39 C 64/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce, narozený Datum narození zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o zaplacení 11 596,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 999,99 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 597 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 360,29 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 773 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost Anonymizováno., IČO IČO (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím internetu dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem. Žalovaný uhradil pouze částka a dále ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne datum. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby její nárok posoudil v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný uvedl, že uznává pouze jistinu ve výši částka, jinak nárok proti němu uplatněný neuznává a namítá neplatnost smlouvy.

3. Žalobkyně uvedla, že je v dobré víře, že Společnost dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost žalovaného, který smlouvu uzavřel dobrovolně, návrh podal sám a smlouva byla uzavřena v mezích a v souladu s principem smluvní volnosti. Žalovaný neuhradil ničeho.

4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

5. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Společnost a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. spisová značka (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úrokem formou jedné splátky do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru č. spisová značka). Dne datum poskytla Společnost žalovanému částku částka (viz potvrzení o provedení transakce, informace o vlastníkovi účtu).

6. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, jeho příjem činí částka a výdaje ve výši částka jsou složeny z měsíční splátky bankovních úvěrů ve výši částka, nákladů na bydlení ve výši částka a ostatních výdajů ve výši částka (viz úvěruschopnost klienta k půjčce č. hodnota). Kontrolou v centrální evidenci exekucí Společnost zjistila, že žalovaný zde nemá záznam, kontrolou insolvencí Společnost zjistila, že žalovaný má 1 záznam se stavem „odškrtnuta“ a dále je z formuláře o úvěruschopnosti žalovaného patrné, že jde o půjčku v pořadí „13“ (viz úvěruschopnost klienta k půjčce č. hodnota).

7. Dne datum si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek a dne datum dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které Společnost postoupila žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy. Dopisem ze dne datum odeslaným dne datum oznámila postoupení pohledávky žalovanému žalobkyně, která jej současně vyzvala k zaplacení částky částka do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; (viz rácová smlouva o postoupení pohledávek, dílčí smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, výzva k úhradě před podáním žaloby, oznámení o postoupení pohledávky, potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).

8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu soud uzavřel, že na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ze dne datum a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila Společnost pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvami o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem odeslaným dne datum, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

11. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný coby úvěrovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovanému vznikla povinnost tyto peněžní prostředky vrátit Společnosti spolu s úrokem. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Společnost se spokojila pouze s tvrzenou výší příjmů a výdajů, aniž by tyto údaje ověřovala oproti pracovní smlouvě, výplatním páskám, výpisu z účtu, nájemní smlouvě či jiným dokumentům. Společnost tak zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, když neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI) a neměla tak přehled o reálné majetkové situaci žalovaného. Obezřetnost přitom byla na místě, když žalovaný uvedl, že splácí jiné bankovní úvěry. Vzhledem k uvedenému tak soud uzavřel, že Společnost úvěruschopnost žalovaného nezkoumala.

16. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

17. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru a smluvní pokutu, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení). Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

18. Žalovanému byla poskytnuta od Společnosti částka částka. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný uhradil pouze částka.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky částka coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka částka, naopak žalobou požadovala celkem částku částka (částka + úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum v kapitalizované výši částka). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 59,25 % v poměru k neúspěchu 40,75 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 18,5 %. Náklady řízení v celkové výši částka se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, odměny advokáta ve výši částka, která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci do podání žaloby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby a výzva k plnění) á částka (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a 1 úkon právní pomoci po podání žaloby (replika) á částka (§ 7 bod 5. cit. vyhl.) a náhrady hotových výdajů advokáta ve výši částka za 4 úkony právní služby á částka [§ 14b odst. 1, 5 písm. a) cit. vyhl.]. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 18,5 % z výše uvedené částky částka, tedy částku částka. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III).

22. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.