41 C 209/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Bronislavou Tinklovou, LL.M., ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 000 Kč od 28. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou dne 30. 9. 2025, doplněnou podáním ze dne 3. 11. 2025, u Okresního soudu ve Zlíně (dále jen „soud“), domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 530 Kč (jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč, účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty od 28. 10. 2024 do 26. 8. 2025 ve výši 4 530 Kč) s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku II tohoto rozhodnutí, a to vše z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené účastníky dne 20. 8. 2024, resp. dle podání ze dne 3. 11. 2025 z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Skutková zjištění3. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 20. 8. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal částku vrátit žalobci spolu s poplatkem ve výši , částka, ve třech splátkách (smlouva o zápůjčce).4. , adresa, 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce byla žalovanému poskytnuta převodem na sjednaný účet dne , datum, (výpis z účtu č. , č. účtu, , přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

5. Žalovaný byl dne , datum, vlastníkem účtu č. , č. účtu, (sdělení , Anonymizováno, , a.s. ze dne , datum, ).

6. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky , částka, předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla žalovanému odeslána téhož dne (předžalobní výzva ze dne 1. 7. 2025 s podacím lístkem).

7. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 8. 2024 do 31. 8. 2024 se podává, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil mínus , částka, a konečný zůstatek na účtu žalovaného činil mínus 7 688,10 Kč. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . dne , datum, a úvěr ve výši , částka, od společnosti , Anonymizováno, ´, právnická osoba, dne 29. 8. 2024 (výpis z účtu žalovaného).

8. Na žalovaného, jako povinného, byly nařízeny exekuce – řízení vedená u soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, (z úřední činnosti soudu – přehled řízení ISAS).

9. Z všeobecných obchodních podmínek, upomínky ze dne 23. 9. 2024, opakované výzvy k úhradě ze dne 1. 11. 2024, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 23. 10. 2024, upomínky ze dne , datum, soud nezjistil pro věc žádné další relevantní skutečnosti.Závěr o skutkovém stavu10. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 20. 8. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta téhož dne žalobcem částka 15 000 Kč.

11. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný zadlužen u nebankovních institucí, zůstatek na účtu žalovaného ke dni 1. 8. 2024 vykazoval mínusový zůstatek.Právní posouzení věci12. Předmětem posouzení je, zda má žalobce vůči žalovanému nárok na uplatněnou pohledávku s příslušenstvím.

13. Soud věc právně podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 9 odst. 2 o. z. soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 20. 8. 2024 smlouvu o zápůjčce, když žalobce se zavázal poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci tuto částku vrátit (spolu s poplatkem) ve sjednaných splátkách (§ 2390 o. z.).

23. Soud posuzoval, zda šlo v daném případě o platné právní jednání.

24. Podle judikatorních závěrů vyšších soudů „neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“.

25. Pro závěr o neplatnosti smlouvy (§ 580 odst. 1, § 588 o. z., § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v daném případě postačí, že žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr přesto, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy zadlužený a před uzavřením smlouvy ke dni 1. 8. 2024 účet žalovaného vykazoval debetní (mínusový) zůstatek. Žalobce nedoložil, že by jakkoliv prověřil příjmy a výdaje žalovaného. Žalobce také nedoložil, že by prověřil žalovaného v rejstřících NRKI, CEE či SOLUS, které tvoří základní rejstříky při prověřování solventnosti dlužníků. Pokud přesto žalobce úvěr žalovanému poskytl, vymyká se takové počínání i jen běžné opatrnosti. O neschopnosti zápůjčku splatit svědčí i to, že žalovaný dosud ničeho na zápůjčku nezaplatil. Pročež je nutno uzavřít, že žalobce netvrdil ani neprokázal, a to ani k výzvě soudu, že by dostál své odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva jako spotřebitelská smlouva (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu v souladu s § 588 o. z. (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK).

26. K jednání soudu, u něhož by se žalobci dostalo poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., se žalobce nedostavil.

27. V posuzovaném případě je nutno konstatovat, že mezi žalobcem a žalovaným sice absentoval od počátku obligační vztah, v řízení však bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, na níž žalovaný ničeho neuhradil (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal ničeho jiného). Pročež je žalovaný povinen vrátit žalobci z důvodu plnění bez právního důvodu částku 15 000 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 2991 odst. 2 o. z., § 2993 o. z.).

28. S ohledem na neplatnost smlouvy, nebylo možné přiznat žalobci jakéhokoli poplatky, příslušenství či smluvní pokutu, které žalobce odvozoval z předmětné smlouvy. Příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z., § 513 o. z.).

29. Sankcí za poskytnutí zápůjčky (spotřebitelského úvěru) v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobci je vrácena toliko jistina, a to v nové lhůtě splatnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobci proto nebylo možno přiznat ani nárok na zákonný úrok z prodlení.30. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17).

31. Jelikož mezi účastníky nedošlo k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, musel přistoupit ke stanovení splatnosti dluhu soud. Žalovaný v řízení zůstal nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, proto stanovené platební povinnosti uložil soud žalovanému splnit v obecné pariční lhůtě, když do tohoto řízení, jakožto sporného, nebyly vneseny žalovaným žádné okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty jiné (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

32. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobě vyhověl co do částky 15 000 Kč a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl.Náklady řízení33. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci převažující úspěch a svědčí mu právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly z důvodu jeho pasivity po celou dobu řízení, soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil že žádný z účastníků nemá právo na jeho náhradu.