41 C 151/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Bronislavou Tinklovou, LL.M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 880 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, a to společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení], narozenou [datum], trvalým pobytem [adresa], které byla stejná povinnost již uložena výrokem I. rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku, a to rovným dílem s [jméno] [příjmení], narozenou [datum], trvalým pobytem [adresa], které byla stejná povinnost již uložena výrokem II. rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

1. Dle § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání.

2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky [částka] jakožto neuhrazení nákladů za uskladnění movitých věcí žalovaného u žalobce v měsíci březnu [rok] – listopadu [rok] po skončení smlouvy o skladování uzavřené účastníky v říjnu [rok] na dobu určitou od [datum] do [datum], a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

3. K důvodům pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání soud uvádí, že usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která jemu byla spolu s usnesením doručena. Žalovanému byla tímto usnesením uložena povinnost uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu s tím, že uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo o jejím základu) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř.). Jestliže žalovaný nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, byl povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě (zejména uvést, která z tvrzení žalobce považuje za nesporná, tj. odpovídající skutečnosti, dále které skutečnosti činí předmětem sporu a proč, co v tomto směru tvrdí sám) a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, a to tak, aby bylo zřejmé, k prokázání které konkrétní právně významné skutečnosti má být ten který důkaz proveden. Rovněž byl žalovaný poučen, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). Žalovanému bylo shora citované usnesení spolu s žalobou i doplněním žaloby z [datum] doručeno dne [datum] a ve stanovené lhůtě 30 dnů žalovaný zůstal zcela pasivní. Jelikož se tedy žalovaný ve stanovené lhůtě do [datum] ve věci samé k žalobě nijak nevyjádřil ani nesdělil, že by mu v tom bránil vážný důvod a jaký, nastoupila zákonná fikce uznání žalobního nároku žalovaným dle § 114b odst. 5 o. s. ř. Na základě této fikce uznání nároku soud rozhodl (musel rozhodnout) v neprospěch žalovaného rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), neboť účinky uznání nelze za řízení vyvrátit a nezanikají ani uplynutím času. Žádné zákonné ustanovení totiž nepřipouští důkaz opaku, tedy prokázání toho, že k uznání nároku žalovaným ve skutečnosti nedošlo.

4. Soud na tomto místě podotýká, že při svém rozhodování zohlednil recentní nálezovou judikaturu Ústavního soudu (zejm. nálezy ve věcech vedených u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 842/16, I. ÚS 1024/15, Pl. ÚS 13/15) a dospěl k závěru, že soudem ochrany ústavnosti artikulovaná nutnost citlivosti při postupu dle § 114b o. s. ř. nedopadá na situace procesně zcela nečinné žalovaného, který náležitě nedbá svých procesních práv a povinností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek).

5. V daném případě nejde ani o zcela jednoduchou věc, která by nevyžadovala podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, v níž by vydání usnesení dle § 114b o. s. ř. bylo vyloučeno. Nejde ani o zjevně bezdůvodnou žalobu.

6. Z pohledu žalobních tvrzení je pak dostatečným podkladem pro vydání rozsudku pro uznání takové vylíčení rozhodujících skutečností žalobcem, které činí žalobu projednatelnou ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 32 Odo 180/2004).

7. Pro úplnost soud uvádí, že nárok žalobce je dle žalobních tvrzení odůvodněn povinností žalovaného společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení] uhradit žalobci finanční prostředky ve výši [částka] dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), a to spolu s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 1958 a násl. občanského zákoníku. Povinnost ukládaná žalovanému tímto rozsudkem již byla uložena žalované [jméno] [příjmení], původně žalované spolu s žalobcem společně a nerozdílně, rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

8. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobce splnil podmínky pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení (viz předžalobní upomínka ze dne [datum] s podacím lístkem) a byl v řízení zcela úspěšný, má tedy právo vůči žalovanému na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva. Náklady řízení žalobce jsou: - zaplacený soudní poplatek [částka]; - odměna právního zástupce za zastupování [částka] z tarifní hodnoty [částka] za čtyři úkony právní služby á [částka] (převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žalobu, doplnění žaloby ze dne [datum]) dle § 6 odst. 1, § 7 bod 4., § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“); - hotové výdaje advokáta [částka] za čtyři shora uvedené úkony právní služby (3 x [částka]) dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu; - DPH [částka], tj. 21% ze základu [částka] (6 000 + 1 200) dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., celkem na náhradě nákladů řízení [částka]. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení vznikly žalovanému a původně žalované [jméno] [příjmení] v řízení společně; vzhledem k tomu, že nelze poměr jejich účastenství na věci určit, je žalovaný dle § 141 odst. 1 věty druhé za středníkem o. s. ř. povinen uhradit tyto společné náklady rovným dílem s původně s ním žalovanou [jméno] [příjmení], jíž byla tato povinnost již uložena rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

9. Dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).