41 C 282/2018

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Silvií Kasardovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného t.č. Vazební věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence obec, ulice a číslo, PSČ obec obec o zaplacení částky 33 196 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 196 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 196 Kč od 19. 6. 2018 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v plné výši odpovídající částce 18 684,70 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 24. 9. 2018 domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 196 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 19. 6. 2018 do zaplacení z důvodu nedodržení podmínek smlouvy o operačním leasingu číslo kterou s ním dne 31. 5. 2016 uzavřela (dále jen„ smlouva“).

2. Dle žalobního tvrzení, předmětem smlouvy byl operativní leasing vozidla anonymizována dvě slova kombi příjmení anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova 4x4, číslo karoserie (příjmení): anonymizováno (dále jen„ vozidlo“). Vozidlo bylo žalobkyní dáno žalovanému do užívání na dobu 24 měsíců oproti povinnosti žalovaného, po stejnou dobu, platit žalobkyni měsíční splátku 10 199,01 Kč a poté žalobkyni vozidlo vrátit ve stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení, s maximálním ročním nájezdem 20 000 kilometrů. Placení splátek bylo ujednáno v článku 3 odst. 2 obchodních podmínek smlouvy o operativním leasingu, které byly nedílnou součástí smlouvy (dále jen„ obchodní podmínky“), vždy první den kalendářního měsíce dle splátkového kalendáře. Při odevzdání vozidla dne 1. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný nedodržel stanovený počet najetých kilometrů, protože stav na tachometru vozidla činil 49 004 km, tedy o 9 004 km více nad smlouvou povolený limit. Pro tento případ si smluvní strany ujednaly v článku 11 odst. 2 obchodních podmínek právo žalobkyně vyúčtovat žalovanému doplatek nájemného ve výši 1,50 Kč bez DPH za každý kilometr ujetý nad stanovený limit, což za 9 004 km činí 13 506 Kč + 2 836,26 Kč za 21 % DPH. Nadlimitní kilometry žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou splatnou dne 18. 6. 2018.

3. Při odevzdání vozidla dne 1. 6. 2018 bylo zjištěno, že vykazuje poškození nad rámec běžného opotřebení v porovnání s normami stanovenými v katalogu opotřebení, které žalovaný neopravil, ač byl před vrácením vozidla již dne 18. 4. 2018 žalobkyní upozorněn, aby s dostatečným předstihem před ukončením smlouvy zkontroloval, zda stav vozidla odpovídá uvedeným normám. Stav vozidla a rozsah poškození byl při jeho vrácení popsán v předávacím protokolu, který byl stvrzen podpisem jméno příjmení, který vozidlo, na základě plné moci udělené mu žalovaným, předával žalobkyni u jejího autorizovaného prodejce, právnická osoba a.s. obec. Stav vozidla ani vyčíslení nadměrného poškození žalovaný do podání žaloby nijak nerozporoval. Stav vozidla při převzetí byl zkontrolován zplnomocněným zástupcem žalobkyně, právnická osoba, jakožto nezávislým poskytovatelem expertních služeb v oboru znalectví a oceňování ojetých a poškozených vozidel, která provedla vyčíslení poškození a kalkulaci nákladů na opravu vozidla v souvislosti s jeho nadměrným opotřebením a poškozením nad rámec běžného opotřebení, přičemž zjistila škrábance na předním a zadním nárazníku a deformaci zadních pravých dveří, jejichž opravy vyčíslila na částku 17 500 Kč (5 000 Kč, 5 000 Kč a 7 500 Kč). Žalobkyně takto vyčíslené náklady vyúčtovala jako náhradu škody a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 17 500 Kč (bez DPH) fakturou splatnou dne 18. 6. 2018.

4. Žalovaný za dobu trvání smlouvy přeplatil z úhrad částku 646 Kč, kterou žalobkyně započetla ve prospěch dluhu (16 342,26 + 17 500 – 646 = 33 196,26 Kč). Žalovaný svůj dluh dobrovolně do dne podání žaloby neuhradil, přestože k úhradě byl vyzván upomínkou ze dne 3. 9. 2018. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni uplatněné částky společně s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti faktur (19. 6. 2018) do zaplacení.

5. Žalovaný v podání ze dne 3. 11. 2020, doručeném soudu dne 10. 11. 2020, žalobou uplatněný nárok vůči žalobkyni uznal co do jistiny ve výši 33 196 Kč. Nesouhlasil však s uplatněným nárokem ohledně úroku z prodlení.

6. Žalovaný k uznání přistoupil po té, co mu byla dne 11. 3. 2020 doručena žaloba a zároveň i rozsudek pro zmeškání ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, vydaný soudem na základě nesprávného závěru, že u žalovaného došlo k řádnému doručení žaloby i předvolání k jednání do vlastních rukou dne 19. 11. 2018 na adresu trvalého pobytu žalovaného příjmení, ulice číslo, vedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalovaný již v podání ze dne 17. 10. 2019 namítl, že mu uvedený rozsudek, o kterém se dozvěděl z vyrozumění o zahájení exekuce vedené pod č.j. spisová značka, exekutorský úřad, soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení, nebyl nikdy doručen, protože od 3. 7. 2018 je ve výkonu trestu. Žalovaný ke svému tvrzení předložil potvrzení anonymizováno služby České republiky, stát. instituce, ze dne datum, ze kterého vyplynulo, že se ve výkonu trestu nachází od 3. 7. 2018. příjmení závěr učinil soudu i lustrací v centrální evidenci vězněných osob s plánovaným koncem věznění 3. 1. 2025. Žalovaný dne 30. 7. 2020 proti rozsudku podal odvolání, ve kterém projevil zájem o uzavření dohody s žalobkyní, ve které by svůj závazek uznal s možností jeho úhrady do konce prvního kvartálu roku 2021 (do 31. 3. 2021). Odvolání žalovaného bylo vyhověno rozsudkem název soudu, pobočka ve obec, ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, kterým byl napadený rozsudek změněn tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává. Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 2. 2022.

7. Podle § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

8. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř., rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

9. Podle § 157 odst. 3 o. s. ř., v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.

10. Podle § 41a odst. 4 o. s. ř., úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem.

11. Soud při novém projednání vycházel z uznávacího prohlášení žalovaného ze dne 3. 11. 2020, kterým žalovaný jasně a srozumitelně vyjádřil svůj souhlas s žalobou uplatněným nárokem co do celé jistiny 33 196 Kč podle § 153a odst. 1 o. s. ř., a to po té, co mu byla řádně, do jeho vlastních rukou, dne 11. 3. 2020 doručena žaloba. Na platnosti uznání nic nemění skutečnost, že následně žalovaný v podání ze dne 7. 3. 2022, doručeném soudu dne 11. 4. 2022, uznání odvolal se zdůvodněním (jež neodpovídalo skutečnosti), že poprvé měl možnost vidět a prostudovat si žalobu až dne 4. 4. 2022. Soud nemohl k odvolání uznání přihlížet proto, že tento úkon nebyl učiněn dle § 41a odst. 4 o. s. ř., ale až o 17 měsíců později než platně učiněn být měl. Žalobkyně před vydáním rozhodnutí odmítla možnost uzavření mimosoudní dohody či soudního smíru, protože žalovaný opakovaně úhradu přislíbil, ale k zaplacení nedošlo. Navíc je dohoda žalovaným podmíněna pro ni neakceptovatelnou podmínkou odložení splatnosti až na dobu pobytu žalovaného na svobodě, která je nejistá vzhledem k nejistému termínu propuštění. Soud proto o této části žalobního nároku rozhodl rozsudkem pro uznání, jehož vydání žalobkyně navrhla v souladu s § 153a odst. 1 věta druhá o. s. ř. (výrok I.), přičemž uplatněné právo jednoznačně vyplývalo ze skutečností uvedených žalobkyní. Vydání rozsudku pro uznání nebránila ani povaha sporu (§ 153a odst. 2 o. s. ř.), jenž je sporem o zaplacení peněžitého plnění ze smlouvy o operativním leasingu, uzavřené v intencích § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ohledně kterého lze uzavřít a schválit smír.

12. Soud o zbytku žalobního nároku v podobě 8,05% úroku z prodlení z částky 33 196 Kč od 19. 6. 2018 do zaplacení rozhodl po provedeném dokazování, z něhož po skutkové stránce vyplynulo, že žalovaný byl oprávněn užívat vozidlo od jeho převzetí dne 31. 5. 2016, po dobu 24 měsíců do 31. 5. 2018, kdy byl povinen dle článku 11 odst. 1 obchodních podmínek vozidlo přistavit k sídlu zástupce žalobkyně právnická osoba a.s. ve obec, anonymizována dvě slova. příjmení 642 (smlouva o operativním leasingu číslo obchodní podmínky smlouvy o operativním leasingu číslo protokol o převzetí předmětného vozidla ze dne 31. 5. 2016). Žalovaný svou povinnost splnil, i když o jeden den později, kdy v zastoupení panem jméno příjmení, datum narození, bytem adresa, vozidlo přistavil na sjednaném místě (protokol o převzetí ze dne 1. 6. 2018, plná moc ze dne 7. 5. 2018). Vzhledem k tomu, že tachometr vozidla vykazoval stav o 9 004 km najetých více, než bylo žalovanému smluvně povoleno a stav vozidla v době přistavení neodpovídal běžnému opotřebení vzhledem k škrábancům na předním a zadním nárazníku a deformaci na zadních pravých dveřích, vyúčtovala žalobkyně žalovanému dle článku 11 odst. 2 obchodních podmínek doplatek nájemného ve výši částky rovnající se násobku sazby uvedené ve smlouvě za každý kilometr ujetý nad stanovený limit (16 342,26 Kč) a dle článku 11 odst. 3 obchodních podmínek náklady potřebné k uvedení vozidla do stavu odpovídajícímu stáří a počtu najetých kilometrů (17 500 Kč) a vyzvala žalovaného fakturami číslo splatnými dne 18. 6. 2018, k zaplacení celkové částky 33 842,26 Kč (obchodní podmínky smlouvy o operativním leasingu číslo protokol o prohlídce vozidla ze dne 1. 6. 2018, faktura číslo). Obě faktury byly žalovanému zaslány prostřednictvím provozovatele poštovních služeb do vlastních rukou na adresu uvedenou ve smlouvě, protože žalovaný nevyužil svého oprávnění dle článku 13 odst. 16 obchodních podmínek sdělit žalobkyni jinou adresu, na které si bude písemnosti vyzvedávat. Obě uvedené faktury byly zaslány společně pod číslem anonymizováno dne 11. 6. 2018, avšak z důvodu odstěhování adresáta byly vráceny zpět žalobkyni dne 13. 6. 2018. Faktury tak byly doručeny fikcí sjednanou v článku 13 odst. 16 věta pátá obchodních podmínek, podle které pokud nejde zásilku doručit na poslední známou adresu či adresu pro doručování, platí, že byla doručena pátým dnem po odeslání, tedy v daném případě dne 16. 6. 2018 (obálka, obchodní podmínky smlouvy o operativním leasingu číslo). Žalovaný byl na stejnou adresu vyzván žalobkyní k zaplacení částky 33 196,26 upomínkou ze dne 3. 9. 2018 obsahující upozornění na soudní vymáhání, zaslanou dne 4. 9. 2018 pod číslem anonymizováno, která se ze stejného důvodu vrátila žalobkyni dne 19. 9. 2018 zpět jako nedoručená (obálka, obchodní podmínky smlouvy o operativním leasingu číslo poslední upomínka před podáním žaloby ze dne 3. 9. 2018).

13. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud skutková zjištěná aplikoval na výše uvedená zákonná ustanovení a po právní stránce dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení příslušenství je zcela důvodný, protože bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně při kontaktování žalovaného s výzvou k zaplacení dlužné částky postupovala v souladu se smluvním ujednáním, kdy žalovaný byl vyzván k zaplacení na adresu jím uvedenou, prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, přičemž k účinkům doručení došlo dnem 16. 6. 2018 v důsledku navrácení zásilky jako nedoručené z důvodu na straně žalovaného. Splatnost dluhu nastala dnem 18. 6. 2018, uvedeným ve fakturách, tedy dnem kdy byl žalovaný jako dlužník žalobkyní jako věřitelem požádán o plnění. Žalovaný na dlužné částce do dne splatnosti nic nezaplatil, proto je dnem 19. 6. 2018 v prodlení s úhradou. Žalovanému tak vedle povinnosti k úhradě dlužné částky byla uložena nově rovněž povinnost k zaplacení úroku z prodlení podle §§ 1968 a 1970 o. z. ve výši 8,05 % ročně podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně od 19. 6. 2018 do zaplacení, a to z částky 33 196 Kč, která byla o 646 Kč nižší oproti částce uvedené ve fakturách, a to díky zápočtu přeplatku z úhrad poskytnutých žalovaným, dle článku 13 odst. 12 obchodních podmínek. Soud výrokem II. tedy žalobě vyhověl ohledně zbývajícího nároku v podobě příslušenství, aniž by přezkoumával oprávněnost výše jistiny, která byla žalovaným uznána.

16. Soudem bylo rozhodnuto i přes námitky žalovaného - že žalobkyně musela vědět, že je z adresy uvedené ve smlouvě odstěhován a přesto jej na tuto adresu vyzvala předžalobní upomínkou k zaplacení, - že žalobkyně mohla k výzvě k zaplacení fakturami a k předžalobní výzvě využít e-mailové komunikace či datové schránky, - že výši úroků z prodlení zapříčinil Okresní soudu ve obec, který vlastní vinou mu žalobu doručil až dne 11. 3. 2020, - že vozidlo za něj přistavil pan jméno příjmení, kterého nezná, na základě neplatné plné moci, protože mu žádnou plnou moc nikdy neudělil.

17. Soud námitky žalovaného shledal nedůvodnými, protože prodlení bylo zcela závislé na chování žalovaného a ani chybný postup soudu na tom nemohl nic změnit. Pokud má žalovaný odlišný názor, může svůj nárok na náhradu škody uplatnit v jiném řízení zahájeném jeho žalobou, a to po té, co mu vznikne škoda v jeho majetkové sféře zaplacením částek, k nimž byl zavázán v tomto řízení. Ani ostatní námitky soud neshledal důvodnými, protože způsob komunikace mezi smluvními stranami vyplývala ze smlouvy, potažmo z obchodních podmínek, které pouze počítaly s elektronickou komunikací prostřednictvím e-mailu za předpokladu, že klient (žalovaný) tuto adresu žalobkyni sdělí. Ze smlouvy však žádná e-mailová adresa žalovaného nevyplývala, naopak to byl žalovaný, který do smlouvy v roce 2016 uvedl adresu, na které se dle svého vyjádření již 15 let nezdržuje, tudíž si musel být vědom důsledků plynoucích z doručování zásilek na tuto adresu. Žalobkyně s žalovaným komunikovala ujednaným způsobem, aniž by bylo prokázáno, že by měla informaci o jiné adrese žalovaného, na které by si zásilky přebíral. Žalovaný, který, na rozdíl od žalobkyně, věděl o svém uvěznění od 3. 7. 2018, žalobkyni o této změně neinformoval, ač tak byl povinen činit v souladu s článkem 13 odst. 1 obchodních podmínek (obchodní podmínky smlouvy o operativním leasingu číslo).

18. Námitky žalovaného ohledně neplatné plné moci pro jméno příjmení, nemohly vézt ani po provedení žalovaným navržených důkazů ke změně rozhodnutí, proto soud důkazní návrhy žalovaného zamítl když - žalovaná jistina nebyla předmětem dokazování s ohledem na její uznání, - plná moc udělená žalovaným jméno příjmení k úkonům v souvislosti s ukončením a vrácením vozidla, byla žalovaným podepsána a jeho podpis byl ověřen (legalizován) Českou poštou s.p. po ověření totožnosti žalovaného dle předloženého občanského průkazu, - předání vozidla, ač osobou odlišnou od žalovaného, bylo ku prospěchu žalovaného, který ani netvrdil, že by sám vozidlo přistavil k vrácení dříve a který ani nevysvětlil, jak se vozidlo dostalo do dispozice třetí osoby, které dle článku 5 odst. 2 obchodních podmínek nebyl oprávněn vozidlo zapůjčit (obchodní podmínky smlouvy o operativním leasingu číslo plná moc ze dne 7. 5. 2018).

19. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva před soudem prvního stupně před a po zrušení rozhodnutí a před soudem odvolacím, v celkové výši 18 684,70 Kč Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 660 Kč; odměny za zastupování žalobkyně advokátem dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, která spočívá v odměně za 4 úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení JUDr. jméno příjmení, účast u jednání odvolacího soudu dne 25. 1. 2022, příprava a převzetí zastoupení Mgr. jméno příjmení, účast u jednání nalézacího soudu dne 11. 5. 2022), přičemž výše mimosmluvní odměny za jeden úkon činí 2 460 Kč, v celkové výši 9 840 Kč; náhrady hotových výdajů za uvedené 4 úkony právní pomoci po 300 Kč/úkon dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, v celkové výši 1 200 Kč; cestovného dle § 13 advokátního tarifu k jednání odvolacího soudu dne 25. 1. 2022 ve výši 730 Kč za cestu vlakem z obec do obec a zpět dle doložených dokladů o zaplacení částek 337 Kč a 393 Kč, náhrady za promeškaný čas cestou k tomuto jednání a zpět za 16 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 600 Kč, za cestu vlakem a trolejbusem v celkové výši 200 Kč (2x 12 Kč za trolejbus, 2x 88 Kč za vlak) k jednání dne 11. 5. 2022, a náhrady za promeškaný čas cestou k tomuto jednání a zpět za 5 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu v celkové výši 500 Kč; 21% DPH z odměn, režijních paušálů, cestovného a náhrad za promeškaný čas v celkové výši 2 954,70 Kč.

20. Náklady řízení a dlužnou částku s příslušenstvím je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku, protože za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu k plnění jinou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Odvolání do výroku I. lze podat pouze pro vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, případně že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, nebo exekuce.