41 C 122/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní JUDr. Bronislavou Tinklovou, LL.M., ve věci žalobce: Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvalým pobytem Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 14 720 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 13 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 14 720 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, úrokem z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, úrokem z prodlení ve výši 14,00 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023 a ročním úrokem z prodlení z částky 14 720 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou dne datum u Anonymizováno, domáhal zaplacení částky 14 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení. V žalobních důvodech zejména uvedl, že dne 7. 12. 2007 žalovaný se společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „původní věřitel“) uzavřel smlouvu o půjčce č. hodnota (dále jen „smlouva o půjčce“), na základě které poskytl v hotovosti téhož dne žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal ve smlouvě tyto finanční prostředky splatit se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč v 53 týdenních splátkách; první splátka byla splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá další do konce následujícího týdenního období. Celková splatnost závazku připadla na den 12. 12. 2008. Žalovaný uhradil toliko částku 19 200 Kč, která byla započtena dle smluvních ujednání na souhrnný poplatek a poté na jistinu. Žalovaný tak uhradil celý souhrnný poplatek a na jistině, splatné dne 12. 12. 2008, dluží částku 14 720 Kč, s jejíž úhradou se tedy 13. 12. 2008 ocitl v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka ze smlouvy o půjčce postoupena původním věřitelem na společnost Anonymizováno dále jen „přechodný věřitel“) s účinností ke dni 1. 7. 2015, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 25. 6. 2015. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 s účinností k témuž dni přechodný věřitel postoupil pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 14. 9. 2018. 2. datum, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne datum, byla věc postoupena Okresnímu soudu ve Zlíně (dále jen „soud“).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Skutková zjištění 4. Ze smlouvy o půjčce se podává, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla dne 7. 12. 2007 uzavřena smlouva o půjčce, která byla opatřena podpisy původního věřitele i žalovaného. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč, tj. celkem částku 33 920 Kč splatit v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána do sedmi kalendářních dnů od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy o půjčce žalovaný potvrdil, že od původního věřitele převzal v hotovosti částku 20 000 Kč (smlouva o půjčce).

5. Ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce se mimo jiné podává, že v případě sjednání úhrady celkové dlužné částky v 53 splátkách činí RPSN 206,80 %. Dále bylo ujednáno, že splátky půjčky budou započítávány nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítány na vlastní částku půjčky (smluvní podmínky).

6. Ze zákaznické karty se pro věc nepodávají žádné relevantní skutečnosti, neboť tato zůstala nevyplněna a nepodepsána (zákaznická karta).

7. Původní věřitel oznámil žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2015 postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce na přechodného věřitele (dopis ze dne 25. 6. 2015 spolu s poštovním podacím archem ze dne 17. 7. 2015).

8. Smlouvou po postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2015 se zavázal původní věřitel postoupit dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce přechodnému věřiteli po zaplacení sjednané úplaty (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2015, seznam postupovaných pohledávek).

9. Úplata za postoupení pohledávek byla přechodným věřitelem uhrazena dne 25. 6. 2015 (výpis z účtu).

10. Přechodný věřitel oznámil žalovanému dopisem ze dne 14. 9. 2018 postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce na žalobce postupní smlouvou ze dne 24. 8. 2018 (dopis ze dne 14. 9. 2018 spolu s podacím archem ze dne 19. 9. 2018).

11. Přechodný věřitel je obchodní společností registrovanou datum (výpis).

12. Žalobce je obchodní společností zapsanou v obchodní rejstříku Anonymizováno (zákon o společnostech, 1995, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno)

13. Z výzvy se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 11. 9. 2023 se podává, že žalovaný byl žalobcem, prostřednictvím jeho právního zástupce, vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o půjčce s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání (výzva před podáním žaloby).

14. Předžalobní výzva byla dána k poštovní přepravě žalovanému dne 12. 9. 2023 (poštovní podací arch). Závěr o skutkovém stavu 15. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 7. 12. 2007 uzavřena smlouva o půjčce a na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč, tj. celkem částku 33 920 Kč splatit v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána do sedmi kalendářních dnů od uzavření smlouvy.

16. Podpisem smlouvy o půjčce žalovaný potvrdil, že od původního věřitele převzal v hotovosti částku 20 000 Kč.

17. Před uzavřením smlouvy o půjčce původní věřitel neprověřil příjmy ani výdaje žalovaného.

18. Přechodný věřitel je zahraniční obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku Anonymizováno.

19. Žalobce je zahraniční obchodní společností zapsanou v Anonymizováno.

20. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce byla původním věřitelem postoupena postupní smlouvou ze dne 11. 6. 2015 na přechodného věřitele. Postupní smlouva byla podřízena zákonu č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

21. Postoupení pohledávky na přechodného věřitele bylo žalovanému původním věřitelem notifikováno dopisem ze dne 25. 6. 2015.

22. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce byla přechodným věřitelem postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Postoupení pohledávky na žalobce bylo přechodným věřitelem notifikováno žalovanému dopisem ze dne 14. 9. 2018. Právní posouzení věci 23. Soud věc právně podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 11. 2. 2008 (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „zákon č. 321/2001 Sb.“), zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

24. Předmětem posouzení je, zda má žalobce vůči žalovanému nárok na uplatněnou pohledávku s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru.

25. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

26. Podle § 2 písm. a) věty první zákona č. 321/2001 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.

27. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

28. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

29. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

30. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

31. Podle § 3030 o. z. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I.

32. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

33. Podle § 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

34. Podle § 6 zákona o ochraně spotřebitele prodávající se nesmí při prodeji výrobků a poskytování služeb chovat v rozporu s dobrými mravy; zejména nesmí žádným způsobem spotřebitele diskriminovat.

35. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele pro účely tohoto zákona se rozumí prodávajícím podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby.

36. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 7. 12. 2007 uzavřena smlouva o půjčce, když původní věřitel poskytl v hotovosti žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit spolu s souhrnným poplatkem (§ 657 obč. zák.).

37. Žalobce je ve věci aktivně legitimován, když na něj byla postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce, což bylo žalovanému notifikováno (§ 524 a násl. obč. zák., § 1879 a násl. o. z. ve spojení s § 3028 odst. 3 větou druhou o. z.).

38. Soud posuzoval, zda smlouva o půjčce byla uzavřena platně.

39. Podle judikatorních závěrů vyšších soudů „neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“.

40. Soud dodává, že povinnost přezkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr stíhala poskytovatele úvěru i v době, kdy takovou povinnost výslovně žádný právní předpis nestanovil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

41. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jednání profesionála na trhu typicky bankovních produktů (jako je spotřebitelský úvěr), který zcela rezignoval na jakékoli zjišťování schopnosti spotřebitele splatit poskytnutý úvěr, musí mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

42. Jinými slovy obchod s chudobou je amorální s dopady do veřejného pořádku.

43. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr přesto, že neprověřil majetkové či příjmové poměry žalovaného ani jeho výdaje, přičemž pouze z porovnání majetkový, příjmových poměrů úvěrovaného s jeho výdaji lze dospět k závěru o jeho úvěruschopnosti. Současně původní věřitel neprověřil žalovaného v rejstřících NRKI, CEE či SOLUS, které tvoří základní rejstříky při prověřování solventnosti dlužníků. Pokud přesto původní věřitel půjčku žalovanému poskytl, vymyká se takové počínání i jen běžné opatrnosti. Původní věřitel tak zcela rezignoval na svou obecnou povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalovaného vyplývající mu z korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z., § 6 zákona o ochraně spotřebitele) a veřejného pořádku, konkrétně ochrany spotřebitele, jako slabší smluvní strany, která má ústavněprávní dimenzi s ohledem na zásadu ekvity (viz výše uvedený nález Ústavního soudu).

44. Pročež je smlouva o půjčce, jako spotřebitelská smlouva (§ 52 odst. 1, 2, 3 obč. zák.), neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem.

45. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-právnická osoba. proti GK).

46. K uvedenému soud pouze doplňuje, že na schopnost žalovaného řádně úvěr splatit nelze usuzovat z jeho úhrad, neboť nebylo v řízení žalobcem tvrzeno a prokázáno, že by žalovaný alespoň z počátku hradil sjednané splátky řádně a včas. Nelze pak klást k tíži žalovaného, jako spotřebitele, že na dluh plnil dle svých možností, tedy že šlo v daném případě o „prostého“ a nikoliv „sprostého“ dlužníka.

47. Soud dodává, jelikož se žalobce k jednání soudu ve věci nedostavil, že nemohl být poučen dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdil a prokázal, že žalovaný splácel (v částce 19 200 Kč) svůj dluh řádně a včas, příp. že žalovaný takto splátky nehradil z jiných spotřebitelských úvěrů („nevytloukal klín klínem“), tj. byl před poskytnutím půjčky úvěruschopný.

48. V posuzovaném případě je nutno konstatovat, že zde od počátku absentuje obligační vztah, v řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný vrátil toliko částku 19 200 Kč (viz žalobní tvrzení). Pročež na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 800 Kč (20 000 mínus 19 200). Tuto částku je žalovaný povinen žalobci z titulu bezdůvodného obohacení vrátit (§ 451 odst. 1 obč. zák., § 457 obč. zák.).

49. S ohledem na neplatnost smlouvy o půjčce, nebylo možné přiznat žalobci jakékoli poplatky či příslušenství, které žalobce ze smlouvy odvozoval.

50. Sankcí za poskytnutí úvěru v rozporu s povinnostmi úvěrujícího je, že žalobci je vrácena toliko jistina, a to v nové lhůtě splatnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, zejména bod 17). Soud má za to, že tento sankční mechanismus je třeba aplikovat též na právní vztahy vzniklé přede dnem účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož účelem je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami, a ta je platná napříč právními úpravami v duchu obecné zásady, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z., § 6 zákona o ochraně spotřebitele). Jiný závěr by vedl ad absurdum k tomu, že by poskytovatel úvěru v takových případech těžil úročením ze svého nepoctivého jednání, resp. protiprávního stavu, který on nebo jeho právní předchůdce vyvolal, tedy z toho, že půjčku poskytl, byť ji v takovém případě poskytnout neměl (§ 6 odst. 2 o. z.).

51. Žalobci tak nebylo možno s ohledem na korektiv dobrých mravů a zákaz těžit z protiprávního stavu, který byl původním věřitelem vyvolán, přiznat ani nárok na zákonný úrok z prodlení.

52. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud dle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku v obecné pariční lhůtě, ve zbylé části soud žalobu jako nedůvodnou s ohledem na závěry shora zamítl. Náhrada nákladů řízení 53. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci převažující úspěch, pročež by mu náleželo vůči žalobci právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení žádné náklady vznikly, soud tedy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se jich oprávněná osoba domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.