41 C 213/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Bronislavou Tinklovou, LL.M., ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 40 856,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 672,67 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 29 184,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 38 520,69 Kč od 30. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 38 520,69 Kč od 30. 8. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 363,35 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 758,22 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou dne 7. 10. 2025 u Okresního soudu ve Zlíně (dále jen „soud“), domáhal po žalovaném zaplacení částky 40 856,69 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. V žalobních tvrzeních zejména uvedl, že dne , datum, žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě níž byl žalovanému na jeho běžný účet poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč s úrokem ve výši 9,90 % ročně, který se žalovaný zavázal vrátit žalobci ve splátkách dle čl. II. bodu 4. smlouvy o úvěru. Uplatněná částka představuje nesplacenou jistinu 38 520,69 Kč s poplatky ve výši 2 336 Kč a dále příslušenství, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. Žalobce v podání ze dne 19. 1. 2026 doplnil svá tvrzení k uplatněnému úroku a úroku z prodlení v kapitalizované výši (způsobu jejich výpočtu, viz č. l. 71) a k poplatkům ve výši 2 336 Kč uvedl, že se domáhá po žalovaném zaplacení poplatků ze smlouvy za 1. upomínku ve výši 300 Kč, za 1., 2. a poslední výzvu á 500 Kč a dvou poplatků za pojištění ve výši 268 Kč za měsíce srpen a září 2024. Dále doplnil, že žalovaný uhradil na dluh částku 108 327,33 Kč a žalobce prověřil před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného v , Anonymizováno, systému a porovnal kreditní a debetní obraty na běžném účtu žalovaného, kdy průměrný čistý příjem žalovaného v období 3/2021 až 7/2021 činil 32 686 Kč a výdaje 15 795 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Skutková zjištění3. Ze smlouvy o úvěru č. 013830375R (dále jen „smlouva o úvěru“) se podává, že žalobce se zavázal dne , datum, poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 120 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, s úrokem ve výši 9,90 % ročně a žalovaný se zavázal žalobci úvěr vrátit ve 48 splátkách po 3 304 Kč měsíčně včetně poplatku za pojištění splatnými vždy k 14. dni v měsíci počínaje dnem , datum, a poslední splátkou dne , datum, ve výši , částka, . Roční procentní sazba nákladů úvěru byla sjednána ve výši 10,37 % ročně.

4. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc 9/2021 se podává, že dne , datum, byla na účet žalovaného připsána částka 120 000 Kč z účtu č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

5. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc 9/2021 se dále podává, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného ke dni 1. 9. 2021 činil mínus 26,09 Kč a jedinou další příchozí platbou (vedle úvěru ve výši 120 000 Kč) za tento měsíc byla částka 10 000 Kč z účtu č. , č. účtu, připsaná dne 8. 9. 2021. Na účet nebyla připsána žádná mzda nebo dávka.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru č. , Anonymizováno, se podává, že žalovaný deklaroval vůči žalobci ke dni 17. 9. 2021 příjem ve výši 35 000 Kč čistého měsíčně, pravidelné výdaje bez splátek úvěrů ve výši 5 000 Kč měsíčně a splátky úvěrů bez kreditních karet, kontokorentů ve výši 4 500 Kč měsíčně.

7. Z CBCB informace se podává, že při poslední aktualizaci ke dni 31. 8. 2021 dlužil žalovaný na jistině úvěru ze dne , datum, částku 109 535 Kč a na úvěru z kreditní karty částku 47 167 Kč, měl šest ukončených úvěrových kontraktů poskytnutých v roce 2019 a 2020, s částkou 1 000 Kč z úvěru z kreditní karty byl po splatnosti, tři žádosti žalovaného o osobní úvěr ze dne 2. 9. 2021, 21. 5. 2021 a 24. 3. 2021 byly odmítnuty a žádost žalovaného o osobní úvěr ze dne 27. 11. 2020 byla odvolána.

8. Z dat o žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 17. 9. 2021 se podává, že žalovaný měl vůči žalobci dva nesplacené úvěry – č. účtu , Anonymizováno, a č. , hodnota, se zůstatky 0,81 Kč a , částka, .

9. Z historického výpisu z účtu žalovaného č. , hodnota, se podává, že v měsíci 8/2021 byla na účet žalovaného připsána pouze částka ve výši 10 000 Kč.

10. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc září 2021 se podává, že úvěr ze smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut dne 17. 9. 2021.

11. Z historického výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, se podává, že úvěr ze smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut dne 17. 9. 2021 a žalovanému již ode dne 14. 1. 2022 byl účtován úrok z prodlení z úvěru. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 108 327,33 Kč.

12. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 12. 2025, č. j. 39 C 164/2025 se podává, že žalobce uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalovaným také dne , datum, , na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč dne 25. 10. 2023. Žalovaný měl v té době přitom 3 úvěry s nesplacenou jistinou 1 251 706 Kč a 4 žádosti žalovaného o úvěr byly odmítnuty, 13 úvěrových kontraktů měl žalovaný ukončených. Soud žalobu částečně zamítl, když uzavřel, že žalovaný nebyl úvěruschopným, neboť jeho příjmy zjevně nepostačovaly na úhradu jeho výdajů a své závazky hradil jen za cenu postupného zadlužování.

13. Z úřední činnosti (výpisu řízení ISAS) se podává, že na žalovaného jsou či byly vedeny řízení o zaplacení pohledávek, jedno z těchto řízení bylo již vedeno na žalovaného před poskytnutím úvěru ze smlouvy o úvěru.

14. Z 1. výzvy žalobce, 2. výzvy žalobce, 1. upomínky žalobce, poslední výzvy ze dne , datum, s dodejkou, předsmluvní informace, obchodních podmínek, smlouvy o poskytování služeb ČSOB elektronického bankovnictví, dohody o aktivaci služeb, všeobecných pojistných podmínek, předžalobní výzvy, oznámení o zesplatnění úvěru s dodejkou, poštovního podacího archu, záznamů o podpisu klienta soud nezjistil pro věc žádné další relevantní skutečnosti.Závěr o skutkovém stavu15. Žalobce uzavřel dne 17. 9. 2021 s žalovaným smlouvu o úvěru.

16. Na základě smlouvy o úvěru žalobce žalovanému poskytl dne 17. 9. 2021 částku 120 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobci s úrokem ve výši 9,90 % ročně vrátit ve 48 splátkách po 3 304 Kč měsíčně včetně poplatku za pojištění splatnými vždy k 14. dni v měsíci počínaje dnem 14. 10. 2021 a poslední splátkou dne 14. 9. 2025 ve výši 3 260,91 Kč.

17. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou dluhu ze smlouvy o úvěru již s prvními splátkami, když ode dne 14. 1. 2022 mu byl žalobcem účtován úrok z prodlení.

18. Žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru uhradil celkem částku 108 327,33 Kč.

19. Ke dni , datum, dlužil žalovaný na jistině z jiné úvěrové smlouvy částku 109 535 Kč a na úvěr z kreditní karty částku , částka, , měl již šest ukončených úvěrových kontraktů poskytnutých v roce 2019 a 2020, s částkou 1 000 Kč úvěru z kreditní karty byl po splatnosti, jeho tři žádosti o osobní úvěr ze dne , datum, , , datum, a , datum, byly odmítnuty a žádost o úvěr ze dne , datum, byla odvolána.

20. Žalobce uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalovaným také dne , datum, , na základě které poskytl žalobce dne , datum, žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný měl v té době přitom 3 úvěry s nesplacenou jistinou , částka, , 4 žádosti žalovaného o úvěr byly odmítnuty, 13 úvěrových kontraktů měl žalovaný ukončených. Soud žalobu žalobce dne , datum, částečně zamítl, když uzavřel, že žalovaný nebyl úvěruschopným, neboť jeho příjmy zjevně nepostačovaly na úhradu jeho výdajů a své závazky hradil jen za cenu postupného zadlužování.Právní posouzení věci21. Soud věc právně podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

22. Podle § 9 odst. 2 o. z. soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 17. 9. 2021 smlouvu o úvěru, když žalobce se zavázal poskytnout žalovanému částku 120 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci tuto částku vrátit spolu se sjednaným úrokem (§ 2395 o. z.).

31. Soud posuzoval, zda šlo v daném případě o platné právní jednání.

32. Podle judikatorních závěrů vyšších soudů „neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“.

33. Pro závěr o neplatnosti smlouvy (§ 580 odst. 1, § 588 o. z., § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v daném případě postačí, že žalobce poskytl žalovanému úvěr přesto, že běžný účet žalovaného vedený žalobcem vykazoval ke dni 1. 9. 2021 mínusový zůstatek, tedy výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy, příjem žalovaného před poskytnutím úvěru byl v měsíci srpnu i září 2021 pouze vždy 10 000 Kč, žalovaný byl zadlužený v řádech statisíců, vykazoval špatnou platební morálku a krátce před poskytnutím úvěru žalobcem byly tři žádosti žalovaného o úvěr zamítnuty. Pokud přesto žalobce úvěr žalovanému poskytl, vymyká se takové počínání i jen běžné opatrnosti. Pročež je nutno uzavřít, že žalovaný nebyl úvěruschopný a žalobce při posouzení informací, které měl k dispozici, musel k tomuto závěru nezbytně dospět, a proto je smlouva o úvěru, jako spotřebitelská smlouva (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu v souladu s § 588 o. z. (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-, právnická osoba, . proti GK).

34. O neschopnosti žalovaného úvěr splatit ve sjednaných splátkách svědčí rovněž to, že žalovaný se již s prvními splátkami úvěru dostal do prodlení. Splácel-li úvěr podle svých možností, přičemž se jeví, že u žalovaného docházelo k tzv. „vytloukání klínu klínem“, tedy postupnému zadlužování se, když žalovanému byly poskytnuty další úvěry včetně dalšího úvěru od žalobce v říjnu 2023 ve výši 150 000 Kč. Nemůže jít přitom žalovanému k tíži, že se jedná o „prostého“ dlužníka, který se snažil dostát svým splatným závazkům (byť za cenu dalšího se zadlužování) a nikoliv o „sprostého“ dlužníka.

35. V posuzovaném případě je nutno konstatovat, že mezi žalobcem a žalovaným sice absentoval od počátku obligační vztah, v řízení však bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 120 000 Kč, na níž žalovaný uhradil 108 327,33 Kč. Pročež je žalovaný povinen vrátit žalobci z důvodu plnění bez právního důvodu částku 11 672,67 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 2991 odst. 2 o. z., § 2993 o. z.).

36. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, nebylo možné přiznat žalobci jakéhokoli poplatky či příslušenství, které žalobce odvozoval z předmětné smlouvy o úvěru. Příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z., § 513 o. z.).

37. Sankcí za poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobci je vrácena toliko jistina, a to v nové lhůtě splatnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobci proto nebylo možno přiznat ani nárok na zákonný úrok z prodlení či poplatky.38. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17).

39. Jelikož mezi účastníky nedošlo k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, musel přistoupit ke stanovení splatnosti dluhu soud. Žalovaný v řízení zůstal nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, proto stanovené platební povinnosti uložil soud žalovanému splnit v obecné pariční lhůtě, když do tohoto řízení, jakožto sporného, nebyly vneseny žalovaným žádné okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty jiné (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

40. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobě vyhověl co do částky 11 672,67 Kč a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl.Náhrada nákladů řízení41. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř.

42. Žalovaný měl ve věci převažující úspěch a svědčí mu vůči žalobci právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly z důvodu jeho procesní pasivity, soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že vyslovil že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

43. Povinnosti v rozsudku uložené jsou splatné v obecné pariční lhůtě, když z řízení se nepodávají důvody pro odchýlení se od stanoveného pravidla (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).