39 C 90/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalované o zaplacení 23 877,11 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 877,11 Kč s úrokem v kapitalizované výši 4 573,35 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 614,25 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 23 877,11 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 877,11 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 408 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].</b> 1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku s odůvodněním, že žalované vznikl nepovolený debetní zůstatek na [anonymizováno] účtu žalované, zřízeného postupitelem žalované pohledávky [právnická osoba] na základě smlouvy o [anonymizováno] účtu, kterou uzavřela s žalovanou dne [datum] [právnická osoba] a žalované uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru na výše uvedeném [anonymizováno] účtu, na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr s limitem ve výši 22 000 Kč a úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná však porušila sjednané podmínky kontokorentního úvěru a umožnila na svém [anonymizováno] účtu vznik nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl ani přes výzvy banky vyrovnán, a proto byl převeden dne [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto datu činil nepovolený zůstatek částku 23 877,11 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a [právnická osoba] byla pohledávka banky vůči žalované včetně příslušenství postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení ([datum]) se pohledávka skládala ze zůstatku úvěru ve výši 23 877,11 Kč, úroků z úvěru za dobu do [datum] v kapitalizované výši 4 573,35 Kč a úroků z prodlení za dobu do [datum] v kapitalizované výši 2 614,25 Kč.

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku žalobkyně i přes výzvu soudu nijak nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.).

3. Soud provedl dokazování navrženými listinnými důkazy a má za prokázané následující skutečnosti. [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] rámcovou smlouvu o [anonymizováno] účtu, na základě které byl žalované zřízen osobní účet č. [bankovní účet] (rámcová smlouva o finančních službách ze dne [datum], příloha k rámcové smlouvě. [právnická osoba] s žalovanou dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které se banka zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr ve výši 8 000 Kč s úrokovou sazbou 18,9 % ročně. Žalovaná se zavázala za poskytnutý úvěr platit sjednanou roční úrokovou sazbu a poskytnutý úvěr splatit nejpozději do [datum]. V případě řádného splacení poskytnutého úvěru mohla žalovaná úvěr čerpat opakovaně se splatností 1 roku. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná se dále zavázala platit bance za správu úvěru, vedení účtu a další služby ceny dle Sazebníku [obec] spořitelny V případě porušení smluvních podmínek ze strany žalované byla banka oprávněna prohlásit veškeré dluhu ze smlouvy za okamžitě splatné a do smlouvy odstoupit (smlouva o kontokorentním úvěru ze dne [datum]). Žalovaná byla oprávněna si prostřednictvím přímého bankovnictví navýšit kontokorentní účet (všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]). [příjmení] ještě před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila a vyhodnotila údaje žalované nezbytné pro posouzení její schopnosti poskytnutý úvěr splácet (viz smlouva o kontokorentním úvěru ze dne [datum], žádost žalované o poskytnutí úvěru ze dne [datum], záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne [datum]).

4. Žalovaná dne [datum] překročila kontokorentní úvěr s aktuálním limitem 22 000 Kč o 374,09 Kč. Nepovolený debetní zůstatek nebyl i přes výzvy banky vyrovnán, nýbrž postupně navyšován a proto banka převedla svou pohledávku dne [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto datu činil nepovolený zůstatek žalované částku 23 877,11 Kč (podklady pro soudní jednání [číslo] [celé jméno žalované], výpis z účtu č. [bankovní účet]). [příjmení] tuto skutečnost sdělila žalované a vyzvala ji k neprodlené úhradě celého nepovoleného zůstatku (výzva před podáním žaloby ze dne [datum]). Dne [datum] [právnická osoba] postoupila svou pohledávku z nepovoleného debetního zůstatku vůči žalované žalobkyni, a to s účinností od [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], příloha [číslo] – seznam pohledávek, dohoda o úplatě ze dne [datum]). Postoupená pohledávka se ke dni postoupení skládala ze zůstatku úvěru ve výši 23 877,11 Kč, úroků z úvěru za dobu do [datum] v kapitalizované výši 4 573,35 Kč a úroků z prodlení za dobu do [datum] v kapitalizované výši 2 614,25 Kč (podklady pro soudní jednání [číslo] [celé jméno žalované]. Žalovaná však svůj dluh neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne [datum], ve které ji žalobkyně rovněž upozornila na postoupení této pohledávky ze strany původního věřitele (předžalobní výzva žalobkyně ze dne [datum]). Tato výzva byla žalované odeslána doporučenou poštou dne [datum] (podací lístek ze dne [datum]).

5. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Postupitelka pohledávky žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalované poskytnut na jejím účtu kontokorentní úvěr s limitem ve výši 22 000 Kč a úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná však porušila sjednané podmínky kontokorentního úvěru a umožnila na svém [anonymizováno] účtu vznik nepovoleného debetního zůstatku, který nabyl ani přes výzvy banky vyrovnán, a proto byl dne [datum] v celé výši 23 877,11 Kč převeden na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a následně postoupen žalobkyni. Žalovaná svůj dluh z nepovoleného debetního zůstatku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.

6. Z hlediska právního posouzení věci byla mezi původní věřitelkou žalované pohledávky a žalovanou uzavřena smlouva o účtu podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanského zákoníku), ve které se banka zavázala zřídit žalované účet a umožnit vložení nebo výběr hotovosti na tento účet a provádět převody peněžních prostředků. Dále uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, na základě které se banka zavázala poskytnout žalované na jeho požádání a v její prospěch peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Věřitelka sjednané peněžní prostředky žalované poskytla ve sjednané lhůtě, a to bez určení účelu (§ 2398 občanského zákoníku). Žalované vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době a zaplatit úroky za dobu od poskytnutí prostředků do jejich vrácení (§ 2399 občanského zákoníku). Řádným nesplácením úvěru žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy o úvěru a věřiteli vzniklo sjednané právo od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité zaplacení jistiny úvěru spolu se sjednanými úvěrovými úroky (§ 2001 občanského zákoníku). Požadovaná úroková sazba poskytnutého úvěru ve výši 18,9 % ročně se nejeví nikterak nepřiměřená, neboť podstatně nepřesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004).

7. Jelikož žalovaná uzavřel úvěrovou smlouvu jako spotřebitel (viz § 419 občanského zákoníku), je nutno na právní vztah mezi smluvními stranami aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že původní věřitelka žalované pohledávky posuzovala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele s nezbytnou odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele) a měla za to, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Dnem následujícím po splatnosti úvěru se žalovaná dostala do prodlení s plněním dluhu (§ 1968 občanského zákoníku). Věřiteli proto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Postoupením pohledávky nabyla žalobkyně kromě samotné pohledávky také její příslušenství a práva s ní spojená (§ 1880 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna jejím postupitelem (§ 1182 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaná v tomto směru netvrdila nic, co by výše uvedený závěr jakkoliv zpochybnilo, byť ho v tomto směru tížilo břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř., rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 26 Odo 841/2006). Na základě výše uvedených skutečností soud shledal žalobu v celém rozsahu důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalovanou pohledávku včetně příslušenství.

8. Žalobkyně měla v tomto sporu plný úspěch, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti neúspěšné žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož byla žalované v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění, byly rovněž splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou, tvoří náklady řízení odměna za zastupování (§ 137 odst. 2 o. s. ř.). Při určení výše nákladů soud vzhledem k nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 vycházel ze zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen vyhláška). Předmětem řízení bez příslušenství byla v době započetí úkonu právní služby částka 23 877,11 Kč, která představuje tarifní hodnotu pro sazbu mimosmluvní odměny (§ 8 odst. 1 vyhlášky). Účelně vynaložené náklady žalobkyně v celkové výši 2 408 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 956 Kč, mimosmluvní odměny advokátky ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 vyhlášky), a to za předžalobní výzvu k plnění se základním rozborem, převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky), náhrady hotových výdajů advokátky ve výši 300 Kč (3 úkony právní služby podle § 13 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky) a 21% daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, kterou je advokát povinen odvést ze své odměny a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb. (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

9. Jelikož bylo z informačního systému zdejšího soudu zjištěno, že toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota žalovaného peněžitého plnění nepřevyšovala 50 000 Kč, byly splněny zákonné důvody pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky, které výrazně redukuje sazbu mimosmluvní odměny za úkony právní služby do podání žaloby včetně. Za doplnění žaloby o další skutková tvrzení odměna ani náhrada hotových výdajů advokátovi nepřísluší, neboť tato tvrzení měla být obsažena již v samotné žalobě, za kterou mu byly veškeré náklady přiznány. Splatnost rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné třídenní lhůtě, přičemž náhrada nákladů řízení žalobkyně je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta žalobkyně.