováno tak, že se nejedná o měřící zařízení. Plynoměr tak není odběrným plynovým zařízením a je majetkem žalobkyně, za jehož nájem platil nějakou částku. Smlouva s žalobkyní neobsahuje žádné ustanovení o vyrozumění zákazníka o změnách obchodních podmínek, on žalobkyni žádné změny neodsouhlasil, a proto pro něj zůstaly platné obchodní podmínky, které platily v době uzavření smlouvy. Ty žádnou povinnost o úhradě nákladů demontáže neobsahovaly. Rovněž nebyl upozorněn na povinnost sledovat webové stránky žalobkyně. Nyní již formulář žalobkyně o ukončení distribuce plynu obsahuje prohlášení žadatele, že souhlasí s ceníkem žalobkyně a zavazuje se tyto ceny uhradit. Žalovaný však nic takového nepodepsal.

4. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně je provozovatelkou distribuční soustavy. Dne [datum] uzavřela žalobkyně jako dodavatel se žalovaným jako odběratelem, smlouvu o prodeji a nákupu zemního plynu [číslo]. Práva a povinnosti stran smlouvy byly podrobně upraveny v obchodně technických podmínkách, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Dne [datum] podal žalovaný žádost o ukončení uvedené smlouvy ke dni [datum] a zároveň požádal o demontáž měřidla. Dne [datum] žalobkyně vystavila žalovanému fakturu č. FO [číslo] splatnou dne [datum] na celkovou částku 1 557 Kč za realizaci ukončení dodávky do odběrného místa [adresa]. Vyúčtovaná částka se skládala z ceny za 1 samostatný úkon ve výši 500 Kč, paušálu za dopravu ve výši 520 Kč, hodinové sazby za výjezd montéra ve výši 267 Kč a DPH. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil ani na základě její předžalobní výzvy ze dne [datum]. Podle aktuálního vzoru žádosti žalobkyně o ukončení či přerušení distribuce plynu, si ob jednatel u žalobkyně jako PLDS objednává provedení prací souvisejících s ukončením či přerušením distribuce plynu, a to podle ceníku žalobkyně uveřejněného na jejích webových stránkách s tím, že s cenami zde uvedenými souhlasí a zavazuje se uhradit.

5. Podle § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen „energetický zákon“) Smlouvou o dodávce plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat účastníkovi trhu s plynem plyn a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit za něj cenu. Podle § 62 odst. 6 energetického zákona ve znění účinném od 1. 1. 2016 vlastník odběrného plynového zařízení připojeného k těžebnímu plynovodu, přepravní soustavě nebo distribuční soustavě je v případě ukončení provozu tohoto odběrného plynového zařízení povinen uhradit příslušnému provozovateli těžebního plynovodu, provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy veškeré náklady prokazatelně vzniklé v souvislosti s odpojením odběrného plynového zařízení od těžebního plynovodu, přepravní soustavy nebo distribuční soustavy. Podle § 2 odst. 2 písm. b) bodu 3. energetického zákona měřícím zařízením se rozumí veškeré zařízení pro měření, přenos a zpracování naměřených hodnot. Podle § 2 odst. 2 písm. b) bodu 5. energetického zákona odběrným plynovým zařízením se rozumí veškerá zařízení počínaje hlavní uzávěrem plynu včetně zařízení pro konečné využití plynu; není jim měřící zařízení.

6. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o prodeji a nákupu zemního plynu podle § 72 energetického zákona, na základě které se žalobkyně jako dodavatel (a provozovatel distribuční soustavy) zavázala poskytovat žalovanému jako odběrateli dodávky plynu. Žalobkyně na základě žádosti žalovaného o ukončení smlouvy a demontáže měřidla smlouvu ukončila a provedla demontáž měřícího zařízení. Následně žalovanému vyúčtovala náklady spojené s ukončením dodávky plynu do odběrného místa. Žalobkyně svůj nárok na zaplacení těchto nákladů opřela přímo o zákonné ustanovení, a to § 62 odst. 6 energetického zákona. Soud akceptuje tvrzení žalobkyně, že závazky mohou vzniknout přímo ze zákona a nemusí v takovém případě být uvedeny ve smlouvě. Zásadní skutečností však je, že v době uzavření smlouvy o prodeji a nákupu zemního plynu mezi žalobkyní a žalovaným energetický zákon neobsahoval žádné ustanovení, které by vlastníku odběrného plynového zařízení stanovilo povinnost uhradit provozovateli distribuční soustavy náklady prokazatelně vzniklé v souvislosti s odpojením odběrného plynového zařízení. V důsledku obecné zásady zákazu retroaktivity právní norem nemůže novela zákona založit nové povinnosti do již existujícího závazkového vztahu. Nárok žalobkyně proto z energetického zákona vyplývat nemůže.

7. Uplatněný nárok žalobkyně rovněž nevyplývá ani ze samotné smlouvy o prodeji a nákupu zemního plynu, uzavřené s žalovaným a rovněž nevyplývá ani z obchodně technických podmínek platných od [datum], které byly nedílnou součástí uzavřené smlouvy, neboť tyto žádnou takovou povinnost neobsahují. Bylo proto věcí žalobkyně, aby povinnost úhrady nákladů spojených s odpojením odběrného plynového zařízení zakotvila do smlouvy nebo všeobecných smluvních podmínek i v době, kdy energetický zákon obdobnou povinnosti nijak neupravoval (viz § 1 odst. 2 občanského zákoníku) obzvláště, když smlouva o prodeji a nákupu zemního plynu, byla uzavřena adhezním způsobem, tzn. že minimálně základní smluvní podmínky byly zjevně určeny žalobkyní, aniž by žalovaný měl skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (§ 1798 odst. 1 občanského zákoníku).

8. Ani později zakotvená zákonná povinnost k úhradě nákladů prokazatelně vzniklých v souvislosti s odpojením odběrného plynového zařízení neznamená, že by odběratel byl povinen uhradit jakoukoliv jednostranně stanovenou výši nákladů provozovatele. Žalovaný navíc žalobkyni nežádal o odpojení odběrného plynového zařízení od distribuční soustavy, nýbrž pouze o ukončení smlouvy a demontáž měřidla. Z energetického zákona pak jasně vyplývá, že měřící zařízení není odběrným plynovým zařízením. Proto ani z písemné žádosti žalovaného o ukončení smlouvy závazek k úhradě nákladů vzniklých v souvislosti s odpojením odběrného plynového zařízení nevyplývá. Obsah webových stránek žalobkyně není v této věci podstatný, neboť smlouvu lze měnit pouze se souhlasem všech stran nebo jiných zákonných důvodů (§ 1759 občanského zákoníku). Totéž platí i pro obchodní podmínky, které mohou stanovit část obsahu smlouvy (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Na základě výše uvedených skutečností soud shledal žalobu v celém rozsahu nedůvodnou, a proto ji zamítl.

9. Žalovaný byl v tomto sporu zcela úspěšný a proto mu byla přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti neúspěšné žalobkyni (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovanému vznikly náklady řízení v celkové výši 200 Kč, které se skládají z náhrady hotových výdajů účastníka, který nebyl zastoupen advokátem v paušální částce 200 Kč za dva úkony po 100 Kč, spočívající ve vyjádření k žalobě a účasti u soudního jednání (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 1, § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.). Splatnost rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné třídenní lhůtě.