41 C 27/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní titul Bronislavou Tinklovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka], úroku z prodlení v kapitalizované výši [částka] a úroku v kapitalizované výši [částka], zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka], úrokem v kapitalizované výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve [obec] dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty 0,1 % denně z příslušené dlužné částky za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]. V důvodech žaloby žalobkyně zejména uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalované peněžité prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se je zavázala vrátit v pravidelných [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] spolu s úrokem v pevné výši [částka], s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], s úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a s inkasním poplatkem ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy jejím čestným prohlášením, o jehož správnosti a pravosti neměla důvod pochybovat. Žalovaná na dluh zaplatila celkem [částka]. Žalovaná částka [částka] pak sestává z jistiny ve výši [částka], úroku ve výši [částka], úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], úhrady za vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši [částka] Smluvní pokuta (0,1 % denně z příslušené dlužné částky za dobu od [datum] do [datum]) pak činí [částka].

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky [částka] na inkasním poplatku, co do úroku ve výši 15 % ročně za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka].

3. Dle § 96 odst. 1, 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) ve spojení s § 96 odst. 3, 4 o. s. ř. soud řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení zastavil.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní.

5. Soud provedl dokazování listinami. Konkrétně ze smlouvy o úvěru [číslo] včetně její přílohy (předpisu splátek) a ujednání o zpracování osobních údajů se podává, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen smlouva o úvěru), jejíž nedílnou součástí byly učiněny smluvní podmínky smlouvy o úvěru uvedené v textu smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem v pevné výši [částka], s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], s úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a s inkasním poplatkem ve výši [částka], tj. celkem částku [částka] splatit ve [anonymizováno] měsíčních splátkách ve výši [částka] s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem smlouvy o úvěru žalovaná potvrdila, že od právní předchůdkyně žalobkyně převzala v hotovosti celou částku úvěru. Ve smlouvě o úvěru se žalovaná dále zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení s tím, že smluvní pokuta bude splatná v den následujícím po dni prodlení.

6. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] se podává, že při uzavření smlouvy o úvěru žalovaná sdělila úvěrující společnosti, že je zaměstnaná od [datum] na dobu určitou do [datum] u společnosti [právnická osoba], její příjem činí [částka] a výdaje činí [částka] za bydlení a energie u rodičů, [částka] za dopravu, jídlo a osobní náklady, částku [částka] na výživné. Žalovaná dále uvedla, že jsou proti ní vedeny [anonymizováno], přičemž výše vymáhaných částek činí [částka].

7. Z přehledu transakcí se podává, že žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně prohlášení o pravosti podpisu a seznamu, přílohy [číslo] dodatku [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum] včetně oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka [číslo] se podává, že poskytovatel úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]) postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou žalobkyni, což žalované právní předchůdkyně žalobkyně oznámila dopisem ze dne [datum].

9. Z listiny AAZ046R (výpisu řízení zdejšího soudu pro žalovanou) se podává, že na žalovanou jako povinnou je vedena od roku 2012 dosud řada exekucí.

10. Soud věc právně podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. V souladu s § 9 odst. 2 občanského zákoníku užití ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jako lex specialis má přednost před užitím ustanovení občanského zákoníku.

12. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).

13. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

17. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když na ni přešla uplatněná pohledávka na základě postupní smlouvy ze dne [datum] (§ 1879 a násl. občanského zákoníku).

18. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, když právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku ve splátkách vrátit a zaplatit sjednané úroky i poplatky.

19. Soud pak ponejprv zkoumal, zda tato smlouva byla uzavřena platně. V souladu s § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a recentní judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) se zabýval tím, zda úvěrující jako podnikatel (§ 421 odst. 1 občanského zákoníku) při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného jakožto spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku) plánovaný úvěr splatit. Dle závěrů citovaných rozhodnutí„ neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“. Tyto závěry jsou přitom dle citovaného rozhodnutí platné při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, tak podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Platí, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)“. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by poskytovatel úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) této své zákonné povinnosti výše popsaným způsobem dostála, tedy že by dostatečným způsobem zjišťovala výdaje žalované a tyto jakkoli aktivně ověřovala či si je nechala žalovanou doložit. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně co se zejména výdajů žalované týče, vycházela, jak sama žalobkyně uvedla, pouze z údajů sdělených žalovanou ve své žádosti o úvěr nelze považovat za dostačující. Žalobkyně netvrdila a také nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně prověřila žalovanou v rejstřících dlužníků NRKI, CEE či SOLUS, které tvoří základní rejstříky při prověřování solventnosti dlužníků. O lehkovážnosti právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované svědčí i skutečnost, že při posouzení úvěruschopnosti žalované nereflektovala, že žalovaná v žádosti o úvěr dne [datum] sama sdělila, že je proti ní vedena exekuce. Pročež je nutno učinit závěr, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála své odborné péči náležitě zjistit a posoudit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu v souladu s § 588 občanského zákoníku (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] v řízení OPR- [právnická osoba] proti GK).

20. Dále soud dodává, že žalovaná sice na dluh zaplatila, ale pouze dvě splátky (celkem částku [částka]). Pročež ani z uvedeného nelze dovodit solventnost žalované, tj. schopnost žalované úvěr uhradit ve sjednaných splátkách, ale pouze to, že se jedná o„ prostého“ dlužníka, který se snažil dostát svým závazkům, a nikoliv o„ sprostého“ dlužníka.

21. K uvedenému soud dodává (obiter dicta), že žalobkyně byla k prokázání prověření úvěruschopnosti žalované vyzvána již v rámci přípravy jednání usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 3. 2021, č. j. 41 C 27/2021-38. K jednání soudu, u něhož by se pak jedině mohlo žalobkyni dostat poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř., se žalobkyně nedostavila.

22. Rozhoduje-li však soud o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V úvahu v daném případě přichází posouzení nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013). K otázce posouzení nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení soud uvádí, že bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. V posuzovaném případě je nutno konstatovat, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absentoval ex tunc obligační vztah, pročež není možno přiznat žalobkyni nároky uplatněné z tohoto obligačního vztahu. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku [částka], na níž žalovaná uhradila [částka]. Pročež je žalovaná povinna vrátit žalobkyni z důvodu plnění bez právního důvodu částku [částka] ([anonymizováno] 000 – [anonymizována dvě slova]).

23. Splatnost povinnosti k vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy resp. dohody účastníků, nastává tedy dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě poskytovatele úvěru. K uplatněnému příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku) – zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že žalovaná se dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení nejpozději k výzvě žalobkyně učiněné v žalobě, která byla žalované v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) doručena dne [datum]. Předžalobní výzva žalobkyně ani jiná výzva k úhradě dluhu se prokazatelně do dispozice žalované nedostala a je tak ve vztahu k nim vyloučeno užití § 573 občanského zákoníku, neboť ustanovení § 573 občanského zákoníku předpokládá prokazatelné doručení zásilky adresátu (tzv. teorie dojití, k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1660/19). Lhůta tří dnů od doručení žaloby žalované vzhledem k výši předmětné pohledávky se pak jeví lhůtou, kdy žalovaná mohla plnit bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Pokud žalovaná dluh nesplnila v uvedené lhůtě, ocitla se dne [datum] v prodlení se zaplacením dle § 1968 věty první občanského zákoníku. Dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je pak žalovaná povinna od [datum] do zaplacení zaplatit žalobkyni z této částky též úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně.

24. Vzhledem k výše uvedeným závěrům pak soud žalobě vyhověl co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Žalovaná měla ve věci převažující úspěch, a to v poměru úspěchu žalobkyně (výrok II. tohoto rozsudku) k úspěchu žalované ve věci (výrok I., III. rozsudku). Žalované však v řízení žádné náklady vznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).