39 C 8/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Hanáčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení 9 950,52 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 950,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 950,52 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku v kapitalizované výši 2 396,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 950,52 Kč za dobu od [datum] do [datum] a poplatků a smluvních pokut ve výši 1 743,82 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 407,44 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 950,52 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 396,15 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 950,52 Kč od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1743,82 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené prostřednictvím internetu dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl žalovanému úvěrový limit do částky 35 000 Kč na dobu neurčitou, a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé částky v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která ze dvou částek je vyšší, do 30. dne v měsíci. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 20 000 Kč, přičemž nesplacená výše jistiny úvěru činí 9 950,52 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost [právnická osoba], která tuto pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] následně postoupila žalobkyni. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu úvěru ve výši 9 950,52 Kč, dále úrok v kapitalizované výši 2 396,15 Kč (8,5 % měsíčně z čerpaného úvěru ve výši 9 950,52 Kč za dobu od [datum] do [datum]), úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 950,52 Kč od [datum] a náklady věřitele vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením v celkové výši 1 743,82 Kč (dvě smluvní pokuty ve výši 250 Kč za týden prodlení a poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 243,82 Kč).

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku žalobkyně i přes výzvu soudu nijak nevyjádřil. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.).

3. Soud provedl dokazování navrženými listinnými důkazy a má za prokázané následující skutečnosti. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] jako věřitel prostřednictvím svých webových stránek se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový, bezhotovostní úvěr do úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč (čl. II.) s úrokovou sazbou ve výši 8,5 % měsíčně (RPSN 264,42 %) a s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru (čl. IV.), a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která částka je vyšší (čl. V.). V případě prodlení žalovaného se splacením jakékoliv částky byl věřitel oprávněn po žalovaném požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 250 Kč, úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. V případě prodlení žalovaného se splacením 1 splátky po dobu delší než dva měsíce nebo se splacením více než 2 splátek byl věřitel oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný (čl. VI., viz smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum], standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dne [datum] a dne [datum] byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] převedena částka 10 000 Kč (potvrzení o provedené platbě [anonymizováno], s.r.o. ze dne [datum] a [datum]). Poplatek za čerpání úvěru dne [datum] činil 1 250 Kč a celková dlužná částka 12 128,23 Kč (výpis z účtu žalovaného ze dne [datum]). Dne [datum], [datum] a [datum] byla vyčíslena pokuta za prodlení se splácením ve výši 250 Kč (výpis z účtu žalovaného ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). Poplatek za čerpání úvěru dne [datum] činil 1 243, 82 Kč a celková dlužná částka 11 899,09 Kč (výpis z účtu žalovaného ze dne [datum]). Dne [datum] a dne [datum] byla vyčíslena pokuta za prodlení se splácením ve výši 250 Kč a celková dlužná částka 14 118,68 (výpis z účtu žalovaného ze dne [datum], [datum]). Dne [datum] postoupil věřitel [právnická osoba] pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba], která jí poté dne [datum] postoupila žalobkyní (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] včetně příloh obsahujících seznam pohledávek, oznámení věřitele [právnická osoba] ze dne [datum]). Žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě jeho závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] v celkové výši 16 108,54 Kč včetně příslušenství do tří dnů s upozorněním, že jinak bude nucena přistoupit k zahájení soudního řízení (předžalobní výzva ze dne [datum]).

4. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] jako věřitel prostřednictvím svých webových stránek se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel a na jistině poskytnutého úvěru dluží částku 9 950,52 Kč [právnická osoba] svou pohledávku vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru postoupila společnosti [právnická osoba], která tuto pohledávku následně postoupila žalobkyni. Spolu s výše uvedeným dluhem na jistině úvěru ve výši 9 950,52 Kč uplatnila žalobkyně vůči žalovanému nárok na úroky z úvěru v kapitalizované výši 2 396,15 Kč (8,5 % měsíčně z čerpaného úvěru ve výši 9 950,52 Kč za dobu od [datum] do [datum]), úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 950,52 Kč od [datum] a náklady věřitele vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením v celkové výši 1 743,82 Kč (dvě smluvní pokuty ve výši 250 Kč za týden prodlení a poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 243,82 Kč). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. Datum doručení předžalobní výzvy nebylo zjištěno.

5. Z hlediska právního posouzení věci byla mezi původní věřitelkou žalované pohledávky a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanského zákoníku), na základě které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Věřitelka sjednané peněžní prostředky žalovanému poskytla ve sjednané lhůtě, a to bez určení účelu (§ 2398 občanského zákoníku). Jelikož žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu jako spotřebitel (viz § 419 občanského zákoníku), je nutno na právní vztah mezi smluvními stranami aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Byť občanský zákoník k platnému uzavření smlouvy o úvěru nevyžaduje písemnou formu (§ 559 občanského zákoníku), k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru je písemná forma nezbytná (§ 104 zákona č. 257/2016 Sb.). Soud se však skutečností, zda v daném případě byly či nebyly dodrženy všechny náležitosti platnosti právního jednání učiněného v písemné formě (§ 561 odst. 1 občanského zákoníku) nezabýval, neboť podle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb. nemá nesplnění písemné formy za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. V daném případě soud totiž shledal absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro její rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu n své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle názoru soudu je sjednaná úvěrová smlouva v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., tzn. na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ze kterých by vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Byť podle ustanovení § 87 odst. 1 může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, má soud za to, že v takovém případě nejedná o relativní neplatnost smlouvy, nýbrž o neplatnost absolutní, ke které lze přihlédnout i bez návrhu, neboť to vyžaduje smysl a účel zákona (viz rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] v řízení OPR- [právnická osoba] proti GK). Důvod neplatnosti se logicky týká celé úvěrové smlouvy a nikoliv nějaké její oddělitelné části (§ 576 občanského zákoníku). Žalobkyně i přes písemnou výzvu soudu nijak doplnila svá neúplná skutková tvrzení ohledně konkrétního způsobu ověření totožnost žalovaného a posouzení jeho úvěruschopnosti a nepředložila žádné důkazy k prokázání těchto tvrzení, byť jí tato skutečnost zjevně musí být známa z řady dalších soudních řízení, které vede vůči jiným spotřebitelům. Soud má proto zato, že původní věřitelka pohledávky žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nijak nezkoumala.

8. Jestliže soud rozhoduje o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobcem navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobce dovolává, je povinností soudu uplatňovaný nárok takto posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv. Právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000). V daném případě bylo možno nárok žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka převedla na bankovní účet žalovaného na základě neplatné úvěrové smlouvy celkem částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný dluží na jistině úvěru celkem částku 9 950,52 Kč. Žalovaný v tomto směru netvrdil nic, co by výše uvedený závěr jakkoliv zpochybnilo, byť ho v tomto směru tížilo břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř., rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 26 Odo 841/2006). Žalovanému proto vznikla povinnost poskytnuté plnění vrátit původní věřitelce, neboť se na její úkor bezdůvodně obohatil plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku). Pro přiznání jiného plnění, než toho, které bylo reálně poskytnuto žalovanému, chybí žalobkyni právní titul. Postoupením pohledávky původní věřitelkou získala žalobkyně kromě samotné pohledávky také její příslušenství a práva s ní spojená (§ 1880 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně vyrozuměn jejím postupitelem (§ 1882 odst. 1 občanského zákoníku). Vadná právní kvalifikace postoupené pohledávky nemá na platnost jejího postoupení žádný vliv (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

9. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení je vázána na výzvu věřitele a nastala nejpozději doručením žaloby žalovanému dne [datum] (§ 1958 odst. 2 za použití § 1723 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, dostal se následujícího dne po splatnosti do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Na základě výše uvedených skutečností soud shledal žalobu důvodnou ohledně části žalované pohledávky ve výši 9 950,52 Kč (bezdůvodné obohacení žalovaného) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a ve zbylé části, tj. ohledně úroku v kapitalizované výši 2 396,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 950,52 Kč za dobu od [datum] do [datum] a ohledně poplatků a smluvních pokut ve výši 1743,82 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II.).

10. Žalobkyně byla se svou žalobou v převážné části úspěšná, a proto vznikla převážné neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů potřebných k účelnému uplatňování jejího práva (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož byla žalovanému v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění, byly rovněž splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zastoupen advokátem, tvoří náklady řízení odměna za zastupování (§ 137 odst. 1, 2 o. s. ř.). Při určení výše nákladů soud vzhledem k nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 25/12 vycházel ze zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen vyhláška). Předmětem řízení bez příslušenství byla v době započetí úkonu právní služby částka 11 694,34 Kč, která představuje tarifní hodnotu pro sazbu mimosmluvní odměny (§ 8 odst. 1 vyhlášky). Součástí tarifní hodnoty je rovněž i smluvní pokuta či poplatky v celkové výši 1743,82 Kč, neboť tyto nejsou příslušenstvím pohledávky (§ 513 občanského zákoníku).

11. Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady řízení v celkové výši 1 852 Kč, které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměny advokátky ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 vyhlášky), a to za předžalobní výzvu k plnění se základním rozborem věci, převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky), náhrady hotových výdajů advokátky ve výši 300 Kč (3 úkony právní služby podle § 13 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky) a 21% daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, kterou je advokát povinen odvést ze své odměny a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb. (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Jelikož bylo z informačního systému zdejšího soudu zjištěno, že toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota žalovaného peněžitého plnění nepřevyšovala 50 000 Kč, byly splněny zákonné důvody pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky, které výrazně redukuje sazbu mimosmluvní odměny za úkony právní služby do podání žaloby včetně. Za doplnění žaloby o nezbytná skutková tvrzení či důkazy na základě výzvy soudu odměna ani náhrada hotových výdajů advokátovi žalobkyně nepřísluší, neboť tato tvrzení či důkazy měly být obsažena již v samotné žalobě, za kterou mu byly veškeré náklady přiznány.

12. Při určení míry úspěchu ve věci soud vycházel z hodnoty uplatňované pohledávky včetně jejího příslušenství, jako nedílné součásti předmětu řízení, přičemž pro určení výše příslušenství byl rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3206/2016 ze dne 11. 4. 2017). Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému ke dni rozhodnutí soudu pohledávky v celkové výši 16 602,38 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 9 950,52 Kč, úroků v kapitalizované výši 2 396,15 Kč, úroků z prodlení ve výši 2 511,89 Kč (8,5 % ročně z částky 9 950,52 Kč za dobu od [datum] do [datum]) a poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 743,82 Kč. Žalobkyně byla se svou žalobou nakonec úspěšná ohledně částky v celkové výši 10 124,31 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 9 950,52 Kč a úroků z prodlení z jistiny za dobu od [datum] do [datum] ve výši 173,79 Kč. Vyjádřeno procentuálním podílem, byla žalobkyně v řízení celkově úspěšná z 61 % a neúspěšná z 39 %. Žalobkyni tak vzniklo právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu (resp. úspěchu žalovaného). Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 22 % jejích celkových nákladů ve výši 1 852 Kč, tzn. částku 407,44 Kč. Splatnost rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné třídenní lhůtě, přičemž náhrada nákladů řízení žalobkyně je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám jejího advokáta.