41 C 232/2020

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní JUDr. Bronislavou Tinklovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 49 317,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 078,99 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení a částky 20 238,98 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve [obec] dne [datum] ve znění podání ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 29 078,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 363,35 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty v kapitalizované výši 20 238,98 Kč. V důvodech žaloby žalobkyně zejména uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému peněžité prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit v pravidelných 14 měsíčních splátkách spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, za uzavření smlouvy a inkasním poplatkem. Dle čl. V smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal uhradit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se ocitl v prodlení. Smluvní pokutu žalobkyně uplatnila v žalobě za období od [datum] do [datum].

2. Podáním ze dne [datum] (na č. l. 33 spisu) žalobkyně změnila žalobní návrh tak, že se nadále domáhala na žalovaném zaplacení částky 29 078,99 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 238,98 Kč. Žalobkyně doplnila, že žalovaná částka 29 078,99 Kč sestává z jistiny ve výši 22 000 Kč, z úroku ve výši 2 118 Kč a poplatku za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 4 960,99 Kč. Žalovaný na pohledávku ničeho nezaplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, finanční analýzou a úvěrovým skóringem a vyžádáním si relevantních informací a podkladů od žalovaného.

3. Usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne 22. 2. 2021, č. j. 41 C 232/2020-69, byla připuštěna změna žalobního návrhu žalobkyně dle podání žalobkyně ze dne [datum].

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud provedl dokazování listinami. Konkrétně ze smlouvy o úvěru [číslo] formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, ujednání o zpracování osobních údajů, kopie občanského průkazu žalovaného se podává, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen smlouva o úvěru), jejíž nedílnou součástí byly učiněny smluvní podmínky smlouvy o úvěru uvedené v textu smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 2 118 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 8 800 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 580 Kč a inkasním poplatkem ve výši 5 500 Kč, celkem tedy částku 39 998 Kč uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 857 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od popisu smlouvy o úvěru a každá další splátka byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem smlouvy o úvěru žalovaný potvrdil, že od právní předchůdkyně žalobkyně převzal v hotovosti celou částku úvěru. Ve smlouvě o úvěru se žalovaný dále zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná v den následující po dni prodlení.

6. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] se podává, že při uzavření smlouvy o úvěru žalovaný sdělil právní předchůdkyní žalobkyně, že je zaměstnaný od [datum] u [právnická osoba] [příjmení], jeho měsíční příjem činí 30 000 Kč a jeho měsíční výdaje činí 4 500 Kč za bydlení a energie a 3 300 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady.

7. Z výplatních pásek se podává, že příjem žalovaného u [příjmení] [příjmení] v březnu 2017 činil [částka], v dubnu 2017 činil [částka] a v květnu 2017 činil [částka].

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu s přílohou [číslo] potvrzením o zaplacení úplaty ze dne [datum], ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s přílohou [číslo] se podává, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], která následně pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].

9. Z listiny AAZ046R (výpis řízení) se podává, že na žalovaného jako povinného je vedeno od roku 2018 více exekucí.

10. Ze smlouvy o prodeji části závodu soud neučinil ve věci žádná relevantní skutková zjištění.

11. Soud věc právně podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. V souladu s § 9 odst. 2 občanského zákoníku užití ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jako lex specialis má přednost před užitím ustanovení občanského zákoníku.

13. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).

14. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

18. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když nejprve přešla uplatněná pohledávka s příslušenstvím z právní předchůdkyně žalobkyně společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] na základě postupní smlouvy ze dne [datum] a poté přešla pohledávka včetně jejího příslušenství na žalobkyni na základě postupní smlouvy ze dne [datum] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, když právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 22 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku ve splátkách vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky.

20. Soud pak ponejprv zkoumal, zda tato smlouva byla uzavřena platně. V souladu s § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a recentní judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) se soud zabýval tím, zda úvěrující jako podnikatel (§ 421 odst. 1 občanského zákoníku) při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného jakožto spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku) plánovaný úvěr splatit. Dle závěrů citovaných rozhodnutí„ neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“. Tyto závěry jsou přitom dle citovaného rozhodnutí platné při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, tak podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Platí, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)“. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by poskytovatel úvěru této své zákonné povinnosti výše popsaným způsobem dostál, tedy že by dostatečným způsobem zjišťoval výdaje žalovaného a tyto jakkoli aktivně ověřoval či si je nechal žalovaným doložit. Poskytovatel úvěru měl také aktivně ověřit zdroj příjmů žalovaného, zda je žalovaný zaměstnán na dobu určitou či neurčitou, příp. zda jeho tvrzený pracovní poměr již neskončil. Žalobkyně pak nedoložila, že by poskytovatel úvěru prověřil žalovaného v rejstřících NRKI, [příjmení] či [příjmení], které tvoří základní rejstříky při prověřování solventnosti dlužníků, jak sama žalobkyně uvedla. O skutečnosti, že poskytovatel úvěru nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet dluh, svědčí i to, že žalovaný na úvěr nezaplatil žádnou částku a byl v prodlení s placením již od první splátky úvěru. Pročež soud musí uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by poskytovatel úvěru dostál své odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku. K této neplatnosti přihlédl soud ex lege v souladu s § 588 občanského zákoníku (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] v řízení OPR- [právnická osoba] proti GK).

21. K uvedenému soud pouze podotýká (obiter dicta), že žalobkyně byla k prokázání výše uvedeného vyzvána již v rámci přípravy jednání usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 2. 2021, č. j. 41 C 232/2020-32. K jednání, u něhož by se pak jedině mohlo žalobkyni dostat poučení soudu podle § 118a o. s. ř., se žalobkyně nedostavila.

22. Rozhoduje-li však soud o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V úvahu v daném případě přichází posouzení nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013). K otázce posouzení nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení soud uvádí, že bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. V posuzovaném případě je nutno konstatovat, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absentoval ex tunc obligační vztah, pročež není možno přiznat žalobkyni nároky uplatněné z tohoto obligačního vztahu. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy z předmětného neplatného obligačního vztahu částku 22 000 Kč, na kterou žalovaný ničeho neuhradil. Pročež je žalovaný povinen vrátit žalobkyni z důvodu plnění bez právního důvodu částku 22 000 Kč.

23. Splatnost povinnosti k vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy resp. dohody účastníků, nastává tedy dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě poskytovatele úvěru. K uplatněnému příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku) – zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že žalovaný se dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení k výzvě žalobkyně učiněné v žalobě, která byla žalovanému doručena v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) dne [datum], když předžalobní výzva žalobkyně ani jiná výzva k úhradě dluhu se prokazatelně do dispozice žalovaného nedostala a je tak ve vztahu k nim vyloučeno užití § 573 občanského zákoníku (tzv. teorie dojití, k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1660/19). Lhůta sedmi dnů od doručení žaloby žalovanému vzhledem k výši předmětné pohledávky se pak jeví lhůtou, kdy žalovaný mohl plnit bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Pokud žalovaný dluh nesplnil v uvedené lhůtě, ocitl se dne [datum] v prodlení se zaplacením dle § 1968 věty první občanského zákoníku. Dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je pak žalovaný povinen od [datum] do zaplacení zaplatit žalobkyni z této částky též úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně.

24. Vzhledem k výše uvedeným závěrům pak soud žalobě vyhověl co do částky 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Ve zbylé části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci převažující úspěch (viz výrok II. rozsudku v poměru k výroku I. rozsudku) a měl by vůči žalobkyni právo na náhradu účelně mu v řízení vzniklých nákladů k obraně práva. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).