39 C 76/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 65 352,58 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 17 047,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 047,39 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 252,61 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč, splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení některé z nich.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 32 052,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 48 305,19 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 352,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 65 352,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 352,58 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím internetu dne 18. 5. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 25 352,58 Kč nejpozději dne 14. 5. 2024, avšak žalovaný ničeho neuhradil i přes zaslanou upomínku ze dne 15. 3. 2025. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI, příslušnou dokumentací však nedisponuje a pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby její nárok posoudil v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný uvedl, že dne 14. 5. 2023 podepsal spotřebitelskou smlouvu pomocí SMS kódu , Anonymizováno, , byl mu poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, poplatek za poskytnutí byl stanoven na 25 352,58 Kč, RPSN 199,73 %, úvěr měl být splatný do 14. 5. 2024 a celkem na úvěr uhradil 23 747 Kč. Smlouvu však považuje za absolutně neplatnou. Zaprvé žalovaný namítá, že smlouva byla sjednána prostřednictvím elektronické komunikace na dálku a nelze věrohodně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu uzavřel. Dále uvádí, že výše RPSN mnohonásobně převyšuje obvyklé RPSN u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu dle měnové a finanční statistiky vedené ČNB. Na závěr žalovaný namítá, že Společnost nedostatečně prověřila jeho úvěruschopnost před poskytnutím úvěru, neboť nezohlednila jeho další závazky, úvěry poskytnuté jinými společnostmi, nezkoumala jeho příjmy a výdaje, ním uvedené částky nijak neověřovala. Pokud by Společnost nahlédla do nebankovního registru klientských informací, zjistila by, že ke dni 17. 4. 2023 měl dluh u společnosti , právnická osoba, ve výši 40 000 Kč, ke dni 19. 4. 2023 dluh ze smlouvy o úvěru u společnosti , právnická osoba, . ve výši 20 000 Kč a ke dni 26. 4. 2023 dluh ze smlouvy o úvěru u společnosti , právnická osoba, . ve výši 142 000 Kč. Z uvedených důvodů tak má žalovaný za to, že je smlouva absolutně neplatná a žalobkyně má nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 16 253 Kč a ve zbytku navrhuje žalobu zamítnout. Vzhledem ke svým majetkovým poměrům navrhl možnost hradit dlužnou částku v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč.

3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 17 047,39 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 047,39 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že uvedená částka byla žalovaným uhrazena před podáním žaloby. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil. Přitom podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci (výrok I). Žalobkyně dále souhlasila se splácením žalované částky v měsíčních splátkách po 3 000 Kč pod ztrátou výhody splátek.

4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

5. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Společnost a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 14. 5. 2023 o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 112,35 % ročně do 12 měsíců od poskytnutí úvěru (viz Smlouva, shodná tvrzení stran, výpis z účtu žalovaného). Žalovaný uhradil celkem 23 747,39 Kč (viz výpis z běžného účtu, emailová komunikace).

6. Z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že v měsíci 4/2023 zaslal žalovaný celkem 241 666 Kč na účet společnosti , právnická osoba, . a , Anonymizováno, , dne 7. 4. 2023 mu přišlo 10 000 Kč a dne 17. 4. 2023 15 000 Kč, v obou případech od společnosti Orange , právnická osoba, . s popisem „úvěr dle sml.“, dne 15. 4. 2023 13 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne 17. 4. 2023 40 000 Kč s popisem „, Anonymizováno, půjčka od , právnická osoba, “, dne 20. 4. 2023 20 000 Kč od „, Anonymizováno, ., dne 21. 4. 2023 8 000 Kč s popisem „, Anonymizováno, “, dne 24. 4. 2023 14 000 Kč s popisem „, Anonymizováno, “ a dne 26. 4. 2023 142 000 Kč s popisem „vyplata pujcky“ (viz výpis z účtu na).

7. Dne 5. 3. 2025 si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které postoupila Společnost žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla pod položkou č. , hodnota, uvedena pohledávka za žalovaným. Dopisem ze dne 15. 3. 2025 oznámila postoupení pohledávky žalovanému žalobkyně, která jej současně vyzvala k zaplacení částky 111 543,83 Kč do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, výzva k úhradě před podáním žaloby, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).

8. K současným poměrům žalovaného soud zjistil, že jeho průměrný příjem za měsíce 6–8/2025 činil 54 116 Kč (viz mzdové lístky), zůstatek na všech jeho bankovních účtech činil k 6. 9. 2025 celkem 27 747,96 Kč (viz výpisy z účtů), hradí splátky jiných úvěrů ve výši 5 400 Kč a 13 000 Kč měsíčně (viz výpis transakcí z účtu u , právnická osoba, .) a k tomu má další výdaje na plyn, dopravu, palivo, internet a služby mobilního operátora, stravu, ošacení, výdaje na děti, ženu a penzijní připojištění (viz vyúčtování a odchozí platby.

9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu soud uzavřel, že na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ze dne 5. 3. 2025 postoupila Společnost pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem ze dne 15. 3. 2025, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný coby úvěrovaný uzavřeli dne 14. 5. 2023 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost tyto peněžní prostředky vrátit Společnosti spolu s úrokem. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Společnost však v daném případě nedisponovala žádnými údaji o výši příjmů a výdajů žalovaného, nezjišťovala, zda je žalovaný zaměstnán či pobírá dávky státní sociální podpory a nezkoumala ani výši jeho výdajů na bydlení, jídlo, dopravu atd. Společnost tak zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, když neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI) a nevyžádala si ani potřebné dokumenty, ze kterých by zjistila příjmy a výdaje žalovaného, jako například pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu či výpis z běžného účtu žalovaného. Pokud by tak Společnost učinila, zjistila by, že žalovaný má jiné nebankovní půjčky, současně že vydává značné částky na hazardní hry a jsou tedy u něj zjevné znaky gamblerství a vysoké riziko řádného nesplacení poskytnutého úvěru.

15. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

16. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelských úvěrů založených Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s náhradou účelně vynaložených nákladů, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

17. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

18. Žalovanému byla poskytnuta od Společnosti částka 40 000 Kč. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný uhradil Společnosti celkem 23 747,39 Kč, která měla sloužit jako platba předepsaných splátek. Vzhledem k tomu, že uvedená smlouva o úvěru byla soudem shledána neplatnou, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 16 252,61 Kč.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 16 252,61 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. K poměrům žalovaného soud zjistil, že ačkoliv má žalovaný průměrný příjem okolo 50 000 Kč, jeho měsíční výdaje jsou tvořeny vysokými splátkami jiných bankovních i nebankovních úvěrů a dále výdaji na bydlení a osobní potřeby jak jeho, tak i jeho dětí. Vzhledem k jeho majetkovým poměrům a skutečnosti, že žalobkyně s plněním dluhu ve splátkách souhlasila, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku 16 252,61 Kč ve splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

21. Soud dále podotýká, že vzhledem k jeho závěru o neplatnosti Smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a to z důvodu, že žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se soud již nezabýval ostatními námitkami žalovaného.Náklady řízení a lhůta k plnění22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 16 252,61 Kč, naopak žalobou požadovala celkem částku 78 874,29 Kč [částka 65 352,58 Kč (neboť částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně) + úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 352,58 Kč od 15. 5. 2024 v kapitalizované výši 13 521,71 Kč]. Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 20,6 % v poměru k neúspěchu 79,4 %. S ohledem na uvedené tak byl v řízení procesně úspěšnější žalovaný a má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 58,8 %, představující náklady řízení uplatněné v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření se k žalobě a k jejímu doplnění). Soud proto žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 58,8 % z výše uvedené částky 600 Kč, tedy částku 352,8 Kč, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.